Můj článek byl tak trochu recesí a děkuji těm, kteří mé články čtou pečlivě a přemýšlejí o nich, neboť vědí, že můj postoj k feministkám není zrovna příznivý. Článek ukázal, jak snadno jsme všichni manipulovatelní, stačí do nějakého problému vložit slovo feminismus či genderismus a už vyvolá odpor celý článek, o jehož podstatě málokdo přemýšlí. Nedivme se, že takové manipulace využívají úspěšně veřejná média. Všimla jsem si totiž, jak často se na stránkách BL objevují články o lhaní a manipulaci Lidových novin a Mladé fronty Dnes, ale ani jeden pochvalný článek o tématech, která jsou dodnes ve společnosti tabu a především levicová intelektuální společnost se jim vyhýbá. Také tyto způsoby informovanosti považuji za manipulaci s myšlenkami čtenářů. Ale o tom někdy jindy.

S paní Hanou Tomšů naprosto souhlasím v několika názorech. Stejně jako černoch zůstane navždy černochem pro svou černou barvu pleti, od které je toto slovo odvozeno, cikán zůstane cikánem, protože je to staré poctivé a ustálené slovo pro lid kočující, pro lid milující pestrost barev, cinkrlátka, zpěv a tanec včetně látek obojí podporujících, nevázanou svobodu a nepořádek. Žádné uměle nařízené slovo jako je Romové se ve společnosti neujme. A stejné je to i gramatikou rodného jazyka.

Poukázala jsem na drobné nelogičnosti v gramatice, které nevzešly z lidové tvorby, ale byly direktivně, a tedy násilně do rodného jazyka dosazeny. Nemají šanci uspět, dokazuje to už od dob zákonem povinné školní docházky fakt, že běžní občané nejsou schopni složitá pravidla českého jazyka vůbec vstřebat. Mnohokrát jsem si všimla povýšených textů o občanské neznalosti gramatiky ze strany intelektuálů a jsem přesvědčená, že složitá gramatika slouží pouze k odlišení studované inteligence od nevzdělanců. Kdo ovládá gramatiku, je považován za člověka na vyšším vývojovém stupni nežli ten, kdo se živí fyzickou prací. To už ale v dnešní době neplatí. Dnes se můžeme setkat s tím, že leckterý dělník ovládá gramatiku rodného jazyka mnohem lépe nežli člověk s vysokoškolským diplomem. A podstatou mého článku byla kritika násilných direktivních pravidel, která nemají hlavu ani patu, nemají žádný praktický význam a slouží pouze jako odznáček po vybranou skupinu obyvatel. Znám 2 specializované vysokoškolské odborníky, kteří se celý život stydí za svou spisovnou negramotnost. Znám i několik vysokoškoláků, jejichž texty se hemží hrubými chybami, aniž by je to jakkoliv frustrovalo. Naše dnešní mládež si to velmi dobře uvědomuje. Na takto nastavených pravidlech není nic rodného ani vlasteneckého.

Často se na stránkách BL píše o národní hrdosti, nedostatku vlastenectví nebo občanské národní nesoudržnosti. Ale řekněme si na rovinu, co by vlastně mělo český národ zcelovat, když se tady každý arogantně vytahuje na každého, každý se stará o své vlastní problémy a problémy druhých lidí ho vůbec nezajímají, jeden druhému se posmívá a vzájemně se umíme jenom urážet? Stačí kliknout slovo "plebejci" do vyhledávače BL a objeví se 114 článků. Příliš takový názor nechápu, protože český národ měl a dodnes má mnoho šlechtických rodů a spoustu jejich přímých i mimomanželských potomků. Jak říkávala moje babička nad knihou Boženy Němcové: "Každá vesnice má alespoň jednoho šlechtického levobočka nebo schované nemanželské dítě." Je to jistě přehnané, ale i přesto je české plebejství oblíbeným termínem v intelektuálních kruzích a složitá uměle dosazená nadirektovaná pravidla českého pravopisu tomu jenom napomáhají.

O jaké národní hrdosti chceme mluvit v zemi, kde se po staletí mísí národy, kde se lidé stěhují z místa na místo, kde se spolu často nestýkají ani příbuzní a sourozenci, kde už téměř nikdo nezná historii svého města nebo kraje, kde lidé neznají ani své předky, natož své národní písně, báje, kde občané nemají památky na své rodinné předky, protože si stále něco vzájemně krademe ve jménu nepochopitelných idejí nebo ve jménu lepších zítřků, kde lidé neovládají svůj rodný jazyk, ale škola je učí, že národní úřední jazyk bude ovládat je ?

Přiznávám se, že ani mně se feministické názory na genderovské příčestí minulé moc nelíbí, ale chápu je. Nedivím se feministkám, že je uráží zdůvodňování přednosti příčestí minulého, má-li každé zvíře mužského rodu přednost před ženou. Dokonce mi nepřišel ani jeden mail, který by životnost a neživotnost mužského rodu obhajoval. Mně se sexistické příčestí docela líbí, ženské velké Y je krásným spojením vaječníků s dělohou a vagínou a psané malé y je ještě hezčí a vyzývavější, nerada bych o ně přišla nebo se o ně dělila s muži.

Na druhou stranu chápu i občany, kteří nemají chuť ani čas se v dnešním světě neustále zabývat přemýšlením o vzorech, životnosti a postavením slov ve větě, zvláště když si už dávno ověřili, že gramatická správnost je pouze kosmetickou úpravou a že nezaručuje poctivost ani právní správnost žádného dokumentu. Už dávno neplatí, že poctivost v gramatice vyjadřuje inteligenci a poctivost pisatele. Nelogická a nesmyslná gramatika českého jazyka nadirektovaná vědeckými kapacitami se stala u občanů přežitkem stejně jako onikání vrchnosti a vykání rodičům.

Začínám si zvykat na to, že české příčestí minulé se občas shoduje s koncovkou podmětu. Lidé píší, často nesprávně: muži jedli, ženy jedly, děti jedli -- mosty spadly a kosti spadli. Setkávám se s tímto územ tak často, že už mě to přestalo pobuřovat a občas se mi stane, že si takové chyby ani nevšimnu. Zajímá ale taková důležitá změna v používání rodného jazyka také nějaké vědecké kapacity? To byla podstata mého článku o příčestí minulém a za jeho feministický nádech se čtenářům omlouvám.