18. 4. 2003
Pátek 20:00 Tisíce osob demonstrovalo v Bagdádu po pátečních modlitbách na protest proti okupaci své země Demonstranti nesli vlajky a transparenty s nápisy "Ne okupaci!" a požadovali udržení jednotného Iráku. Byla to demonstrace, jíž se účastnili sunnité i šiité. Byl to největší projev arabského nacionalismu od ukončení útoku na Irák. Rozhlas BBC poznamenal, že demonstrace dokazují, jak velké emoce vyvolala mezi Iráčany angloamerická invaze. Demonstrace vedl respektovaný sunnitský duchovní Ahmed al-Kubaisi. Ten ve svém kázání odsoudil angloamerickou invazi do Iráku a konstatoval, že jejím účelem bylo "poskytnout obranu Izraeli". Řekl, že Američané musejí opustit Irák brzo, jinak je Iráčané vyženou. Při demonstraci došlo také k napjaté konfrontaci mezi davem demonstrantů a skupinou amerických vojáků. Demonstranté chtěli okamžité stažení amerických a britských jednotek a vyskytly se i hlasy, požadující utvoření islámského státu. Abu Dhabi TV vysílala "poslední známé záběry" Saddáma Husajna
Je na nich muž, vypadající jako Saddam Husajn, který mává na jásající dav. Prý byly záběry natočeny 9. dubna, v den, kdy americká vojska vstoupila do města. Ahmed Šalabí, irácký exulant, který je považován za favorita Pentagonu pro vedoucí vládní funkci v Iráku, řekl, že irácká prozatímní vláda by mohla začít zemi vládnout "během týdnů, spíše než měsíců" a zdůraznil, že prý nekandiduje na žádnou funkci v této vládě.
Pentagon oznámil, že propustil více než 900 iráckých zajatců a zadržuje jich ještě asi 6850.
Americký prezident Bush opakovaně naléhá na OSN, aby zrušil hospodářské embargo proti Iráku, avšak diplomaté, kteří po mnoho let požadovali zrušení těchto sankcí, nyní žádají odklad. Tvrdí, že omezení by měla zůstat, dokud se OSN neujistí, že v Iráku nejsou zbraně hromadného ničení. Americký ministr obrany Rumsfeld řekl, že si nemyslí, že zbraně hromadné ničení budou nalezeny, pokud Iráčané s informacemi o iráckém zbrojním programu neprozradí, kde jsou. |
viz ZDE působí nesmírně "česky" - jako by byl jedním z nesčetných příběhů českých spisovatelů z dvacátého století, kteří osobním svědectvím o tom, že realita je většinou krutá, tragikomická, absurdní a je na hony vzdálená heroizujícímu, černobílému, mytologickému pojetí, lidi varovali, aby se na tomto světě chovali skromně, lidsky, slušně a neagresivně -- agresivní jednání na základě neúplných informací je primitivismus, který nezřídka způsobuje utrpení. Člověk by z hlouposti ani z pocitu nadřazenosti neměl rozmnožovat zlo a bolest.
Tragikomický absurdní příběh o "záchraně vojákyně Jessicy Lynchové", který vylíčili zpravodaji britského deníku Times lékaři ve všeobecné nemocnici v iráckém města Nassiriya, velmi připomíná chování ruských okupantů v Praze v roce 1968. Ti byli také zcela dezorientováni cizím, nečitelným prostředím.
Bizarní chování amerických vojáků, kteří "odebrali vzorek písku" z matrace speciální postele proti proleženinám, na níž ležela Lynchová, připomíná chování ruských vojáků v srpnu 1968. Lidé tehdy chodili po městě s malými tranzistorovými rádii trvale u ucha -- poslouchali protiokupantské vysílání Československého rozhlasu. Ruští vojáci dostali od svých velitelů příkaz lidem ta rádia konfiskovat. Pár mladíků si nad dohled od ruských tanků dalo k uchu briketu nebo kus uhlí -- ruští vojáci to zkonfiskovali taky. Podobnost s útokem amerických vojáků na ortopedickou postel v irácké nemocnici je čistě náhodná?
Dokážu pochopit, že Američané stříleli na sanitku, která jim vezla Jessicu Lynchovou -- podobně jako při střílení amerického tanku na novinářský hotel Palestina v Bagdádu museli být američtí mladíci v neznámé zemi posedlí strachem -- z neznámé kultury, možných triků nepřítele, z možných sebevražedných atentátníků.
Všechno to ale jen ukazuje, jak hluboké neporozumění místním poměrům nutně projevil primitivní, mocný moloch americké armády.
Koho mezi americkými důstojníky by přeci napadlo, že i v Saddámově Iráku existují normální lidé, například lékaři v nemocnici, kteří se zásadně chovají vůči nemocným a raněným -- z kterékoliv strany -- slušně a eticky.
A jak to předem poznat? Jak mít záruku, že mezi civilními zaměstnanci nemocnice nejsou Saddámovi udavači? Skutečnost je - složitá. CIA dokázala zjistit, v které nemocnici leží Lynchová, ale už nezjistila -- anebo se o to zjevně ani nepokoušela -- že personál nemocnice se choval eticky a humánně a riskoval tím život.
Jenže tyhle podrobnosti válcující vojenskou mašinérii zjevně nezajímají. Proč nebombardovat pro jistotu i tu nemocnici...
Britský deník Times není nejspolehlivějším zpravodajským zdrojem. Je už léta majetkem mezinárodního "Vladimíra Železného", kontroverzního mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který svým sdělovacím prostředkům bezostyšně vnucuje politickou linii odpovídající jeho politickým zájmům. Proslulo, že Timesy potlačovaly zprávy o porušování lidských práv v komunistické Číně, protože Murdoch tam provozuje svou satelitní televizi Star TV a bál se, že mu čínští komunisté seberou vysílací licenci. Před časem Murdoch odvolal šéfredaktora týdeníku Sunday Times Andrewa Neila, protože ten v listě ostře kritizoval diktátorské praktiky malajského diktátora Mahathira Mohammeda a to se také nehodilo Murdochovi pro jeho podnikatelské zájmy. Týdeník Sunday Times se už nevzpamatoval. V Americe provozuje Murdoch ostře bulvární, nacionalistickou Fox TV.
Přesto však je případná propaganda v deníku Times značně jemná a píší pro něj mnohdy i zajímaví a inteligentní reportéři a komentátoři. Reportérem Timesů byl v ltech 1971 - 1987 i proslulý investigativní novinář Robert Fisk, Fiskův životopis viz ZDE.
