Jako novinář, připomíná autor, mu americké úřady povolují cestovat na Kubu, avšak pokud by tam chtěl mluvit s disidenty, tak by mu zase Castrovy úřady nedaly novinářské vízum. Proto se rozhodl předstírat, že je turista, a jet na Kubu přes Bahamy.

Na havanském letišti si povšiml první nezvyklosti: rengteny po výstupu z letadla, při vstupu do země. Ve městě mu začaly slzet oči v důsledku znečištěného ovzduší: všude jezdily ještě staré chevrolety.

Líbila se mu politická propaganda na každém roku. Zejména si oblíbil transparent: "Miluju svůj Výbor na obranu revoluce." Jsou to zlá dvojčata sousedských dohližitelských výborů. Jejich pracovníky jsou místní lidé, můžete si jim stěžovat na lavóry ve vozovce na silnici. Také rozhodují, kdo bude kde zaměstnán. A udávají vás.

Reportér pak hovořil s jedním místní kubánskou lékařkou kterou označuje jako B. Kubánská vláda nedávno oznámila zvýšení cen, hned poté, co Bushova vláda oznámila přísnější omezení cest na Kubu i posílání peněz od příbuzných z Ameriky na Kubu. "Vláda samozřejmě obviňuje ze zvýšení cen novou politiku Bushovy vlády, a pravděpodobně je to částečně pravda. Ale zároveň je zjevné, že nemá skoro žádné peníze," konstatovala B.

B. pak hovořila o svém internetovém připojení, které jí poskytuje e-mail a přístup na zdravotnické a lékařské servery. Všechno ostatní je blokováno. "Je to moje internetito (malý internet)," říká a dodává: "Co bych dala za to, kdybych měla přístup k New York Times. Noviny z jediného dne by mi vydržely na celý týden." B. vysvětluje, že je na Kubě v podstatě protizákonné koupit si či prodat počítač. Totéž platí pro auta, videorekordery, byty, domy, atd.

Jiná kubánská občanka S. je v podstatě spokojena s revolucí: "Lidi, kteří odsud emigrují, pořád očekávají, že budou dostávat i ty dobré věci, které jim Kuba poskytuje, lékařskou péči zadarmo, potraviny zadarmo - já vím, že to nestačí," dodává. Dochází k častému vypínání elektrického proudu.

Pak mluvil americký novinář s disidentem Elizardem Sanchezem. Jako všichni ostatní, s nimiž na Kubě mluvil, ať to byli disidenti či nikoliv, Sanchez ostře kritizuje americké embargo proti Kubě a Bushovu tvrdou politiku vůči Kubě. "Politika Bílého domu vede k tomu, že my, opozice, tady prohráváme, " konstatoval. "Existuje staré pořekladlo: 'Nejlepším diktátorovým spojencem je zahraniční nepřítel.' Důsledkem je, že Bílý dům umožnil tady na Kubě útlak."

Sanchez bere do ruky výtisk nedávné zprávy amerického ministerstva zahraničí s titulem "Komise pro pomoc svobodné Kubě". Zamává tím dokumentem s odporem: "Bushova vláda prostě nerozumí Latinské Americe." Ukazuje prstem na jména dvou konzervativních poradců, kteří se na vypracovávání zprávy podíleli: Daniel Fisk a Roger Noriega. "Tihle dva v životě na Kubě nebyli, nikdy se nás disidentů vůbec nezeptali, co si o tom myslíme my. Máme pocit, že jsme se stali rukojmími jejich politiky."

Sanchez ukázal reportérovi dvě mapy, na jedné byly vězení na Kubě před revolucí a na druhé nyní. Na nové mapě je až desetkrát více vězení. "Nikdy jsme nebývali zemí zločinnosti," říká Sanchez. "Teď máme snad nejvíce vězňů na světě." Tisíce osob - hlavně ženy, podezřelé z prostituce - jsou vězněny podle zákona proti 'nebezpečí', zdůrazňuje Sanchez. Je to v podstatě zákon, který kriminalizuje úmysl. "Vítejte do našeho gulagu," říká Sanchez.

Nejde o to, že by byly na Kubě tisíce politických vězňů. Problém je, že skoro všechny úplně normální činy běžného života jsou porušením zákona. Je protizákonné prodat automnobil či vlastnit videorekorder. Tak skoro všichni kubánští občané neustále porušují zákon. Musejí, protože mají absurdně nízké státní platy (asi 300 Kč měsíčně). Kubánci dostávají jednou měsíčně zadarmo na příděl potraviny, ale k životu to nestačí, tak v podstatě všichni musejí pracovat na černém trhu.

Jiný disident, Manuel Vázquez Portal, jeden z nejváženějších kubánských básníků a esejistů, se právě vrátil z vězení. Vypráví o tom: "Vězení bylo postaveno pro 800 osob. Je tam nyní 2400 vězňů. Neměli jsme tam místo, dost vody, dost ničeho.! Vazques svědčí o tom, že většina vězňů je vězněna pro "hospodářské delikty". "Jsou obětí systému. Castro je jako vlastník plantáže. Rozhoduje, kdo bude kde pracovat, ovládá přístup ke vzdělání a ovládá zdravotnictví. Ti, kdo jsou revolucionáři, mají přístup ke všemu, a ti, kdo revolucionáři nejsou, přístup nemají. A Castro rozhoduje, kdo je kdo. Na Kubě jsou čtyři možnosti jak přežít: 1. Emigrovat. 2. Krást. 3. Opíjet se. 4. Zešílet.

Celá reportáž v angličtině ZDE