Je škoda, že tento výrok je jen ideál, a to velmi nerealistický. Vláda zjevně chce přijmout americký systém, který asi vyvolá množství segregačních problémů. Zdá se mi také docela legrační, že Oxford a Cambridge tak silně požadují zavedení těchto nových opatření, ale chápu, že z jejich hlediska je to možná logické chtít vybírat vyšší školné...

Studenti mají strašně málo peněz a v mnoha případech musejí vydávat hodně peněz na knihy, atd. Z vlastní vůle bych se nikdy nechtěl vrátit k tomu životnímu stylu. Celý rok jsem měl zdravotní potíže s celou řadou drobných nemocí po dvou měsících podvýživy, kdy jsem měl jen 10 liber týdně na živobytí, poté, co jsem zaplatil činži a banka mi v důsledku administrativní chyby nevyplatila půjčku.

Jak by mohly tomu britské univerzity vůbec konkurovat? Vzhledem k tomu, že vláda je podstatněji odmítá finančně podporovat (a dokonce nyní dala najevo, že je ochotna nechat některé univerzity zbankrotovat), jak jinak můžeme financovat přechod od elitářského systému k systému masového vzdělávání?

Ti, kdo bědují, že nevidí, na co jde jejich školné, by si měli uvědomit, co všechno jim univerzita nabízí a jací vysoce profesionální odborníci přispívají na jejich vzdělání. Pochybuju, že nynější školné financuje víc než 20 procent celkových nákladů na vyučování každého studenta. Vláda univerzity dodatečně financuje, ale to nestačí. Když začínají univerzitní učitelé, většinou vysoce kvalifikovaní lidé s doktorátem, svou kariéru, mají menší plat než řidiči autobusu - začátečníci a daleko menší plat než učitelé v základní škole. Je notoricky známo, že Britové nechtějí za nic platit - zejména nikoliv prostřednictvím přímých daní. Jak tedy budeme řešit tuto krizi (a je to skutečná krize, už tisíce univerzitních učitelů bylo vyhozeno z práce a nejlepší mozky odcházejí do USA) bez radikálního zvýšení školného?

Taky bychom se měli přestat bát uznat, že akademicky náročná univerzita, kde se dělá špičkový výzkum a která požaduje vysokou kvalifikaci od uchazečů o studium je úplně něco jiného než méně selektivní instituce. Jednoho dne se probudíme a zjistíme, že naše slepá touha po rovnosti výsledků proměnila naše někdejší velké instituce v druhořadost beze smyslu.