10. 3. 2003
Jaké to bylo v České televizi dne 11. září 2001Další, kdo se ozval, že musíme okamžitě přerušit vysílání, byl Honza Štern. Já s Kolihou jsme to věděli také, ale najednou jsme zjistili, že donutit někoho v České televizi, aby sám v takovéto situaci ihned reagoval, je zcela nemyslitelné. Řval jsem na vedoucího vysílání - nyní vím, že zbytečně - proč nepřeruší vysílání. Odpověď byla: "A co tam dám, když zpravodajci nejsou připraveni? A kromě toho do vysílání nechtějí!" Opravdu jsem se rozzuřil a s Petrem Kolihou jsme běželi do zpravodajského centra - velína. Na to, co jsem viděl, do smrti nezapomenu. Ve velíně byl absolutní klid, někteří lidé seděli s nohama na stole a nikdo nic nedělal. Čekal jsem, že vejdu do velína a tam bude vládnout šílenství, připravovat se studio, shánět překladatelé a místo toho - klid. Vedoucí vydání tvrdil, že to [tj. útok na WTC] monitorují pro podvečerní zpravodajství! Zajímavé je, že v období tzv. televizní revoluce se před kamery cpal kde kdo, zevnitř i zvenku, ale nyní, kdy se opravdu něco dělo, se do studia nehnal nikdo! Dokonce tam padla věta: "Prosím vás, nějaké letadlo narazilo do baráku, Euronews začnou za chvíli vysílat reklamy a my se ztrapníme." Odpoledne [dne 13. září 2001] jsem měl chat v Britských listech. Otázky velmi, velmi ostré a na tělo. Šili do mě jako zdivočelí psi, ale já chránil naše zpravodajce za 11. září jako o život.
Jiří Balvín, Nepohodlný muž, Praha 2003, str. 117 - 119
13. 9. 2001, Britské listy ROZHOVOR ON-LINE Česká televize v Britských listech do 1. 10. 2001 ARCHIV Česká televize v Britských listech TÉMA Útok na WTC, terorismus, válka v Afghánistánu TÉMA |
Dne 12. září 2001 jsem napsal v Britských listech ZDE, jak neuspokojivé bylo po útoku na Světové obchodní centrum odpolední a večerní zpravodajství České televize, a hlavně, že začalo nesmírně pozdě, když už mimořádné zpravodajství na všech světových stanicích bylo v plném proudu. Zoufale jsem tehdy v Ostravě v době od 16:00 do cca 16:20 hodin hledal ve vysílání ČT jakoukoliv informaci, ČT v té době neměla žádný mimořádný program. Přepnul jsem tedy na dramatické živé zpravodajství rozhlasu BBC v angličtině. Na ČT 2 se začal vysílat za moderování Zdeňka Velíška mimořádný program až od 17 hodin. Milan Šmíd mě tehdy napadl, že "lžu" a že ČT prý začala vysílat mimořádný program už od 16:24 - podtextem jeho tehdejšího komentáře bylo, že se ČT zachovala zcela profesionálně. Text Milana Šmída ZDE Je pravda, že jsem žádný mimořádný pořad v ČT v době od 16.24 dne 11. září 2001 neviděl, protože poté, co jsem na něj bezvýsledně čekal skoro půl hodiny od 16 hodin, přešel jsem v cca 16.22 k jiným informačním zdrojům. A pak jsem byl svědkem až toho, jak v 17 hodin zahájil Zdeněk Velíšek své vysílání na ČT 2. Jenže, jak se zdá, navzdory tomu, co tehdy bylo podtextem článku Milana Šmída, situace ve zpravodajské redakci České televize nebyla to odpoledne zrovna profesionální. Plasticky to vylíčil ve své knize Nepohodlný muž, anebo z deníku bývalého generálního ředitele ČT Jiří Balvín.Ten v ní také potvrdil, že nejprve se mu podařilo pouze donutit své podřízené, aby pasivně přebírali obraz z Euronews a doplňovali ho překladem ve zvuku a mimořádné vysílání Zdeňka Velíška začalo až potom, na ČT 2. Stoupenci někdejších vzbouřenců v ČT tvrdí, že je Balvínova kniha "blbá" a taky kvůli ní došlo na jakési toaletě mezi bývalým ředitelem ČT a redaktory České televize nedávno k násilnému incidentu. Každému doporučuji, aby si ji přečetl. Je totiž pozoruhodným důkazem toho, jak neuplatnitelné jsou, bohužel, v českém (i středoevropském?) prostředí principy profesionální veřejné televize - přesně tak, jak o tom na nedávné mediální konferenci ve Florencii hovořila celá řada jejích účastníků.
