Když jsem si nedávno dělal cynickou legraci, že už vím, proti komu je americký radar - proti Izraeli, netušil jsem ještě, že české ministerstvo obrany vezme tento joke jako inspiraci pro diplomatickou radarovou ofenzívu v Tel Avivu. Česká ministryně obrany, křesťansko demokratická zpěvačka Vlasta Parkanová, přijela v černém igelitovém kabátě do Izraele na jednání s ministrem obrany Ehudem Barakem. Nový americký protiraketový obranný systém, jehož radarová část má být umístěna v České republice, přispěje podle ní také k obraně Izraele... Parkanová to prohlásila pro nedělní vydání izraelského listu Ha′aretz. Její slova citoval i Jerusalem Post.

Írán je [podle Parkanové] "darebácký stát" ["rogue state"] . Jeho nukleární program byl vzat "velmi vážně" ["very seriously"] vládou v Praze, která by byla ochotná podporovat Izrael, jestliže by to bylo nutné, všemi dostupnými "silami a schopnostmi." ["forces and capabilities."].

"Já jsem v pozici mluvit pouze za současnou [českou] vládu, ne za NATO, a my to upřednostňujeme," ["I am in a position to speak on behalf of the current government, and not all of NATO, and we are in favor,"] prohlásila podle Jerusalem Post Parkanová. Mluvčí ministerstva obrany Čírtek nicméně slova své velitelky popřel. Je to ale pouze akademická myšlenka a v současnosti je třeba v boji proti terorismu řešit jiné problémy, tlumočil mínění ministryně její mluvčí. Zdůraznil zároveň, že je to osobní názor Parkanové... Poslední větou ovšem Čírtek podrazil svou vlastní pravdomluvnost. Tak jak to vlastně je? Je to Parkanové osobní názor, nebo nic takového nikdy neřekla?

Stanovisko k článku Hany Čápové z Lidových novin, skandalizujícímu příslušníky hnutí Ne základnám.

Paní redaktorko, gratuluji, profesionálně perfektně odvedená práce. Má to jedinou chybu.

Je totiž přesně shodný s články z Rudého práva před rokem 1989, kdy stejným způsobem byly označovány, hodnoceny aktivity, odmítající tehdejší společenské uspořádání. Jelikož už něco pamatuji, mohu to tvrdit na 100% . Pokud tomu nevěříte Vy, máte možnost si to dohledat. Nepředpokládám, že to uděláte. Budete se hájit povinností novináře, informovat společnost o určitých souvislostech spojených s jakoukoliv iniciativou.

Fakta, která jste zveřejnila nejsou žádnou novinkou, jsou známa u jednotlivých osob desetiletí. Každý má svojí minulost a Vy se svým článkem, který byl zveřejněn, ji už máte taky. Účelovost článku je zřejmá a nikdy se Vám již nepovede tuto skutečnost v budoucnosti změnit.

Četl jsem teď Kotrbovu reakci na Čápovou a chtěl bych krátce reagovat. Štěpán Kotrba vystřílel všechnu běžnou munici typu: nemám se za co stydět (čímž se poněkud hystericky brání tomu, aby si čtenář udělal názor sám), byl jsem tam a tam (čímž nám nutí hledisko kádrováka, protože důležitější by bylo říci ne o členství, ale o činech - co jako ten komunista a svazák za totality dělal, jak budoval socialistické zřízení... nebo byl komunistou a svazákem jen formálně, z odporu vůči totalitě, z pocitu solidarity s národem, okupovaným Sověty a sraženým na kolena?), ti a ti tam byli se mnou (jako by člověk, jakmile jednou vleze do NSDAP, se nemohl s NSDAP zase rozejít, litovat, ba dokonce bojovat proti nacismu a při tom boji umřít... mně osobně se takové chování zdá mnohem lepší než vyřvávání, že za členství v NSDAP se nemá člověk stydět a že vlastně intelektuálové z NSDAP jsou elita) a nakonec obžalováním toho, kdo pravdivě odkrývá minulost veřejně vystupujících lidí, z kádrováctví.

