Problémy západních demokracií postihují nejliberálnější společnosti, jaké kdy historie znala. Británie trpí rostoucí nerovností, nedostatkem domů a bytů, zhoršujícím se zdravotnictvím, rostoucí zločinností, rozkladem školství, zchudnutím zemědělců a obrovskou měrou "spotřebitelské zadluženosti". Pro mnoho lidí nejsou Britové dostatečně svobodní, občany ohrožuje omezování osobních svobod a orwellovský elektronický dohled.

Británie je na tom také špatně politicky. Britský parlament je v očích veřejnosti stále více zdiskreditovaný, nezávislost britské státní služby byla zkompromitována, systém státních vyznamenání je korupčně zneužíván, systém sociálního zabezpečení je vykořisťován, kdysi hrdý systém samostatné městské samosprávy byl ochromen, britská armáda je oslabena a bez řádných finančních prostředků a velká část státního sektoru byla rozptýlena prostřednictvím privatizace.

Většinu tohoto napáchal "blairismus" tím, jak vážně narušil a poškodil britské politické struktury; mnoho toho také napáchala předchozí konzervativní vláda. Hlavní politické strany, nyní s podstatně menší členskou základnou než kdysi, samy zaplatily vysokou cenu tím, s jakým odporem se k nim dnes staví veřejnost, za to, co zemi provedly. Přesto se svou politikou pokračují dál.

V tomto mimořádném stavu - protože o nic jiného nejde než o mimořádný stav - vědomí, že poskytování státních služeb a činnost státních orgánů jsou dva základní sloupy, na nichž spočívá občanská společnost, už není odrazovým můstkem pro program britských politických stran. Ani by to dnes už nešlo: "Nová" (Blairova) Labouristická strana totiž opustila svou starou etiku non-konformismu a duch tradičního konzervatismu byl nahrazen hodnotovým systémem zákazníka a prodavače. Politické strany nemají žádnou strategii a voličům nabízejí jen řeči.

Málokdo si uvědomuje krizi, do níž upadají všechny liberálnědemokratické společnosti. Je to selhání, jehož podstatou je skutečnost, že myšlenka svobody byla zredukována na "právo vybrat si různé zboží". V Británii byla tato změna naprosto katastrofální: Zlikvidovala morální autoritu konzervativní tradice i dědictví hodnot Labouristické strany. Také vytvořila dojem, že pokud se někdo pokusí omezit "spotřebitelskou volbu", vypadá to jako autoritářské porušování našich "lidských práv" a svobody samotné.

Touto proměnou se občan stal pouhým "spotřebitelem", "zákazníkem". Existence "volného trhu" se stala kritériem, podle něhož se posuzuje, zda existuje pravá demokracie. Ve jménu svobody bylo tak zrušeny veškeré etické zábrany. Protože "právo si vybrat" je nyní stále častěji uplatňováno nejen při hmotné, ale i při morální volbě. A co je horší, dnes neexistuje žádný alternativní soubor norem, ať už politických, kulturních či náboženských, který by měl ekvivalentní sílu, jakou má "právo si vybrat". "Svobodné společnosti" se tak octly pod zintenzivňujícím, ničivým, interním tlakem.

Západní společnosti většinou dnes považují objem "spotřebitelských výdajů" a hospodářského růstu za míru národního pokroku.

Nejsou to dnes jen morbidně obézní jednotlivci, kteří potřebují liposukci či svazování části žaludku. Potřebuje to sama "svobodná společnost": V Americe se pořádají soutěže, kdo víc sní: je to spotřebitelská morálka,která se zhmotnila. Na Světovém mistrovství pojídání humrů v Kennebunkport vítěz snědl za 12 minut 44 humrů.

Avšak tohle je triviální, pokud to poměřujeme politickými chybami, které jsou dovolovány, anebo dokonce povzbuzovány, v kvetoucích "tržních společnostech" stále větší nerovnosti uprostřed chtivosti po majetku a přebytku. Jak to vyjádřil Oliver Cromwell, "Jestliže někdo vytváří mnoho chudých lidí, aby vzniklo pár bohatých, to se nehodí do slušného státu." "První povinností křesťanské vlády," napsal v říjnu 1854 ve stejném duchu Charles Dickens, je "umožnit lidem, aby měli kde bydlet".

