Komunistický svaz mládeže byl zakázán a odsouzen za to, že na politických schůzích zpochybňuje věcnost, posvátnost a nedotknutelnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků a hovoří o revoluci. Ve Francii podobná diskuse probíhá již delší dobu, veřejně a mnohem důkladněji než v Čechách. Sarkozyho agrese proti sociálním právům francouzských občanů, nemající obdoby v poválečných dějinách, tyto debaty uspíšila.

Sarkozyho vláda je vládou zbohatlické a privilegované menšiny. V neoliberální Francii, která leží v neoliberální Evropě, se propast mezi menšinou, vlastnící výrobní prostředky a 80 procenty námezdně pracujících nezadržitelně prohlubuje a rozšiřuje. Sarkozyho vláda to nepopírá, naopak tvrdí, že „jsme na správné cestě“, ze „jiné cesty není“. Občany vyspělé kapitalistické Francie ale bláboly o „konci dějin“ a o „nepřekročitelném obzoru kapitalismu“ již dávno přestaly bavit. Sarkozyho vláda zbohatlického Svazu zaměstnavatelů a darebáckých „reforem“ Evropské centrální banky tu nebude věčně. Dříve či později francouzský lid položí otázku sociálně spravedlivé, demokratické a mírové Evropy. Ani deset tisíc městských soudů tomu nezabrání.

Autor žije a pracuje v Grenoblu