Při pohledu na legislativní rámec lze konstatovat , že není dosud úplný a kompletní. Když hovoříme o digitalizaci médií veřejné služby, rozumíme tím televizi a rozhlas. Krátce , spíše obecně, k rozhlasu. Rozhlas není médium, které je příliš připraveno pro digitální vysílání, ať z důvodů malé poptávky (vč. menších požadavků na kvalitu i případnou problematiku technického převodu přijímačů -- viz např. autorádia apod.). nebo třeba i určitá nasycenost trhu dostatečným množstvím konkurenčních formátů rádií. Tedy zde není analogie s technicky a tím i programově omezeným televizním prostředím. V neposlední řadě je obecně známo také to, že digitalizace rozhlasového vysílání zatím neprokázala svoji životaschopnost a především finanční návratnost nebo finanční efektivitu v již "digitalizovaných" evropských zemích. Jenom dodatek -- v České republice navíc nejsou plně blokovány nebo rezervovány kmitočty v takovém rozsahu, aby bylo možné vytvořit kompletní celoplošnou digitální rozhlasovou síť.

Proto tedy zpátky k televizi. Systém DVB-T, tzn. pozemní šíření digitální televize, znamená jednoznačně technický pokrok s novou kvalitou, nejen technologickou. Podstatná je přidaná hodnota, možnost interaktivních funkcí a doplňkové komerční služby. V ČR navíc možnost výraznější liberalizace přístupu k provozování vysílání, to znamená rozšíření možnosti dalších programů.

Stručná rekapitulace vývoje v ČR

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vytvořila mezirezortní poradní orgán, skupinu pro digitální vysílání (SDV). Na základě její činnosti byla v r. 2000 vytvořena Koncepce přechodu na digitální vysílání (v roce 2001 schválena vládou). Tento programový dokument je základem pro jednotlivé realizační kroky, přestože se v poslední době objevují určité náznaky snahy o aktualizaci tohoto dokumentu. V r. 2001 byl přijat kompletně nový mediální zákon, který nahradil dosavadní roztříštěné normy, dílčím způsobem a často nekoordinovaně novelizované. Z obecného pohledu vnímám tento zákon jako podporu liberalizace přístupu k provozování televizního a rozhlasového vysílání při současném zachování poměrně standardní regulace obsahu (v souladu s evropskými trendy). Mimo jiné pak přijetí této normy umožnilo uzavření kapitoly v mediální legislativě v rámci přidružování k EU (i přes "provozní" nedostatky zákona, zejména pak v přechodných ustanoveních, které se projevily při práci RRTV).

Koncepce přechodu na digitální vysílání uvažuje o přechodném období, které se týká 4 až 5 let. Složité období, kdy dobíhají analogové technické prostředky a zároveň nastupuje digitální šíření signálu. Původní optimistický předpoklad možnosti vytvoření 2 celoplošných multiplexů není dosud potvrzen. Zůstává podpora priority pro veřejnoprávní médium, tzn. pro veřejnoprávní multiplex. Původní hrubé odhady nákladů by měly být aktualizovány a zpřesněny.

Současně končí platnost licencí pro experimentální digitální vysílání dvou provozovatelů digitálního vysílání televizního, kde jsou od r. 1999 zahrnuty standardní celoplošné televize plus veřejnoprávní rádia. Při absenci nového zákona musí nyní RRTV rozhodnout jak dál.

Platný mediální zákon z roku 2001 používá termín digitalizace záměrně snad jenom v prvním nebo ve druhém odstavci s uvedením možnosti analogového a digitálního šíření televizního a rozhlasového programu. Toto vycházelo z obecné shody zákonodárců v tom, že následně bude připravena nová norma přímo a detailně se věnující digitalizaci. Nakonec byl tento přístup zčásti modifikován, konkrétně návrhem novely mediálního zákona, tzv. digitální novelou z května a června letošního roku. Obsahově pak návrh v zásadě navazuje na dříve přijatou Koncepci přechodu na digitální vysílání.

