Neonacisté chtějí tuto sobotu, na závěr šabatu, pochodovat kolem pražských synagog s hořícími pochodněmi v rukou. "Stejně jako to dělali za Hitlera...", komentují jejich počínání deníky.

Musím bohužel konstatovat, že redaktor Mladé fronty Dnes Radek Kedroň, který je pod článkem podepsán, byl buď hluchý, nebo záměrně lže. Hned na náměstí Franze Kafky zazněly výkřiky o židovských sviních, zaznělo i volání AFA, ha ha. Zaznělo i tradiční Čechy Čechům nebo Nic než národ. Zazněly i nadávky vůči novinářům. Tvrdit, že "...Je to tichý pochod se zvláštní atmosférou..." je od zpravodaje deníku MfD opravdu zvláštní básnická nadsázka.

Tato neuvěřitelná slova padla na závěr neonacistické demonstrace z úst velitele pořádkové jednotky. Ten se celou cestu z nám. Franze Kafky k Palackého náměstí snažil z demonstrantů vyzvědět cíl cesty: "Prosím vás, můžete mi alespoň říci, kam jdete?" "Až do Polska..." zněla na půl úst odpověď, se kterou se ten ubohý policista musel spokojit. Spokojil se s ní a alespoň se snažil buzerovat novináře, aby nevbíhali do vozovky.

Po bezproblémovém ukončení nepovoleného pochodu (nepovoleného proto, protože nová trasa průvodu nebyla zcela určitě oznámena řádným způsobem) promluvil neonacistům "otcovsky do duše" bělovlasý policista v civilu. "Příště nám musíte dopředu oznámit, že půjdete s pochodněmi, jinak vám je sebereme. Tentokrát jsme byli benevolentní, protože ..."

Zbytek věty zanikl v rachotu blížící se tramvaje.

Přiznám se, že jsem jen údivem otevřel pusu a nezmohl se na nic. Zjevná neonacistická provokace se zcela zjevným úmyslem, odkazujícím do nejtemnějších dob dvacátého století; neoznámená finální trasa pochodu hloučku lidí rázujících nakonec výhrůžně s hořícími pochodněmi městem, a policejní důstojník přizná veřejně před kamerami a mikrofony novinářů "benevolenci".

Ten člověk se jmenuje plukovník Karel Žák a je (dodnes alespoň ještě byl) velitelem Stálé pořádkové jednotky Správy policie hlavního města Prahy.

Je lhostejné, jestli fašisté pochodují židovským městem s pochodněmi, nebo po Národní třídě s fanglemi, pořád chtějí stejný teror a diktaturu.

Zarážející je ale fakt propagace izraelského státu na protifašistické demonstraci. Genocida Palestinců při jeho násilném budování a pokračující útlak arabského etnika, je srovnatelný s genocidou židovského nebo romského obyvatelstva nacisty za druhé světové války.

Tak vznikla pozoruhodná situace, která měla daleko větší dopad pro suverenitu České republiky než předání malého množství pravomocí české vlády Bruselu, avšak v českých sdělovacích prostředcích se o tom člověk nedočetl a západní média to úplně ignorovala.

Oplátkou za to souhlasila Česká republika jako dosud jediná země v Evropě kromě Velké Británie, že přijme na své území součásti amerického raketového obranného systému.

Autor je americký historik, zabývající se Českou republikou, který žije v Londýně. Přinášíme zkrácený překlad příspěvku, který původně vyšel anglicky na stránkách blueear.com

byla konference o české kultuře, kterou 11. ledna uspořádalo ve svých místnostech české velvyslanectví v londýnském Kensingtonu, spolu s Mezinárodní asociací učitelů češtiny. Iva Fleischhansová, Oliver Sandig, Robert Rawson a Anna Sliwa zahráli skladby Františka Bendy, Bohuslava Matěje Černohorského a Františka Tůmy, některé z nichž sami nalezli v archívech, neboť se podle jejich slov "již nevydávají". Robert Rawson svědčil o tom, za jak exotickou se dnes v západní Evropě považuje česká barokní hudba; nedávno byl na muzikologické konferenci ve Španělsku a tam byl jeho referát o českém hudebním baroku zařazen do sekce "Hudba na samém okraji Evropy" (není to od těch Španělů trochu drzost? poznamenal na konferenci přítomný jeden Čech).

