Tato práce si klade za cíl poskytnout -- na základě všeobecné srovnávací analýzy -- obraz summitu NATO v britských The Times a českých Lidových novinách. Tyto dva deníky nebyly zvoleny náhodou. Jednak se snaží být zdrojem informací pro podobnou sociální vrstvu, jednak stojí na přibližně téže straně politického spektra. Jejich vzájemné srovnání tak současně ukáže, zda, jak a nakolik se uchopení a zpracování tématu v obou denících liší, nakolik jsou české noviny "světové", vystaví je srovnání, které je jim jinak, zejména vinou jazykové bariéry, upřeno. Práce je rozdělena do jednotlivých oddílů podle dnů, které summitu bezprostředně předcházely a v nichž probíhal. Přímých citací z textů je užito pro dokreslení rozebírané skutečnosti.

ÚTERÝ, 19. LISTOPADU

The Times

Jediná zmínka o summitu se objevuje v článku, který se zabývá rozpory mezi americkou a německou administrativou, konkrétně mezi prezidentem Bushem a kancléřem Schrödrem. Poznamenává, že zatímco Bush si najde ve svém třídenním programu v Praze čas na separátní jednání s Tony Blairem, prezidenty Chirakem, Havlem a Necdetem Sezerem, na německého kancléře mu už volno nezbylo. Autor upozorňuje, že jádrem sporu je Schrödrova antimilitaristická a antiamerická politika v posledních měsících, jíž vděčí za své znovuzvolení, a že povolení k přeletu přes německé území pro americké jednotky neučinilo na amerického ministra obrany nijak zvláštní dojem, protože je to povinnost Německa jakožto spojence v NATO.

Lidové noviny

V českém deníku je summitu NATO naproti tomu věnováno několik stran (bohužel jsem neměl možnost porovnat přímo tištěnou podobu novin, všechny články k daným dnům jsem si stahoval z internetu). Titulek úvodní strany oznamuje: Bush přilétá v čele obrovské delegace. V článku se podrobně popisuje složení celé delegace, a to místy až do komických detailů -- "Amerického prezidenta doprovází řada agentů FBI, osobních strážců, policistů, lékařů, kuchařů, řidičů či stewardů." Dále se zabývá místem, kudy se bude prezidentská kolona přesouvat z letiště, kde bude prezident pravděpodobně nocovat, jaká jsou bezpečnostní opatření v okolí rezidence velvyslance USA atd. Najdeme zde i podivuhodné vyjádření typu "nejslavnější letadlo světa Air Force One". Já jsem si vždycky myslel, že je to U2...

Jiný tón se vyskytuje v komentáři Petra Fischera Co když nepřijedou? Autor v něm s lehkým odstupem hodnotí manévry české policie, připravující se na zásah proti potencionálním demonstrantům, a klade si otázku, co se stane, pokud se demonstranti prostě nedostaví, pokud se ukáže, že to vše byl jen humbuk. Závěrem pak, jakoby v záblesku kritického hodnocení, poznamenává: "To hlavní přece už víme -- vytváření strachu z legitimní kritiky nejsilnější vojenské aliance nám šlo moc pěkně. Proti jakému narušiteli se bude brojit příště?" Bohužel se touto otázkou komentář i končí, ačkoliv právě ona poskytuje možnost mnohem hlubší analýzy celého problému, možnost ptát se po smyslu nového NATO.

LN dále informují o návrhu ministerského předsedy Špidly zřídit v České republice velitelství NATO, o tom, že se Bělorusko přece jen zúčastní summitu, a to na úrovni svého chargé d'affaires, i o tom, že v době konání summitu budou z centra Prahy odstraněny veškeré odpadkové koše, a to z bezpečnostních důvodů. "Lidé se bez nich budou muset několik dnů obejít." Jak "budou muset obejít", to už LN neříkají.

Mimoto přinášejí informace vojenského rázu: Generálové dostali zašifrované mobily, Americké stíhačky už čekají v Čáslavi na rozkaz k letu a Češi nabídnou alianci tři obří letadla: zde vcelku podrobně informují o 14 armádních programech, která se Česká republika zaváže splnit. S tím souvisí i článek o dění v Praze, mapující rozsah policejních příprav v ulicích -- je však plný klišé a uměle vyvolaného dramatického napětí: "V některých místech - například u Obecního domu - byly policejní hlídky rozesety jen několik metrů od sebe. Kolik mužů zákona se včera po Praze pohybovalo, nelze podle Terezy Bílkové z tiskového oddělení pražské policie přesně říci." Jak je to možné, že nelze přesně říci, kolik je v Praze policistů? Proč se na to LN nezeptaly? Jak to, že to nezjistily, ba dokonce se ani nepozastavily nad tímto prohlášením?

