Na Kubě, v různých provinciích země se konalo 29 soudních procesů se 75 obviněnými: 74 muži a jednou ženou. Soudy vynesly rozsudky odnětí svobody od 6 do 28 let. Přes závažnost spáchaných trestných činů a jejich nebezpečnost pro národní bezpečnost země, nebyl v žádném případě nebyl vynesen rozsudek smrti, ani doživotní trest, jak lživě uvádí protikubánská propaganda.

Příslušníci policie, kteří tyto žoldáky zatýkali, nepoužili žádného, ani sebemenšího násilí. Žoldáci, vědomi si plně podstaty spáchaných trestných činů a postrádajíce morální opodstatnění či princip důstojnosti, nekladli při zatýkání odpor.

Trestní řízení bylo s ohledem na závažnost okolností a v souladu se zákonem č. 5 z roku 1977 o trestním řízení, vedeno formu zkráceného řízení.

V souladu s kubánskou legislativou a právní praxí, dává zkrácené řízení předsedovi nejvyššího soudu pravomoc zkrátit prováděcí lhůty řízení, avšak v žádném případě omezit právní záruky.

Všichni obvinění byli předem seznámeni s obviněními, jež jsou proti nim vznášena a stejně jako každý obviněný na Kubě měli možnost, vznést proti nim před zahájením soudu námitky. Tvrzení, že se až u soudu dozvěděli, z čeho jsou obviněni, je proto lživé.

Všichni obvinění využili práva na obhájce, kterého si podle kubánské legislativy může obviněný zvolit, nebo, neučiní-li tak, přidělí soud obhájce ex-offo. V těchto soudních řízeních působilo 54 obhájců, z toho 44, tj. 80 %, bylo zvoleno přímo obviněnými nebo jejich rodinami. Soudy určily pouze 10 obhájců ex-offo. Tvrzení, že žoldákům je upíráno právo na kompetentní, kvalifikovanou obhajobu, je lživé.

Na rozdíl od tvrzení protikubánských propagandistických kampaní, využili všichni obvinění svého práva být vyslechnuti v hlavním přelíčení před řádnými civilními soudy, které byly zřízeny již dříve v souladu s kubánskou i mezinárodní legislativou. K soudnímu řízení s nimi nebyl vytvořen žádný speciální soud ad hoc, ani nebyli jmenováni speciální či mimořádní soudci.

Neproběhlo žádné tajné soudní řízení. Hlavní přelíčení byla u všech soudů veřejná. Zúčastnilo se jich v průměru cca 100 osob na jedno řízení, tedy celkem asi 3000 osob, vedle svědků, znalců a dalších kubánských občanů především rodinní příslušníci.

Několik zahraničních diplomatů akreditovaných v Havaně skutečně nebylo na soudech z rozhodnutí samotných soudců přítomno, neboť souzeni byli pouze kubánští občané, žádný cizí státní příslušník. Vídeňské konvence o diplomatických a konzulárních stycích předpokládají přístup konzulárních zástupců pouze v případech, kdy jsou zadrženi cizinci.

Příslušné soudy v souladu se svými pravomocemi rozhodly, že vzhledem k informacím o národní bezpečnosti, jež se v procesech objeví, a aby se zabránilo situaci, kdy by publicita mohla ovlivnit nestrannost a objektivitu jednání soudů, nebude umožněn přístup tisku.

Tisk však byl o těchto procesech podrobně informován. 9. dubna roku 2003, dva dny po posledním soudu, poskytl ministr zahraničních věcí Kuby Felipe Pérez Roque obsáhlou a podrobnou tiskovou konferenci, jíž se zúčastnilo 82 žurnalistů za akreditovaný mezinárodní tisk, kteří zastupovali 59 tiskových orgánů z 22 zemí, a veškerý domácí tisk. Na této konferenci kubánský ministr za pomoci videozáznamů a nahrávek a dalších listinných důkazů předložených u soudů, informoval o okolnostech a vývoji zmíněných procesů a zodpověděl dotazy reportérů.

Na Kubě byla rovněž vydána kniha nazvaná "Disidenti", do níž bylo zařazeno svědectví osmi Kubánců, kteří dobrovolně a vedeni svým občanským svědomím poskytli orgánům kubánské státní bezpečnosti bohaté informace o činnosti 75 obžalovaných a odsouzených žoldáků, namířené proti ústavnímu pořádku. Těchto 8 poctivých a věci lidu věrných Kubánců se "nechalo naverbovat" jako údajní žoldáci Zájmovou kanceláří Spojených států v Havaně, "vstoupilo" do řad několika podvratných organizací vytvořených Spojenými státy na Kubě. V těchto organizacích dosáhli významného postavení a obdrželi značné peněžní částky, jež vynakládá vláda supervelmoci na honorování jejich služeb. Jejich výpovědi potvrzují skutečnosti uvedené v této zprávě (Viz "Los disidentes", "Disidenti", Rosa Miriam Elizalde a Luis Báez, Editora Política, Havana, 2003).

