19. 4. 2003
Měli Spojenci pro Irák plán?Myslím, že je opravdu pozoruhodné, jak málo si oni předem promysleli to, co se má stát těsně po ukončení tohoto vojenského konfliktu. Vím, že válka je zmatená a chaotická a obtížně se řídí. Ale: nechápu, proč nikoho předem nenapadlo, že možná bude zapotřebí těsně po konfliktu ochraňovat nemocnice., že bude potřeba ochraňovat muzea. Jak to, že okupační jednotky s takovou obrovskou mocí k dispozici nemohly rozmístit pár stráží před nejdůležitějšími budovami v Bagdádu a jinde v Iráku. Jak to, že nikoho nenapadlo, že bezvládí a rozpad pořádku a zákonnosti se může stát problémem? Nikdo, jak se zdá, vůbec neuvažoval o tom, co se stane po pádu režimu. Všichni se soustřeďovali jen na svržení Saddáma Husajna. Jsem si jist, že reakce lidí v Iráku je bezprostředně ovlivněna zkušeností posledních dní. Ono stačí, když na vás prší bomby a střely, a ochuzený uran a tříštivé bomby, ale když se pak vaše země ještě stane obětí chaosu a rabování, myslím, že není překvapivé, že Iráčané dnes v ulicích Bagdádu demonstrují proti okupaci. Kdyby toto obecenstvo bylo Iráčany, pravděpodobně by demonstrovali také. A normálně ve vojenském konfliktu -- a tím se dostáváme k jádru věci, k tomu, co je základním problémem -- by nyní bylo zcela jasné, co udělat. V této chvíli se měla předat celá situace mezinárodní legitimitě OSN, měly se přivést na scénu modré barety, měly by se přivést na scénu noví lidé, kteří se nepodíleli na bojích, a tito noví lidé by měli v rámci mezinárodního práva legitimitu, protože by nebyli součástí původního konfliktu a měli by lepší šanci nastolit zákon a pořádek. Ale my v takovéto situaci nejsme. Protože OSN bylo naprosto rozbito. Došlo k rozkladu mezinárodního zákona a pořádku. Obávám se, že se ukáže, že provést invazi a porazit polorozpadlou armádu Saddáma Husajna, to je jedna věc, ale odejít bude daleko složitější. A je to hanbou těch lidí, kteří se celou tuto věc nepromysleli předem. Vy jste plánovali mít jenom jednu funkční nemocnici v celém Bagdádu, v důsledku naprostého selhání dodávky elektrického proudu? Vy jste plánovali, že mají být vyrabována všechna muzea a kulturní dědictví celé země, celé té oblasti a celého světa? (obrovský potlesk) A bylo to taky plánováno přivést zpět stranu Baa'th a nechat jí znovu policejně spravovat město Basra? To bylo taky součástí plánu? Pokud ano, tak to jste měli mít jiný plán. V pátek večer (s reprízou v sobotu) se v pořady Any questions vysílala v britském rozhlase bouřlivá diskuse mj. na téma Iráku a nynější tamější situace, z níž přinášíme několik (mírně zkrácených) citací. Diskuse se zúčastnili William Wallace, nyní Lord Wallace of Saltaire, který je mluvčím britských liberálních demokratů pro zahraničněpolitické otázky v Horní sněmovně. Lord Wallace, který působil dvanáct let v britském Královském ústavu pro mezinárodní vztahy, varoval, že nynější útok na Irák vyvolá na Blízkém východě nebezpečnou zápornou reakci proti Američanům. Dále se jí účastnila labouristická poslankyně Dolní sněmovny Phyllis Starkeyová, která je parlamentní tajemnicí ministerstva zahraničních věcí, a Alex Salmond, poslanec Dolní sněmovny za skotské nacionalisty, druhé největší politické strany ve Skotsku (s volební podporou více než 30 procent), který byl donedávna, po dobu deseti let, předsedou této strany. Salmond před útokem na Irák varoval Tonyho Blaira, že jestliže způsobí nemorální a nespravedlivá válka tisíce raněných a mrtvých, její pachatelé se budou muset zodpovídat u daleko vyšší autority, než je britská Dolní sněmovna. Posledním účastníkem debaty byl bývalý konzervativní ministr Steve Norris. Anglicky si pořad můžete poslechnout ZDE, oddíl o Iráku je od cca 14. do 29. minuty pětačtyřicetiminutové nahrávky. Zajímavé byly i reakce veřejnosti v pořadu Any Answers. |
Otázka z publika: Po kolika dnech nebo týdnech se osvobození stává okupací? Steven Norris: Podle mého názoru to, co je pro jednoho člověka osvobozením, je vždycky pro jiného okupace. To je jedním z důvodů, proč jsem osobně nepodporoval, aby Británie vstoupila vojensky do Iráku. Když už tam teď jsme, je jasné, že je nutno zajistit co nejrychleji, aby si mohli sami Iráčané rozhodovat o svém osudu, že jen samotné irácké zdroje by měly být použity k financování rekonstrukce země podle vlastních iráckých rozhodnutí, Iráčané sami musejí rozhodnout o tom, komu udělí kontrakty na znovuvybudování infrasturuktury. (bouřlivý potlesk)
Vždycky se mi zdálo, že nejděsivější součástí těchto několika posledních měsíců, které jsme všichni prožili, je to, že prezident Bush zjevně vášnivě věřil, že protože sám si myslel, že má pravdu, že jaksi správnost kauzy, kterou podporuje, na Blízkém východě, převládne. Je to tak základní, tak základní neporozumění realitě na Blízkém východě! Je to naprosto neuvěřitelné, že je jeho obětí nejvyšší představitel takzvaného údajného "svobodného světa". Takže pokud jde o mě, obávám se, že když prezident Bush dokáže tak lehce přejít od událostí 11. září k představě, že můžeme "dostat" Saddáma Husajna, protože víme, kde je, a že to je jaksi ospravedlnitelné a svět to uzná -- podle mého názoru on se mýlí. Uvědomuji si, že asi se rozhodl až po dlouhém přemýšlení, ale mýlí se. Jak se zdá, on nechápe, že tak, jak ten, kdo je pro jednoho člověka terorista, je pro jiného člověka bojovník za svobodu, to, co je pro jednoho člověka okupace, je pro druhého osvobození. Za neschopnost tohle pochopit, bohužel, v dlouhodobé perspektivě zaplatíme, obávám se, ještě hodně. A normálně ve vojenském konfliktu -- a tím se dostáváme k jádru věci, k tomu, co je základním problémem -- by nyní bylo zcela jasné, co udělat. V této chvíli se měla předat celá situace mezinárodní legitimitě OSN, měly se přivést na scénu modré barety, měly by se přivést na scénu noví lidé, kteří se nepodíleli na bojích, a tito noví lidé by měli v rámci mezinárodního práva legitimitu, protože by nebyli součástí původního konfliktu a měli by lepší šanci nastolit zákon a pořádek. Ale my v takovéto situaci nejsme. Protože OSN bylo naprosto rozbito. Došlo k rozkladu mezinárodního zákona a pořádku. Obávám se, že se ukáže, že provést invazi a porazit polorozpadlou armádu Saddáma Husajna, to je jedna věc, ale odejít bude daleko složitější. A je to hanbou těch lidí, kteří se celou tuto věc nepromysleli předem. (dlouhotrvající potlesk) |