Postupná agónie, rozpad veřejnoprávní České televize, která by měla být národním "rodinným stříbrem", jednou z nejvýznamnějších hodnot české demokracie, sdělovacím prostředkem, který se efektivně zastává zájmů obyčejných občanů vůči politikům, pokročila ve středu zase o něco dál tím, že slabá a neschopná Rada České televize nezvolila nového generálního ředitele.

Celá záležitost s generálními řediteli ČT je ovšem fraška: co si myslet o takto cenné instituci, která se zbaví čtyř ředitelů za pouhé čtyři roky? Situace je jasná: řadoví zaměstnanci mají v ČT sinekuru, ty nikdo nemůže vyhodit, i kdyby byli jakkoliv špatní. Naproti tomu každý vedoucí pracovník, jmenovaný konkursem, může být kdykoliv, kdy se řadovým zaměstancům (a pánům "odborářům"!) nehodí, vyhozen. Na co je to asi recept? Na udržování setrvalého neumětelského stavu.

Za této situace je vůbec s podivem, že se někdo na funkci generálního ředitele ČT vůbec hlásil. Prý jde "o prachy, o moc a o slávu," dovídám se od lidí, kteří tomu rozumějí. Skutečně? Jsou to tak velké prachy, moc a sláva, že to těm lidem za to stojí?

Ale vážněji: kdy a kdo někdy v České republice učiní kroky v tom směru, aby Česká televize začala vykonávat řádně svou veřejnoprávní roli - a že jí je v této zemi zatraceně zapotřebí. Nebo si čeští občané dobrou televizi nezaslouží?

Česká televize a veřejnoprávní média TÉMA