Oblečena jako panenka „made in Dior“ vyvolala Carla vzdechy a sentimentální vzpomínky na éru studené války a naději, kterou kdysi vzbudil americký prezident John F. Kennedy. Kennedyová ovšem dávala přednost značce Chanel, čímž tehdy Američany šokovala. Jak si mohla vůbec Američanka dovolit oblékat se do francouzské značky? Ale to je už dávno... Původním jménem Lee Bouvierová měla Jackie ve své krvi příměsi z Provence. Střídmá šedá s kloboučkem jako stewardka, poněkud ostrá fialová jejího kabátku a apartní róba na večeři, boty na nízkém podpadku, kvůli velikosti manžela: zdá se, že Carla na nic nezapomněla. Dalo se na dívat ze všech stran, seshora i zespodu. Je vůbec podstatné, že je Carla vlastně Italka? Ne, žádný detail na to v zásadě neodkazoval...

A co Sarko? Studení Britové jakom obyvkle nezklamali seriálem sarkasmů na jeho účet. „Byla to bling-bling událost téměř transcendentální. Royal Gallery ve Sněmovně lordů je lavinou zlata a stříbra, velká místost, která se třpytí a blýská jako obrovský poklad pirátů. Můžeme si dokonce myslet, že by bylo těžké rozpustit se v kadlubu této čisté záře. A navíc, pochopitelně, člověk nesmí nikdy podceňovat Francouze, neboť přesně tohle včera Nicolas Sarkoz udělal,“ napsaly The Times . Ani The Guardian si nebral právě servítky: „I přes své sliby po nové střízlivosti, si při rozhovoru s královnou neodpustil gestikulovat rukama, ukazovat prsty, nakláněl a kroutil rozesmátou tváří. Kde jsou sliby, že se bude podobat Francoisi Mitterrandovi nebo Charlesi de Gaullovi, byl to špičkový Sarko.“ . Skoro by se chtělo francouzského prezidenta politovat. Dokáží vůbec na dvoře Windsorů otočit hlavou?

Ne, nezpochyby ano. Etiketa Alžběty II., pověstná svou zkostnatělostí a nesmyslnými návyky, musela dát Sarkovi opravdu zabrat. Přesto se francouzský protokol vyznamenal dárky: o královně je známo, že má ráda koně, a neplýtvá příliš slovy. Dostala tedy knihu o koních (z 18. století) a ještě dvě koňské skulptury, aby toho nebylo málo. Královna se rovněž vyznamenala: dala francouzskému prezidentu sbírku známek a Carle hodinky na cestu. Aby věděla kolik je hodin? Za sbírkou známek se může skrývat narážka na to, aby se prezident věnoval něčemu opravdu důkladně...

A o co vlastně kromě jiného v Londýně ve dvou dnech šlo? Sarko se rozhodl povýšit francouzsko-bristké vztahy z úrovně „vztahu srdečného“ na „srdečné přátelství“ v perspektivě „nového francouzsko-britské bratrství pro XXI. Století“. Sarko neváhal několikrát poděkovat všem těm, kteří prolili ze Spojeného království krev za budoucnost Evropy, a premiéru Gordonu Brownovi připomněl zlehka společné evropské angažmá. „Dnes, více než jindy, potřebuje Evropa Spojené království,“ řekl. Neopomněl vyznat se ze svého obdivu k britskému modelu, a dokonce dodal, že mu tento model v dětství dal hodně zabrat, když „živil jeho sny mládí“. Škoda, že se Sarko neprošel po londýnském předměstí...

Zdá se, že Sarkozy hledá po nedávné roztržce s kancléřkou Angelou Merkelovou nového spojence, i když „francouzsko-německý motor zůstává nezbytný“, ale je zároveň ne zcela „dostačující“. Těžko říci, co dalšího mohl ještě říci, aby podobně jako ve Spojených státech, zaujal. Někteří to budou jistě interpretovat jako příklon k „anglo-saskému světu“, jiní v tom neuvidí zase nic jiného, než jenom další z řady cynických koketerií, jimiž tento „bling-bling prezident“ plýtvá na všechny strany.