To, jaký režim vládne na Kubě, je v daném argumentu irelevantní a divím se, že si to Fabiano Golgo neuvědomuje. Osobně zcela souhlasím, když Fabiano Golgo líčí Castrovu diktaturu jako nepřijatelnou, a argumentuje, že je nutno proti ní protestovat.

Je naprosto správné, aby Česká televize, stejně jako veřejnoprávní televize v jiných zemích, vycházela ve svých pořadech ze základních zásad evropské civilizace a hájila svobodu, demokracii, etiku, slušnost, lidská práva a chránila zájmy obyčejných lidí. Spíš bych ji kritizoval, že to dost často nečiní.

Ať Česká televize vysílá libovolné množství pořadů, kritizující Castrovu diktaturu. To je v pořádku.

Absolutně však není v pořádku, aby Česká televize, nebo nějaká instituce s ní přímo spojená, jako Člověk v tísni, organizovala demonstrace.

Úkolem televize je, aby informovala o světě a ve vysílání kritizovala jeho nedostatky. Nikoliv, aby sama "vstupovala do děje" aktivistickým způsobem.

Skutečnost, že Česká televize, prostřednictvím organizace Člověk v tísni, organizuje proti nějakému režimu v Praze demonstrace, namísto aby o něm například vysílala kritické reportáže, je pro ČT diskreditující.

Vysvětlím to příkladem:

V posledních dnech informujeme v Britských listech o dokumentárním filmu televize BBC, v němž tato britská veřejnoprávní instituce upozornila, že katolická církev pod vedením Jana Pavla II. šíří v rozvojových zemích, které se staly obětí pandemie nemoci HIV / AIDS nesmyslný blud, že užívání prezervativů, které šíření viru HIV zabraňuje, je škodlivé.

BBC si před vysíláním tohoto explozivního, razantního a zcela oprávněného kritického útoku na katolickou církev zajistila podstatnou publicitu. Několik dní před vysíláním dokumentárního filmu o něm vyšly informace v britském tisku, takže na něj lidi byli upozorněni předem. Film televize BBC nevysílá pouze pro domácí britské publikum, ale i na své globálním okruhu BBC World, který má sledovanost přibližně 300 milionů diváků. Zároveň jsou informace o tomto skandálu, způsobeném katolickou církví, volně přístupné i na internetových stránkách BBC.

BBC kritizovala katolickou církev v této věci zcela oprávněně, stejně jako by Česká televize ve svém vysílání zcela oprávněně kritizovala Castrův režim.

Jenže - dovedete si představit, že by reportéři britské BBC namísto toho, aby odvysílali výše zmíněný zásadní dokumentární film, šli kvůli těm kondomům demonstrovat proti katolické církvi třeba před londýnské zastupitelství Vatikánu?

Čím to je, že je to absolutně absurdní představa - ale v ČR málohoko napadne, že když Česká televize prostřednictvím své organizace Člověk v tísni demonstruje před kubánským velvyslanectvím, je to stejně absurdní?

Televize jsou zde od toho, aby vysílaly, nikoliv aby organizovaly politické akce.

Skutečné mezinárodní humanitární organizace se neodváží v zemích, v nichž působí, profilovat se politicky: vystavily by se od místních diktatur obvinění, že se staví na tu či onu stranu ve vojenském či politickém konfliktu a vlády by je ze svého území vyhostily a zabránily by jim v humanitární činnosti. Velké mezinárodní humanitární organizace si tedy političnost při své činnosti většinou neriskují.

Zároveň existuje na Západě jasné oddělení činností: novinářské organizace o událostech informují, aktivistické organizace politické události organizují, humanitární organizace pomáhají lidem v nouzi.

Většinou nedochází k směšování činností. V České televizi je to jinak: směšování aktivismu Člověka v tísni s reportážemi ČT o těchto akcích Člověka v tísni českou veřejnoprávní televizi diskredituje.

K argumentaci Fabiana Golga mám ještě jinou připomínku. Fabiano píše, že slušný novinář nechodí na recepce s politiky. Myslím, že je to přehnaný purismus, který novináři nedodržují nikde na světě.

Novináři chodí na obědy či recepce s politiky, co svět světem stojí. Důležité není, s kým kdo zasedne za stůl, ale jaký si novinář dokáže od politika udržet odstup. Je docela přirozené, že novinář bude šmejdit v politických kruzích, a někdy se i slušný novinář může při obědě případně ze strategických důvodů dočasně vydávat za politikova kamaráda - podstatné však vždycky je, co ten novinář napíše - zda se nechá či nenechá politikem zkorumpovat či zda si zachová nezávislost a kritický odstup.

O tom psal výstižně britský novinář Hugo Young, který nedávno zemřel, v článku "Musím večeřet s ďáblem".

Osobně si myslím, že by možná bývalo bylo i zajímavé jít na kubánské velvyslanectví na Paulovichovu recepci na rozloučenou a vysondovat tam, jak se chovají Fidelovi "poslední stalinisté v obklíčení". Důležité je, co pak novinář o tom, co zažil, napíše.

Mimochodem, Štěpán Kotrba na žádném večírku na kubánském velvyslanectví nebyl - fotografie z demonstrace před kubánským velvyslanectvím nejsou jeho: jsou od jiného fotografa, který na Paulovichově večírku taky nebyl...:) A ten, kdo si přečte Kotrbovu stížnost pozorně, si povšimne, že se Kotrba nezastává Castrova režimu ani neupírá Člověku v tísni právo na organizování demonstrací. Právem však Kotrba poukazuje na to, že spojení mezi Člověkem v tísni a ČT českou veřejnoprávní televizi diskredituje.