Mezinárodní obchod se nestal nástrojem k rozvoji chudých zemí tvořících naprostou většinu lidstva. Pro 86 z nich představují základní produkty více než polovinu příjmů z exportu. Kupní síla těchto produktů s výjimkou ropy je dnes o třetinu nižší, než v době vzniku UNCTAD.

Třebaže čísla nudí a opakují se, mnohy nezbývá než použít jejich výmluvné a nenahraditelné řeči.

• V chudých zemích žije 85 procent světové populace, avšak jejich podíl na mezinárodním obchodu činí pouze 25 %.
• Zahraniční zadluženost těchto zemí dosahovala v roce 1964, v době vzniku této instituce Spojených národů, kolem 50 miliard dolarů. Dnes činí 2,6 bilionů.
• V letech 1982-2003, tedy za 21 let zaplatil chudý svět 5,4 bilionů dolarů za dluhovou službu, takže zaplatil bohatým zemím více než dvojnásobek současné výše dluhu.

Chudým zemím byla přislíbena pomoc v rozvoji a progresivní zmenšování propasti mezi bohatými a chudými. Bylo jim dokonce přislíbeno, že částka dosáhne 0,7 % tzv. hrubého domácího produktu hodpodářsky rozvinutých zemí, což by dnes, pokud by k tomu opravdu došlo, představovalo nejméně 175 miliard dolarů ročně.

V roce 2003 obdržel třetí svět jako oficiální pomoc rozvoji 54 miliard dolarů. V témže roce zaplatili chudí bohatým 436 miliard za dluhovou službu. Tím, kdo vytyčený záměr plnil nejméně, byly Spojené státy, nejbohatší ze všech, které na tuto pomoc vyčlenily pouze 0,1 % svého HDP.

A to nejsou započteny obrovské částky, o něž byly (chudé země) připraveny v důsledku nerovné výměny.

Bohaté země navíc vynakládají ročně více než 300 miliard dolarů na dotace, jež zabraňují přístupu exportu z chudých zemí na jejich trhy.

Na druhé straně je téměř nemožné změřit škodu způsobenou těmto zemím typem obchodních vztahů, jež jsou křivolakými cestičkami WTO a dohod o volném obchodu vnucovány chudým zemím, které nemohou konkurovat vyspělým technologiím, téměř totálnímu monopolu na duševní vlastnictví a obrovským finančním zdrojům bohatých zemí.

K těmto formám rabování přistupují další, jako hrubé vykořisťování laciné pracovní síly firmami najímajícími na práci ve mzdě, které se objevují a mizí rychlostí světla, měnové spekulace probíhající každodenně tempem bilionů dolarů, obchod se zbraněmi, rozprodej majetku, jenž tvoří součást národního dědictví, kulturní invaze a další desítky loupeživých akcí a drancování, jež ani nelze vyjmenovat. Ještě bude třeba prostudovat jev, o němž v klasických knihách o ekonomii nic nestojí -- nejdrastičtější přesun finančních prostředků z chudých zemí do bohatých, únik kapitálu, obligátní a charakteristický pro panující ekonomický pořádek.

Peníze z celého světa plynou do Spojených států, aby se uchránily před měnovou nestabilitou a horečnou spekulací, vyvolávanou týmž ekonomickým pořádkem. Bez tohoto dárku, jímž zbytek světa a zvláště chudé země obdarovávají Spojené státy, by jejich současná administrativa nemohla udržet obrovský fiskální a obchodní deficit, jenž dohromady dosahuje v roce 2004 nejméně bilionu dolarů.

Odvážil by se někdo popřít sociální a lidské důsledky neoliberální globalizace vnucené světu?

• Zatímco před 25 lety hladovělo 500 milionů lidí, dnes je jich přes 800 milionů.
• V chudých zemích má 150 milionů dětí nízkou porodní váhu, čímž se zvyšuje nebezpečí úmrtí a mentálního a tělesného zaostávání.
• 325 milionů dětí nechodí do školy.
• Úmrtnost dětí do jednoho roku věku je v chudých zemích 12-krát vyšší než v zemích bohatých.
• 33 tisíc dětí umírá každý den ve třetím světě na léčitelné nemoci.
• Dva miliony dívek jsou nuceny k prostituci.
• 85 % světové populace žijící v chudých zemích spotřebovává pouze 30 % energie, 25 % kovů a 15 % dřeva.
• Na planetě žijí miliardy úplných či funkčních analfabetů.

Jak mohou představitelé imperialismu a ti, kdo se spolu s ním podílejí na plenění světa, hovořit o lidských právech a vůbec vyslovit slovo svoboda a demokracie v tak krutě vykořisťovaném světě?

Co se dnes vůči lidstvu praktikuje, je zločin permanentní genocidy. Každoročně umírá na nedostatek potravin, lékařské péče a léků tolik dětí, matek, dospívající, mladých lidí a dospělých, které by bylo možno zachránit, kolik desítek milionů jich zahynulo v kterékoli z obou světových válek. Děje se to každý den, každou hodinu, aniž by tomu někdo z velkých lídrů rozvinutého a bohatého světa věnoval jediné slovo.

Může tato situace trvat donekonečna? Rozhodně ne. Z objektivních důvodů.

