Dne 12. září 2001 jsem napsal v Britských listech ZDE, jak neuspokojivé bylo po útoku na Světové obchodní centrum odpolední a večerní zpravodajství České televize, a hlavně, že začalo nesmírně pozdě, když už mimořádné zpravodajství na všech světových stanicích bylo v plném proudu.

Zoufale jsem tehdy v Ostravě v době od 16:00 do cca 16:20 hodin hledal ve vysílání ČT jakoukoliv informaci, ČT v té době neměla žádný mimořádný program. Přepnul jsem tedy na dramatické živé zpravodajství rozhlasu BBC v angličtině. Na ČT 2 se začal vysílat za moderování Zdeňka Velíška mimořádný program až od 17 hodin. Milan Šmíd mě tehdy napadl, že "lžu" a že ČT prý začala vysílat mimořádný program už od 16:24 - podtextem jeho tehdejšího komentáře bylo, že se ČT zachovala zcela profesionálně.

Je pravda, že jsem žádný mimořádný pořad v ČT v době od 16.24 dne 11. září 2001 neviděl, protože poté, co jsem na něj bezvýsledně čekal skoro půl hodiny od 16 hodin, přešel jsem v cca 16.22 k jiným informačním zdrojům. A pak jsem byl svědkem až toho, jak v 17 hodin zahájil Zdeněk Velíšek své vysílání na ČT 2.

Jenže, jak se zdá, navzdory tomu, co tehdy bylo podtextem článku Milana Šmída, situace ve zpravodajské redakci České televize nebyla to odpoledne zrovna profesionální. Plasticky to vylíčil ve své knize Nepohodlný muž, anebo z deníku bývalého generálního ředitele ČT Jiří Balvín.Ten v ní také potvrdil, že nejprve se mu podařilo pouze donutit své podřízené, aby pasivně přebírali obraz z Euronews a doplňovali ho překladem ve zvuku a mimořádné vysílání Zdeňka Velíška začalo až potom, na ČT 2.

Stoupenci někdejších vzbouřenců v ČT tvrdí, že je Balvínova kniha "blbá" a taky kvůli ní došlo na jakési toaletě mezi bývalým ředitelem ČT a redaktory České televize nedávno k násilnému incidentu. Každému doporučuji, aby si ji přečetl. Je totiž pozoruhodným důkazem toho, jak neuplatnitelné jsou, bohužel, v českém (i středoevropském?) prostředí principy profesionální veřejné televize - přesně tak, jak o tom na nedávné mediální konferenci ve Florencii hovořila celá řada jejích účastníků.

K Balvínově knize se vrátíme podrobnější recenzí. Dnes jen toto: Navzdory tomu, že je kniha psána do určité míry subjektivně (je to Balvínův deník), je psána nesmírně věcně a faktograficky. Když byl Balvín jmenován po vítězství televizních vzbouřenců nad Jiřím Hodačem dočasným ředitelem ČT, byl jím jmenován se souhlasem vzbouřenců jako jim vyhovující kandidát. Z Balvínových záznamů však vyplývá, že i když přišel do ČT s vstřícným postojem jako kompromisní ředitel, setkal se v ČT s naprosto arogantními, primtivními, nečestnými a militantními postoji, z nichž velmi brzo vyplynulo, že se Česká televize nedá řídit.

Zpočátku se v knize dívá Balvín na "hodačovce", kteří čelili televizní rebelii jako na podivnou čeládku šílenců, Janu Bobošíkovou z počátku roku 2001 kritizuje jako nositelku extremních a nepřizpůsobivých názorů, během knihy však v podstatě začne dávat "hodačovcům" zcela za pravdu. Odborářští militanti jako Dub, Dekoj a Komers, vystupující vždy nesmírně hrubým, primitivním a neomaleným způsobem, ho také brzo, jen proto, že chtěl televizi řídit, začnou označovat za "druhého Hodače"!

Balvínova kniha je pozoruhodně jasně, věcně a dramaticky napsaná. Lze mu vyčítat určitou defenzívnost: podle svého svědectví se brání ve všeobecně pletichářském, nečestném, spikleneckém a paranoidním prostředí. Hájí své vlastní zájmy, a tak když třeba posuzuje jiné uchazeče o funkci generálního ředitele ČT, hodnotí je, zdá se, hlavně podle toho, zda jsou či nejsou nebezpeční pro něho osobně. Svou vlastní práci, zdá se, vidí Balvín poněkud nekriticky. Měl ovšem právo prosazovat svou vizi - byl ředitel. Účelem jeho knihy je zjevně přesvědčit veřejnost, že konkrétní vizi pro ČT měl a že je ČT nereformovatelná. O tom prvním lze disktuovat, to druhé je - bohužel - jasné.

Některým zásadám televize veřejné služby Balvín nerozumí. Informace o některých svých kontaktech a kontaktech ČT, které na sebe Balvín prozrazuje, by asi veřejná televize v zavedené demokratické zemi nepěstovala. Například je zcela nepřípustné využívat zpravodajství a reportáží organizace Člověk v tísni, která je humanitární nadací a nemůže tedy zároveň vystupovat jako zdroj nezávislých politických informací a publicistiky. Nemluvě o tom, že taková nadace nemá ve veřejnoprávní televizi vůbec co dělat!!

Chápu Balvínovo zoufalství nad nedostatečností svých redaktorů, které ředitel ČT navzdory jejich nekompetenci prostě nemůže vyhodit, avšak těžko je omluvitelné, aby si ředitel nezávislé veřejné televize vyjednal pro případ další krize, že ho na ni upozorní český ministr obrany! S vládními činiteli by asi neměl mít ředitel ČT takové styky, ani nezáviset na mluvčím ministerstva obrany ohledně dopravy do pořádné nemocnice, když je při úrazu vážně zraněn... A ani v době mezinárodní krize by neměl mít do veřejné televize přístup premiér bez korektivu reportéra, který mu dává kritické otázky. Doby, kdy politikové "mluvili k národu" bez korekce nezávislého komentátora, jsou v inteligentních a demokracii prospěšných médích už dávno pryč.

Kniha Nepohodlný muž je přesto velmi cenným pohledem do interních poměrů České televize. Popisuje i některé epizody, jichž byli svědky i redaktoři Britských listů, a tam, kde máme toto vlastní svědectví, můžeme svědčit o tom, že tyto incidenty Balvín popisuje přesně. Zejména se trefil do popisů jednání Rady České televize, které je nekompetentní a panoptikální. (Viz například toto očité svědectví Britských listů, ZDE.)

Balvínova kniha obsahuje množství neuvěřitelných pasáží o poměrech v ČR. Dokazuje, že bez radikální restrukturalizace Rady ČT (kde by museli zasednout skutečně nezávislí, inteligentní a přemýšliví lidi, nikoliv osoby nejovlivnitelnější a nejneinformovanější) a bez radikální změny zákona o ČT (aby bylo možno z České televize propustit lidi, kteří tam dávno nemají co dělat, a přivést ČT do moderního věku) je jakýkoliv další konkurs na funkci generální ředitele ČT zcela zbytečným, donkichotským podnikem.

Pozoruhodným pars pro toto poměrů v České televizi, líčením, které snad vyjadřuje všechno, je Balvínovo svědectví, jak to vypadalo ve zpravodajské redakci ČT dne 11.září 2001 odpoledne:

Povedlo se?

"Příšerná diskuse na ČT dne 11. září", Petruška Šustrová BL

"Festival žvanilů na ČT 2 pokračuje", Jindra Vavruška BL

"Podvečerní pořady na ČT byly v úterý 11.9. skutečně strašné", Petr Mikovec BL