(Blbé ovšem je, když se jinak velmi bystrý analytik a komentátor Simon Jenkins diskredituje v Timesech kritikou rozhlasové a televizní společnosti BBC, když je známo, že Murdochova soukromá televize BSkyB je přímým konkurentem BBC a Murdoch využívá ve svých denících každé příležitosti, jak na BBC útočit.)
Je ovšem svým způsobem povzbuzující, že když je to opravdu důležitá zpráva, Timesy otisknou i informaci, která je v rozporu s propagandistickou linií, kterou pro deník určuje jeho mezinárodní majitel.
18. 4. 2003
Avšak pokusy o toto umění nemožného v sobě obsahují sémě selhání. Nelze ignorovat skutečnost, že Havel ty rozpory nepřekonal. Devadesátá léta se skutečně stala politickou tragédií, jak to nazval John Keane, neboť Havlův hrdinský idealismus byl postupně pošpiněn a nakonec s míjejícími roky zlikvidován -- z pacifisty se Havel proměnil v člověka, který by dokázal podepsat vyhlášení války. Tragedií ovšem není, že se Havel vůbec pokusil převzít roli politika, ale že jeho idealismus praktická zkušenost z politického života zničila. Je ironické, že integrita a idealismus Václava Havla, které si udržoval tak usilovně v schizofrenii normalizačního Československa, nevydržely střet možného a nemožného v demokracii. V nedávném článku "Dopis Olze: Stará a nová Evropa a smutný anděl dějin" (Britské listy 14. 3. 2003) zformuloval Mirek Vodrážka některé otázky o nedávno skončeném prezidentství Václava Havla. Tyto otázky jsou na místě. Havlovo prezidentství někteří vidí jako "tragédii"; jeho proměnu z disidentského intelektuála v prezidenta jako chybu, kterou, podle Vodrážky, předvídala pouze Olga Havlová. |
18. 4. 2003
In a recent article `Dopis
Olze: Stará a nová Evropa a smutný anděl dějin '[1] [BL],
Mirek Vodrážka formulated questions about Václav Havel's recently ended presidency of the Czech
Republic. Questions of this sort are timely. His presidency has been seen as a
`tragedy': his transformation from a dissident intellectual into the president
of the Republic a mistake, that, according to Vodrážka, only Olga Havlová foresaw.[2]
|
18. 4. 2003
Tvorba Milana Kundery posledních let
V rozhovoru s Monikou Zgustovou pro Quadernos d'Arquitectura i Urbanisme v březnu 1987[1] o přesnosti v kompozici románu se Milan Kundera zmiňuje o tom, jak je důležité věnovat pozornost sémantice a jak nedokonalý překlad může způsobit významový posun díla. Připomínají se v něm klíčová slova některých Kunderových prací, třeba "lítost" v Knize smíchu a zapomnění[2], "soucit" v Nesnesitelné lehkosti bytí[3], uváděný v různých slovanských, románských a germánských jazycích, slovo "domov", s nímž se setkáváme v Umění románu[4]. Poslední Kunderův román[5], vydaný nejdříve ve španělštině a katalánštině a záměrně přeložený do němčiny až s ročním odstupem, se zabývá dalším klíčovým slovem, a to steskem. |
18. 4. 2003
< došlo ze stranického sekretariátu CZ
Jde zřejmě o kreativní přínos Cesty změny k pátrání po osudu 10,5 miliardy korun. "Okrádat občany by se nemělo v této zemi vůbec, natož bez zjištění viníka této ztráty," míní předseda této politické strany Jiří Lobkowicz ... To Evropští demokraté to vzali zkratkou a podali rovnou trestní oznámení na "neznámého pachatele". Vladimír Brázda z tiskového oddělení Cesty změny k tomu podotýká: Cesta změny si určitě nemyslí, že to, co se stalo s arbitráží, která bude stát 10,5 miliardy korun, by bylo normální. Naopak. Senátor Martin Mejstřík v té věci včera žádal uspořádat veřejné slyšení, zablokovali to z klubu ODS. Stále ještě ale existuje možnost, že lidé nebudou brát vládu v této zemi za fatální výsledek komplotu ODS s komunisty, ale budou se účinně snažit tlačit na své zástupce. Protože je volili - to je ta největší tragédie v této zemi. Lidé volí zloděje a potom je jim už všechno jedno. To je základ sdělení, které jsem totuto bankovkou poslal také do Britských listů. |
18. 4. 2003
Tony Blair byl připraven rezignovat na své místo britského premiéra, kdyby býval prohrál hlasování v Dolní sněmovně o válce proti Iráku, přiznal v pátek. Uvedl, že kdyby býval byl minulý měsíc při hlasování v Dolní sněmovně o tom, zda provést či neprovést útok na Irák, poražen, odstoupil by. Před hlasováním poskytl svému úřadu instrukce, aby se připravili na jeho rezignaci. . Tony Blair přiznal, že se bál, že přijde o své premiérské místo, když vedl Británii do války proti Iráku, avšak o svém přesvědčení, že je tato kauza správná, nikdy nepochyboval. V rozhovoru, který Blair poskytl pátečnímu vydání britského bulvárního deníku The Sun, se britský premiér zmiňuje o ulehčení, které pociťoval, když viděl, jak v centru Bagdádu padá Husajnova socha. "Byly skutečně okamžiky, kdy jsem byl opravdu znepokojen. Byly chvíle, kdy to opravdu vypadalo, že se dostaneme do značných potíží a deset dní po začátku války jsem měl obavy, jak dlouho to bude všechno trvat. Ptal jsem se sama sebe, zda jsme vycházeli ze špatných předpokladů. Jakmile jsem se ale jednou učinil to, co jsem považoval za správné rozhodnutí, nenechal jsem se vyvádět z míry vší tou kritikou a neshodami a hádkami," řekl Blair. a dodal, že považoval za nesmírně frustrující a často velmi zvláštní, že tolik lidí se stavělo proti tomu, co se mu v zásadě zdálo tak zjevně správné. Konec konců, kdybych přišel o premiérský úřad, tak bych o něj přišel., Ale aspoň bych o něj přišel na základě něčeho, v co věřím. Nejhroznější pro člověka v mém postavení je přijít o to postavení na základě něčeho, v co opravdu nevěříte." Tony Blair přiznal, že byl "velmi rozhněván", že Rada bezpečnosti OSN neschválila druhou rezoluci pro útok proti Iráku. |
18. 4. 2003
tisková zpráva organizace Greenpeace Organizace Greenpeace se rozhodla udělit ke Dni Země cenu nazvanou "Dioxinová kachna Spolany" za nejabsurdnější výrok týkající se toxického zamoření v chemickém závodě Spolana Neratovice. Kromě představitelů Spolany patří mezi kandidáty také zástupce Fondu národního majetku (FNM), ministr životního prostředí a středočeský hejtman. Greenpeace chce udělením ceny upozornit na nepravdivé informování ze strany podniku i veřejné správy a na neplnění slibů o změně přístupu při řešení toxického zamoření Spolany. |
18. 4. 2003
Největší světový poskytovatel internetových služeb, AOL, se rozhodl žalovat osoby a firmy, které rozesílají jejím zákazníkům miliony spamů. Sama však, jak se zdá, bude spamy rozesílat nerušeně dál. Ve čtvrtek večer vysílal britský rozhlas v této věci rozhovor se zástupcem firmy AOL Jonathanem Lambethem.
