Shodou okolností se zrovna v úterý debatovalo v Británii o tom, do jaké míry mají být soudci omezováni psanými zákony (v Británii existuje precedenční právo, kdy soudce rozhoduje na základě vlastního úsudku a předchozí právní historie obdobných trestných činů).

Během silvestrovské party zastřelili neznámí pachatelé v Birminghamu dvě mladé dívky (anglicky viz zde); v reakci na to se britská vláda v minulých dnech rozhodla, že každý, u něhož bude nalezena v ilegálním držení střelná zbraň, bude automaticky odsouzen do vězení na pět let nepodmíněně.

Vyvolalo to protesty, nejen ze soudních kruhů: čelní právníci argumentovali, že soudci musejí mít právo rozhodovat v každém případě individuálně, neboť každý případ je zvláštní a neopakovatelný a nedá se vtěsnat do oficiózních právních formulí. Tak, jak se zdá, britská vláda svoje zbrklé rozhodnutí zase odvolala (informace v angličtině jsou o tom např. zde).

"Soudci musejí rozhodovat o každém případu individuálně, neboť každý případ je jiný." Uvažoval jsem o tomto argumentu z britské debaty nad seznamem případů, kdy Václav Havel udělil odsouzeným osobám milost, které Kancelář prezidenta republiky zveřejnila na svých stránkách.

Nechápu, proč se vede nynější mediální kampaň ve věci milostí proti prezidentské kanceláři a proti odstupujícímu Václavu Havlovi, ani jaký má mít snad politický účel. Je pozoruhodné, že se česká média nedokážou osvobodit od tiku, naučeného v sedmdesátých letech za normalizace, kdy začal poprvé husákovský režim systematicky a opakovaně mobilizovat národ propagandistickými mediálními kampaněmi (za americkou komunistku Angelu Davisovou, proti Pinochetovi, proti americkému zbrojení, proti Chartě 77). Politický význam jako by se vytratil, bulvárně laděné kampaně útočící na různé osoby se však v českých médiích rozbíhají - zcela iracionálně - znovu a znovu. Že by skutečně nešlo o nic jiného než jen o sledovanost a o počet prodaných výtisků? Tristní je, že mnozí v národě zřejmě těmto virtuálním kampaním věří.

Korupce, z níž je prezidentská kancelář obviňována, ovšem dosud nebyla prokázána. Média by buď měla najít konkrétní důkazy, anebo respektovat presumpci neviny. A myslí-li si někdo, že je špatné, že Václav Havel omilostňuje "zločince", doporučuji každému, aby si prostudoval seznam případů, kdy byly uděleny jednotlivé milosti, jak je ve stručnosti publikují internetové stránky Kanceláře prezidenta republiky (viz zde), než začne na Václava Havla v této věci nadávat. Z uvedených, mnoha, často skutečně drastických případů, vyplývá, dalo by se říci, že je české soudnictví dodnes založeno spíše na principu nelidskosti - "soudíme podle paragrafů a lidi nám při tom unikají" anebo že českým soudcům není příliš jasné, co má být účelem rozsudku:

Je jím ochránit společnost před pachatelem, aby jí dále neškodil, nebo je účelem rozsudku pomsta? Je účelem rozsudku občana, který spáchal trestný čin, přivést k tomu, aby se stal "platným členem společnosti", anebo je účelem rozsudku toho člověka a jeho příbuzné prostřednictvím "pomsty" zničit?

Vladimír Rott má pravdu (viz zde), že systém milostí je pozoruhodně nedemokratickým, roajalistickým, vazalským pozůstatkem minulosti a jen minimálním způsobem nahrazuje nedostatky českého soudnictví, Havel tyto nedostatky - občas, nesystematicky - zlidšťuje svými jednorázovými, omezenými zásahy. Lepší by bylo, kdyby milosti nemusely existovat, protože by soudy soudily rozumně a lidsky.

Pro zamyšlení cituji jeden z mnoha případů, kdy Václav Havel udělil milost. Podle mého názoru je to případ otřesný. Kdo z nás by nezfalšoval pas, kdyby to bylo pro nás jedinou možností jak utéci před hrůzami války? Má se za takové věci odsuzovat do vězení?

"A.N., žena , (300.106/200), vyhrazená agenda podle čl.II, odst. 2, písm.a)

Společně se svým manželem je trestně stíhána pro trestný čin padělání a pozměňování listiny podle § 176 odst.1 tr.z.

Trestné činnosti se měli dopustit tím, že se na falešný pas pokoušeli i se svými dvěma čtrnáctiměsíčními dětmi uprchnout z Makedonie před válkou ke svým příbuzným do USA. Na letišti Praha Ruzyně byli zadrženi a oba vzati do vazby. Děti jim byly rozhodnutím soudu odebrány a převezeny do kojeneckého ústavu. V této fázi řízení neměli k dispozici obhájce a nebyli poučeni o možnosti požádat o azyl.

O milost zastavením trestního stíhání požádalo příslušné oddělení péče o dítě a rodinu, z důvodu zájmu obou dětí, které oddělením od rodičů a pobytem v cizím prostředí nesmírně trpí. Obě děti jsou silně traumatizovány, jedno z dětí odmítá jakoukoli potravu. O milost ze stejného důvodu požádal i Český helsinský výbor. Informace dokládají odborná stanoviska kojeneckého ústavu.

Oba rodiče v řízení nebyli zastoupeni obhájcem a nikdo je srozumitelně nepoučil o možnosti požádat o azyl v České republice, a to až do jejich kontaktu s Českým helsinským výborem. Při jejich zadržení jim nebyla nabídnuta žádná pomoc.

Prezident republiky nařídil, aby bylo zastaveno trestní stíhání A.N., matky obou dětí."

Anebo si myslíte, že měli A. N. zavřít, až zčerná?