Všichni obvinění a jejich obhájci využili práva předložit podle vlastního uvážení důkazy a navrhnout svědky ve svůj prospěch, vedle těch, jež předložilo policejní vyšetřování a prokuratura. Obhájci navrhli 28 svědků navíc vedle svědků prokuratury. Z nich 22, velkou většinu, soudy jako svědky přijaly.

Všichni obhájci měli předem přístup ke spisům obviněných.

V souladu s ustanoveními kubánské legislativy, na něž byli soudem upozorněni, měli všichni obvinění právo na odvolání proti rozsudkům k vyšší soudní instanci, v tomto případě k Nejvyššímu soudu, a ve své většině ho využili.

Zadržení a zabavení majetku bylo provedeno vždy na základě soudního příkazu a po prokázání jeho nabytí neoprávněným způsobem.

Bylo zabezpečeno co nejpečlivější respektování fyzické a morální integrity každého z obviněných ve všech fázích procesu. Všem se stejně jako ostatním kubánským občanům dostalo a dostává naprosto bezplatné lékařské péče, včetně specializovaných služeb.

Neexistuje sebemenší důkaz, že by bylo použito donucování, nátlaku, výhrůžek či vydírání za účelem získání výpovědí a přiznání od obviněných.

Jeden z obviněných během hlavního přelíčení, poté co mu soud připomněl jeho právo vypovídat nebo výpověď odmítnout a neodpovídat na konkrétní otázky, pokud si to nepřeje, prohlásil doslova: "Chci zde, před tímto soudem vyzvednout korektnost jednání s námi ze strany orgánů státní bezpečnosti a vyšetřujícího orgánu. Byli korektní, nebyli jsme týrání, v žádném okamžiku s námi nebylo špatně nakládáno". Poté dodal: "...a poděkovat za toto korektní zacházení, za to, že se nám dostalo třikrát denně pečlivé lékařské péče a při jakémkoli výskytu bolesti, jakémkoli zdravotním problému se do cely dostavili lékaři. Povolili nám návštěvu našich rodin a také styk s našimi obhájci byl rozsáhlý, měli jsme k dispozici veškerý potřebný čas, abychom s nimi mohli konzultovat".

Lékařská péče o žoldáky ve vězení. Pravda o některých z případů nejvíce zdůrazňovaných lživými kampaněmi proti Kubě.

Odsouzeným se stejně jako celé kubánské vězeňské populaci dostává přiměřené lékařské péče včetně naléhavých lékařských zákroků ve všech vězeňských zařízeních, která mají v některých případech i nemocnici s chirurgickou službou. V souladu s ustanoveními a s praxí obvyklou na Kubě, ve složitějších případech, vyžadujících nákladná vyšetření a speciální léčbu jsou žoldáci převezeni a hospitalizováni ve všeobecných veřejných nemocnicích, týchž, v jakých je poskytována péče jakémukoli kubánskému občanu bez rozdílu.

Chorobami, jimiž některý z odsouzených trpí, onemocněli již před svým zadržením. Nikdo z nich netrpí jakoukoli chorobu, jež by se neslučovala s režimem vězení.

Ve všech případech onemocnění byli příbuzní lékařským personálem příslušně informováni o vývoji, léčbě a lékařské péči, která byla v každém jednotlivém případu ordinována a aplikována.

Jako příklad lze uvést případ Oscara Manuela Espinosy Chepeho, který má podle mediálních kampaní šířených Spojenými státy trpět cirhózou jater a v důsledku nedostatečné lékařské péče se nachází ve vážném stavu. Je třeba uvést, že stejně jako tolik jiných stížností na údajné odpírání lékařské péče 75 žoldákům ve vězení, je i tato naprosto smyšlená.

Jak informovala vláda Kuby v jednom z tématických řízení Komise pro lidská práva, jakmile příbuzní Espinosy Chepeho předali výpis z jeho lékařské zprávy, jen několik týdnů po jeho zadržení, přeložily ho orgány 20. dubna okamžitě na sál pro trestané ve Vojenské nemocnice Calose J. Finlaye v Havaně.

