Summit NATO v Praze je pozoruhodný tím, že jeden muž se ho neúčastní. Minulý pátek bylo odmítnuto na příkaz Washingtonu vízum prezidentu Alexandru Lukašenkovi z Bělarusi. Byla to pozoruhodná diplomatická facka. Po šestileté propagandistické válce, vedené proti Lukašenkovi na Západě, je nyní tento politik izolován. Evropská unie se chystá zakázat Lukašenkovi i jeho ministrům cestovat na její území tak, jak to má zakázáno vláda v Zimbabwe. A někteří američtí politikové začali hovořit o Bělorusku jako o součásti "osy zla".

Západ argumentuje, že se chová Lukašenko autoritářsky a že je to "diktátor". To je podivné obvinění, vzhledem k tomu, že kandidáti, kteří prohráli v nedávných prezidentských volbách, přiznali, že získali menší počet hlasů než Lukašenko. Je také podivné, že Západ nadává Lukašenkovi, zatímco se tak intenzivně uchází o přízeň prezidenta Putina, jehož vlastní zvolení, jako všechny volby v Rusku od roku 1991, bylo tak šokujícím způsobem zfalšováno.

Většina obvinění, vznášených proti Bělorusku, je absurdní. Často se tvrdí, že policie lidi bije za to, že mluví bělorusky - ve skutečnosti je to oficiální státní jazyk a Lukašenko sám mluví bělorusky často. Tvrdí se také, že jsou katolíci a židé v Bělorusku pronásledováni. Avšak za Lukašenkovy vlády byla katolická hierarchie obnovena a Oxfordský institut pro hebrejská a židovská studia právě potvrdil, že židovská komunita v Bělorusi je v plném rozkvětu. Také se tvrdí, bez důkazů, že Lukašenko nechává vraždit své politické odpůrce - jeden z údajných zavražděných se našel živ a zdráv v Londýně.

Skutečný důvod, proč Západ nenávidí Lukašenka, nemá nic společného s demokracií ani znepokojením nad porušováním lidských práv. Potíž je, že je Lukašenko autenticky populární politik, který uchránil svou zemi před nejhorší verzí hospodářské reformy, která byla vnucena jejím sousedům. Lukašenko prostě neposlouchá. V tom se odlišuje od všech ostatních bývalých čelných komunistů, kteří se nyní druží se západními politiky v Praze. Přátelé Západu ve východní Evropě dnes často plně ovládají ve svých zemích politiku stejně tak, jak to činili osobně za komunistické diktatury.

Západ dává přednost spolupráci s těmito lidmi, protože požadavky, které má na postkomunistické země, jsou tak nepopulární. Požaduje se od všech postkomunistických východoevropských zemí, aby prodaly svůj národní majetek cizincům a zlikvidovaly své zemědělství přijímáním dumpingových dotovaných zemědělských výrobků z Evropské unie. To vyvolává sociální otřesy a nezaměstnanost. Kromě toho musejí postkomunistické země vydat alespoň dvě procenta svého HDP na obranu, hlavně na zbraně, které vyrábějí Spojené státy.

Proto nyní taková malá země, jako je Litva, jejíž hospodářství se katastrofálně rozložilo, právě oznámila, že koupí za 34 milionů dolarů střely Stinger, které vyrábí Raytheon Corporation z Tucsonu v Arizoně. Když oznámila Tanzánie, že si za 40 milionů dolarů kupuje nový systém řízení civilních letů, vyvolalo to protesty po celém světě, avšak Litva, jejíž HDP není o moc větší než Tanzánie, bude muset každoročně vydávat 240 milionů dolarů na zbrojení - to je cenou členství v NATO. A Litva je jen jednou ze sedmi nových členských států, které vydávají stovky milionů dolarů na zbraně.

Hospodářský zájem, který je motorem rozšiřování NATO do východní Evropy, je naprosto zjevný. Bruce Jackson, předseda amerického výboru pro NATO, je bývalý člen vojenské rozvědky v americké armádě, který se stal viceprezidentem firmy Lockheed Martin, obří americké zbrojovky, z jejíchž účtů se ztratily triliony dolarů.

Jackson odešel letos v srpnu z firmy Lockheed Martin do nové politické funkce, jejímž účelem je "podporovat demokracii ve sjednocené Evropě". Avšak jaká je jeho skutečná agenda, to vyplývá z toho, že Jackson nedávno řekl Bulharsku, že bude přijato do NATO pouze v tom případě, prodá-li domácí tabákový průmysl "správnému" západnímu kupci.

Washington nepodporuje ve východní Evropě demokracii. Podporuje tam systém politické a vojenské kontroly, který není nepodobný systému, jaký tam kdysi provozoval Sovětský svaz. Nové NATO se stalo mechanismem pro vyděračské vymáhání peněz od nových členských států a nástrojem pro prosazování amerických zájmů po celém světě. Je to vyděračské spiknutí. Každý stát, který se na něm odmítne podílet, pocítí důsledky.

John Laughland je jedním ze správců British Helsinki Human Rights Group