V pondělí ráno jsem cestou autobusem do Brna požádal o výtisk Lidových novin. Už jsem je zase asi dva roky nečetl a stalo se mi totéž jako vždy, vlastně ještě víc: šok z otevření tohoto periodika byl tentokrát velmi silný. Lidové noviny už dnes vůbec nepůsobí jako normální denní tisk - je to vlastně jen takový propagandistický, reklamní leták - takový, jaké šíří supermarkety Lidl či Tesco, upozorňující na "výhodné" nakupování či slevy. Obdobně Lidové noviny prostě šíří nekriticky jednosměrnou, primitivní politickou propagandu. Po novinářské práci v nich není ani stopy.

Místo nalepovacích dálničních známek budou řidiči osobních vozů od ledna 2009 používat elektronické viněty. Osobní auta tak budou stejně jako kamiony hlídat mýtné brány. ... Stát nebude muset každoročně tisknout dálniční známky, neboť viněty budou "věčné" a řidiči je budou dobíjet jako mobilní telefony.

S odvoláním na ministerskou tiskovou konferenci to píše server iDnes. Doposud se ministr Řebíček (ODS) choval korektně, naslouchal nezávislým odborníkům a byl jedním z mála ministrů této vlády, jejichž kroky nemusela opozice ani občané kritizovat jako naprosto diletantské. Nicméně server iDnes píše:

Elektronické viněty mají i své kritiky, kterým se nelíbí, že na dálnicích bude možné přesně zmapovat pohyb vozidla. Proti byl ještě nedávno i ministr vnitra Ivan Langer. Řebíček však dnes řekl, že elektronické viněty budou anonymní a poslouží pouze k mapování intenzity dopravy, nikoliv k postihování řidičů za přestupky.

iDnes: Dálniční známky budou elektronické, neplatiče ohlídají mýtné brány ZDE

Pokud to Řebíček myslel vážně, pak je blb. Anonymní zůstane viněta do chvíle, než potká první elektronickou mýtnou bránu.

Je snadné napsat, že svoboda slova již neexistuje, případně že nemá žádný význam. Představme si pro ilustraci na příkladu americké základny, jak by poslední dva roky v této zemi vypadaly, kdyby tomu tak skutečně bylo.

Dlouho hledala vládní propaganda charakteristický výraz pro dění okolo radaru a nyní ho, zdá se, konečně našla. Nesrozumitelné fráze jako „obrana euroatlantické vazby“ uvolnily cestu jednoduššímu a výstižnějšímu termínu. A tento termín je, dámy a pánové, oběť. Výraz použil opakovaně Alexander Vondra v poslední televizní debatě. Tím otevřel cestu k alespoň terminologickému smíření s odpůrci základny. Ti jistě budou souhlasit, že nazývat souvislost cizí základny a vlastní existence slovem oběť je stručné, výstižné, srozumitelné.

Včerejší derby Sparta-Slávia plnilo hlavní události všech zpravodajství. Zaujaly mě zejména počty -- na jedné straně 3000-4000 extrémních "fanoušků", proti nim 300 policistů. Pokud existuje minorita, která vyžaduje takto razantní zásah a dokonce přípravu (!) policistů (proběhla o den dříve přímo na stadionu), je nepochybné, že by se cena zákroku měla naúčtovat nikoliv všem daňovým poplatníkům, ale kromě samotných konkrétních viníků (většina z nich asi nebude dohledána) též zejména formou pokuty oběma fotbalovým klubům. Oba kluby by si pak jistě daly záležet, aby nemusely platit miliony a samy by se postaraly o klid a pořádek během turnaje. Zákrok policie přišel údajně na milion korun, statisíce půjdou na opravu stadionu. Celkové výdaje způsobené chuligány -- "ultras" se tak mohou přiblížit 2 milionům korun - a to není málo. Najde se dobrý poslanec či senátor, který bude iniciovat potřebnou změnu zákona o policii?

Nesouhlasný komentář k článku Ondřeje Šlechty "Wildersův film je také zrcadlem pokrytectví"

Wildersův film Fitna (Rozvrat) je neobyčejně střízlivý. Citace Koránu (podmalované jeho zpěvným přednesem v arabštině), ukázky z videosekvencí, které sami o sobě natočili muslimové, pár notoricky známých záběrů z velkých teroristických útoků spáchaných islamisty, novinové titulky vztahující se k dalším podobným "akcím". Jen minimum dotáček (záběry na evropská města poznamenaná mešitami a osoby v typickém muslimském oděvu, uvádějící údaje o nárůstu islámské populace v Holandsku i Evropě). Nejsou to žádné "Protokoly" nebo "Šifry"., píše Jan Šimůnek.

