17. 4. 2003
Čína, Tibet, Američané a IrákPředem se omlouvám za heslovitý a poněkud primitivizující styl příspěvku. Je to záměr.
V souvislosti s válkou v Iráku se v řadě českých médií objevila narážka na mnoho jiných světových diktatur, které také porušují lidská práva brutálním způsobem. Jedním z nejnotoričtějších příkladů je Čína a její problém Tibetu. Proč prý Američané nezaútočí na Čínu, která násilně okupuje Tibet již od 50. let?
Dovolím si malý exkurz do historie, ve kterém se pokusím nastínit, že Američané dnes v podstatě činí totéž, co Čína v 50. letech, a po kterém mě jistě všichni znalci a obránci lidských práv budou chtít pranýřovat. I přesto to udělám, a to jen proto, aby byl vysloven názor, který má jaksi tu nevýhodu, že je na špatné straně všeobecného mínění. Neboť historii píšou vítězové a dějiny Číny posledních dvou století byly jednoznačně dějinami státu poraženého, shodou okolností, tzv. západními mocnostmi, které se nerozpakovaly naplnit svá muzea nejhodnotnějšími uměleckými díly různých dynastií z dob, kdy ony samy se teprve učily psát. Autor žije a pracuje v Číně. |
Netřeba poukazovat na tisícileté střetávání čínské a tibetské kultury ve středověku, na dobu, kdy Čína mnohokrát "okupovala" Tibet a ten zase mnohokrát Čínu (v době dynastie Tchang dokonce Tibeťané vyplenili hlavní město Číny -- tehdy Čchang` an), je to jako kdybychom chtěli určit, jestli v Sudetech prvně byli Němci anebo Češi, či Lucembursko za Jana Lucemburského bylo českým územím nebo Čechy lucemburským. V každém případě Tibet patřil dlouhá staletí Číně, která jej považovala (považuje) za své svébytné území. Musíme ale zmínit, že prvními okupanty v Tibetu 20.století byli Francouzi, které záhy vystřídali Angličani. Ale zřejmě zjistili, že kromě vysoké nadmořské výšky, chudých budhistických klášterů, mrazivé pouště, sněhu a svérazných lidí (kteří se mimo jiné chlubí tím, že se za život myjí pouze třikrát -- při narození, o svatební noci a po smrti) zde žádné bohatství nenajdou, a tak se spokojili alespoň s Hong Kongem a obchodováním s opiem (zbytek Číny byl v té době už vyloupen spojeneckým úsilím vojsk francouzsko-britsko-německo-americko-portugalských). Poté Tibet zažil kratičké období nezávislosti (předtím asi 1000 let střídavě patřil Číně) od roku 1911 do 1950, kdy do něj vstoupila komunistická vojska. Na Západě přežívá iluze, že tehdy v Tibetu byla čerstvě rašící demokracie, kterou barbarští komunisté zničili. Během této doby ovšem formou vlády v Tibetu byla krajně represivní teokracie, postavená na nevolnictví. Při náboženských obřadech byly běžné lidské oběti a o žádných lidských právech zde nemohla být ani řeč. Číňané věří tomu (podobně jako Američané v Iráku), že Tibet osvobodili před středověkem, útlakem a přinesli mu civilizaci. Při masakrování tibetských obyvatel byli přesvědčeni, že jim vlastně pomáhají. Dodnes mnozí nechápou jejich nevděk (jako v Iráku). Vždyť jim, podobně jako Britové v Indii, postavili školy, silnice, továrny, letiště, atd. (Je pozoruhodné, jak si světová impéria bezohledu na ideologii osobují právo rozhodovat o tom, co je pro druhého lepší, kde berou tu neotřesitelnost? pozn. aut.). V zájmu férovosti je třeba dodat, že destrukci klášterů a kulturních hodnot musíme zasadit do celkového historického kontextu, jelikož v té době (60.léta) probíhala v Číně tzv. Kulturní revoluce a kláštery (nejen budhistické, ale i taoistické či křesťanské) se bouraly po celé Číně a mniši byli posíláni do vyhlazovacích táborů nebo na převýchovu. Bohužel těmto obětem už světová média tolik pozornosti nevěnovala. Zřejmě neměly svého mediálně nadprůměrně zdatného dalajlámu. Je zcela absurdní očekávat, že by někteří západní vládní představitelé, tedy kromě těch nadprůměrně statečných českých politiků, kteří se asi museli všichni narodit až po listopadu 1989, protože teprve teď sepisují petice proti Číně, Kubě a Koreji, třeba jen zmínili problém Tibetu při svých oficiálních návštěvách. Čínské televizi všichni ti Schroderové, Chiracové, Putinové i Bushové dosud tvrdili (sám jsem toho svědkem), jaké vynikající vztahy mezi sebou mají a jaká skvělá budoucnost tyto vztahy čeká. V zájmu univerzální spravedlnosti bychom tedy my Češi, jsouce jedinými obránci lidských práv na světě, měli jedním dechem s heslem "Free Tibet" žádat, aby Spojené státy vrátily nezávislost třeba havajskému království, které bylo anektováno až 10 let poté, co Číňané vstoupili do Tibetu (1959). Na Havaji jsou také politická hnutí, která požadují nezávislost. Lidé tam také demonstrují proti mcdonaldizaci. Vždyť Američané ostrov získali až po násilné smrti královské rodiny. Ale v tomto světě rozhodují jiné síly, a tak nelze čekat, že USA vrátí Havaji nezávislost, ani že Čína učiní totéž s Tibetem. Pěkný den.
|
Útok na USA, Afghánistán, Irák | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 4. 2003 | Malý velký svět ministra Svobody | Petr Schnur | |
17. 4. 2003 | Čína, Tibet, Američané a Irák | Radim Dvořák | |
17. 4. 2003 | Summit EU: už se nemluví o ilegální okupaci po ilegálním vojenském útoku | ||
17. 4. 2003 | Saddám "měl spojení s jednou africkou teroristickou organizací" | ||
16. 4. 2003 | Evropsko-irácké problémy | Miroslav Václav Steiner | |
16. 4. 2003 | Svět po válce | ||
16. 4. 2003 | O militantní demokracii | ||
16. 4. 2003 | Palestinská správa: "Američané porušili dohodu" | ||
16. 4. 2003 | Smrt v Iráku | Jan Čulík | |
15. 4. 2003 | Američané míří na Sýrii | ||
15. 4. 2003 | Kterému "výkladu" světa máme věřit? | Michal Rusek | |
15. 4. 2003 | Izraelský nátlak na Sýrii prostřednictvím Washingtonu | ||
15. 4. 2003 | Američané rabováním "překvapeni", avšak britské a americké úřady byly předem varovány | ||
15. 4. 2003 | Irák, 451°F: "Ten chlap říká, že hoří ňáká biblická knihovna" | ||
14. 4. 2003 | Ministr války Tvrdík si z útoku na Irák dělá osobní show | Josef Trnka |
Čína | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 4. 2003 | Čína, Tibet, Američané a Irák | Radim Dvořák |
Tibet | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 4. 2003 | Čína, Tibet, Američané a Irák | Radim Dvořák | |
12. 3. 2003 | Ostrava vítá čínské komunisty | Petr Ďásek | |
7. 6. 2002 | 5. Střed a střet civilizací | Zdeněk Zbořil |