viz ZDE působí nesmírně "česky" - jako by byl jedním z nesčetných příběhů českých spisovatelů z dvacátého století, kteří osobním svědectvím o tom, že realita je většinou krutá, tragikomická, absurdní a je na hony vzdálená heroizujícímu, černobílému, mytologickému pojetí, lidi varovali, aby se na tomto světě chovali skromně, lidsky, slušně a neagresivně -- agresivní jednání na základě neúplných informací je primitivismus, který nezřídka způsobuje utrpení. Člověk by z hlouposti ani z pocitu nadřazenosti neměl rozmnožovat zlo a bolest.

Tragikomický absurdní příběh o "záchraně vojákyně Jessicy Lynchové", který vylíčili zpravodaji britského deníku Times lékaři ve všeobecné nemocnici v iráckém města Nassiriya, velmi připomíná chování ruských okupantů v Praze v roce 1968. Ti byli také zcela dezorientováni cizím, nečitelným prostředím.

Bizarní chování amerických vojáků, kteří "odebrali vzorek písku" z matrace speciální postele proti proleženinám, na níž ležela Lynchová, připomíná chování ruských vojáků v srpnu 1968. Lidé tehdy chodili po městě s malými tranzistorovými rádii trvale u ucha -- poslouchali protiokupantské vysílání Československého rozhlasu. Ruští vojáci dostali od svých velitelů příkaz lidem ta rádia konfiskovat. Pár mladíků si nad dohled od ruských tanků dalo k uchu briketu nebo kus uhlí -- ruští vojáci to zkonfiskovali taky. Podobnost s útokem amerických vojáků na ortopedickou postel v irácké nemocnici je čistě náhodná?

Dokážu pochopit, že Američané stříleli na sanitku, která jim vezla Jessicu Lynchovou -- podobně jako při střílení amerického tanku na novinářský hotel Palestina v Bagdádu museli být američtí mladíci v neznámé zemi posedlí strachem -- z neznámé kultury, možných triků nepřítele, z možných sebevražedných atentátníků.

Všechno to ale jen ukazuje, jak hluboké neporozumění místním poměrům nutně projevil primitivní, mocný moloch americké armády.

Koho mezi americkými důstojníky by přeci napadlo, že i v Saddámově Iráku existují normální lidé, například lékaři v nemocnici, kteří se zásadně chovají vůči nemocným a raněným -- z kterékoliv strany -- slušně a eticky.

A jak to předem poznat? Jak mít záruku, že mezi civilními zaměstnanci nemocnice nejsou Saddámovi udavači? Skutečnost je - složitá. CIA dokázala zjistit, v které nemocnici leží Lynchová, ale už nezjistila -- anebo se o to zjevně ani nepokoušela -- že personál nemocnice se choval eticky a humánně a riskoval tím život.

Jenže tyhle podrobnosti válcující vojenskou mašinérii zjevně nezajímají. Proč nebombardovat pro jistotu i tu nemocnici...

Britský deník Times není nejspolehlivějším zpravodajským zdrojem. Je už léta majetkem mezinárodního "Vladimíra Železného", kontroverzního mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který svým sdělovacím prostředkům bezostyšně vnucuje politickou linii odpovídající jeho politickým zájmům. Proslulo, že Timesy potlačovaly zprávy o porušování lidských práv v komunistické Číně, protože Murdoch tam provozuje svou satelitní televizi Star TV a bál se, že mu čínští komunisté seberou vysílací licenci. Před časem Murdoch odvolal šéfredaktora týdeníku Sunday Times Andrewa Neila, protože ten v listě ostře kritizoval diktátorské praktiky malajského diktátora Mahathira Mohammeda a to se také nehodilo Murdochovi pro jeho podnikatelské zájmy. Týdeník Sunday Times se už nevzpamatoval. V Americe provozuje Murdoch ostře bulvární, nacionalistickou Fox TV.

Přesto však je případná propaganda v deníku Times značně jemná a píší pro něj mnohdy i zajímaví a inteligentní reportéři a komentátoři. Reportérem Timesů byl v ltech 1971 - 1987 i proslulý investigativní novinář Robert Fisk, Fiskův životopis viz ZDE.

(Blbé ovšem je, když se jinak velmi bystrý analytik a komentátor Simon Jenkins diskredituje v Timesech kritikou rozhlasové a televizní společnosti BBC, když je známo, že Murdochova soukromá televize BSkyB je přímým konkurentem BBC a Murdoch využívá ve svých denících každé příležitosti, jak na BBC útočit.)

Je ovšem svým způsobem povzbuzující, že když je to opravdu důležitá zpráva, Timesy otisknou i informaci, která je v rozporu s propagandistickou linií, kterou pro deník určuje jeho mezinárodní majitel.