Poté, 12. května bylo rozhodnuto ho přijmout na sál pro trestané v Nemocnici Agostinha Netana k provedení jaterního vyšetření, jehož výsledkem bylo zjištění, že Espinosa Chepe netrpí cirhózou jater, jak bylo uváděno, nýbrž jaterní granulomatózou, která neznemožňuje normální fungování jater a jež byla způsobena brucelózou, kterou onemocněl ještě před svým uvězněním.

Během jeho pobytu v nemocnici mu byly povoleny návštěvy příbuzných. 22. května 2003 mu bylo umožněno, aby se jeho neteř, Ileana Morenová Espinosová, povoláním lékařka, sešla s provinčním velitelem lékařské služby Ministerstva vnitra a s lékařem z nemocnice Agostinha Neta, který Espinosu Chepeho přímo léčí. Při tomto jednání byla MUDr. Morenová Espinosová podrobně informována o provedených vyšetřeních a jejich výsledcích, i vyšetřeních, která dosud nebyla provedena, a s postupem vyjádřila uspokojení.

Přes lékařskou péči, jež je Espinosovi Chepemu poskytována, on sám odmítl podrobit se některým vyšetřením, jež byla doporučena k hlubšímu zjištění jeho zdravotního stavu. 29. května 2003 odmítl gastroskopii a další rutinní vyšetření, jež mu byla naordinována ke zjištění příčin zažívacích problémů, jež se u něho projevovaly.

31. května byl hospitalizován v sále pro vězněné Nemocnice Ambrosia Grilla k podrobnějšímu lékařskému vyšetření. Při této příležitosti mu byla předepsána axiální počítačová tomografie, rozbor moči, vyšetření ledvinového traktu, gastroskopie, ultrazvuk, rektum tračníku, provedení sedimentace, jaterních testů , bilirubinu a ledvinového filtrátu.

Espinosa Chepe se odmítl podrobit dalším vyšetřením, jež mu byla předepsána, např. laparoskopii s biopsií jater a slinivky s tím, že by mu byla nepříjemná.

Zdravotní stav Espinosy Chepeho je stabilní a plně kompatibilní s podmínkami vězeňského režimu, v nichž se nachází. Od 8. srpna 2003 je na lékařském pozorování ve Vojenské nemocnici Carlose J. Finlaye.

Dále by bylo možno se vyjádřit ke kampani falešných obvinění z údajného špatného zacházení ve vězení a neposkytování péče a léčby hypertenze a ischemické choroby srdeční v případu Marty Beatriz Roqueové Cabellové.

Podle instrukcí se měla každé tři měsíce podrobit kontrole u vyšetřujícího lékaře. Avšak bylo rozhodnuto, že bude každých čtrnáct dní vyšetřena odborným lékařem internistou a každý týden vězeňským lékařem.

Roqueová Cabellová je pravidelně ve styku s rodinou, které vězeňský lékař poskytl přesnou a odbornou informaci o jejím zdravotním stavu a nasazené léčbě.

V červenci 2003 však Roqueová Cabellová začala odmítat lékařskou péči, léky a vězeňskou stravu a přijímat pouze to, co jí bylo dodáno nebo zasláno rodinou.

22. července byla převezena do Vojenské nemocnice Carlose J. Finlaye s vysokým krevním tlakem a bolestí na prsou. Byla provedena dvě vyšetření EKG.

27. července byla provedena počítačová axiální tomografie hrudníku a EKG, obojí s negativním výsledkem, neodhalily tedy žádné poškození, jež by ukazovalo na ohrožení života, jak to šířila protikubánská propaganda. Lékaři jí předepsali dietu a příslušnou medikaci.

Ještě 27. července byla Marie de los Angeles Falcónová Cabellová, neteř pacientky, při návštěvě informována vedoucí lékařkou zmíněné nemocnice o stavu odsouzené, o nasazené léčbě, výsledcích testů, provedených vyšetřeních i těch, která budou ještě provedena.

28. července bylo provedeno nové lékařské vyšetření a zjištěno, že životní funkce jsou stabilní, ale ukazatele glykemie stále vysoké, proto lékaři nařídili dietu pro diabetiky.

Současný zdravotní stav Roqueové Cabellové je stabilní a plně kompatibilní s podmínkami vězeňského režimu. Od 22. července 2003 se nachází na lékařském pozorování v nemocnici Carlose J. Finlaye.

Jak lze vidět, těmto i ostatním odsouzeným se dostává nejširšího zabezpečení a garantované kvalitní lékařské péče. Vždy, když je toho zapotřebí, jsou hospitalizováni v běžných nemocnicích poskytujících služby obyvatelstvu, kde jsou jim stejně jako každému jinému kubánskému občanovi bezplatně provedena nákladná a komplexní vyšetření špičkovou technologií a současně předepsány a podávány vhodné léky.