|
18. 4. 2003
Nejméně šest dětí bylo tento týden zraněno v Iráku tříštivými bombami, už poté, co válka skončila. Pětiletý chlapec Ali Mustafa přišel o zrak, když zvedl ze země tříštivou bombu. Bomba mu explodovala v ruce. "Dvě moje děti byly raněny a dva sousedé mají také tuto tragédii," konstatoval Ghaleb Mustafa, Aliho otec. Tisíce tříštivých bomb leží po celém Bagdádu. Týden po ukončení bojů je ústřední nemocnice v Bagdádu stále ještě scénou válečného chaosu, který se snaží odstraňovat neúnavní nemocniční zaměstnanci. Děti leží na špinavých matracích z PVC, matky drží brečící děti, uspěchaní lékaři podepisují předpisy, které nemají si ani čas řádně přečíst. Lékaři dosud neměli možnost zjistit, kolik dětí bylo ve válce raněno - v Bagdádu stále nefungují telefony. Lékařské organizace ve městě většinou stále ještě nefungují a dětské nemocnice jsou pacienty obléhány. Devítiletý chlapec s nádorem na mozku sedí v kolečkovém křesle. Potřebuje chemoterapii. "Jak to můžeme teď poskytnout?" říká lékař. "Máme ještě pár základních léků ve skladišti, ale pokud nezačnou být nové zásoby posílány dnes, zanedlouho nám všechno dojde. Nejsme ochotni přijmout Spojené státy a Británii jako okupanty, ale protože jsou tady podmínky velmi špatné, žádám OSN, Británi, USA, jakoukoliv zemi, aby nám pomohla."
Podrobnosti v angličtině viz např. ZDE
|
18. 4. 2003
Dvanáctiletý irácký chlapec Ali Ismail Abbas, kteerý přišel při bombardování o ruce a o celou svou rodinu, se stal ve mezinárodních médiích - dosti znepokojujícím způsobem - symbolem utrpení iráckých civilistů. Podrobuje se nyní léčení v nemocnici v Kuvajtu. Není to poprvé, co se jedno dítě stalo symbolem utrpení ve válečném konfliktu. Dokonce byly zahájeny sbírky na financování jeho léčby. Britský rozhlas se zamyslel nad psychologickým mechanismem, který dává ve válkách vzniknout takovýmto mediálním symbolům.
|
17. 4. 2003
Čtvrtek, 15.00: Jacques Chirac a Tony Blair se neúčastnili rituálního fotografování na závěr summitu v Athénách, předčasně odjeli, konstatovala reportáž rozhlasu BBC ve čtvrtek v poledne a pokračovala: Přišli tedy o bizarní vyvrcholení tohoto summitu, kdy byly vedoucím představitelům zemí EU rozdány olivové ratolesti a byli nuceni postavit se před obrovskou, stylizovanou bílou holubicí. Byla to skutečně schůzka o míru, o míru v Iráku a o interním míru v rámci EU. Účastníkům se podařilo pohřbít své neshody alespoň natolik, aby podepsali společnou deklaraci, požadující, aby v Iráku hrála ústřední roli Organizace spojených národů. Avšak role OSN zůstává velmi sporná. Kofi Annan zdůraznil, že jakékoliv významnější rozhodnutí musí přijmout Rada bezpečnosti OSNa je zjevné, že bude obtížné jakokoliv takové rezoluce dosáhnout. Podle reportéra BBC v Athénách byla situace na summitu taková jako "po velké manželské hádce, kdy se oba partneři rozhodli přece jen se nerozejít". Kofi Annan hovořil o hlubokém podezření a nedůvěře, která zavládla světem, a o tom, že je nutné tuto nedůvěru překonat. Svět si nemůže dovolit dlouhé období, v němž by se obě strany v konfliktu nadále obviňovaly. Ale situace stále není řádně napravena, nikdo neví, jakou roli přesně má hrát OSN, Američané se ohledně toho nechtějí konkrétně vyjádřit. Na tiskové konferenci řekl jeden francouzský novinář: "Proč se komuniké nezmiňuje o ilegální okupaci po ilegální invazi?" Tak se ale už na summitu EU nemluvilo. Takže to mohlo být horší, ale situace není příliš dobrá. Čtvrtek 17.00: Americká armáda oznámila, že zajala v Bagdádu Barzana Ibrahima al-Tikriti, nevlastního bratra Saddáma Husajna a jeho čelného poradce, poté, co na jeho přítomnosti upozornili americké speciální jednotky Iráčané. Barzan má mít rozsáhlé informace o tom, jak fungoval svržený irácký režim. Tvrdí se o něm také, že se osobně podílel na mučení svých oponentů, prý také pomohl Saddámu Husajnovi ukrýt miliardy dolarů v jiných zemích a také je obviňován, že se podílel na genocidě tisíců Kurdů během osmileté íránsko-irácké války. Jak poznamenal list Independent, méně příjemné pro západní spojence je to, že jako bývalý šéf irácké zahraniční rozvědky má Barzan ztrapňující informace o těsné vojenské a výzvědné spolupráci mezi Západem a Bagdádem během krvavé irácko-íránské války. Barzan posléze deset let pracoval jako velvyslanec Iráku u OSN ve Švýcarsku a v roce 1999 byl odvolán do Bagdádu uprostřed nepodložených zpráv, že měl po konfliktu se Saddámem v úmyslu emigrovat. Američané doufají, že se podaří z Barzana získat informace o tom, kde jsou ukryty Saddámovy miliardy. Právě Barzan je také činěn odpovědným za popravu britského novináře Farzada Bazofta v březnu 1990. Minulou neděli zatkly údajně britské speciální jednotky SAS dalšího nevlastního bratra Saddáma Husajna, bývalého náměstka ministra vnitra Watbana Ibrahima Hasana al-Tikriti. Oba muži jsou na seznamu 55 nejhledanějších činitelů iráckého režimu. Paradoxní je, že se Spojené státy rozhodly svrhnout Saddáma Husajna až teprve, kdy jeho politika přestala vyhovovat americkým zájmům. Dříve jeho režim naopak vyzbrojovaly, jak dokázal list Washington Post, viz ZDE |
17. 4. 2003
Režim Saddáma Husajna měl styky s jednou africkou teroristickou organizací, napsal ve čtvrtek britský list Daily Telegraph. Dokumenty v této věci byly nalezeny na ústředí irácké rozvědky v Bagdádu. Irácký velvyslanec v Nairobi jednal podle těchto dokumentů s představiteli organizace jménem Spojené demokratické síly, což je ugandská protizápadní organizace. Účelem této organizace se mělo stát "pašovat zbraně v globálním měřítku pro svaté válečníky, bojující proti americkému, britskému a izraelskému vlivu v Africe, na Blízkém východě, v Asii a na Dálném východě. Píše se o tom v dopise, datovaném v dubnu 2001. Spojené státy už dlouho argumentují, že Saddám pomáhal islámským organizacím, ale nebyly dosud schopné předložit o tom žádné důkazy. Zde je jeden takový důkaz, argumentuje tento konzervativní deník s těsnými vazbami na britskou rozvědku. Z jiných dokumentů, získaných v ústředí Saddámovy rozvědky v Bagdádu, podle listu Daily Telegraph vyplývá, že Rusko poskytovalo Saddámu Husajnovi v měsících před válkou pomoc a dodávalo mu mimo jiné informace o soukromých rozhovorech mezi Tonym Blairem a západními politickými představiteli, například o rozhovoru mezi Blairem a Berlusconim, který se konal 15. února 2002 v Římě.