Sdělovací prostředky v postkomunistických zemích a Evropská unie TÉMA K Balvínově knize se vrátíme podrobnější recenzí. Dnes jen toto: Navzdory tomu, že je kniha psána do určité míry subjektivně (je to Balvínův deník), je psána nesmírně věcně a faktograficky. Když byl Balvín jmenován po vítězství televizních vzbouřenců nad Jiřím Hodačem dočasným ředitelem ČT, byl jím jmenován se souhlasem vzbouřenců jako jim vyhovující kandidát. Z Balvínových záznamů však vyplývá, že i když přišel do ČT s vstřícným postojem jako kompromisní ředitel, setkal se v ČT s naprosto arogantními, primtivními, nečestnými a militantními postoji, z nichž velmi brzo vyplynulo, že se Česká televize nedá řídit. Zpočátku se v knize dívá Balvín na "hodačovce", kteří čelili televizní rebelii jako na podivnou čeládku šílenců, Janu Bobošíkovou z počátku roku 2001 kritizuje jako nositelku extremních a nepřizpůsobivých názorů, během knihy však v podstatě začne dávat "hodačovcům" zcela za pravdu. Odborářští militanti jako Dub, Dekoj a Komers, vystupující vždy nesmírně hrubým, primitivním a neomaleným způsobem, ho také brzo, jen proto, že chtěl televizi řídit, začnou označovat za "druhého Hodače"! Balvínova kniha je pozoruhodně jasně, věcně a dramaticky napsaná. Lze mu vyčítat určitou defenzívnost: podle svého svědectví se brání ve všeobecně pletichářském, nečestném, spikleneckém a paranoidním prostředí. Hájí své vlastní zájmy, a tak když třeba posuzuje jiné uchazeče o funkci generálního ředitele ČT, hodnotí je, zdá se, hlavně podle toho, zda jsou či nejsou nebezpeční pro něho osobně. Svou vlastní práci, zdá se, vidí Balvín poněkud nekriticky. Měl ovšem právo prosazovat svou vizi - byl ředitel. Účelem jeho knihy je zjevně přesvědčit veřejnost, že konkrétní vizi pro ČT měl a že je ČT nereformovatelná. O tom prvním lze disktuovat, to druhé je - bohužel - jasné. Některým zásadám televize veřejné služby Balvín nerozumí. Informace o některých svých kontaktech a kontaktech ČT, které na sebe Balvín prozrazuje, by asi veřejná televize v zavedené demokratické zemi nepěstovala. Například je zcela nepřípustné využívat zpravodajství a reportáží organizace Člověk v tísni, která je humanitární nadací a nemůže tedy zároveň vystupovat jako zdroj nezávislých politických informací a publicistiky. Nemluvě o tom, že taková nadace nemá ve veřejnoprávní televizi vůbec co dělat!! Chápu Balvínovo zoufalství nad nedostatečností svých redaktorů, které ředitel ČT navzdory jejich nekompetenci prostě nemůže vyhodit, avšak těžko je omluvitelné, aby si ředitel nezávislé veřejné televize vyjednal pro případ další krize, že ho na ni upozorní český ministr obrany! S vládními činiteli by asi neměl mít ředitel ČT takové styky, ani nezáviset na mluvčím ministerstva obrany ohledně dopravy do pořádné nemocnice, když je při úrazu vážně zraněn... A ani v době mezinárodní krize by neměl mít do veřejné televize přístup premiér bez korektivu reportéra, který mu dává kritické otázky. Doby, kdy politikové "mluvili k národu" bez korekce nezávislého komentátora, jsou v inteligentních a demokracii prospěšných médích už dávno pryč. Kniha Nepohodlný muž je přesto velmi cenným pohledem do interních poměrů České televize. Popisuje i některé epizody, jichž byli svědky i redaktoři Britských listů, a tam, kde máme toto vlastní svědectví, můžeme svědčit o tom, že tyto incidenty Balvín popisuje přesně. Zejména se trefil do popisů jednání Rady České televize, které je nekompetentní a panoptikální. (Viz například toto očité svědectví Britských listů, ZDE.) Balvínova kniha obsahuje množství neuvěřitelných pasáží o poměrech v ČR. Dokazuje, že bez radikální restrukturalizace Rady ČT (kde by museli zasednout skutečně nezávislí, inteligentní a přemýšliví lidi, nikoliv osoby nejovlivnitelnější a nejneinformovanější) a bez radikální změny zákona o ČT (aby bylo možno z České televize propustit lidi, kteří tam dávno nemají co dělat, a přivést ČT do moderního věku) je jakýkoliv další konkurs na funkci generální ředitele ČT zcela zbytečným, donkichotským podnikem. Pozoruhodným pars pro toto poměrů v České televizi, líčením, které snad vyjadřuje všechno, je Balvínovo svědectví, jak to vypadalo ve zpravodajské redakci ČT dne 11.září 2001 odpoledne: Úterý 11. září 2001Od 15. 