Podstatné z hlediska médií veřejné služby je stanovení jednoho veřejnoprávního multiplexu v rámci 2 celoplošných multiplexů. Provozovatelem multiplexu bude Česká televize, druhý bude komerční, kde budou mít možnost se uplatnit stávající držitelé licencí celoplošného vysílání. V době připomínkového řízení k návrhu novely zákona,jehož předkladatelem bylo Ministerstvo kultury spolu s Ministerstvem dopravy, proběhly parlamentní volby a následně sestavení nové vlády a tvorba jejího programového prohlášení.

Z hlediska odborného vznikly v rámci připomínek určité rozpory v chápání kompetencí Českého telekomunikačního úřadu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, především v otázce, kdo bude rozhodovat o skladbě licenčních podmínek a o přidělování licencí. Samotný zákonný návrh vychází ze schválené Koncepce, tedy s tím, že Rada navrhne technické prostředky a programovou skladbu, Český telekomunikační úřad zajistí technickou realizaci zkoordinovaných kmitočtů pro zkompletování multiplexu. Oproti tomu ČTÚ nově argumentuje, že by mohlo dojít k duplicitě regulace obsahu s regulací přenosu. Podstata odborného sporu je vlastně v tom, zda multiplex je telekomunikační síť nebo zda se jedná o datový tok. Vznesením těchto připomínek vlastně dochází k narušení již dříve projednávané a vládou schválené Koncepce digitalizace i legislativní koncepce. Zatím tento rozpor nebyl dořešen.

V zásadě souhlasím s vůdčí a prioritní úlohou veřejnoprávní televize v procesu digitalizace, přesto jsem již během léta vyjadřoval určitý subjektivní pocit, zda novela není svým způsobem metodicky příliš rychlá a vstřícná vůči České televizi (ČT). Tedy zda nedochází k efektu jakéhosi automatického (povinného) přidělení provozování multiplexu pro ČT. Zatím jsem totiž postrádal reálné finanční, organizační i programové zajištění nezbytné pro provoz digitálního multiplexu, spolu s přesvědčivou a jasnou argumentací ze strany ČT. Určitě se k tomuto problému dostaneme i později v rámci diskuze, hlavně v otázce budoucího financování České televize.

Domnívám se tedy, že nebyly regulérně zodpovězeny mnohé otázky k reálné funkci ČT v rámci digitalizace a nebyla přijatá nezbytná rozhodnutí koncepčního charakteru. Z hlediska samotné normy bylo další projednávání v závěru léta přerušeno.

S tím také souvisí i situace, kdy dochází k určitým kompetenčním změnám, které nejsou definitivně rozhodnuty. Mám na mysli vliv i odpovědnost za komplexní mediální problematiku (vč. digitalizace), tzn. působnost Ministerstva kultury (jako garant oblasti veřejnoprávních médií), Ministerstvo dopravy a spojů (jako správce oblasti telekomunikací) a vznik nového Ministerstva pro informatiku.

Není zatím definitivně jasné rozdělení překrývajících se kompetencí a případně komplexní koordinace za oblast médií ( a tím i odpovědnost).

Jako potvrzení určitého zpomalení dalšího postupu procesu digitalizace nakonec vyzněly i signály a prohlášení vzešlé z diskuzí na podzimním veletrhu INVEX v Brně. V postupu přípravy nové mediální legislativy, prezentované v posledních týdnech velmi útržkovitými a často poněkud nekoordinovanými prohlášeními, se dá někdy pozorovat určitá nejasnost priorit. Zejména pak ve vztahu k aktuálně připravované novele zákona o ČT - aktivity vycházející od pouhé původní úpravy koncesionářských poplatků a jejich důsledného výběru ke změně volby a vůbec systému fungování Rady ČT (od 50 členného orgánu k radě volené tzv. "trojnožkou" apod.), spolu s rychlým a přímým postupem k digitální formě vysílání (pův.návrh platnosti digi-zákona již od 1.1.2003). Digitalizace řešená letní novelou končí a bude zřejmě řešena až formou novely telekomunikačního zákona v příštím roce.