Je třeba hned vysvětlit nadpis. Čtyřkaři byli ti, kteří čtyřku dostali z milosti, aby prolezli do vyšší třídy. Tedy vlastně pětkaři. Jeden z nich, velice úspěšný za minulého režimu, který ode mně opisoval slohové úkoly, mi jednou odepsal na výzvu k setkání maturantů: Ty vole, vždyť jsme si tykali. Tak jsem mu odepsal: Ty vole, to je množný číslo! Pozvánka byla totiž pod nadpisem "Milí spolužáci!" plná plurálů -- přijďte, zavolejte atd. a tento soudruh to nerozeznal.

Mládí je netrpělivé. Toto konstatování dostalo tragickou ilustraci během současných násilných protestů v Tibetu. Čína tvrdí, že za nepokoji v Lhase, Dharmasale, Díllí a před více než desítkou čínských ambasád ve světě, stejně jako nepokoji při olympijských rituálech v Řecku, stojí "malá skupina kriminálníků" či "dalajlámova separatistická klika". Mozaika fakt ukazuje ale na něco jiného. Dalajláma se ocitl v pasti a stal se rukojmím své vlastní trpělivosti.

Rod Little, bývalý editor ranního publicistického pořadu rozhlasu BBC "Today" je šokován mnichovanským postojem, jaký zaujala Británie vůči Číně, zemi, která nyní slučuje nejutlačitelštější rysy státního marxismu s nejbrutálněji chamtivými rysy kapitalismu.

Nepamatuju se, jakou má Británie nyní zahraniční politiku, píše Rod Liddle. Kdy byla zvolena "nová" (Blairova) Labouristická strana, bylo nám řečeno, že to bude "etická zahraniční politika". Asi o rok později to Robin Cook změnil na "zahraniční politiku s etickým rozměrem". Dnes už nejméně pět let prosazujeme "energicky neetickou zahraniční politiku". Tím si asi nijak nelišíme od jiných států a měli bychom být rádi, že předstírání, že tomu je jinak, bylo zrušeno. Když se ale díváme na ty tajné záběry, propašované z ohňů ve Lhase, doufám, že nějaký pozůstatek svědomí se někde u někoho v britské vládě přece jen trochu ozve.

Je jednou věcí chovat se slouhovsky vůči Saúdské Arábii, abychom "ochránili své bezpečnostní zájmy". Je něco úplně jiného lézt kamsi Číně jen proto, že je ta země větší než naše a že chceme kus jejich kvetoucí ekonomiky.

Dnešním dnem končí dvouletý projekt genderové informační a tiskové agentury gitA - projekt financovaný z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Nositelkou projektu byla obecně prospěšná společnost proFem. Oznámila to dosavadní šéfredaktorka projektu Kateřina Jonášová. ProFem nejspíše od 1. 4. 2008 změní koncepci projektu a obmění i složení redakce. Dosavadní stálý tvůrčí tým agentury tvořily Selma Smailagič, Kateřina Jonášová, Magdalena Hort, Tamara Nováková, Michaela Appeltová a Andrea Cerqueirová.

JU│ Bývalý poradce prezidenta Bushe v Radě pro národní bezpečnost a ředitel jejího ruského odboru , ředitel Kissinger Associates a Kissinger McLarty Associates Thomas E. Graham, který se vrátil z Moskvy, měl minulý týden přednášku ve Washingtonu o Rusku a budoucnosti rusko-amerických vztahů po nástupu Dmitrije Medvěděva do funkce. Grahem přednesl tutéž přednášku už pár dní předtím pro The Woodrow Wilson International Center for Scholars. Ruský Kommersant přináší postřehy svého amerického korespondenta z Grahamovy přednášky, která byla podle jeho slov středem zájmu.

Gram se ve svém vystoupení dotkl tématu dvojvládí v Rusku, o němž se nyní často diskutuje.