|
17. 4. 2003
Inspekční tým ze Světové zdravotnické organizace provedl svou první podrobnou inspekci ohledně situace v nemocnicích v severoiráckém městě Kirkuk. Tým zjistil, že infrastruktura pro dodávku pitné vody a elektrické energie ve městě je nefunkční a že zdravotnická zařízení byla vážně poškozena pleněním, takže nejsou řádně v provozu. Inspekční tým navštívil nemocnici Azadi, hlavní nemocnici v oblasti Kirkuku. Ve 400 lůžkové nemocnici bylo jen 40 pacientů, všichni jen s malými anebo mírnými zraněnými. Hlavním důvodem pro tak nízký počet pacientů bylo toto: zaprvé, za nynějších okolností jsou šance na přežití pro osoby s vážným zraněním velmi nízké; zadruhé, zaměstnanci nemocnice i pacienti dospěli k závěru, že není bezpečné jít do nemocnice. V současnosti nechodí do zaměstnání 50 -- 75 procent zaměstnanců nemocnice. Většina pracovníků nemocnic nedostala plat a neexistuje systém, v jehož rámci by mohli dostat zaplaceno za měsíc duben. Zdravotníci v Iráku pracují ve velmi obtížné situaci. Někteří přespávají v nemocnicích a jinde na pracovištích. Přichází mnoho zpráv z Bagdádu, z Nasiriye a z Basry o tom, že zdravotníci bránili své nemocnice a kliniky před ozbrojenými pleniteli. Avšak ani toto intenzivní nasazení nezabrání tomu, aby se irácké zdravotnictví nerozložilo, uzavírá Světová zdravotnická organizace. Podrobnosti v angličtině WHO
|
18. 4. 2003
Až z dogmatických pout osvobozená polistopadová věda dokázala v plném rozsahu otevřít případ Jana Žižky z Trocnova. Šlo především o to s konečnou platností určit, jaká byla podoba tváře nejslavnějšího českého vojevůdce.
Doc. Mojmír Králíček, známý na evropských univerzitách originálními myšlenkami, marně pátral po ztraceném portrétu, aby doložil odvážnou hypotézu, která ho napadla, když o husitském válečnictví přednášel na mezinárodní konferenci v Bernu. Pod vlivem parapsychologických teorií usoudil, že vyhrané bitvy proslaveného válečníka, způsobila nikoliv pevná organizace polních vojsk a moderně pojatá pohyblivá taktika vozových hradeb, ale naprostá Žižkova slepota. |
18. 4. 2003
Přednáška na vernisáži výstavy "The Face of War" 18. dubna 2003 v Leica Gallery Praha autor je zástupce Amnesty International
I. Německý sociolog Max Weber definoval moderní národní stát jako monopol na legitimní užití násilí uvnitř určitého území. Podle této definice je stát silou, která svým poddaným zabraňuje, aby ve svém každodenním životě používali násilí. Činí tak mimo jiné i proto, že si sám vyhrazuje právo použít sílu na ochranu vlastních zájmů. |
18. 4. 2003
Nechť je autorovi tohoto vyzvání k reflexi dovoleno vrátit se k předchozímu jeho textu. Ze dvou důvodů. Za prvé by rád -- neskromně -- upozornil na to, že pokud nějaký text uvízne v pouhém (i když možná zajímavém) konstatování -- byť závažné události -- doprovozeném jejím případným vlastním hodnocením, zůstává takový text na úrovni, jež stěží přežije den, kdy se zrodil. Sám takový či onaký názor na událost nebude automaticky relevantní pro její případné "objektivní" vyhodnocení. (V tomto ohledu je zajímavé, do jaké míry naše česká publicistika je zahlcena výzvami k názorům a jejich prezentacemi!) Nejdřív se tedy vrátím k stručnému testu svých předchozích dvou příspěvků pod shodným záhlavím, a to vybranými -- z kontextu vytrženými -- citacemi.
Za druhé považuji za nezbytné vrátit se zároveň k předchozímu svému zde citovanému textu věcně. Mimo jiné proto, že vinou jednoho vlastního "zkratu" jsem přece jen znehodnotil vývody jednoho odstavce svého předešlého textu. O tom se zmíním samostatně v části (4).
|
18. 4. 2003
Na jednom místě textu 2 autor cítí potřebu se kát za věcnou chybu, jíž se tam dopustil. Děkuji za kolegiální připomenutí oné chyby Dr. M. Šmídovi z FSV Karlovy univerzity. Za to, k čemu mě nakonec níže v dalším textu podnítil, ovšem nemůže.