Navíc pozitivní hodnocení stávajícího mediálního zákona zástupci Bruselu,naposledy v září 2002, (a její více méně technická euro-novelizace právě předložená ke schválení v Parlamentu) se zdá poněkud v rozporu s legislativním plánem práce vlády obsahující projekt vypracování úplně nové mediální normy do konce příštího roku.

Postupně se tedy, zdá se, digitalizace poněkud vytrácí anebo spíše odsouvá na pozdější dobu. Určitě není žádoucí věci za každou cenu uspěchat, i když často zaznívají názory o nevyužití tzv. národního bohatství ve formě blokovaných a už delší dobu nevyužívaných frekvencí, které nebyly ani přidělovány v rámci prodlužování licencí celoplošným televizím.

Na druhé straně, z mě bližšího optimistického pohledu, se může technicko-legislativní řešení budoucího vysílání veřejnoprávních médií spojit s řešením otázek jaké by vlastně takové médium mělo být a jaké má mít cíle a poslání. Určitě tedy bude dobré se komplexně zaměřit spíše na současnost a blízkou budoucnost a nevracet se k již poněkud překonané minulosti. I zde tento workshop může být jedním z míst k diskuzi o komplexním charakteru médií veřejné služby a jejich dalšího rozvoje.

K problému samotné digitalizace lze konstatovat, že se vývoj určitě nezastavil. Přibývají další zkušenosti ze zahraničí (i negativní), u nás pak převážně pozitivní poznatky a zkušenosti z experimentálních vysílání. Z hlediska dosud značných nároků na finanční náklady jsou viditelné snahy v některých státech o přímou či nepřímou podporu nových technologií. Rovněž výrobci přijímacích zařízení v rámci vlastního marketingu již nabízejí cenově zvýhodněné produkty a výrobky.

RRTV se problému digitalizace i nadále intenzivně věnuje, jak koncepčně, tak v běžné standardní správní činnosti. A to i přes absenci formální legislativní iniciativy Rady, kdy RRTV není ani oficiálním připomínkovým místem k návrhům zákonů. Zástupce Rady se účastní pracovní legislativní skupiny při Ministerstvu kultury vytvořenou pro přípravu nových mediálních zákonů. Dále pokračuje činnost Skupiny pro digitální vysílání. V rámci vyhodnocení dosavadních digitálních experimentů a při nedořešení digitální novely, bude Rada posuzovat další možnosti. Domnívám se, na základě předběžné diskuze, že je poměrně shoda nejen v oprávněnosti prodloužení experimentálního vysílání, ale že by mělo navíc dojít k podpoře nových možností v rámci experimentů (např. územní rozšíření, rozvoj dalších služeb vč. interaktivity). V závěrečné fázi je práce Testcomu na ověřovací studii pro RRTV a ČTÚ, která prakticky hledá další možnosti přechodu na digitální vysílání ( např. s využitím sítě stávajících vysílačů pro ČT2). Současně bude ověřena aktuální hladina očekávaných finančních nákladů. A nakonec, k úloze Rady samozřejmě patří i obecné zapojení se do široké průběžné diskuse o celé digitální problematice.

Úplně závěrem bych jen zopakoval hlavní námět mého příspěvku, tedy abychom v rámci hledání a definování budoucí úlohy a charakteru veřejnoprávní služby souběžně řešili i prostředky a techniku pro její další šíření a rozvoj - v novém tisíciletí.

Myslím si, že je velká šance pro promyšlenou a perspektivní změnu medií veřejné služby.

Zkrácený přepis příspěvku z workshopu o veřejnoprávních mediích, Český Krumlov