Zajímavý oddíl tvoří informace, které se summitu NATO naprosto netýkají. Jednou z nich je shrnutí prezidentských návštěv z USA v bývalém Československu a v ČR nazvané Bush slavil revoluci, Clinton hrál v Redutě. Nevím, je-li účelem této stati vyvolat slavnostní náladu z minulosti či pocit pýchy, ale pochybuji, že to, co Bill Clinton pojedl U Zlatého tygra v roce 1994 (plzeňské a řízek v bramboráku), má nějakou zásadní souvislost se summitem NATO o osm let později. Obdobné téma "slavnostních menu" lze objevit v článcích Michaely Kratochvílové. Podle mého názoru bylo autorčiným záměrem informovat čtenáře o okolnostech večeře na Hradě (čemuž by nasvědčoval mile aluzivní název článku Největší hradní slavnost), ale celá věc se jí poněkud vymkla z rukou a vyústila v dlouhé a podrobné seznamy jednotlivých chodů: "Havlovi hosté si budou pochutnávat například na rybí polévce s nádechem šafránu, potočními raky a čerstvou zeleninou. Jako hlavní chod jim budou servírovány perličky se staročeskou hořčičnou omáčkou, francouzskými lusky a bramborovými placičkami (etc.)". Stejného postupu se drží autorka ve svém dalším článku Nejdřív památky, pak na oběd, kde nastiňuje program prvních dam jednotlivých států a opět obsáhle referuje o jejich menu: "Hlavním chodem bude filírovaný králičí hřbet na divoko s restovanými špenátovými listy a šťouchanými brambory na slanině. Pro vegetariánky budou připraveny domácí těstoviny "lasagne" s listovým špenátem a rajčaty s tapenádou z oliv a bazalky sypané hoblinami čerstvého parmezánu (etc.)". K čemu to, u všech všudy?

Tatáž autorka je podepsána pod článkem Lidé NATO, který pokrývá celé dvě strany a který přináší krátké charakteristiky vedoucích představitelů všech delegací, leckdy diskutabilní a podivné, např.: "Itálie. Silvio Berlusconi (66), premiér. Vystudoval práva na univerzitě v Miláně. Postupně se vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších podnikatelů v zemi./ Norsko. Kjeli Magne Bondevik (55), premiér. Je to ostřílený politik, známý jako "muž kompromisů". K jeho zájmům patří zahraniční politika (to by opravdu měla, když je to premiér, pozn. aut.) a životní prostředí./ Ázerbajdžán. Gejdar Alijev (79), prezident. Ve své zemi je obviňován z korupce, porušování lidských práv, ale i veleben jako symbol stability."

V komentáři listu Budoucí tvář NATO s podtitulem "Rozšiřování aliance významně posiluje celosvětovou stabilitu" se Petr Buriánek zamýšlí nad měnící se rolí aliance v současném světě. Článek obsahuje řadu tvrzení, která jsou sice pravdivá, o nichž však zároveň lze v určitých situacích s úspěchem pochybovat -- Spojené státy NATO potřebují, ale jsou schopny stejně tak obejít se bez něj. Je hezké předpokládat, že se Američané podřídí aliančnímu konsensu, ovšem pravděpodobnější je, že budou jednat na vlastní pěst. ("Rozšířením NATO o baltské státy, ale i o všechny další země bývalého komunistického bloku se dále a trvale oslabují nejrůznější mocenské úvahy o sférách vlivu. Členové aliance jsou si rovni. Dánsko i Německo, Česká republika i Spojené státy mají každý jeden hlas.")

STŘEDA, 20. LISTOPADU

The Times

V článku Smrt novináře vrhá stín na režim v Kyjevě se moskevský přispěvatel listu věnuje zmizení ukrajinského novináře píšícího kriticky vůči režimu a připomíná kausu ukrajinského prezidenta Kučmy, jemuž bylo řečeno, že je na nadcházejícím summitu NATO persona non grata. Zmiňuje se i o neudělení víz pro běloruského prezidenta Lukašenka a odkazuje na širší zpravodajství o summitu na speciální stránce.