Profesor bohemistiky z Londýnské univerzity Robert Pynsent pohovořil v přednášce "Národní obrození dnes" zajímavě o tom, jak současní čeští historikové, sociologové a další autoři se - zřejmě v důsledku dnešní nejistoty - vracejí defenzívně k dávno vytvořeným českým nacionálním mýtům, žijícím v českém povědomí už od národního obrození. Rusista a bohemista Robert Porter z Glasgow pohovořil o tom, jakým způsobem ve svém díle zobrazoval Rusy spisovatel Vladislav Vančura - silně se to odlišovalo od způsobu, jímž o Vančurovi psali pak čeští a ruští literárně teoretičtí stalinisté - a podivoval se nad tím, že je Vančura, přestože je to zjevně velmi dobrý spisovatel, v anglosaském prostředí naprosto neznámý. Přednášku Petra Bílka z pražské FFUK o české literatuře v postkomunismu přinášíme v české překladu níže.

Zajímavá byla i analýza Neila Bermela z Sheffieldské univerzity. Neil Bermel se zabývá českou jazykovědou: velmi podnětně pohovořil o tom, jak vypjatě ideologické reakce vyvolaly v českém tisku začátkem devadesátých let snahy Ústavu pro jazyk český o mírnou reformu českého pravopisu: ústav si vysloužil útoky, že je to prý "komunisty prolezlá instituce", protože navrhl psát cizí slova se "z" a nikoliv se "s". ("Velice vítám a vážím si (sic!, to je vyšinutí z vazby, pozn. JČ) rozhodnutí Českého deníku nepodrobit se další nenápadné bolševisaci jazyka na cestě k jeho odtržení od evropské civilisační tradice," napsal v tomto listě tehdy spisovatel Jan Beneš; pikantní ovšem je, že i nejautoritativnější anglické slovníky dnes doporučují dávat přednost pravopisu "civilization" před pravopisem "civilisation", poznamenali mj. v následné diskusi přítomní. Zajímavá byla Bermelova analýza mechaniky reakcí, založených na emotivních metaforách, skrývající bigotní iracionální postoje.

V závěrečné diskusi vyslovili někteří přítomní podivení nad tím, že česká bohemistika zcela ignoruje vědeckou práci zahraničních bohemistů; v poslední době se v ČR už podrobně studuje i česká exilová literatura, avšak vědecké články a publikace cizinců o české literatuře, kultuře a společnosti, zůstávají kupodivu většinou mimo zájem badatelů v ČR.

Sluší se za konferenci poděkovat odstupujícímu českému velvyslanci v Londýně Pavlu Seifterovi, který během svého právě uplynulého funkčního období - na rozdíl od některých jiných předchozích českých velvyslanců v Londýně po roce 1989 - učinil z velvyslanectví příjemnou, přátelskou, nápomocnou a efektivní výspu české státnosti: proměna od doby, kdy bylo československé velvyslanectví v Londýně za komunismu betonovým bunkrem, neprodyšně odděleným od vnějšího, "nepřátelského" kapitalistického světa, je absolutní - i když minulost stále ještě připomínají masivní betonové zdi budovy velvyslanectví.

Londýn jako takový přivítal návštěvníky charakteristicky: při příletu na letiště Heathrow se cestující dověděl, že z letiště celý den do města nejede a nepojede metro; četnými dalšími výlukami v důsledku "opravářských prací" bylo londýnské metro postiženo o víkendu i jinde ve městě.

A v tom dokumentu byla jedna docela pozoruhodná scéna. Prezident Havel v ní vstoupil do své kanceláře, přistoupil k velkému stolu, na němž ležely nejrůznější novin a časopisy. A Havel zvedl ze všech těch papírů na stole Literární noviny. Obrátí se ke kameře, podrží Literární noviny přímo před kamerou tak, aby bylo vidět, že to jsou Literární noviny, a řekne: "Tohle právě potřebuju. A nedostal jsem předchozí číslo z předchozího týdne a to já potřebuju." To před kamerou oznamuje svým zaměstnancům.

Tuto epizodku lze interpretovat nejrůznějšími možnými způsoby. Nejhlavnější význam ale je, že čtení literárního časopisu, jako jsou Literární noviny, má pro našeho prezidenta osudový význam. Člověk by se asi měl vyhnout levné interpretaci, která je nasnadě, totiž, že Havel prostě dělá reklamu novinám, s nimiž je těsně svázán."