|
18. 4. 2003
Luboš Antonín: "Bestiář", nakladatelství Půdorys -- Ladislav Moučka, 370, - Kč
Málokteré knižní dílo zapadá do současné apokalyptické atmosféry tak dobře jako "Bestiář" Luboše Antonína. Kniha vydaná nakladatelstvím Půdorys představuje čtenáři ucelenou řadu tradičních mytologických oblud, nestvůr a bájných bytostí, které od starověku tvořily zlatý fond fantastických pohádkových a dobrodružných vyprávění. Najdeme mezi nimi fénixe, salamandra, létající a vodní hady, draky, bazilišky, Sfingu, Kyklopy, kentaury, Pégasa, jednorožce, upíry, vampy, larnie, zombie, Satyry, Loreelei, rusalky, vodopanenky, Sirény, mořské mnichy, ptáka Noha a velké množství dalších. Odkud se vzala podobná monstra zůstává záhadou. Pouhým kombinováním anomálií by se dala vytvořit nepřehledná řada dalších bytostí, ale klasické bestiáře představují omezený počet strašidelných typů, charakterizující konkrétní lidské povahové atributy. Bestiáře patřily vedle cestopisů k nejoblíbenější středověké četbě a byly doplňovány alegorickými mravními příběhy a poučeními. Bájní živočichové mají něco společného, vznikli nepřirozeným spojením a pářením a obvykle se soudí, že jde o dílo ďábla. Z hlediska hlubinné psychologie reprezentují podvědomí lidské mysli. Nabízí se i další otázka, zda se nejedná o pozůstatky zvířeny zničené biblickou potopou nebo doklady fauny ztracené atlantské civilizace. Základní osnovu knihy tvoří čtyři stovky pečlivě vybraných a dosud nepublikovaných ilustrací z období 14. až 16. století, pocházejících z Národního muzea. Texty je možné vnímat ve více kulturních rovinách, včetně přesahů do alchymie, magické a kabalistické symboliky. Cenné jsou citace, odkazy a vysvětlení místních reálií a hermetický výklad a analogická srovnání popisovaných jevů. Cílem autora však nebylo přinést vyčerpávající klasifikaci netvorů, ale nastavit fantaskní zrcadlo minulosti soudobé společenské realitě, v níž "bestia triumphans" slaví opětné úspěchy. Podařilo se mu tak, jako kdysi Jorege Luis Borgesovi ve "Fantastické zoologii" (Odeon 1987) vytvořit dnes tolik potřebný moderní a lehce ironický bestiář. |
16. 4. 2003
Řekl mi - s úsměvem - v úterý na glasgowské univerzitě Josef Fronek (jeho články v Britských listech, vesměs kritizující západní vojenský zásah v Kosovu, jsou ZDE ), že když se v ČR kriticky zmíní o západním bombardování Kosova či o nynějším americkém útoku na Irák, je automaticky označen za "zatraceného komunistu". Přitom si Josef Fronek celý život zakládal na tom, že je pravicového přesvědčení.
|
17. 4. 2003
Během posledních dvou let nebyla v ČR přijata žádná významná mediální norma. Zásadní norma (připravená k projednání ve Sněmovně) se týká českých médií veřejné služby -- hlavně České televize. Návrh obsahuje mj. souhrn změn v základních definicích, z části změnu výše plateb koncesionářských poplatků, a také změnu fungování, postavení i volby Rady České televize a samotného postavení generálního ředitele. Z formálních oblastí není výrazně nově, oproti očekávání, řešena otázka efektivnějšího výběru koncesionářských poplatků. Obecně však stále chybí aktualizace koncepčního vymezení budoucnosti přechodu k digitálnímu vysílání v ČR. Před rokem byla dosud platná ( a vládou schválená) koncepce digitalizace převedena do formy návrhu zákona, ovšem se známým patovým výsledkem - ještě před samotným projednáním. Očekávání, spojená se vznikem nového ministerstva informatiky (MI), i přes počáteční rozpaky z období kolem veletrhu INVEX na podzim v Brně, a následující přerozdělení resortních ministerských kompetencí, dosud nebyla v oblasti digitálního vysílání zcela naplněna.
|
18. 4. 2003
Ježíš se naposled zvedl k hlavě kříže. "Otče," zvolal. "Do tvých rukou poroučím svého ducha." Jeden z vojáků obešel kříž a chvíli pozoroval umírajícího. Pak se vrátil a lehl si na skálu. Z Ježíšových úst zazněl poslední výkřik: "Dokonáno jest." Jeho tělo se svezlo dolů, Ježíš se vzdal smrti. Ozval se zvuk, jako by pod zemí dusalo stádo prchajících zvířat. Čerstvý vítr ovál krátkým dechem rostlinstvo. Země se třásla a úzká trhlina rozdělila zemi od západu na východ. Běžela od velké popravčí skály přes silnici a Jeruzalemskou branou přes město do chrámu, kde roztrhla velkou oponu vnitřní svatyně od vrchu až dolů a pokračovala dál k východu. Otřásla velkou zdí, otevřela hroby na hřbitově za městskými hradbami a zamířila k Mrtvému moři, zanechávajíc svou stopu na zemi, na skalách i v horách. Setník a několik vojáků zděšeně vyskočilo. Postavili se před kříž. Pohlédli na Krista, na ztemnělou oblohu a na puklinu ve skále. Setník sklonil hlavu. "Jistě to byl Syn Boží," řekl ostatním.