Timesy se na ní zabývají otázkou, nakolik je nynější rozšíření aliance politickou záležitostí (jíž je do značné míry) a analyzují možné problémy z toho plynoucí -- obtížně dosažitelný konsensus, propastné mezery v technologické úrovni jednotlivých armád apod. Připomínají ovšem, že dveře aliance zůsávají otevřené i dalším státům, zejména bývalým jugoslávským republikám. Přinášejí krátký profil Rumunska, které bude přizváno jako nový strategický člen NATO, navzdory svému úplatkářství, nedostatečně průhledné státní správě a slabému pokroku na cestě k západní občanské společnosti. Stejně tak se věnují i pobaltským republikám, charakterizují jejich armády a jejich možný příspěvek ke společné obraně NATO, připomínajíce důsledky, jaké bude toto rozšíření mít pro švédskou a finskou neutralitu. Mimoto otiskují mapu New-look NATO s vyznačenými nově přizvanými státy, se stručnou charakteristikou jejich ozbrojených sil a toho, co alianci přinesou.

Lidové noviny

Na úvodní straně najdeme titulek Bush je v Praze. Bezpečnostní opatření jsou na maximu. Obsahuje popis Bushova příletu do Prahy a cesty na místo ubytování. Silvie Blechová dokazuje, že smysl pro zdůraznění dramatičnosti celé situace je jí takřka vrozen: "Na Bushův přílet čekalo na letišti několik desítek novinářů. Na vlastní kůži pak zažili, jak to vypadá, když někam cestuje nejmocnější muž světa." "V pohotovosti byli přímo na místě i ministr vnitra Stanislav Gross a policejní prezident Jiří Kolář." Úplně je oba vidím. V maskáčích, oděni v neprůstřelné vestě a s pistolí v ruce stojí v pohotovosti přímo na místě, jen tasit.

Kromě toho referují LN o chystaných sabotážích na železniční trati před Prahou, které se podařilo úspěšně odhalit, i o českém návrhu pro NATO, jímž jsou specializované armády jednotlivých států (v ČR je to např. liberecká protichemická rota). Na článek o protivzdušné obraně z předchozího dne tematicky navazuje článek Americké stíhačky už krouží nad Českou republikou, který je plný detailních technických informací. Informace o tom, jak je zajišťována bezpečnost prezidenta USA a jeho spolupracovníků, obsahuje článek S Bushem je v Praze na 500 agentů.

Co se týče politických informací, přinášejí LN příspěvek prezidenta Havla Jsme důvěryhodným spojencem, v němž charakterizuje členství ČR v alianci jako "jeden z nejvýznamnějších úspěchů, kterého Česká republika za uplynulých třináct let dosáhla". Havlovo jméno se objevuje i v souvislosti s neudělením víza pro běloruského prezidenta Lukašenka -- Havel tvrdí, že tento krok není namířen proti Bělorusku, nýbrž je výrazem nesouhlasu s Lukašenkovým autoritativním způsobem vládnutí. LN se dále zabývají reformou aliance a ozbrojených sil a geopolitickými důsledky, které bude mít rozšíření pro ČR, jež se ocitne ve "vnitrozemí" aliance. Připomínají i problém války proti terorismu a citují výrok prezidenta Bushe s vysoce sofistikovaným závěrem: "Teroristé připravují útoky, o tom není pochyb. To je důvod, proč je musíme dostat."

Do třetího tematického oddílu by bylo možno zahrnout "zprávy z metropole", v nichž je čtenář informován, že Na prezidenta čeká vila v Bubenči a Okolí Kongresového centra se změnilo (jak je konáním summitu omezeno místní podnikání a informace o uzavírkách ulic a části areálu Hradu). Přípravy policie a chystané akce demonstrantů proti NATO monitoruje stať Sídlo anarchistů je pro přímým dozorem policie.