Jsou to termíny právních předpisů, z nichž jeden je termínem nejzákladnější právní normy - Listiny práv a svobod - a druhý termínem právního předpisu speciálního, upravujícího poštovní styk.

Nemusel jsem "investigativně" chodit na poštu a ptát se úřednic. Tím nechci říci, že úředník České pošty by neměl znát právní předpisy, pro jejichž nedodržování se může dostat až do kriminálu. Měly by mu být tím, čím byly v době, kdy své povídky do kapes psal Karel Čapek. Dnes dokonce i onen speciální předpis - zákon o poštovních službách - upravuje POVINNOST provozovatele poštovních služeb zajistit co nejlepší informovanost celé veřejnosti o základních službách.

Podle internetových stránek České pošty by každý občan měl mít možnost na kterékoli poště vyžádat k nahlédnutí všechny dokumenty, které způsob poskytování základních služeb velmi podrobně popisují. Pro běžné praktické použití by tam měly být veřejnosti k dispozici též zjednodušené informace - zejména přehled nabízených služeb s jejich základními charakteristikami (což je důležité pro odesílatele) a přehled zásad pro dodání (což je důležité pro adresáta).

Co ale chtít po poštovním úřadě někde v horní Lhotě, když samo centrum - internetové stránky České pošty má na svém serveru neaktuální a zavádějící údaje a ty, které má mít každá pošta, ty nemá ... Česká pošta nespadá od 1. 1. 2003 pod ministerstvo dopravy a spojů, ale celý úsek 3 MDS ČR - odbory telekomunikací a poštovních služeb - "spadl" podle zákona č. 517/2002 Sb. pod Mlynářovo ministerstvo informatiky.

Takže za prvé - neznalost zákona neomlouvá nikoho, zejména ne toho, kdo chce psát do novin. Základní pravidlo "výslechu" tiskového mluvčího zní: ptát se na to, co už vím odjinud. Jen tak lze předejít následnému převyprávění pohádek pro malé děti. Za druhé - šlompáctví, neprofesionalita a neinformovanost uvnitř České pošty nebude zřejmě ojedinělým jevem v této instituci, ale pravidlem pro postup. Jinak si aroganci tiskového mluvčího vůči kolegovi Jánskému nedokážu vysvětlit. Poskytovat co nejvíce a co nejúplnější informace je totiž jeho základní pracovní povinnost. Neplní ji.

Plný text petice Jiřího Vaňka viz níže.

Podle českého právního řádu jsou nepřípustné petice, které zasahují do nezávislosti soudů (§ 1 odst. 3 zákona o právu petičním č. 85/1990 Sb.), což jsou zejména petice s požadavky, jak má soudce postupovat a rozhodovat v konkrétní věci, poznamenává Jaroslav Štemberk:

Přípustné jsou tedy pouze petice, ve kterých občané požadují změnu ustanovení zákona, které považují za nespravedlivé (Parlamentu ČR), případně takové petice, ve kterých občané vznášejí požadavky na zlepšení fungování justice (ministru spravedlnosti, případně - jde-li o problém místní - předsedovi příslušnému soudu), přičemž tyto požadavky nejsou zjevně směrovány na konkrétní případ.

Jan Klabačka učinil jedním z hlavních témat svých internetových stránek www.sprcha.com ostrou kritiku Britských listů. (JČ)

Nepoužívejte v úterý 28. 1. 2003 svůj mobilní telefon se službou T-mobile.

Připojte se k bojkotu!

Společnost T-Mobile šokovala svým rozhodnutím zrušit svou GSM bránu zdarma (tzn. posílání textových zpráv z internetu), zdražovat posílání textových zpráv a zpoplatnit přeposílání e-mailu na váš mobilní telefon.

Pokud jako klienti budeme služby firmy T-Mobile 24 hodin bojkotovat, tuto ztrátu výrazně pocítí. Dejme T-Mobile signál, že je pro nás jako pro zákazníky zhoršování a bezdůvodné zdražování služeb naprosto nepřípustné. Upozorněme společnost T-Mobile na to, že pokud budeme s jejími službami nespokojeni, přejdeme ke konkurenci.

Vypněte proto 28. 1. 2003 od 00.00 do 24.00 svůj mobilní telefon se službou T-Mobile!

Pošlete tento email všem klientům T-Mobile, známým a přátelům. Šiřte, prosím, informaci o bojkotu dále. (Například i přes bránu T-Mobile, dokud ještě existuje.)

