NATO: Vznik, poslání a činnost

--- informace k zamyšlení ---

NATO bylo založeno 4. dubna 1949. Deklarovalo se jako pakt obranný. To je však poněkud problematické, neboť vojenské spojenectví socialistických zemí- Varšavská smlouva- vzniklo až roku 1955. Dnes NATO čítá 19 členských zemí. Integruje jejich armády, disponuje obrovskou válečnou silou, svou výzbroj dále modernizuje, a na zbrojení vydává 750 miliard dolarů ročně (1997).

V době studené války NATO sice zachovávalo zdání obranné koalice, samo vojenské intervence neprovádělo, prováděly je však jeho členské státy: např. Korejská válka 1950-53- válka byla otevřeně prohlášena za válku v souladu s politikou NATO; Alžírská osvobozenecká válka 1954-62- NATO podporovalo kolonialisty. Bývalý vrchní velitel NATO v Evropě generál Norstad přímo řekl: "Válka v Alžírsku je válkou NATO."; Egypt 1956- agrese Anglie, Francie a Izraele podporovaná USA v době Suezské krize; Vietnam 1964-1973- během devět let dlouhé intervence USA, která měla charakter genocidy, se válka rozšířila na celou Indočínu (Vietnam, Kambodža, Laos). Tato intervence skončila vojenskou i morální porážkou USA; Blízký východ 1967- americká a britská námořní pěchota a vojenští poradci se zúčastnili šestidenní války Izraele proti arabským sousedům; Chile 1973- vojenský převrat pod vedením generála Pinocheta, ve spolupráci se CIA. Zavražděn president Allende, nastolen Američanům nakloněný režim; Kypr 1974- státní převrat podporovaný USA, pokus o zavraždění prezidenta Makaria. Turecké jednotky obsadily 40% kyperského území; Falklandy 1982- při britsko-argentinské válce o Falklandy byly použity britské síly, jež jsou součástí sil NATO. USA propůjčily Britům své základny; Grenada 1983- vojenská intervence USA, puč, nastolena proamerická vláda.

O útočném charakteru NATO svědčí i další skutečnosti. Například r. 1954 požádal SSSR o vstup do NATO. NATO to však odmítlo. R. 1957 NATO rozhodlo o vytvoření amerických základen v Evropě a o rozmístění jaderných raket na těchto základnách. R. 1962 přijalo NATO tzv. Aténské směrnice o možnostech použití jaderných zbraní. R. 1969 ministři obrany států NATO schválili politické směrnice pro možné taktické použití jaderných zbraní v západní Evropě. R. 1976 NATO odmítlo návrhy Varšavské smlouvy vzdát se použití jaderných zbraní jako první. R. 1984 přijalo NATO tzv. Rogersovu koncepci vyzbrojení NATO, která předpokládá provedení preventivního úderu do hloubky protivníkovy obrany a maximální zničení jeho sil, ještě než stihne zareagovat (doktrína rychlé reakce). R. 1986 NATO oznámilo, že stálí zástupci členských zemí NATO formálně schválili plán USA začlenit do zbrojních a takticko-operačních plánů armád NATO nasazení binárních chemických zbraní.

Konec studené války znamenal konec Varšavské smlouvy, nikoli však NATO, které se naopak rozhodlo svou roli ve světě transformovat a rozšířit. R. 1990 zaútočili USA a jejich spojenci proti Iráku pod záminkou osvobození Kuvajtu (válka v Perském zálivu). USA tak vstupují do oblasti svých ropných a jiných strategických zájmů. V této válce byly poprvé použity střely z ochuzeného uranu. Koaliční síly zformované pro tuto válku pod vedením USA nespadaly sice přímo pod NATO, avšak- dle vyjádření samotného NATO, solidarita, jíž bylo v NATO ve vztahu k tomuto konfliktu dosaženo, sehrála významnou roli. Navíc NATO vyslalo část svých Mobilních sil ACE do Turecka pro případ vnějšího ohrožení jeho bezpečnosti.

V letech 1992-95 přijala Aliance několik zásadních rozhodnutí, jež vedla k operacím námořních sil NATO v součinnosti se Západoevropskou unií (ZEU) s cílem sledovat a následně vynucovat dodržování embarga a sankcí OSN na Jadranu a k operacím vzdušných sil NATO nejprve ke sledování, a posléze k vynucování bezletové zóny OSN nad Bosnou a Hercegovinou. Dne 28.2. 1994 letouny NATO v prvním oficiálním vojenském střetu Aliance od jejího vzniku sestřelily 4 bojové letouny, které narušily bezletové pásmo nad Bosnou a Hercegovinou. Po podpisu dohody o míru v Bosně 14.12. 1995 v Paříži byly zřízeny mnohonárodní Realizační síly pod vedením NATO, známé jako IFOR. Jejich úkolem byla realizace vojenských aspektů dohody. Po proběhnutí bosenských voleb v září 1996 ukončil IFOR svoji misi. NATO pak organizuje Stabilizační síly (SFOR), jež nahradily IFOR. SFOR byly Radou bezpečnosti OSN pověřeny realizací vojenských aspektů mírové dohody (vynucování míru).