V komentářích LN zaujme příspěvek Miloše Čermáka Nezapomeňte nakrmit kočku, ve kterém si klade otázku, proč lidé opouštějí kvůli summitu Prahu, chovajíce se jako lidé, "kteří důležité navštěvě z ciziny půjčili svůj byt a sami pro jistotu odjeli na chatu". Skoro jsem se zaradoval, že konečně objevuji vtipný a zajímavý komentář, když tu zjišťuji, že celý článek je jen rozvedením krátkého a výstižného vzkazu z The Prague Pill: "Milé NATO! Jídlo je v lednici a čisté povlečení ve skříni. Nepij vodu. Prostituce je legální. Dávej si pozor na anarchisty. Hodně štěstí při tom vašem zasedání! Nashle za dva týdny. Tvoje Praha PS: Nezapomeň prosím nakrmit kočku." Autor během psaní dokazuje, že jazykový projev slušně ovládá, podle mě ale už prostě není originální -- jakoby psal slohové cvičení na daný titulek. Nezbývá, než udělat reklamu naší automobilce. Škoda.

ČTVRTEK, 21. LISTOPADU

The Times

Zpravodajství ze summitu zabírá celou dvojstranu. Timesy se nejprve soustředí na postoj Ruska, které "nadále nepovažuje rozšiřování NATO za hrozbu, protože aliance podstoupila zásadní transformaci od nástroje studené války k nástroji obrany proti globálnímu terorismu a jiným hrozbám 21. století". V kratším sloupku na téže straně přináší Adam LeBor informace přímo z Prahy a zprostředkovává rozsáhlé manévry českých bezpečnostních sil: přelety vrtulníků a stíhaček nad městem, uzavření ulic a policejní kontroly "na každém rohu". Sděluje také, že některá nákupní centra na předměstích Prahy nabízejí velké slevy, aby přitáhla lidi z centra, a že 58 procent Čechů nahlíží na summit NATO jako na jasné ohrožení bezpečnosti.

Další straně vévodí fotografie s usmívajícím se Georgem Bushem jr. a Václavem Havlem, pod níž je uvedeno krátké shrnutí Havlovy dosavadní politické kariéry -- ovšem pouze do listopadové revoluce, takže jeho působení ve fci prezidenta zůstává opominuto. "Dvoudenní setkání světových státníků by mělo být velkolepou labutí písní pro prezidenta Havla." "Život pana Havla je analogický s životem jeho země." Charakterizují jej jako dramatika, ale bohužel už neříkají, jaké hry vlastně psal.

Timesy rovněž publikují úryvky z prohlášení prezidenta Bushe, v němž varoval Saddáma Husajna před "nejpřísnějšími důsledky", pokud nebude spolupracovat s inspektory OSN. Hodnotí také jeho jednání s prezidentem Turecka, jehož letecké základny mají pro případný útok proti Iráku zásadní význam, a zabývají se postojem Američanů k summitu -- představuje pro ně test toho, zda má aliance v dnešním světě ještě oprávněnost; chtějí důkaz, že aliance se skutečně transformuje.

V komentované části přináší Times dva příspěvky: Nato ztratilo nepřítele a hledá svou roli a Za zdí -- výjimečná transformace východní Evropy. V prvním z nich se Peter Ridell zabývá politicko-vojenskými důsledky rozšíření, hlavně rozšiřující se technologickou mezerou mezi Evropou a Spojenými státy. "Volba pro Evropu je jednoduchá... Bude vždy více zapojena v "měkké síle", v udržování míru a v rozvojové pomoci." Ve druhém je summit NATO v Praze zmíněn jako "bod obratu pro organizaci vytvořenou proto, aby bránila západní demokracie před Stalinovým komunismem" a "symbolické znovupřijetí" východních zemí. Bez pomoci Západu se ovšem rozdíly mezi ním a Východem nikdy nesetřou. Místo konání summitu v Praze, "dějišti úctyhodného pokusu reformovat zdiskreditovaný komunistický systém", označuje jako "příhodné" (fitting).

Lidové noviny

Nejvýznamnějším tématem titulní strany je večeře pořádáná na počest prezidenta Havla na Hradě (Státníci se loučili s Havlem). Některé citované projevy státníků jsou vskutku úsměvné, např. Jacques Chirac řekl: "Jste drahý našemu srdci." Zároveň je v článku nastíněn program prezidenta pro tento den. Informují rovněž o prvních demonstracích v Praze: jednu pořádala KSČM a předseda strany Grebeníček při ní předvedl nepochybnou znalost celé problematiky: "Bush je planetární magor, a takovému magorovi je třeba se postavit. Václav Havel a Tony Blair jsou patolízalové Severoatlantické aliance"; na druhé se sešlo asi 200 anarchistů, kteří před Obecním domem protestovali proti válce. Na tyto články tematicky navazuje rozhovor se spolupracovníkem policie, který pronikl do struktur anarchistů, a reportáž z komunistické demonstrace, doplněná interview s ideologem KSČM Miroslavem Ransdorfem.

