Odvážně tvrdil, že hejtman vnitřním zrakem obhlížel bojiště a neomylně stanovil, kdy udeřit. " Hr, na ně!," volal.

Když se slavný švýcarský učenec, zakladatel módního vědeckého oboru akvaarcheologie Paolo Lahvicka, potomek českých exulantů, ponořil nedaleko Kostnice do průzračných vln Rýna, nevěřil svým očím. Na dně objevil podivný předmět připomínající lidskou lebku.

Ukázalo se, že se jedná o mírně ohořelý skelet kalvy s nedostatečně vyvinutými očnicemi. Stratigrafická měření upřesnila, že nejde o kosterní pozůstatky z konce druhé světové války, kdy tudy od Arden prchal Wehrmacht, ale o nález podstatně starší.

V Popravčí knize města Kostnice našel další neuvěřitelné souvislosti. Na autodafé českého mučedníka katovi vypomáhali dva pacholci. Opilec Hans a Andreas. Odsouzencův popel sice dle příkazu vhodili do řeky, ale již je nezajímalo, že kosti nebyly dostatečně zpopelněny.

"Našel jsem Husovu lebku," jásal učenec.

Případ Jana Žižky rozpracovalo i ministerstvo obrany. Nehledalo vojevůdcovu podobu, ale pro jednotky rychlého nasazení vzor moderního velitele. Generálové se chtěli dozvědět, jak se dařilo zásobovat husitská polní vojska, která bez problému válčila po celý rok bez tradiční zimní přestávky. Předem vyloučili, že by profesionální armádu mohl řídit slepec.

Zajímali se o bojové odhodlání a vyšší morální vlastnosti lidového vojska. V bitvě u Domažlic stačil pouhý zpěv, aby se dal nepřítel na bezhlavý úprk.

Štábního kapitána Růženína Truhlíka, pověřeného řešením složitého případu, napadla kacířská myšlenka.

"Kdo byl otcem husitské duchovní písně ," ptal se? " Nevede právě tudy cesta k vyřešení případu?"

Den co den chodil v zamyšlení okolo rýnského veletoku prof. Lahvicka. V zubech drtil troubel dýmky a rozčileně házel na hladinu kamínky. Dělal žabky.

"Hus a nevyvinuté očnice na lebce," nešlo mu stále do hlavy.

"Ksakru," klel jako pohan.

"Snad tu lebku ti opilí katovští pacholci nezaměnili?," mumlal si a vztekle vyplivoval zbytky tabáku na zem.

V útulné pracovně na něj čekalo překvapení. Z pražského velitelství mu psal kapitán Truhlík.

"Kdo učil zpívat lid při bohoslužbách v betlémské kapli ?, " ptal se, a dožadoval se neodkladné odpovědi.

Při zúčtování cestovních náhrad, vyplácených církevním prelátům v době husitských válek, Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka přijel krátce před Husovým upálením do Kostnice.

Cestoval inkognito a ubytoval se v druhořadém hotelu v malé obci Gottliby . V knize hostů je veden jako Zbyněk Abeceda, vydavatel českých slabikářů.

Doprovázela ho slepá schovanka Jana.

Vězněného Husa navštívili údajně proto, aby dokončil v nových čítankách korektury. Proti bohulibému záměru nikdo nic nenamítal. Co se odehrálo za zavřenými dveřmi vězeňské cely, se již nedovíme.

Na druhý den z koncilu uprchl papež Jan XXIII., původním povoláním pirát, a z Kostnice se nenápadně vytratil i vydavatel dětských učebnic.V kratičkém bezvládí zůstal betlémský kazatel jedinou noc bez strážců. "Již všichni odcházejí a nebudu mít co jísti a nevím, co se mi přihodí ...," psal věrným Čechům. Mezi tím se na schvácených koních k šumavským hvozdům řítila podivná dvojice. V černých pláštích jela z příkazu krále dnem i nocí. Spěchala do Prahy, kde se schylovalo k revoluci.

"Dozpívat," velel četař Josef Kobliha, když jej míjela rota vojáku v plné polní.

" Teď znovu Jezu Kriste, štědrý kněže, potom Navštěv nás, Kriste žáducí a na konec Ktož sú boží bojovníci."

Čtvrtou průzkumnou rotu cvičil podle tajných instrukcí pro saharská bojiště.

"Hovada," křičel, "tomu říkáte zpěv," rozčiloval se.

Duchovní chorály měly zvednout pokleslou morálku armády. Namísto politruků se o povznesení vojenských duší starali jako za dob Josefa Švejka polní kuráti.

"Ani krysy před vámi neutečou. Volové," řval. "Natož mohamedáni..."

Výcvik mužstva probíhal na základě poznatků štábního kapitána Truhlíka. Ten tvrdil, že zatvrzelá vojenská srdce je nutné rozněcovat k odvaze a odhodlání nábožnou písní.

Na kadetce se přestal vyučovat stratég moderní války německý generál Klauzewitz, a k povinné četbě branců byly předepsány sebrané spisy Jana Husa. Metodiku obsahovala tzv. "Vize výstavby a rozvoje Armády České republiky pro 21. století".

Ve chvílích, kdy prof. Lahvicka centimetr po centimetru proměřoval poslední Husovu cestu, vedoucí z temného žaláře na popraviště, zněl mu v uších mistrův citát:

"Zář pravdy nezhasí, kdo lidi zdrtí, a život ve lži horší byl by smrti..."