Z "reportážní" knihy amerického novináře Jima Bishopa Den, kdy zemřel Kristus |
18. 4. 2003
s využitím internetových pramenů a archivu autora Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, je spojený s památkou umučení a vzkříšení Krista. Vzkříšení Ježíše je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt pro ně není konec, ale nový začátek nového života, a proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den židovského svátku pesach. Ještě dnes se považuje křesťanská slavnost velikonoční noci také za vzpomínku na "Starou" smlouvu. Na velikonoce se křesťané připravují 40ti denním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou. Je to původně doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svou víru oživili. Po velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků "Seslání Ducha svatého", kdy se připomíná další událost. Velikonocemi totiž nic neskončilo. Apoštolové se v dalších 40ti dnech setkávali se vzkříšeným Kristem. Při posledním setkání jim Kristus řekl, že již ho neuvidí, ale dostane se jim posily Ducha svatého. Což se stalo za dalších 10 dní. |
16. 4. 2003
s využitím internetových pramenů a archivu autora V biblické době byl pesach první ze tří poutních slavností, konaných u příležitosti žní. Jiné označení, užívané pro slavnost, Chag HaMacot a pouť, spojená se zabíjením obětního zvířete ještě v nomádské době, ukazují na to, že oběť prvotin ze stáda byla spojována s obětí obilí v pozdější době usedlosti v jeden slavnostní rituál. Okolnost, že chléb je požíván nekvašený, by pak mohla souviset s tím, že obilní prvotiny byly obětovány bezprostředně v návaznosti na žně, takže ke zhotovení kvašeného těsta nezbýval čas. Protože usedlý způsob života a zemědělství předpokládají držení půdy, a získání půdy je v židovské tradici spojeno s koncem egyptského otroctví, byla obětní slavnost přeměněna ve slavnost osvobození. Pesach se nazývá osm dní (v diaspoře, ale sedm dní v Erec Jisra'el) trvající židovský "svátek přejití", který odpovídá křesťanským velikonočním svátkům; dodnes se v židovství slaví na památku vysvobození z Egypta a přechod rozestoupivšího se Rudého moře. Název Pesach (překročení) připomíná i to, že Bůh obešel, minul, "překročil" domovy Izraelitů, které byly označeny krví baránka, kduž zahubil egyptské prvorozené poslední z deseti egyptských ran (Ex. 12:23.27). Nekvašené chleby, které se požívají v týdnu pesach, macesy, symbolizují chvat při útěku z Egypta. |
17. 4. 2003
Nejsou jen výzvou k půstu a připomínkou lidské konečnosti. Mají i radostné a slavné rozuzlení příběhu. Platí to ale v našem dnes i statisticky nejbezbožnějším národě v Evropy? |
17. 4. 2003
S rokom 2003 sa spája výročie udalosti, ktorá výrazne poznamenala dejiny druhej polovice 20. storočia. Pred 50 rokmi, 11. apríla 1963, bola vydaná encyklika Pacem in terris (Mier na zemi) pápeža Jána XXIII., ktorá svojím obsahom oslovila obyvateľstvo prakticky celej planéty. Ján XXIII. napísal túto encykliku relatívne krátko po skončení karibskej krízy, ktorá v roku 1962 priviedla ľudstvo nad priepasť jadrovej apokalypsy. Pápež pochopil, že tam, kde prestanú komunikovať ľudia, začnú komunikovať zbrane. A bola by škoda zničiť v plameňoch jadrovej vojny túto planétu, tak ušľachtilé Božie dielo. Preto Ján XXIII. volal po porozumení a dialógu medzi katolíkmi a príslušníkmi ostatných kresťanských cirkví, ako aj nekresťanmi a neveriacimi v záujme zachovania mieru na tejto planéte.
Pápež adresuje encykliku "ctihodným bratom patriarchom, prímasom, arcibiskupom, biskupom a ostatným miestnym ordinárom, nažívajúcim v pokoji a spoločenstve s Apoštolským stolcom, duchovenstvu a veriacim celého sveta, ako aj všetkým ľuďom dobrej vôle..."
Plný text encykliky Pacem in terris - v češtině BL
Poselství Svatého Otce Jana Pavla II. ke Světovému dni míru 2003 BL |
17. 4. 2003
Jako minule začnu i tentokrát reflexemi reflexí, jichž se dostalo mým
předchozím úvahám. Především mě poměrně překvapilo, že jich nebylo
mnoho. Zejména se neobjevila ani jediná reakce ze strany postižených
periodik. Je možné, že redaktoři internetové časopisy nečtou. (Čtou, pozn. JČ.) Snad
ani nemají čas. Potěšilo mě, že přes mou nepříliš laskavou kritiku
MFDnes otiskl Martin Komárek moji úvahu o komunistické fintě, s níž
svalili všechnu vinu na svou tajnou službu a vytvořili tak pěkný
mišmaš, kde se soudí vinný i nevinný, takže to připomíná náš neslavný
odsun českých Němců - a dokonce jako otvírák, jak mi sdělil. Ani na
tento otvírák se mi nedostalo mnoha reakcí, ačkoliv je jistě
provokativní, takže si myslím, že jsem měl pravdu. Reagoval
pan Tomáš Němeček z Respektu, který ale více méně potvrdil to, co
jsem napsal: že paní Zbořilová skočila z okna, není vina
redaktora, který otiskl informaci z Cibulkova seznamu, ale pana
Zbořila. Mají to inu jednoduché.
Virtually tuto úvahu nepublikoval. Také Neviditelný pes mi není nakloněn. Ale dávám přednost Britským listům, přiznávám. Zajímavé je, že ty vulgárnější reakce na texty a nadávání autorům se objevuje v BL asi nejčastěji, rozhodně víc, než kde jinde; mám dojem, že Jan Čulík je po té stránce nejoblíbenějším terčem anonymních sprosťáků, léčících si takto komplexy. Myslím, že ho to baví. Taky tedy k Reflexu. |
17. 4. 2003
Život v tropech plyne svým pomalým tempem, ale plyne. Noviny nečtu, na televizi se nedívám, takže ani nevím, co se děje ve světě. A vůbec mi to neschází. Ve Vila Bemori máme sice televizi na velké verandě, kde sedáváme se společníky a vedeme řeči, občas tu televizi někdo zapne a ukazují tam nějakou válku, tak to zase rychle vypneme. Stopy války a násilí vidíme denně kolem sebe a více už nepotřebujeme. Minulý týden jsem shlédl televizní dokument o posledních letech na Timoru, který tu natočila Lyndal se svou sestrou Sofií, a byl to otřesný zážitek. Když tu v roce 1999 řádila indonézská armáda a milice, tak se svět díval jinam, lidská práva zde nikoho nezajímala.
|
17. 4. 2003
V jedné ze svých povídek si hloubavý americký spisovatel minulého století Edgar A. Poe povzdechl nad tím, že strast má mnoho tváří a bída světa mnoho podob. To bylo ovšem v době, kdy američtí puritáni ještě necivilizovali svět, nýbrž pouze indiánské divochy. Od té doby se lecos změnilo: škarohlídům Poeova typu odzvonilo a svět -- alespoň ten reálně existující - poskytl šanci optimistům a vizionářům lásky, svobody a prosperity, k nimž bezesporu patří i současný český ministr zahraničí. Optimismus ovšem neznamená ztrátu hloubavosti, a tak Cyril Svoboda klade otázku po podobě světa poté, co přechodně utichnou zbraně a Iráčané se po anglosaské osvobozovací akci konečně budou moci zhluboka napít doušků svobody a Coca-Coly.
Jeho optika pohledu nás nenechá na pochybách o tom, že i když ještě máme před sebou mnoho práce, v globále se dílo daří, a to navzdory morousům všeho druhu i veřejnému mínění. Problém je pouze v tom, že se ministrova vize podobá spíše Ladovu naivnímu obrázku české vesnice nežli vážné politické analýze světové situace. Jinak by si totiž musel všimnout toho, že svět se změnil již před tím, než dopadla první bomba na Bagdad. Autor píše z Hannoveru. |
17. 4. 2003
Předem se omlouvám za heslovitý a poněkud primitivizující styl příspěvku. Je to záměr.