V obsáhlém komentáři rozebírá Zbygniew Brzezinski perspektivy nové aliance; ve stejném tónu se nese i komentář Petra Fischera. Stejný autor si všímá mediálního obrazu prezidenta Havla v cizině v příspěvku (s opět lehce aluzivním názvem) Konec audience: zahraničí zná Havlovu jasnější tvář. "Havel má ve světě skvělou pověst, kterou si získal především svou disidentskou minulostí a posléze i netradičním způsobem pokládání politických otázek." Další komentáře ve svých reakcích kopírují události minulého dne -- jeden se věnuje komunistické demonstraci, jiný hodnotí slova premiéra Špidly, který vyhlásil českou podporu útoku proti Iráku, aniž by měl jistou podporu byť jen ve vlastní straně (Špidla válečníkem).

Ani LN se bohužel nevyhnuly články, ve kterých vyjadřuje novinář svůj jásavý údiv a vytržení nad osobami a událostmi, o nichž má referovat. V článku Ladislava Šulce Havel a Brzezinski promluvili v Sovových mlýnech září tyto perly: "Konference pokračovala odpoledne kulatým stolem, kolem kterého seděly desítky osobností. Jako jeden z prvních přišel Brzezinski a položil si věci na stůl.... Brzezinski byl hvězdou odpoledne. Jeho argumenty byly kvalitní a jasné. Jen jednou byl poněkud úsečný. Jeden z tazatelů zřejmě špatně rozuměl jeho projevu. Brzezinski mu na jeho otázku pouze řekl: 'Vůbec nevím, co máte na mysli.' A diskuse pokračovala, jako by nikdy žádná otázka nebyla položena." Proč se dotyčný novinář zkrátka nezeptal znovu?

V podobném duchu se nese i příspěvek Česko zažívá dosud největší setkání politiků v historii. "Nic podobného Česko dosud nezažilo... Na summit se dostavili zástupci tří kontinentů -- Evropy, Ameriky a Asie... 'Není nic v naší historii, co by byť jen vzdáleně připomínalo summit, toto setkání nemá obdoby,' řekl historik Rudolf Vévoda." Opravdu, neuvěřitelné se stalo skutkem, v Praze se potkává celý svět! Je pravda, že summit NATO je setkání velmi významné, proč to ale musíme všude tak okázale zdůrazňovat? Hojíme si tím pošramocené sebevědomí? Největším sebevědomím je přece sebevědomí skromné, nevyzývavé, a proto (a navzdory tomu) silné a jasné.

PÁTEK, 22. LISTOPADU

The Times

Spojenci z Varšavské smlouvy se připojili k novému Nato zní titulek na stránce věnované summitu. Pražští dopisovatelé informují o pozvání pro sedm států bývalého sovětského bloku a o snaze Američanů získat souhlas pro svou iráckou kampaň. Zabývají se administrativně-vojenskými reformami organizace a tím, jak se dotknou Británie. Zmiňují se i o prohlášení NATO, že plány na zřízení jednotek rychlé reakce nepodkopávájí záměr Evropské unie zřídit vlastní ozbrojené síly. Dále se věnují nadcházející návštěvě prezidenta Bushe v Rusku a jeho setkání s "přítelem Vladimírem" (my friend Vladimir).

V rubrice nazvané Zápisník summitu nalezneme další krátké informace, které pražský dopisovatel řadí za sebe v zajímavých zkratkách, např. že české vzdušné síly sice donutily k přistání kazachstánského ministra obrany, ale 15 bitevníků USA už nebylo s to zastavit opravdu nevítaného hosta, ukrajinského prezidenta Kučmu. Lakonicky hodnotí Bushovo setkání se Schrödrem: "Přiblížili se k sobě, potřásli si rukama... a to bylo vše." V komentované části se Timesy summitu už nevěnují.

