Nesouhlasím se Štěpánem Kotrbou a jeho argumentací (viz zde), že bylo nutno zakázat pochod neonacistů Prahou. Jeho formulace: "Role policie v tomto případě začíná připomínat scénky z historie dělnického a antifašistického hnutí První republiky, včetně střelby do dělnických demonstrací. Jak víme, skončilo to nástupem Konráda Heinleina, Mnichovskou zradou, a nakonec Reinhardem Heydrichem, Evivanskou konferencí, šoa, Mauthausenem a konec těm hrůzám udělal až norimberský tribunál. Miliony lidí zaplatily životem prvotní lhostejnost tisíců." je přehnaná, emocionální a zbytečně zpolitizovaná. Nebezpečí vzniku neonacistické diktatury (od demonstrantů v ulicích) v ČR nehrozí; jiná věc je, že sociálně demokratická vláda postupně omezuje - za valného nezájmu občanů i médií - demokratické svobody, které původně vznikly v ČR po pádu komunismu v daleko idealističtější době...

Je fakt, že mnohé západní demokracie mají v současnosti funkční zákony proti vyvolávání rasové a náboženské nenávisti, a jejich znění se v poslední době - kontroverzně - zpřísňuje spolu s rostoucím nebezpečím terorismu. Ano, ohrožení společnosti násilím a válkou vede i k omezování demokratických svobod.

Jenže záležitost je dvojsečný meč. Ve snaze bojovat za "záchranu" demokracie ji lze lehce autoritářskými zásahy zlikvidovat či vážně poškodit. I britský konzervativní týdeník Economist si například uvědomuje, (viz zde), že přestože někteří ve Spojených státech se nyní vážně zabývají možností mučit podezřelé teroristy, zejména v případech, kdy by terorista měl a odmítal vydat informace o připravovaném rozsáhlém atentátu, při němž by mohly zahynout tisíce lidí, takový přístup je pro demokracii nesmírně nebezpečný. Economist argumentuje:

"Kdyby Amerika začala užívat mučení, nejprve v extrémně výjimečných případech, krátkodobě by to možná napomohlo zvýšení americké bezpečnosti. Avšak na demokratickém Západě by proti takovým ziskům převážila větší škoda. Zákaz mučení je jedním z nejmocnějších západních tabu - a některá tabu (jako například tabu uvalené na užívání jaderných zbraní) stojí zachovat za každou cenu. Morálka Západu by byla americkým rozhodnutím užívat určité formy mučení vážně ochromena. Mají-li demokracie zůstat silné, musejí si zachovat jistotu, že jsou lepší než jejich nepřátelé."

Totéž platí i o svobodě slova. Je docela dobře možné, že čeští neonacisté organizují tyto své nynější demonstrace proto, aby si vyzkoušeli, jak daleko lze destabilizovat současný, v kořenech nepříliš pevný demokratický režim v České republice. Málo platné, ale zakázat jim právo demonstrovat by vážně ohrozilo podstatu demokracie.

Samozřejmě, že podstatou sobotní neonacistické demonstrace byla provokace. Jenže podstatou demokracie je, že povoluje provokativní názory. Právě zpochybňováním dosavadních, konvenčně přijímaných hodnot - ovšem na základě racionální kritické diskuse - se demokracie kultivuje a rozvíjí.

Na provokační extremistické akce je velmi obtížné reagovat. Je k tomu zapotřebí nesmírně profesionální policie, schopné zasahovat citlivě a efektivně - takovou policii ovšem ČR nemá.

Myslím, že hranice svobody projevu definuje měřítko "konkrétního případu". Extremisté mají právo vyjadřovat svůj - i jakkoliv nechutný - názor, pokud to nemůže vést k jeho konkrétní proměně v trestné činy vůči individuální osobě. JInými slovy: mají asi právo vyjadřovat názor, že by všichni barevní měli být ze země deportování, trestným činem by ale měl být povel bojůvce skinheadů "Vykopejte tohoto člověka z města." Extremisté asi musejí mít právo demonstrovat proti Izraeli, proti Palestincům, proti Americe či proti Rusku, proti katolickému či proti muslimskému náboženství, trestným činem však musí zůstat individuální útoky na jednotlivou osobu ("pohleďte na tohoto smradlavého ...") či zneuctění individuálního konkrétního místa. Jinými slovy: extremista má asi mít právo v demokracii skandovat před katolickým kostelem, že "papež je zločinec", pokud se při tom chová nenásilně. Nemá ale právo znesvětit v tom katolickém kostele oltář.

Neonacisté musejí mít právo pokojně demonstrovat, stejně jako komunisté či jiné extremní organizace. Policie musí zajistit, aby takové demonstrace probíhaly spořádaně. Hranicí svobody projevu musejí být nedotknutelná individuální práva ostatních občanů. Státní úřady mají povinnost je hájit, padni komu padni.

(Psáno též pro ČRo 6.)