00 jsme měli pracovní setkání se zástupci nadace Člověk v tísni při České televizi. Na schůzce byli především ti, kteří s nadací spolupracují při výrobě různých publicistických pořadů, případně od ní přebírají materiály do zpravodajství. (...) Na takovéto schůzce (...) nesmí mít nikdo nahlas zapnutý mobil, pouze zástupci zpravodajství mají povoleno, aby jim mobilní telefon jednou pípnul, kdyby se dělo něco závažného. Předcházející věta, jak uvidíte, je hodně důležitá. Kdykoliv máme nějaké sezení ve velké zasedačce generálního ředitele, obě děvčata [tj. sekretářky], Monika a Zorka (...) dovnitř nevstupují, pokud opravdu nehoří. Najedou se otevřely dveře a s omluvou vešla Monika. Pošeptala mi, že volá Honza Rubeš - musíme přerušit vysílání, protože někdo zaútočil na New York. Nebylo 1. dubna, a tak jsem nevěděl, kdo z nás tří se zbláznil. Zda já dobře slyším, zda se něco nepřihodilo Monice nebo jestli se nezbláznil Honza Rubeš (...) Šel jsem se podívat na televizi do sekretariátu a viděl na Euronews, jak hoří budova Světového obchodního centra v New Yorku a jak do druhé budovy právě vrazilo další letadlo. Vrátil jsem se zpět do zasedačky na schůzku a oznámil jim, že možná začala třetí světová válka. V tu chvíli bylo na všech vidět, že tím, kdo se zbláznil, jsem já. [Publicisté] Zbyněk Honys a Roman Bradáč, kterým ani jednomu telefon nezazvonil (!) hned odešli do zpravodajství, já a Petr Koliha jsme se přesunuli do sekretariátu a začal blázinec. Další, kdo se ozval, že musíme okamžitě přerušit vysílání, byl Honza Štern. Já s Kolihou jsme to věděli také, ale najednou jsme zjistili, že donutit někoho v České televizi, aby sám v takovéto situaci ihned reagoval, je zcela nemyslitelné. Řval jsem na vedoucího vysílání - nyní vím, že zbytečně - proč nepřeruší vysílání. Odpověď byla: "A co tam dám, když zpravodajci nejsou připraveni? A kromě toho do vysílání nechtějí!" Opravdu jsem se rozzuřil a s Petrem Kolihou jsme běželi do zpravodajského centra - velína. Na to, co jsem viděl, do smrti nezapomenu. Ve velíně byl absolutní klid, někteří lidé seděli s nohama na stole a nikdo nic nedělal. Čekal jsem, že vejdu do velína a tam bude vládnout šílenství, připravovat se studio, shánět překladatelé a místo toho - klid. Vedoucí vydání tvrdil, že to monitorují pro podvečerní zpravodajství! A tak jsme to začali řídit zami - Roman Bradáč, Zbyněk Honys, Petr Koliha a já. První, kdo přišel a byl ochoten jít okamžitě do studia, byl doyen sboru Zdeněk Velíšek! Zajímavé je, že v období tzv. televizní revoluce se před kamery cpal kde kdo, zevnitř i zvenku, ale nyní, kdy se opravdu něco dělo, se do studia nehnal nikdo! Dokonce tam padla věta: "Prosím vás, nějaké letadlo narazilo do baráku, Euronews začnou za chvíli vysílat reklamy a my se ztrapníme." A to bylo v době, kdy již americké televize avizovaly projev prezidenta Bushe! Donutili jsme je, aby vyjeli do vysílání jenom s překladem Euronews mimo obraz, mezitím se připraví nějaká provizorní dekorace, seženou hosté, například odborníci na terorismus,a teprve pak rozjedeme studio, kde se bude celá tragédie komentovat. Sehnali jsme Michala Žantovského, Sašu Vondru, psychologa a odborníky na stavební konstrukce. Vysílání začalo na ČT 2 a později jsme přešli na ČT 1 a jeli až do 22.35. Byla to síla, ale povedlo se.Telefonoval jsem s některými členy Rady České televize a snad poprvé byli spokojeni. Odjel jsem domů, pustil asi CNN a tam jsem viděl, že vlétlo pár raket na Kábul. Tak jsme si zase volali se Zbyňkem a ten odjel zpátky na Kavky a byl tam do čtyř do rána. Já spal u televize. Čtvrtek 13. září 2001Ráno rozhovor pro slovenský Trend. Odpoledne jsem měl chat v Britských listech. Otázky velmi, velmi ostré a na tělo. Šili do mě jako zdivočelí psi, ale já chránil naše zpravodajce za 11. září jako o život. Jiří Balvín ROZHOVOR ON-LINE
Povedlo se?"Příšerná diskuse na ČT dne 11. září", Petruška Šustrová BL "Festival žvanilů na ČT 2 pokračuje", Jindra Vavruška BL "Podvečerní pořady na ČT byly v úterý 11.9. skutečně strašné", Petr Mikovec BL |