V souvislosti s válkou v Iráku se v řadě českých médií objevila narážka na mnoho jiných světových diktatur, které také porušují lidská práva brutálním způsobem. Jedním z nejnotoričtějších příkladů je Čína a její problém Tibetu. Proč prý Američané nezaútočí na Čínu, která násilně okupuje Tibet již od 50. let?
Dovolím si malý exkurz do historie, ve kterém se pokusím nastínit, že Američané dnes v podstatě činí totéž, co Čína v 50. letech, a po kterém mě jistě všichni znalci a obránci lidských práv budou chtít pranýřovat. I přesto to udělám, a to jen proto, aby byl vysloven názor, který má jaksi tu nevýhodu, že je na špatné straně všeobecného mínění. Neboť historii píšou vítězové a dějiny Číny posledních dvou století byly jednoznačně dějinami státu poraženého, shodou okolností, tzv. západními mocnostmi, které se nerozpakovaly naplnit svá muzea nejhodnotnějšími uměleckými díly různých dynastií z dob, kdy ony samy se teprve učily psát. Autor žije a pracuje v Číně. |
5. 2. 2003
Byla zrušena stará mailová adresa Jana Čulíka z roku 1995, jcu2@cableol.co.uk, prosím, pište na adresu J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk, případně na adresu redakce@blisty.cz, nebo culik@blisty.cz.
Štěpán Kotrba má svou hlavní adresu stepan@kotrba.cz. Adresa kotrba@blisty.cz je dočasně nefunkční. |
12. 4. 2003
Děkujeme všem, kteří dále podporují provoz Britských listů finančními dary. Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.
Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu. ZMĚNA BANKY:
Prosíme ty čtenáře, kteří na provoz BL přispívají trvalým příkazem, aby ho z bývalého účtu OSBL v e-bance převedli na nový účet OSBL v Raiffeisen Bance. Číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500.
Hledáme další spolupracovníky-dobrovolníky pro mediální monitor - samostatné vyhledávání, analýza a shrnutí, překlady z jazyků: španělština, portugalština, italština, francouzština; obory: politika v daném jazykovém okruhu či zemi; problematika EU a jejích institucí; sociální vědy; makroekonomika; vizuální kultura; litaratura; technologie - přehled; armáda - technologický přehled, strategie, koncepce. Frekvence spolupráce: dle dohody, minimálně však jednou týdně. Požadovaná kvalifikace: naprosto suverénní ovládání jazyka či rodilý mluvčí, terminologický přehled v daném oboru, nezávislost na vlivových skupinách, exkluzivita.
Hledáme profesionální fotografy i fotoreportéry, vybavené vlastními digitálními fotoaparáty i vlastní konektivitou do internetu, kteří by byli schopni a ochotni přispět k rozšíření tématické pestrosti o reportáže ze zajímavých akcí či vzdálených míst, a přinášet tak prostřednictvím Britských listů aktuální zpravodajství či pohled do exotických míst. Podmínkou je pofesionalita zpracování snímků a jejich umístění v plném rozlišení ve formátu JPG na vlastní URL, jejíž odkaz nám spolu s náhledovým obrázkem a doprovodným textem zašlete.
Hledáme i nadané karikaturisty se smyslem pro komičnost politických i civilizačních souvislostí. Předpokladem spolupráce je pravidelnost, schopnost samostatné a rychlé reakce na aktuální témata. Samozřejmostí je zasílání karikatur v elektronické verzi (JPG, PNG, GIF, případně SWF) e-mailem. |
18. 6. 2004
Ceník reklamy na BL |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
20. 4. 2003 | Skutečný příběh Jessicy Lynchové | Jan Čulík | |
20. 4. 2003 | Jak Američané "zachraňovali" Jessicu Lynchovou terorizováním lékařů a pacientů | ||
18. 4. 2003 | Stesk jako paměť domova | Svatava Urbanová | |
18. 4. 2003 | Ali Ismail Abbas: O psychologii válečného zpravodajství a vytváření symbolů | ||
18. 4. 2003 | Historický vývoj vlivu válečných konfliktů na civilní obyvatelstvo | Karel Dolejší | |
18. 4. 2003 | Kde jsou peníze za stockholmskou arbitráž? | ||
17. 4. 2003 | Digitální média veřejné služby IV - Jak dál v roce 2003? | Zdeněk Duspiva | |
17. 4. 2003 | Pohlednice z Timoru VIII. | Jaroslav Kováříček | |
17. 4. 2003 | Amatérova analýza: Reflex | Vladimír Bernard | |
17. 4. 2003 | O třech izraelských filmech festivalu Jeden svět | Petr Šafařík |
Útok na USA, Afghánistán, Irák | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
20. 4. 2003 | Jak Američané "zachraňovali" Jessicu Lynchovou terorizováním lékařů a pacientů | ||
20. 4. 2003 | Skutečný příběh Jessicy Lynchové | Jan Čulík | |
20. 4. 2003 | Šiitská většina chce v Iráku islámský stát, založený na zákonu šaria | ||
19. 4. 2003 | Britští poslanci Blairovi: Dokažte vinu Iráku | ||
19. 4. 2003 | Měli Spojenci pro Irák plán? | ||
18. 4. 2003 | Kam vede cesta na Bagdád? 3. O dvanáct dní později |
Miloš Dokulil | |
18. 4. 2003 | Kam vede cesta na Bagdád? 4. Jak se snadno vloudí do textu omyl |
Miloš Dokulil | |
18. 4. 2003 | Historický vývoj vlivu válečných konfliktů na civilní obyvatelstvo | Karel Dolejší | |
18. 4. 2003 | Ali Ismail Abbas: O psychologii válečného zpravodajství a vytváření symbolů | ||
18. 4. 2003 | V Bagdádu se konala demonstrace proti americké okupaci |
Americká strategie národní bezpečnosti | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
4. 4. 2003 | Jsou britští vojáci "civilizovanější" než Američané? | ||
28. 3. 2003 | Ropa je príčinou, ekológia alternatívou | Martin Nevada | |
25. 3. 2003 | Blesková válka s.r.o. | Oskar Krejčí | |
12. 3. 2003 | Irák a invaze: Nevěrný manžel Hussein, euro a ropa | Petr Baubín | |
12. 3. 2003 | USA chtějí okupací Iráku dokončit svůj projekt globální nadvlády | ||
