Málokteré knižní dílo zapadá do současné apokalyptické atmosféry tak dobře jako "Bestiář" Luboše Antonína. Kniha vydaná nakladatelstvím Půdorys představuje čtenáři ucelenou řadu tradičních mytologických oblud, nestvůr a bájných bytostí, které od starověku tvořily zlatý fond fantastických pohádkových a dobrodružných vyprávění. Najdeme mezi nimi fénixe, salamandra, létající a vodní hady, draky, bazilišky, Sfingu, Kyklopy, kentaury, Pégasa, jednorožce, upíry, vampy, larnie, zombie, Satyry, Loreelei, rusalky, vodopanenky, Sirény, mořské mnichy, ptáka Noha a velké množství dalších.

Odkud se vzala podobná monstra zůstává záhadou. Pouhým kombinováním anomálií by se dala vytvořit nepřehledná řada dalších bytostí, ale klasické bestiáře představují omezený počet strašidelných typů, charakterizující konkrétní lidské povahové atributy. Bestiáře patřily vedle cestopisů k nejoblíbenější středověké četbě a byly doplňovány alegorickými mravními příběhy a poučeními. Bájní živočichové mají něco společného, vznikli nepřirozeným spojením a pářením a obvykle se soudí, že jde o dílo ďábla. Z hlediska hlubinné psychologie reprezentují podvědomí lidské mysli. Nabízí se i další otázka, zda se nejedná o pozůstatky zvířeny zničené biblickou potopou nebo doklady fauny ztracené atlantské civilizace.

Základní osnovu knihy tvoří čtyři stovky pečlivě vybraných a dosud nepublikovaných ilustrací z období 14. až 16. století, pocházejících z Národního muzea. Texty je možné vnímat ve více kulturních rovinách, včetně přesahů do alchymie, magické a kabalistické symboliky.

Cenné jsou citace, odkazy a vysvětlení místních reálií a hermetický výklad a analogická srovnání popisovaných jevů. Cílem autora však nebylo přinést vyčerpávající klasifikaci netvorů, ale nastavit fantaskní zrcadlo minulosti soudobé společenské realitě, v níž "bestia triumphans" slaví opětné úspěchy. Podařilo se mu tak, jako kdysi Jorege Luis Borgesovi ve "Fantastické zoologii" (Odeon 1987) vytvořit dnes tolik potřebný moderní a lehce ironický bestiář.