Možná, že udělení státního vyznamenání zároveň letci Františku Fajtlovi, ostrakizovanému komunistickým režimem, i filmovému režiséru Otakaru Vávrovi, který se všemi totalitními režimy kolaboroval a přizpůsoboval své dílo požadavkům každé ideologie (podle toho taky jeho filmy vypadaly), je od Václava Klause pokusem "stmelit národ", zdůraznit patnáct let po pádu komunismu "co jsme si, to jsme si", zdůraznit národní inkluzivitu.

Otázka je, zda by neměla vzniknout diskuse, jaké mají být hodnoty tohoto "stmeleného národa" a na jakém základě má být budována tato inkluzivita. Je dnes v České republice hodnotou zahodit jakoukoliv morálku a kolaborovat s kýmkoliv, kdo se naskytne? Kolaborace s cizí mocí či s totalitním režimem je věc amorální a nechutná. Ano, vím, že v Československu za ta desetiletí kolaboroval kdekdo, a už je to taky dávno, tak si to nikdo tak nebere. A taky vím, že mnozí budou argumentovat: "Ale ono bylo nutno kolaborovat, když chtěl člověk cokoliv dělat..."

Někteří si ale nezadali. Vím, je to dávno. Ale všechno se relativisticky rozmazat nedá. Něco je špatného na společnosti, kde neplatí žádné hodnoty a všechno je dovoleno...

Ano, Otakaru Vávrovi je devadesát let a za jeho kolaboraci bych ho už nijak nemučil, neodsuzoval, nevystavoval na pranýř. Nechal bych ho prostě v klidu a na pokoji. Dávat mu však státní vyznamenání, to je trochu neblahá věc... Vypovídá to totiž mnohé o celém současném režimu v České republice - včetně jejího prezidenta.

P.S. Jsem si samozřejmě vědom, že státní správa musí využívat lidí z minulého režimu, už jen proto, že se nemůže zbavit odborníků, stát by se rozložil. Avšak dávat státní vyznamenání známým konformistům, to je trochu jiná věc.