Méně než polovina občanů České republiky se podle průzkumů veřejného mínění z letošního roku domnívá, že členství v EU bude dobrá věc. Po celé východní Evropě jsou průzkumy veřejného mínění velmi podobné a jenom zbytkový strach z Ruska vede k tomu, že členství v NATO podporuje větší počet občanů. Tyto záporné trendy mají obdobu v západní Evropě, kde vládne široký nezájem o NATO a kde jsou lidé rozčarováni s Evropskou unií.

Evropané si ovšem rádi a často stěžují a to se musí pominout. Jenže byli bychom šokováni, kdyby 43 procent Francouzů, Němců či Britů vyjádřilo názor, že Francie, Německo či Británie není dobrá věc. Avšak i na této údajně bezpečnější úrovni národní totožnosti se objevují znepokojující rysy. V mnoha evropských zemích vzniká nestabilita, nová ekonomická slabost a nová svéhlavost některých vedoucích evropských politických představitelů. Nefunguje už tradiční, etablovaný politický cyklus, zavedené strany se přes noc rozkládají a vznikají rychle úplně nové strany a politické aliance

V Británii přetrvává nepřirozená dominance jediné politické strany - konzervativci mají nesmírné potíže a liberální demokraté je nedokáží nahradit. Ve Francii konsoliduje svou moc Chirac a pravice, kteří náhodně zvítězili ve volbách. V Itálii pokračuje pozoruhodný proces, v jehož rámci se Berlusconi zmocňuje italského státu. Italské soudnictví totiž schválilo zákon, jehož účelem je anulovat vážná trestní obvinění, vznesená proti premiérovi a jeho společníkům. V Německu je velká část voličů, rozčílená tím, že kancléř Schroeder zavádí daně, o nichž nebyla ani zmínka v jeho předvolebním programu, a dospěla k názoru, že Schroeder vyhrál své volby podvodně.

Společné pro toto všechno je, že politika v mnoha evropských zemích není v normálním, zdravém stavu. Manévrování na mezinárodní úrovni, k němuž tento domácí vývoj přispěl, je také znepokojující. Schroedera je nutno kritizovat nikoliv za to, že se staví proti invazi do Iráku, ale za to, že tento veřejný postoj zaujal, aniž by si byl vědom, co vlastně dělá. Z krátkodobých volebních důvodů poškodil půlstoletí dobrých vztahů mezi Německem a Amerikou.

Schroeder i Chirac se v Evropské unii chovají sobecky a odmítají reformu Společné zemědělské politiky EU, Schroeder v tomto smyslu prosazuje krátkodobé zájmy francouzských farmářů na úkor zájmů Evropské unie.

Evropské potíže jsou důsledkem nejistoty Evropanů, jakou roli bude v jejich budoucnosti hrát Amerika. Během historie projektu Evropské unie vždycky existovala myšlenka spolupráce se Spojenými státy spolu s myšlenkou, že je nutno prosazovat zájmy Evropy "proti" zájmům USA.

Americká role je zamlžená i v oblasti ekonomiky: Evropským problémem po krachu firmu Enron, je to, že sociálně zaměřený kapitalismus, jeden z jejích největších úspěchů, už dost dobře nefunguje, avšak navrhované angloamerické ekonomické "reformy" se po řadě skandálů v amerických podnicích zdají dnes ještě pochybnější, než kdykoli předtím.

Nikdy dosud nebyla Evropa tak nejistá, a to v době, která by měla být jejím největším triumfem.