Očekávané uznání Kosova má své temné stránky. Představitelé kosovské teroristické organizace UÇK, která se zde dostala k moci z rozhodnutí USA a jejich spojenců, získají mimo jiné právo vydávat pasy, včetně diplomatických. Vzhledem k propojení Hashima Thaçiho a UÇK na albánskou drogovou a prostituční mafii vzniká pro celou Evropu závažný bezpečnostní problém.

Novinky 17. 2. 2008: Vůdci kosovských Albánců jsou spojováni s mafiemi ZDE

Committee on International Relations, U.S. House of Representatives: Human Trafficking: Transnational Crime and Links with Terrorism ZDE

"Česko je pro mafie kosovských Albánců zhruba od roku 1993 především pro svou strategicky výhodnou geografickou polohu jedno z nejdůležitějších center pro skladování a rozdělování drog," říká tajná zpráva BND z roku 2003, jejíž část mají k dispozici Hospodářské noviny. Imunita objektů nově vzniknuvších kosovských vyslanectví a volný pohyb osob s diplomatickými pasy a diplomatických zavazadel se může stát sítí pro masivní distribuci drog, pašování zbraní, cigaret a dalšího zboží. Vzhledem k tomu, že Česko je v Shengenském systému, jsou ohroženy i další země. Množství diplomatických pasů není nijak omezeno, odpovědnost za jejich vydávání je na každé zemi zvlášť. Problém se získáváním financí pro "národně osvobozenecký boj" kosovských Albánců provozováním prostituce s bulharskými a rumunskými prostitutkami v západních Čechách, obchodem s heroinem na pražském Václaváku staví celou Evropskou unii před dosud nepoznaná rizika. Rizika teroristického státu, vzešlého z vůle i české vlády.

Hana Čápová na serveru Lidové noviny odstartovala druhou část denunciace odpůrců americké základny v Brdech, spojených s hnutím Ne základnám. U zrodu této iniciativy stál například dvaasedmdesátiletý Rudolf Převrátil, bývalý komunistický rozvědčík, píše Čápová. Zapomněla dodat, že základní organizací , kde je Převrátil dlouhá léta členem, je bývalá mateřská organizace Miloše Zemana v Praze, zvaná "Na rybníčku". Mimo bývalého ministra Ivana Davida, kterého Čápová zmiňuje ve svém článku stejně jako "bývalého milicionáře" Radima Valenčíka, jsou zde členy Jiří Dienstbier mladší, ale i bývalý ministr zahraničí Jan Kavan, kterého Čápová zmiňuje jako objekt někdejšího zájmu Převrátila, ale i další ministři či jejich náměstci. Členem této organizace jsem i já, i když jsem členství v ČSSD přerušil vzhledem ke své práci v Radě Českého rozhlasu. Jako expert na debatách Ne základnám vystupuje pro změnu Oskar Krejčí, poradce posledního komunistického premiéra Ladislava Adamce, píše Čápová.

No a co?

Kde je krize, tam je dobře. Ferdinand Peroutka psal o krizi české literatury v roce 1922, na počátku jednoho z mála období, kdy česká literatura přestala klopýtat za světem a šla s ním ruku v ruce. Arne Novák popisoval krizi lyrického básnictví vedle Tomana, Dyka, Šrámka a Gellnera, krizi české prózy těsně po Švejkovi a znovu za Čapků, Vančury a Durycha. Ve třetím ročníku svého Zápisníku rozebral F. X. Šalda krizi inteligence a stýskal si, že intelektuálové jeho doby už nehýbou společností jako za Palackého. Netušil, že dnes budeme Masarykův stát pokládat za příklad demokracie vedené inteligencí. Jan Grossman uveřejnil zásadní stať o krizi v literatuře v roce 1956, kdy se konečně začala trochu uvolňovat svěrací kazajka režimu a rozkvétala generace Května, aby tentýž text jako aktuální otiskl Host do domu v roce 1964, když se naše literatura nadechovala k jednomu z největších rozmachů ve dvacátém století.

