"Vrátila jsem svému bývalému milenci status partnera pro sexuální styk. Jsem s tím velmi spokojená, i když v minulosti jsem od něho vždycky chtěla víc než jen sex a končilo to zklamáním. Takže jak si mohu dál hrát s (velmi vzrušujícím) ohněm a přesto být otevřená novým vztahům?"

Nijak. Nejde to, argumentuje autorka. Těch pár žen, které poznala a které jsou schopny se s mužem mít sexuální styk bez jakýchkoliv nároků na emocionální vztah, není schopno vytvořit si normální vztah. Ženy, jak se zdá, patří do dvou kategorií: Většina žen nedokáže udržovat sexuální styky s partnerem bez emocionálního pouta, menšina žen není schopna řádného citového vztahu, a tak se musí spokojit jen se sexem.

Muži naproti tomu mají "jedinečný talent k tomu považovat lásku a sex za dvě zcela oddělitelné kategorie". Je to nesmírně frustrující, zejména tehdy, když muži tvrdí, že mohou mít sexuální styk s kýmkoliv, i když se ji třeba ta žena ani nelíbí, ani jim není sympatická, mohou mít sex jen kvůli orgasmu. Jaký je pak rozdíl mezi tímto druhem sexu a masturbací, ptá se rozhořčeně autorka.

Zmiňuje se však o tom, že přesto se dvě její kamarádky nedávno vrátily k sexu se svými bývalými partnery. Má to prý dvě výhody: udržuje to počet sexuálních partnerů na nízké úrovni (větší počet partnerů je nebezpečný) a ušetří to také mnoho hodin zaučování v ložnici (náhodní sexuální partneři neznají své vzájemné individuální sexuální preference a odlišnosti). Bývalý partner je uspokojivým zdrojem spolehlivého sexu. Avšak aby to fungovalo, je nutno ze vztahu odstranit veškeré citové vazby.

Muži totiž, jak se zdá, jsou často podle autorky schopni buď jednoho, nebo druého - buď sexu nebo lásky. S bývalým partnerem, tvrdí nyní mnohé ženy, se vám dostane přijatelné kombinace obojího. Když s někým "chodíte napevno", sex bývá pak už vzácný. Noci plné vášní se rychle promění v pasivní vysedávání u televize.

Není ale pravda, že ženy chtějí sex místo lásky, ženy chtějí obojí. Orgasmus bez emocí je ženám většinou dost cizí. Pro ženy signalizuje často sex začátek milostného vztahu; pro muže to až příliš často signalizuje jeho konec.

Částečně za to mohou antikoncepční pilulky. Po jejich všeobecném rozšíření měli muži pré. Následovala sexuální revoluce, na kterou se začalo pohlížet trochu kriticky teprve s příchodem AIDS.

Avšak tou dobou byly už vazby mezi sexem a emocionálními vazbami mezi partnery rozvolněny. Muži byli v sedmém nebi a ženy nechápaly, proč jsou tak nešťastné. Není náhodou, že nejslavnější doba antikoncepce byla zároveň dobou, kdy manželky začaly užívat v obrovské míře valium. Časopisy pro ženy začaly tisknout návody, jak dosáhnout dokonalého orgasmu a pak muži ukázat dveře. Ženy se začaly domnívat, že napodobováním mužského chování ovládnou svět.

Došlo ale k tomu, že si ženy začaly stěžovat, viz Bridget Jones, že chlapi nejsou schopni dlouhodobějšího vztahu. Proč s námi muži zacházeli tak hnusně? Protože jsme se začali chovat stejně hnusně jako oni, tvrdí autorka.

Domnívá se, že se nyní věci začínají měnit. Podle autorky vzniká kolem ní prý v současné době ve vztazích mezi muži a ženami určité sblížení, které by se časem mohlo vyvinout ve skutečné přátelství. Teď, když už se ženy nebojí chovat se jako ženy - tedy vyžadovat plný vztah - se muži k ženám začínají chovat zase jako k ženám.

Takže závěr: i když vám váš bývalý partner nyní poskytuje příjemný sex bez citového angažmá, v dlouhodobé perspektivě je to nerovná transakce, za kterou zaplatíte velkou cenu, varuje autorka čtenářky. Taková transakce není uspokojivá, protože není v rovnováze: vy chcete víc a on chce míň. Autorka čtenářkám radí, aby se s takovým partnerem rozešly, sexu se dočasně odřekly a počkaly, až se objeví někdo, kdo to s pořádným vztahem myslí vážně. Požadovat řádný, mnohostranný milostný vztah, to není něco, za co by se - podle autorky - měla žena stydět.