Mladá fronta Dnes sice za to Václava Havla v pondělí poněkud napadla kresleným vtipem, na němž praví maskovaný zloděj: "Ano, já si taky myslím, že bezpečnostní opatření bývají často přehnaná," a její komentátor Martin Komárek argumentoval, že je přece zcela normální se preventivně bránit před potenciálními násilníky, i on však přiznal, že je "poněkud znepokojující" že "policejní manévry" v Praze v době summitu NATO schválilo podle průzkumu veřejného mínění, uspořádaného českým ministerstvem vnitra až saddamovských devadesát osm procent obyvatelstva. Komárek se nevyjádřil k tomu, do jaké míry k takto autoritativním "občanským" postojům v české společnosti přispělo psaní jeho listu za posledních třináct let (možná bude teď MFD předstírat, že vždycky podporovala názorovou otevřenost a občanské svobody), avšak i MFD informovala v pondělí na titulní straně, že zmíněný průzkum veřejného mínění MZV zahrnoval pouze lidi, kteří byli s autory průzkumu ochotni hovořit a vynechal ty, kteří se odmítli vyjádřit (kdyby se průzkum zahrnul, podpora policejním opatřením by byla jen 53 procent.)

V porovnání s monolitními scénami jásotu v Litvě či v Rumunsku, kde přišly ještě statisíce lidí vzdát poctu americkému prezidentu Georgi Bushovi, bez jasnější představy, co přesně rozšíření NATO do jejich zemí má znamenat, se přece jenom, pomalu, ale jistě, situace v České republice i v českých médiích zřejmě láme. Pracovníci Občanských právních hlídek jsou interviewováni v televizi -někdy sice jen s určitým odporem a pohrdáním od reportérů a moderátorů, ale nicméně je jejich hlas dnes víceméně slyšen.

V neděli večer jsem si povšiml ve Střepinách, že se dokonce i televize Nova pokusila protrhnout vlnu oslavného pochlebování vůči "mezinárodním státníkům", kteří přijeli do Prahy, a "alternativně" zapochybovala o budoucí životnosti NATO. (Ano, měla to zřejmě z CNN, které hojně citovala.) Nova právem konstatovala, že mezi výdaji na zbrojení v USA a v Evropě jsou nyní obrovské rozdíly, a tak může být další vojenská spolupráce Ameriky s evropskými zeměmi už technologicky nekompatibilní. Nepřesvědčivě pak vyjádřila optimistický názor, že by se to mohlo změnit, kdyby Evropané výrazně posílili své vojenské rozpočty (asi sotva: Evropa už Ameriku ve vojenské technologii nedožene) a kdyby se aktivně podíleli na vytváření vojenské politiky NATO (to také asi už nemohou: ta bude nyní závislá na politice USA). Nova se sice neodvážila argument dokončit, že totiž se NATO stane hlavně nástrojem pro prodávání drahých amerických vojenských systémů chudým východoevropským zemím a instrumentem pro prosazování americké vojenské politiky, avšak we should be grateful for small mercies, měli bychom být vděčni i za malá milosrdenství.

Rozdíl mezi tím, jak psala o zasedání Světové banky a MMF v září 2000 a o tehdejších demonstracích v Praze česká média tehdy a jak psala o nynějším summitu NATO, se zdá být propastný. Tehdy se do hlavních médií nedostaly skoro vůbec žádné alternativní názory. Když tehdy televize interviewovala jednoho aktivistu z řad demonstrantů, po chvíli reportérka nařídila, aby byla kamera vypnuta, a stěžovala si, že aktivista odpovídá "nesprávně". Známý je záběr, v němž se tehdy lísal jeden televizní reportér k vysokému činiteli pražské policie a říká mu úslužně: "Dali jste jim pořádný výprask?" (cituji po paměti) - a vysoký policista mu v záběru odpovídá: "To si piš!"

Neříkám, že mnoho pražských novinářů dodnes přímo nespolupracuje s policií a nepíše pro ni propagandu, nicméně se objevují i lidé, ochotní psát nezávisle. Zaujaly mě v tomto ohledu například pondělní Lidové noviny, které otiskly na straně 3 (obdobnou tematikou se zabývaly i Britské listy) dlouhý článek o tom, že hermetické uzavření ulic kolem Kongresového centra bylo z právního hlediska zřejmě nezákonné (policie odmítala podle LN vpustit do uzavřených ulic i lidi, kteří tam měli pronajatý byt) vznesly i takové otázky, kdo odškodní majitele uzavřených obchodů, kteří po celou řadu dní neměli vůbec žádnou tržbu. Podle informací, zveřejněných v LN, by to měla být policie. Lidovky také informovaly o tom, že policie protiprávně zamezila celé řadě demonstrací, které byly řádně ohlášeny a měly se konat v uzavřených ulicích.

Petr Fischer v pondělí v Lidovkách ostře kritizoval to, co charakterizoval jako "perverzi moci" police a dodal: "Maloměšťácká omezenost, starost o vlastní hnízdo, jehož pohodu posléze ruší jakýkoliv šramo, souvisí i s druhou připomínkou: Policii se povedlo vytvořit dojem, že jakákoliv veřejná prezentace jiného než oficiálního názoru je prakticky kriminální čin."

Lidovky také uvedly, že bezpečnostní opatření v pražských ulicích stála celkem 620 milionů korun; největší demonstrace ve čtvrtek 21.11. se však účastnilo jen asi 800 osob - Stanislav Gross tedy vydal téměř milion korun na každého demonstranta! Co by se bývalo dalo za tuto částku v povodněmi zdevastované České republice podniknout...

Jsem docela hrdý na to, že si nyní aspoň někteří pracovníci médií začínají uvědomovat význam plurality a kritického odstupu. Jiná věc je, co tomu bude říkat veřejnost, jejíž velká část je z minulosti v důsledku masírování propagandou, nejprve komunistickou a pak postkomunistickou, dost zvyklá na jednoduchý černobílý pohled (Michal Viewegh to v Báječných létech pod psa pěkně karikuje postavou zuřícího dědečka, který křičí: "Ale až vám budou vládnout socialisti v čelem s panem ukecaným Zemanem a až budete stát fronty na hajzlpapír, tak si na svýho starýho dědu ještě vzpomenete!").

Když se před dvěma lety odvážily jedny pražské noviny publikovat informace o policejní brutalitě proti demonstrantům protestujícím proti zasedání Světové banky a MMF, poklesl jim náklad! To, s jak bigotní, až skoro fašistickou čtenářskou obcí, jakou si česká média za posledních 13 let vychovala, se nyní musejí potýkat, je např. zjevné z dosti šílených (hlavně neinformovaných, netolerantních a zabedněných) dopisů, které včera publikovaly Lidové noviny v rubrice čtenářů.

Novináři tedy budou muset postupovat opatrně a to, co vědí, sdělovat lidem postupně jen po stále větších troškách.

Diskuse o roli a účelu Severoatlantického společenství se sice moc nekonala, mnoho médií "západní" návštěvníky nekriticky oslavovalo, jako bychom byli v Rumunsku či v Litvě, avšak následná diskuse, i když se poněkud lokálně zaměřuje jen k účelnosti policejních opatření, je zajímavým, povzbuzujícím, kritickým vystřízlivěním. Bude zajímavé sledovat tento vývoj dál.