1. Definování produktu (jeho parametry a kvalita, odpovídající tzv. "programovému auditu" a jeho "instrumentu"), z čehož plynou nezbytné a optimální náklady na jeho výrobu.

2. Z bodu 1 vyplývá odpověď na otázku, jaká má být i strukturovaná ekonomika vysílatele veřejné služby, tj. zejména základní poměr ostatních, provozních nákladů k nákladům na produkt.

Pokud tyto otázky nebudou zodpovězeny, lépe řečeno nebudou brány v potaz, stává se jakékoli uvažování o reformě, restrukturalizaci "potěmkinovskou vesnicí" a dílčí reorganizační kroky posunou médium dále k netransparentnosti. Jako důkaz - aniž bych chtěl být zlomyslný - zejména poslouží: 1) tzv. dobré úmysly všech dosavadních ředitelů ČT obsažené v jejich projektech, a za 2) osudy vítězných, tzn. i závazných projektů a nakonec i osudy jejich autorů.

Současná situace (jak potvrzují nejen projednávané každoroční Zprávy o činnosti v Parlamentu) se objektivně jeví tak, že nejsou dostatečně určeny standardní, tj. transparentní a kontrolovatelné podmínky vysílání a tvorby produktu (tj. programu). Proto v současnosti nelze vysílání objektivně vyhodnotit. I když je "známo" , že základní "dogmata" provozních podmínek veřejné služby ,v podstatě systémové normy, jsou zakotvena v řadě odpovídajících usnesení a doporučení RE a EU.

Ironickou -- asi již nikdy nezodpovězenou - otázkou ovšem zůstává, proč tyto principy a zásady se m.j. nestaly tím tolik hledaným vnitřním kompasem a hnacím motorem České televize. Přinejmenším bychom byly již delší dobu ušetřeni takových recyklovaných názorů, jaké např. k situaci v České televizi sdělil v rozhovoru pro www.ceskamedia.cz zřejmě upřímně, a slovy nehledanými, nový předseda ODS:

"Pro mě je diskutabilní už samo slovo "veřejnoprávní". Pro mě je zásadní diskuse o financování ČT, otázka, zda mají využívat reklamních časů, zda mají brát koncesionářské poplatky. Tato diskuse v podstatě ještě nezačala. A proto si myslím, že mluvit teď o změně zákona je skoro zbytečné a výsledkem takové snahy může být zákon ještě horší než je ten stávající. Pokud bych měl říci opravdu silný názor, pak když se podíváme na 1.kanál ČT, pak vidíme, že se chová jako normální komerční televize. Potom nevidím důvod, aby byl veřejnoprávní."

Svatá slova, jako z přítmí další totality ... a možná že už okurkové.

Co na první pohled vypadá jako názor z blázince, je pochopit, že Česká televize by měla vyjít z vnitřní lakoty a vnější velkorysosti, tj. vybudovat ČT maximálně úřednickou - co se týká jejích vnitřních organizačních a ekonomických procesů -, a maximálně kreativní, imaginativní - co se týká produktu. Nelze pořád jít kulhavě a skákavě cestou úpadku, tj. již několikaletým zužováním programové nabídky.

Dalším procesem, kterým musí Česká televize projít, abychom se nestali pouhými vyznavači výrobní a vysílací technologie, je její "zkouška etiky". Jde o to, aby se uchránily nejen seriózní pořady a rozmanitost tvorby (v praxi to znamená nabízet více než trh), ale aby se nezapomínalo také na to, na co se neustále zapomíná. Tj. na prostý fakt, že televizní programy nepatří České televizi, ale celé veřejnosti. A právě v této oblasti musí Česká televize zahájit s veřejností otevřený dialog. Což je dluh, který se dodnes nezačal splácet. Otázka etiky programu - kde komunikace sama je již morálním aktem - je aktuální. Nelze ji - zejména vlivem agresivního reklamního a marketingového průmyslu - bagatelizovat a tak se vyhnout podstatě problému: "podávat svědectví pravdy o životě, lidské důstojnosti, o autentickém významu naší svobody a naší vzájemné závislosti" (Jan Pavel II., Poselství k XXXIII. Světovému dni sdělovacích prostředků).

Vždyť pokračujícím relativizováním - a tím de facto potlačováním - základních kulturně-civilizačních (stabilizačních) norem chování se jenom posiluje naše vnitrodruhová agresivita. Zaštiťovaná jak "experty " (z různých vědeckých pracovišť), tak i bulvárem všeho druhu. Jako kdyby rozklad společnosti byl základním cílem (srovnej K. Lorenz: Osm smrtelných hříchů). Proto i Česká televize má "činit dobré populárním a populární dobrým" (BBC).

Z toho, co jsem uvedl, vyplývá jenom částečná odpověď na již standardní, a jakoby trapnou otázku: "Budeme mít pořád pekařství, nebo konečně Českou televizi?". Proto zveřejněný inzerát, v jehož 18ti podmínkách jsou zakotveny jenom dvě podmínky vztahující se k problému, a to ještě způsobem který pouze kopíruje podmínky minulého ("úspěšného") výběrového řízení, svědčí o tom, že se KONEČNĚ nehledá ředitel České televize, ale hledá se univerzálně použitelná, tudíž sterilní osoba. Řekněme si to na rovinu, v podstatě se hledá vedoucí autobazaru. To je asi skutečný smysl "Hofírkova inzerátu".

Nebylo by lepší, aby ředitel ČT byl osudově a spravedlivě vybrán? Nechť jej například vylosuje v přímém přenosu ze Staroměstského náměstí z telefonního seznamu nevinný slepý sirotek. A konečně bude pokoj - chtěl bych vidět toho, který by zase chtěl brblat.