Lidové noviny

Titulek dnes poprvé pojmenovává opravdu něco podstatného, ačkoliv si neodpouští velkolepý styl: V Praze se psaly dějiny: NATO se rozšiřuje k hranicím Ruska. Zevrubně shrnuje události minulého dne, kdy bylo k členství v alianci přizváno sedm zemí střední a východní Evropy, a přináší reakce představitelů těchto států. Summitové zpravodajství dále informuje o takřka nicotném uvolnění napětí mezi prezidentem Bushem a kancléřem Schrödrem, o lapsu, jehož se dopustil při zahájení summitu George Robertson, opomenuv zmínit Portugalsko jako členskou zemi, a také o tom, že ukrajinský prezident Kučma přece jen přiletěl do Prahy.

Do "vojenského" zpravodajství už spíše náleží titulek Stíhačky donutily přistát kazašského ministra obrany, což české armádní špičky kvitovaly jako důkaz spolehlivosti letecké ochrany. Velmi podrobně infromují LN o zřízení sil rychlé reakce a vyjmenovávají všechny závazky, které ČR slíbila alianci poskytnout. Jablkem sváru se během jednání stala otázka Iráku, jež oficiálně nebyl na programu -- USA se snažily získat spojence pro svůj postoj, ovšem mezi nimi a Francií (či Německem) zůstaly zřetelné rozpory.

Ze záznamu dění v pražských ulicích, kde měli policisté několikanásobnou početní převahu a žádná válka se tak nekonala, v jednom místě krásně probleskne způsob myšlení určité skupiny české populace. Jedna z cestujících, kteří vinou průvodu anarchistů dočasně uvízli v zablokovaných tramvajích, volala na policisty: "Hlavně ať už zmizej, někam je odveďte!". Explicitněji to už nešlo. Spíše do rubriky společenského časopisu by patřil článek Silvie Blechové Ženy státníků si zazpívaly a poobědvaly v Lánech: "Nejznámější tváří a nepřehlédnutelným šarmem vyčnívala ve skupince tří prvních dam a sedmi manželek premiérů choť polského prezidenta Jolanta Kwasniewská." Zároveň dokumentuje typicky český způsob vyjadřování, jehož ukázku pronesla Dagmar Havlová: "'Tolik prvních dam náš lánský zámek nepamatuje', komentovala výjimečnost okamžiku."

Komentáře LN se podobně jako v den předchozí soustředí na hlavní události summitu. Ondřej Neff si všímá změny opatrnického českého postoje v mezinárodních otázkách (Špidlovo jednoznačné prohlášení vůči Iráku, jeho návrh na zřízení velitelství NATO v ČR), Pavel Máša rozebírá zásadní přeměnu, kterou podstoupí vojenská struktura aliance, Petr Fischer se pozastavuje nad často nesplněnými podmínkami přijetí u balkánských států, pro které je přijetí do aliance jakousi "cenou útěchy" za odklad k přistoupení k EU. Značně rozsáhlé jsou citace ze zahraničních novin (The Guardian, Der Spiegel, Le Figaro), které jdou na dřeň mnohdy jasněji než komentáře domácí.

IN SUMMA:

Vzájemné srovnání s The Times nevyznívá pro Lidové noviny leckde nijak špatně, leckde nijak oslnivě. Podobně jako britský deník přináší ten český podrobné informace o summitu, ale občas je hustota detailů tak vysoká, že se celkový obsah sdělení naopak rozmělňuje (viz např. portréty účastníků summitu). Lze ovšem namítnout, že české noviny jako list pořadatelské země pochopitelně věnují události co nejvíce prostoru. V komentářích je The Times jasnější, cílenější, lépe dokáže vyhmátnout podstatu problému, šetří slovy a místem, více se věnuje analytickým úvahám než pouhému komentování, staví proti sobě pro a proti, naplňuje heslo Non multa, sed multum.

Lidové noviny naproti tomu jakoby přešlapovaly na místě. Tím, co jim znemožňuje se pohnout, jsou bulvární a oslavné tendence, které do nich pronikají. Místa, která zaplňuje kompletní seznam podávaných chodů či objevná informace typu "položil si věci na stůl", by se jistě dala využít účelněji. Přitom myslím, že Lidové noviny stále ještě mají potenciál stát se vedoucím konzervativně zaměřeným deníkem v České republice, navázat konkrétním způsobem na svou meziválečnou tradici -- názvy článků Poslední hradní slavnost či Konec audience počítají se vzdělaným čtenářem, občasné příspěvky Petrušky Šustrové či Jiřího Loewyho ve mně udržují jistou naději. Hozená rukavice čeká na zvednutí.