24. 2. 2003 | Americká strategie národní bezpečnosti a Projekt pro nové americké století | ||
21. 2. 2003 | DOKUMENT: Strategie národní bezpečnosti USA | ||
17. 2. 2003 | Proč se povede válka proti Iráku | ||
10. 2. 2003 | Prosazuje Bush nové zdroje energie? | Martin Přibyl | |
6. 2. 2003 | Nejdůležitějšími body Bushova rozpočtu jsou snižování daní a výdaje na armádu | Miloš Kaláb |
Rituály - co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
18. 4. 2003 | Velikonoce - po stopách Ježíšových | Štěpán Kotrba | |
18. 4. 2003 | Tři hodiny odpoledne | ||
17. 4. 2003 | Velikonoce jsou výzvou pro všechny generace | Ivo V. Fencl | |
17. 4. 2003 | Pacem in terris - poznámky k encyklike storočia | Karol Dučák jr. | |
16. 4. 2003 | Pesach 5763: Stvoření mých rukou se utopilo v moři a vy chcete zpívat píseň? |
Štěpán Kotrba | |
10. 4. 2003 | Agresia v mene viery | Peter Greguš | |
28. 3. 2003 | Obávaný vahhábizmus | Viktor Kovaľov | |
18. 3. 2003 | Ex 20,13: Nezabiješ. | Stanislav Heczko | |
17. 3. 2003 | Hamanovi potomci: rasismus - intelektuální základna nacismu | Zeev Sternhell | |
14. 3. 2003 | Izraelčania a Palestínčania: Kde sa stala chyba? |
Česká literatura | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
18. 4. 2003 | Stesk jako paměť domova | Svatava Urbanová | |
7. 3. 2003 | Prague Structuralism and Fictional Worlds: In Honour of Professor Lubomír Doležel's 80th Birthday | ||
5. 2. 2003 | Vysvědčení | Jaroslav Hutka | |
28. 1. 2003 | České postoje: Hus i Švejk jako obrana proti útlaku | Kathryn Murphy | |
28. 1. 2003 | The significance of Jan Hus for Czech history | Kathryn Murphy | |
28. 1. 2003 | Zemřel profesor Alexander Stich | Jan Čulík | |
28. 1. 2003 | Sebrané spisy básníka Miroslava Holuba | ||
27. 1. 2003 | Čulíkův "básník trapnosti" | Kathryn Murphy | |
22. 1. 2003 | Finančnice - na motivy K.J. Erbena | ||
21. 1. 2003 | O (české) literatuře v Britských listech |
Školství | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
7. 4. 2003 | Zákon o učitelích je naprostý paskvil | Radek Sárközi | |
2. 4. 2003 | Petra Buzková o problémech ve školství | Radek Sárközi | |
2. 4. 2003 | Jak Petra Buzková reaguje na petici "Počítejte s námi" | ||
12. 3. 2003 | Počítejte s námi! | Petr Bilík | |
12. 3. 2003 | Maturity bez "matiky" | Miloš Dokulil | |
10. 3. 2003 | Tabu, tabula rasa a ta buranská povaha | Ondřej Hausenblas | |
27. 2. 2003 | Za co se udělují zápočty na škole, kde učí Jan Sokol a Zdeněk Pinc | Jan Čulík | |
26. 2. 2003 | Hejtman Moravskoslezského kraje považuje slova Jaroslava Rösslera za urážlivá | Jaroslav Hlaváček | |
12. 2. 2003 | Nemyslím, že by byl Jan Sokol špatným prezidentem | Vojtěch Polák | |
1. 2. 2003 | Schůzka nespokojených pedagogů - výsledky z jednání | Radek Sárközi |
Genderová nerovnost ve společnosti | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 4. 2003 | Heldt Prize in Women Studies | ||
10. 4. 2003 | Prítomnosť žien v politike prináša iný pohľad na svet | Jana Matúšová | |
10. 4. 2003 | Peniaze, ženy a EÚ | Oľga Pietruchová | |
17. 3. 2003 | Kontrola ministerstva zakrýva násilnú sterilizáciu | Martina Ferenčíková | |
7. 3. 2003 | 8. březen - mezinárodní den žen | ||
6. 3. 2003 | Mezinárodní den žen - Kostlivec jen ve skříních socanů, nebo i ultra-liberálů? | Ivo V. Fencl | |
24. 2. 2003 | Sterilizácia Rómok: Rasizmus a diskriminácia vo slovenských nemocniciach? | Martina Ferenčíková | |
24. 2. 2003 | O sterilizácii rómských žien | Lubomír Sedláčik | |
21. 2. 2003 | Vagina monology v Brně | ||
12. 2. 2003 | Saddám Husajn a "profesionálne ženy" | Lubomír Sedláčik |
Sdělovací prostředky | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 4. 2003 | Digitální média veřejné služby IV - Jak dál v roce 2003? | Zdeněk Duspiva | |
11. 4. 2003 | Dramaturg televize veřejné služby, neposkvrněné početí a podrazy v public relations církví | Štěpán Kotrba | |
12. 3. 2003 | O ČT a o Jiřím Balvínovi: Zdroje a "zdroje" | Fabiano Golgo | |
10. 3. 2003 | Jaké to bylo v České televizi dne 11. září 2001 | Jan Čulík | |
10. 3. 2003 | Reakce: Ohrožuje ČT přípravou svého digitálního vysílání české komerční televize? | Jan Čulík | |
7. 3. 2003 | Dopis České televizi: Nezkreslujte zpravodajství | ||
27. 2. 2003 | Agónie v České televizi pokračuje | Jan Čulík | |
24. 2. 2003 | Zlatá éra sa skončila, Rybníčkov "očisťovací" tím v STV začal svoju kúru | Martina Nemethová | |
16. 2. 2003 | Redaktoři ČT se porvali s odvolaným ředitelem: "Sesadili jsme Balvína a teď mu můžeme dát ještě přes držku" | Jan Čulík | |
16. 2. 2003 | Ukradená televize aneb co na obrazovce nebylo | Petr Štěpánek |
Názory a argumenty ze Slovenska | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
11. 4. 2003 | Atómový útok zastaví slovenská horčica | Lubomír Sedláčik | |
10. 4. 2003 | Víťazní buldozéristi | Damas Gruska | |
10. 4. 2003 | Peniaze nesmrdia, vojna je kšeft | Martin Nevada | |
10. 4. 2003 | Osobné značky a politický marketing | Tibor Kružlík | |
10. 4. 2003 | Science fiction a politika | Peter Abelard | |
10. 4. 2003 | Agresia v mene viery | Peter Greguš | |
10. 4. 2003 | Prítomnosť žien v politike prináša iný pohľad na svet | Jana Matúšová | |
10. 4. 2003 | Peniaze, ženy a EÚ | Oľga Pietruchová | |
10. 4. 2003 | Rozšírenie Európskej únie je konečne predo dverami: Cieľ na dosah -- a ďalej? | Lucia Waldnerová | |
9. 4. 2003 | Konvent na vedľajšej koľaji? | Lucia Waldnerová |