Když do kapsy pomačkaných kalhot složil centimetr a na zmuchlaném papíru propočítal odsouzencovi kroky, v rozčilení překousl troubel dýmky. Byl přesvědčen, že může s neochvějnou logikou podrobně rekonstruovat události ze dne 6. července 1415.

Tehdy naposledy vyzvali pochopové Husa, aby své bludy odvolal. Na té pravdě, kterouž jsem učil a kázal, vesele chci umřít," odvětil kacíř. Po těch slovech biřic podpálil hranici. Další události jsou dokonale známy každému školákovi.

Nad velkou plastickou mapou znázorňující bitvu na Vítkově hoře se skláněly nechytřejší hlavy české armády.

"Pánové, tady stojí míšenská jízda, zleva přes Vltavu útočí Zikmund a údolím se valí další těžkooděnci," demonstroval průběh krvavého masakru ministr.

"A tam, kde je dnes umístěna jezdecká socha Žižky, tam bylo velení Bratříků," pokračoval ve výkladu.

" Chápete, pánové, z vojenského hlediska je zcela vyloučeno, aby kamením a praky zahnali husité stotisícovou armádu...".

Za tvůrce mistrné bojové taktiky lidových revolučních vojsk je doposavad mylně považován husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova, zchudlý šlechtic, jenž získal bojové zkušenosti jako člen hradních posádek, žoldnéř a lapka.

Zcela nevysvětlitelné je, že se nikde nedochovala hejtmanova podoba. V žádném rukopise, na žádné pečeti. Jen samé domněnky.

Podivné, co?

Ve shodných intencích uvažovaly dva na sobě nezávislé geniální lidské mozky. V Kostnici prof. Lahvicka, a před modely vyhraných bitev kapitán Truhlík.

Oběma mužům bylo podezřelé, že všude tam, kde se husitské voje objevily, nutily obyvatelstvo přijímat pod obojí, sloužit polní mše nacvičovat pravopis a pět duchovní písně.

"Tak se nechová maršál vítězné armády? Žádné loupení, znásilňování žen, žádné požáry," divili se.

"Ne, není pochyb pane prezidente," mluvil do telefonu vzrušeným tónem prof. Lahvicka. "Samozřejmě že se nemýlím. Časový snímek poslední cesty odsouzence je nezvratný. Že chcete výsledky? Osobně se přesvědčit? Prosím, ale o čem?," a udivenému státníkovi bouchl přístrojem do vidlice.

Historická zjištění, ke kterým došel při rekonstrukci posledních dnů Mistra Jana, byla převratná. Zvažoval, zda něco takového je veřejnost připravena v plném rozsahu přijmout. Zamyšleně se dloubal párátkem v ústech a posléze do BBC napsal stručnou zprávu.

"Není pochyb, že v Kostnici byl upálen nikoliv český reformační kazatel Jan Hus, předchůdce Luthera, ale údajný husitský velitel Jan Žižka z Trocnova," nadechl se, a otřel si zpocené ruce do kapesníku.

"Dokládají to kosterní pozůstatky nalezené na dně Rýna, ale i podivné chování císaře Zikmunda, přítomného na autodafé.

"Proč se ten chlap tak potácí. Nedali jste mu nějaké utišující svinstvo?" ptal se monarcha nespokojeně.

Kazatele nesnášel, dráždily ho dvojsmyslné nápisy v Betlémské kapli.

"A tu větev boží lásky, dávno shnilou, odříz ďábel, motorovou pilou," stálo tam.

Na univerzitě byly podobné hanebnosti:

"S Heideggerem usíná, s Husserlem vstává, s Kantem uléhá, s prasetem spává..."

Tápavé kroky kazatelovy směřovaly k vysoké smolné hranici. Nebyly to opiáty a blín, co způsobilo, že odsouzenec byl zcela dezorientován. Mezi katovskými pacholky kráčel slepec. Netušil, kam ho vedou, a o co jde.

V poslední větě zaslané agentuře si profesor neodpustil impertinenci: "Vítězné husitské války vedl nikoliv generál, ale velebníček..."

Objev prvořadého významu obletěl v okamžiku zeměkouli. Potvrdilo se, že nikoliv slepý Žižka, ale radikální univerzitní mistři Jeroným Pražský, Jakoubek ze Stříbra, Štěpán z Pálče a především samotný Hus, bylo ti, kdo vypracovali taktiku polních vojsk.

Inspirovala je bible.

Nikoliv silou, ale zpěvem chorálů hnali křižáky na úprk.

Skoro ve stejném okamžiku, kdy Lahvicka v rozčilení mezi zuby rozdrtil dýmku, obdržel identické hlášení Pentagon. Zakódovaná informace byla stručnější.

"Doporučujeme, aby do čela spojeneckých armád NATO byli nadále dosazováni absolventi husitské teologické fakulty. Dosavadní způsob velení se přežil!"

Po všech archívech hledá dodnes doc. Králíček podobu tváře nepřemožitelného husitského hejtmana.

Žádná neexistuje!

Všechny dostupné materiály nechal z konspiračních důvodů zničit Hus. Pouze do starých kronik dovolil zaznamenat:

"Pověst o Žižkovi se rozhlásí do mnohých a dálných krajin světa, trvá až podnes a bude i potom".

Byl přesvědčen, že se nikdy nikomu nepodaří poodhalit jeho tajemný návrat do Čech a rozkrýt strukturu božím slovem vyhraných bitev.

Od břehů Rýna k nám tak s neztenčenou naléhavostí doléhá hlas českého mučedníka, který obětoval život za své přesvědčení:

"Co jsi byl, co jsi, stále uvažuj! Hledej pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu až do smrti...," volá!