Pokud nevyhnutelně musíte 28. 1. svůj mobil použít, omezte telefonování, posílání zpráv na minimum.

Pozor! I když se to nezdá, tato věc se týká i vlastníků mobilů v síti Eurotel a Oskar. Osvědčí-li se totiž zpoplatnění SMS zpráv zasílaných z webu, zcela jistě zavedou tuto antislužbu i zbývající operátoři. Proto šiřte tento email na co nejvíce adres.

Pošlete tuto zprávu také v jedné kopii na adresu: info@t-mobile.cz

(Tato výzva koluje emailem po internetu.)

Absurdní drama

Média se rozsáhle připravují na významnou událost v historii české ústavnosti - hledání následníka trůnu po prvním českém (a posledním federálním) prezidentovi, spisovateli absurdních dramat Václavu Havlovi. Jeho posledním absurdním dramatem se pravděpodobně stane obřad, ze kterého by měl vzejít jeho nástupce...

O akreditaci na první kolo této taškařice se novináři perou, nicméně událost roku to s největší pravděpodobností nebude. Sice si všichni "zástupci lidu" pro tuto příležitost obléknou tmavé obleky, ale výsledek počítání do 141 se zdá býti předem znám. Pokud český prezident bude zvolen, zdá se, že to nebude to v prvním kole voleb a možná ani ve třetím kole první volby. Reálnou šanci za stávajícího rozložení politických sil má až třetí kolo druhé volby. O přímé volbě mimo ODS a US-DEU neuvažuje vážně žádná jiná politická strana. Riziko volby "reklamní agenturou", která by zmanipulovala voliče pro své účely, je prý podle politiků příliš vysoké... Politické strany také mimo jiné děsí finanční a organizační náročnost kampaně k přímé volbě prezidenta.

Volba prezidenta má tři kola. Pokud během nich není hlava státu zvolena, konají se nové volby. V prvním kole volby je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců (101/200) a všech senátorů (41/81). Nestane-li se tak, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo. Do něj postupuje kandidát, kterého podpořilo nejvíce poslanců a kandidát s největší podporou senátorů. Pokud v něm nezíská nikdo nadpoloviční většinu hlasů senátorů (41/81) i poslanců (101/200), koná se kolo třetí. V něm stačí uchazeči získat nadpoloviční většinu hlasů všech přítomných zákonodárců (max. 141/281, pravděpodobně vzhledem k reálné možnosti dohod však méně). Při nezvolení začne zcela nová volba, opět maximálně tříkolová. Volby jsou tajné.

Analýza šancí

Do prvního kola první volby, které se uskuteční ve středu 15. 1. 2003, jsou nominováni Václav Klaus (ODS), Miroslav Kříženecký (KSČM), Jaroslav Bureš (ČSSD) a Petr Pithart (Koalice).

Komentátor deníku Právo a obhájce lidských práv Petr Uhl má na funkci prezidenta poměrně specifický názor. Už v dobách Charty 77, jejímž byl spolu se současnou hlavou státu významným představitelem, navrhoval zrušení tohoto postu spolu s dalšími tehdejšími instituty moci: vedoucí úlohou KSČ, Státní bezpečností a Lidovými milicemi. Asi už tehdy věděl proč...

Stretli sme sa v Štrasburgu, keď po prvýkrát sedela delegácia niekoľkých slovenských poslancov v laviciach Európskeho parlamentu. Slovo o tomto podujatí prinieslo rozsiahlu reportáž. Medzi hlavné postavy našej integrácie patrí a bude patriť predsedníčka integračného výboru NR SR Monika Beňová, jedna zo zaujímavých a do istej miery aj kontroverzných postáv slovenskej politiky. Prišla z podnikateľského prostredia, nepatrí k najchudobnejším politikom, dnes je podpredsedníčka strany, ktorá sa usiluje nájsť stredoľavú identitu. Keďže prvá časť nášho rozhovoru sa diala ešte pred Summitom v Kodani a pred zásadnou programovou konferenciou strany Smer, rozhodli sme sa, že v rozhovore budeme pokračovať.

Najmocnejšie štáty európskeho kontinentu sa po skončení druhej svetovej vojny v snahe zabrániť jej opakovaniu rozhodli, prostredníctvom Európskeho združenia uhlia a ocele, sprehľadniť a sprístupniť si navzájom vojensky strategické odvetvia -- výrobu a spracovanie uhlia a ocele.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.