Po desítkách milionech let dosáhlo lidstvo v této minutě téměř znenadání, díky zrychleném tempu růstu v posledních 45 letech, kdy se více než zdvojnásobilo, počtu 6,35 miliard obyvatel, kteří musejí být oblečeni, obuti, nakrmenti, ubytováni a vzděláváni. Za dalších sotva 50 let toto číslo stoupne téměř nevyhnutelně na 10 miliard. V té době již nebudou existovat ověřené a ověřitelné zásoby paliv, jejichž vytvoření trvalo planetě 300 milionů let. Spolu s chemickými znečišťujícími látkami budou vrženy do atmosféry, vod a půdy.

Dnes vládnoucí imperialistický systém, v nějž se nevyhnutelně vyvinula rozvinutá kapitalistická společnost, již dospěl k neoliberálnímu globálnímu ekonomickému pořádku tak nemilosrdně iracionálnímu a nespravedlivému, že je neudržitelný. Národy se proti němu vzbouří. Již se začaly bouřit. Ti, kdo tvrdí, že je to vina stran, ideologií či podvratných a destabilizujících živlů z Kuby a Venezuely, jsou hlupáci. Tento vývoj s sebou jako součást základů a norem, jimiž se vládnoucí systém řídí, přinesl mimo jiné stejně nevyhnutelně takzvané konzumní společnosti. Ty, se svými nezodpovědnými tendemi k mrhání otrávily mysl velkého počtu lidí ve světě, kteří jsou v podmínkách všeobecné politické a ekonomické ignorance za pomoci pohádkových masovacích prostředků vytvořených vědou manipulováni komerční a politickou reklamou.

To nebyly nejvhodnější podmínky, aby se v rozvinutých a mocných zemích formovali schopní, zodpovědní vůdcové nadaní uvědoměním a politickými a etickými zásadami, jaké tak mimořádně složitý svět potřebuje. Je zbytečné z toho vinit je, neboť oni sami jsou plodem a současně slepým nástrojem onoho vývoje. Budou schopni zodpovědně řešit krajně složité politické situace vznikající v rostoucím počtu ve světě?

Brzy uplyne 60 let ode dne, kdy nad Hirošimou vybuchla první atomová puma. Dnes ve světě existují desetitisíce mnohanásobně silnějších a přesnějších zbraní toho druhu. Vyrábějí a zdokonalují se stále další. Dokonce i ve vesmíru se počítá se základnami s jadernými střelami. Vznikají nové vysoce vyspělé smrtonosné systémy.

Poprvé v dějinách vytvořil člověk techniku, s níž je schopen sám sebe totálně zničit. Avšak nebyl schopen vytvořit sebemenší záruky bezpečnosti a nedotknutelnosti všech zemí stejnou měrou. Vypracovávají se a dokonce se uplatňují teorie preventivního a překvapivého použití nejdokonalejších zbraní "v kterémkoli temném koutě světa", "v 60 či více zemích", před nimiž bledne barbarství proklamované v temných dobách nacismu. Byli jsme již svědky dobyvačných válek a sadistických metod mučení připomínajících obrazy, jež se šířily v závěrečných dnech druhé světové války.

Vážnost Spojených národů je podrývána v samých základech. Namísto zdokonalování a demokratizace se tato instituce postupně stává nástrojem, který má supervelmoci a jejím spojencům sloužit výhradně k ospravedlnění válečných dobrodružství a hrůzných zločinů páchaných na nejposvátnějších právech národů.

Nejde o fantazie ani výplody představivosti. Fakt, že za necelé půlstoletí vznikla dvě velká smrtelná nebezpečí pro samo přežití lidského druhu -- jedno, jež vyplývá z technického rozvoje zbraní, a druhé, jež je dáno systematickým a rychlým ničením přirozených podmínek pro život na planetě -- je velmi reálný.

Lidstvo nemá při volbě, před níž ho systém postavil, alternativu - buď současnou světovou situaci změní, nebo hrozí lidskému druhu reálné nebezpečí zániku. Aby to člověk pochopil, nemusí být vědcem ani expertem na matematiku. Stačí aritmetika, kterou se děti učí na prvním stupni základní školy.

Národy se stanou neovladatelnými. Neexistují represivní metody, mučení, mizení ani masové vraždy, jež by tomu mohly zabránit. A boj o přežití dětí a dětí jejich dětí se bude dotýkat nejen hladovějících z třetího světa. Bude se stejně tak týkat všech uvědomělých lidí z bohatého světa, ať jsou manuálními či duševními pracovníky.

Z nevyhnutelné krize vzejdou mnohem dříve než později myslitelé, vůdcové, sociální a politické organizace nejrůznějšího druhu, které budou maximálně usilovat o zachování lidského druhu. Všechny vody se spojí ve společný proud, aby smetly překážky.

Zasévejme ideje a všechny zbraně, jež vytvořila tato barbarská civilizace, budou zbytečné. Zasévejme ideje a bude možné zabránit nevyhnutelnému zničení našeho přitozeného prostředí.

Je namístě se zeptat, zda již není příliš pozdě. Jsem optimista, říkám, že ne, a sdílím naději, že lepší svět je dosažitelný.