Je nepochybné, že svoboda slova existuje. Kdo si myslí, že ne, trpí patrně subjektivním pocitem opomíjení a ignorance. Objektivně ale svoboda slova existuje a to, že nyní říkám, co říkám, je toho důkazem. Problém spočívá v tom, že poněkud zarchaizoval termín "svoboda slova". "Svoboda" a "Slovo", to nejsou žádné věčné konstanty, to jsou setsakramentsky rychle se vyvíjející fenomény lidského bytí. Tak tedy, co to je svoboda slova? Viděno ze střední Evropy na konci první dekády 21. století: Svoboda slova v dnešní době je spotřební artikl. Velký třesk a neustálé rozpínání mediální dimenze v lidské komunikaci způsobily, že téměř každý může uplatnit a uspokojit své právo, které mu zaručuje ústava, a nechat svobodně slyšet "své" slovo. Slovo jako takové však ztratilo jakoukoliv váhu a hodnotu, a pokud někdo chce, aby "jeho" slovo bylo váženo a hodnoceno, má pouze dvě možnosti -- buď si zajistí dostatečný kapitál, který "jeho" slovo zhodnotí, nebo najde v globálním komunikačním, hodnotově vakuovém vesmíru takový prostor, v němž slova a kontexty nabývají váhu a hodnotu na základě jiného vážení. Třeba intelektuálního.

Autoritativní režimy velmi přeceňují svobodu slova. Patrně proto, že tvůrci těchto režimů jsou příliš snadno identifikovatelní v prostoru. Význam prostoru a změny v jeho chápání v době pozdně moderní -- která je nyní naším osudem -- popsal sociolog Zygmund Bauman v knize o globalizaci. V současnosti, v našem kulturním prostředí, je důležitým výdobytkem globalizace právě fakt, že investoři, kteří jsou pány a tvůrci světa, nejsou identifikovatelní v prostoru. Nejsou prostě vidět. Zatímco poddaní v autoritativních režimech mohou kdykoliv vzhlédnout od práce a ukázat prstem na Zámek, svobodní občané v pozdně moderním světě nevědí, kam směřovat své výtky, koho obvinit, koho nenávidět, proti komu bojovat a koho tedy svrhnout.

JD│ Rusko údajně zvažuje dalekosáhlý krok, který by měl USA odradit od úmyslu vybudovat protiraketovou obranu v Evropě. Server Xabar.info přinesl 28. března zprávu o tom, že někteří ruští experti navrhují, aby Moskva podnikla mnohem radikálnější akci, která by Američanům způsobila nepříjemnosti. Takovou akcí by mělo být umístění prvků ruské protiraketové obrany ve Venezuele.

Film holandského politika Gerta Wilderse se po svém uveřejnění rázem rozletěl do celého světa a postupně jej přejala spousta internetových stránek různého zaměření. V tuto chvíli film dávno zhlédlo několik milionů lidí. Reakce se očekávaně diametrálně liší, i když se po prvních reakcích příliš nezdá, že by se film jako takový stal výraznější rozdělující linií.

Málokoho však napadne pozastavit se nad tím, jak možná až moc věrohodně odráží Wildersův film určité rozpory a nevyřešené problémy, které jsou pro současnou západní společnost příznačné.

Nejspíš tu budeme mít radar a stále tomu nemohu uvěřit. Už jsem se nechtěl veřejně vyjadřovat k věcem tohoto světa, ale v tomto světě dosud žiji. Mohu si myslet své, mohu mít vlastní zdroje informací mimo média a dosah moci nás malých, kteří se stejně v prach obrátí. Po nás potopa. Mohu si cokoliv myslet o aroganci a nekompetentnosti našich představitelů, z nichž mnozí podepisují, vyjednávají a rozhodují nesmírně důležité věci proti mínění mlčící většiny.

Poznání je věcí mentálních schopností, ale také zkušeností. A protože mají lidé zásadně různé zkušenosti, i jejich poznání se od sebe odlišuje. Že ale není filozofické poznání nezávislé na jazykových znalostech myslitelů, na to se často zapomíná. A ještě víc se zapomíná, že používanými slovy lidé někdy naznačují něco, na co možná ani nepomysleli.

Po přečtení článků "Ať už náboženské, nebo nenáboženské, určité hodnoty jsou nám posvátné" od Borise Cveka a "Dobře vyrešeršované články mají tu výhodu, že nejdou odmítnout jako špatně vyrešeršované" od Štěpána Kotrby mě napadlo napsat stručnou poznámku o užívání slov, která nám něco "říkají", ač nemohou mluvit.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V únoru 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 236.86 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 29.2.2008 částku 288 237.81Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.