V roce 1999 zasahuje NATO do etnického konfliktu v Kosovu. Klade nepřijatelné kapitulační podmínky Bělehradu. Návrh dohody v Rambouillet by nemohl podepsat představitel žádného suverénního státu, a jeho naplnění by znamenalo de facto okupaci suverénní SRJ vojsky NATO. Například dle tohoto návrhu by se členové vojenského personálu NATO mohli pohybovat libovolně po území SRJ za použití vozidel, lodí a letadel a také by měli za všech podmínek imunitu vůči jurisdikci SRJ. Po odmítnutí Bělehradu tuto dohodu podepsat zaútočilo NATO vojensky. Začalo to 24.3. 1999 ve 20.00 leteckými útoky a útoky křižujících střel. Poslední útok na SRJ byl veden 10.6. 1999. Celkový počet leteckých útoků dosahuje počtu 2281, z toho 1831 na civilní cíle. Bylo shozeno více než 22 tisíc tun bomb, včetně 152 kontejnerů s 35 450 kazetovými bombami, zakázanými mezinárodními konvencemi. Bylo též zaregistrováno nasazení střel s ochuzeným uranem, které šířily radioaktivní látky do atmosféry, půdy a povrchových vod, čímž vystavily obyvatelstvo riziku genetických poruch a nádorových onemocnění /rakovina, leukémie apod./ a dalších chorob na celé generace. Bylo zabito více než 6500 osob a více než 18 tisíc osob lehce nebo těžce zraněno. 30 % ze všech zabitých a 40 % ze všech zraněných byly děti. Bylo zničeno nebo poškozeno více než 480 školních objektů, více než 100 zdravotních zařízení, více než 365 kostelů, klášterů, kulturních zařízení a památníků, 4 hřbitovy, 23 rafinerií, v důsledku čehož došlo k ohrožení zdraví občanů, 60 mostů, 19 nádraží, 34 silnic a 13 letišť, 19 diplomatických objektů a rezidencí. Nejhorší byl případ čínské ambasády, kde 7.5.1999 byly 3 osoby zabity a 7 zraněno. V budově Srbské státní televize bylo zabito 16 lidí na svých pracovních místech. Pode neúplných odhadů přesahují materiální škody částku 100 miliard amerických dolarů. Z textu Charty OSN a NATO a ani z dalších platných norem mezinárodního práva nevyplývá možnost, aby NATO, bez rozhodnutí Rady bezpečnosti, mohlo pouze na základě svého vlastního vnitřního uvážení vojensky napadnout suverénní členský stát OSN. Z tohoto důvodu zastáváme stanovisko, že útok NATO proti Jugoslávii je agresí.

Dne 11.9. 2001 se uskutečnil teroristický útok na budovy WTC v New Yorku a na budovu Pentagonu ve Washingtonu v USA. Orgány USA obvinily z útoku organizaci Al Kajda vedenou Usámou bin Ládinem. 20. září prezident Bush v Kongresu vyhlásil válku terorismu a požádal Afghánistán o vydání Usámy bin Ládina, což vláda Tálibánu logicky odmítla, jelikož USA nepředložily žádné důkazy. Dne 2. října 2001 NATO v rámci solidarity s USA aktivizovalo článek 5 Washingtonské smlouvy. Dne 7. října 2001 byl zahájen útok na Afghánistán. Také tento útok byl veden bez mandátu OSN.

V dubnu 1999 byla ve Washingtonu přijata Nová strategická koncepce NATO, která výrazně rozšiřuje okruh vojenských aktivit NATO. Tím jednak zpětně legitimizuje své předchozí útoky směřované mimo území svých členských států a jednak předznamenává útoky další. Koncepce např. konstatuje: "Jakýkoli útok na území spojenců z jakéhokoli směru bude pokryt články 5 a 6 Washingtonské smlouvy. Ať už tak nebo onak, bezpečnost aliance musí vzít v potaz globální kontext. Bezpečnostní zájmy aliance mohou být poškozeny dalšími riziky rozličné povahy, včetně teroristických činů, sabotáží a organizovaného zločinu a přerušením přílivu životně důležitých zdrojů." V tomto kontextu je zajímavé, že vojenské operace západních spojenců probíhají v těsné blízkosti největších světových zásob ropy...

Dále se v Nové koncepci píše: "Při sledování politiky udržování míru, předcházení válkám a zvyšování bezpečnosti a stability a jako cíl svých základních bezpečnostních úkolů se NATO bude snažit, ve spolupráci s dalšími organizacemi, předcházet konfliktům nebo, pokud by krize již nastala, přispívat k jejímu účinnému překonání, a to v souladu s mezinárodním právem, včetně možnosti vést operace, jež jsou odpovědí na krizi a nejsou upraveny článkem 5. Připravenost aliance provádět takovéto operace podporuje širší cíl, jímž je posilování a rozšiřování stability, a často zahrnuje účast partnerů NATO." NATO v této koncepci stále počítá s možností nasazení jaderných zbraní: "K obraně míru a k tomu, aby se předešlo válce nebo jakémukoli druhu konfliktu, bude aliance v dohledné budoucnosti v Evropě udržovat odpovídající počet jaderných a konvenčních vojenských základen, které budou podle potřeby modernizovány. Vzhledem k rozsahu rizika, s nímž se může setkat, musí si aliance udržet nezbytné síly k účinné obraně a k tomu, aby mohla provést rozsáhlou řadu konvenčních akcí. Pouze konvenční síly samotné nemohou zaručit účinnou obranu. Jaderné zbraně jsou jedinou možností jak postihnout riziko nevypočitatelné a nepřijatelné akce proti alianci. Proto zůstávají k udržení míru nezbytné."