Tuto povinnost Británie dnes nesplňuje: ze zpětného pohledu nebyl prodej státních bytů do soukromého vlastnictví, které zorganizovala Thatcherová, vůbec žádnou ctností, ani politickou, ani morální. Stejně tak deformace Labouristické strany způsobila, že ti, jimž se dříve říkalo "pracující", jsou dnes daleko méně ochraňováni, než co by spravedlivá společnost měla dovolit.

Ano, škody, které si samy sobě působí liberální demokracie, jsou dnes větší než škody, které jim působí jejich nepřátelé. Fyzické sebepoškozování lidí je v "svobodných společnostech" stále častější. Ale totéž dnes platí i o sebepoškozování, které je politické, morální, kulturní, ekonomické. Například, muslimové si dovolují v západních společnostech tolik, že to vypadá, jako by se západní společnosti chtěly samy zničit.

V důsledku toho usoudili islamisté, že jsou liberální demokracie vnitřně slabé a mají pravdu.

V důsledku všech těchto ústupů, provedených z morálního zbabělství, došlo ke ztrátě totožnosti a ke ztrátě národního povědomí. Ano, v této éře chybných úsudků, je dnes výraz "národní povědomí" skoro tabu. To škodí občanské společnosti. Bylo také připuštěno, že občanská příslušnost k zemi, která začíná naprosto ztrácet jakoukoliv totožnost, znamená nyní tak málo, že žádná komunita se nemůže na jejím základě spojit.

Kromě toho, žádná společnost nemůže spočívat, a nikdy nespočívala, jen na samotných právech, ať jsou to třeba lidská práva. V této době chybných soudů jsou však povinnosti, a zejména povinnosti, jaké se vynucují, považovány za omezování naší osobní svobody.

V "pluralitní" společnosti nestačí pouhá koexistence stále různorodějších prvků k tomu, aby taková společnost přežila. V Británii byl "národní zájem" odprodán "tržním silám", podřízen extrateritoriální jurisdikci a skryt před pohledem veřejnosti.

Avšak pokusy napravit situaci v domě národa nemohou být úspěšné, pokud veřejnost politiky stále více jen pohrdá. Ti, kteří dávají přednost svým vlastním soukromým a stranickým zájmům před prospěchem veřejnosti nemohou vytvářet zákony pro své spoluobčany. "Pojďme, pojďme, už toho máme dost," řekl Oliver Cromwell r. 1653 v parlamentu. Dnes si myslí bezpochyby miliony nespokojených Britů totéž.

A tady se nachází snad ta největší chyba v úsudku - politikové podceňují rozsah a intenzitu skrývaného hněvu v Británii - hněvu těch, kteří dosud neemigrovali, nebo kteří emigrovat nemohou - hněvu nad nerovností, hněvu nad tím, že bylo rozdáno národní stříbro a odprodány veřejné instituce, hněvu nad ničivými a sebeničivými "svobodami" a nad mnoha dalšími věcmi.

Podle Cromwella - a my musíme znovu naslouchat tomuto hlasu - znamenala svoboda, že "tvrdě dodržujeme zákony, které jsou spravedlivé", anebo, jak to formuloval Burke, "musíme se vzdát některých přirozených svobod, abychom mohli využívat výhod občanství". "Vzhůru a čiňte!" řekl Cromwell roku 1643 a ten k nám nyní mluví přímo: "musíme jednat energicky, soustředěně, nezanedbat žádné prostředky". "Chabé úsudky a chabé činy všechno ničí", jak také dodal.

Jak se "svobodná společnost" rozkládá, je pokrokovým a nikoliv reakčním postojem podporovat znovuvytvoření myšlenky národa, hodnot a povinností občanství, podporovat ochranu veřejné sféry před privatizátory, podporovat pozvednutí etiky veřejné služby nad soukromý zájem. Jakýkoliv jiný postoj je výzvou pro spravedlivě rozhořčené občany, aby si nalezli vlastní nové způsoby, jak vytvořit v Británii nový politický režim - anebo aby ji ve stále větším počtu opouštěli.

Kompletní text v angličtině ZDE