V takové Británii je dodnes anglikánství státním náboženstvím a hlava státu je zároveň hlavou církve. Totéž platí nebo přinejmenším donedávna platilo o luteránství ve Švédsku a v Dánsku. Jsou proto Británie, Dánsko a Švédsko málo sekulární státy? Princip sekularity vyšel vlastně ze samého křesťanství, a to už v dobách apoštolských, kdy se vycházelo z Kristova "co je Boží, Bohu, co je císařovo, císaři". Později se křesťanství rozdělilo na západní a východní proud.

Na východě byla církev zcela podřízena světské moci, ba císař byl hlavou církve (césaropapismus... de facto něco podobného zavedl Jindřich VIII., když se odloučil od Říma a dal podnět ke vzniku anglikánské církve, nebo luterští vladaři), na západě se církev stala samostatnou mocenskou strukturou, která v jeden čas byla mocnější než samotní světští vládci (vrchol za boje o investituru). Někteří lidé v této samostatnosti církve vidí důležitý kořen západní kultury, která vždy stála na mocenském potýkání a pluralitě (na rozdíl od východu, který vždy připomínal víc stojatou vodu starých despocií), a středověk skutečně pluralitní byl (nejen kvůli střetu mezi světskou a církevní mocí), i když my pod vlivem osvícenců nejsme zvyklí nad ním takto uvažovat.

"Sekularita" státu se ve vážném a silném smyslu, jak ji známe dnes, začala rozvíjet jako požadavek doby s reformací, kdy bylo stále zřejmější, že Evropě nezbývá než přistoupit na náboženskou toleranci a odlišit stát od náboženství (srv. Edikt nantský, zrušený galikanistickým králem Ludvíkem XIV.). Luterský a vůbec reformační étos vnesl do hry starokřesťanský ideál svobodného svědomí, vzdorujícího vládcům tohoto světa. Pokud vím, tak poprvé se sekulární stát uskutečnil v USA, které jsou přísně sekulárním státem právě proto, že od počátku byly vytvářeny křesťany (a judaisty) nejrůznějších denominací.

Naopak v Evropě po Francouzské revoluci a pádu Napoleona došlo k restauraci aliance oltáře a trůnu (která byla utvořena právě po celkovém oslabení konzervativních sil po nástupu osvícenství, jinak před osvícenstvím se oltář a trůn stále ještě moc rádi neměly, tedy v katolických zemích, kdy oltář znamenal cizí moc - Vatikán - v rámci státu, který ovládal trůn), čili např. francouzský, tak slavný, sekularismus je jakousi křečovitou reakcí na restauraci a na ultrakonzervativní politiku Říma v 19. století (tzv. ultramontanismus, který měl právě ve Francii značný vliv ).

Podtrženo a sečteno: princip sekularity je výrazem určitého nezbytí, a proto má mnoho podob v různých podmínkách (USA, Francie, Británie). V dnešní době, kdy čelíme otázkám, co dělat s vlastními civilizačními kořeny a jak reflektovat islám, je zapotřebí ho znovu promýšlet jako pozitivní hodnotu (první s tím myslím začal Locke v Listech o toleranci, jimiž položil základ politické ideologii zvané "liberalismus") a ne jen jako formální podmínku demokracie či jako pouhý fakt.

Ať už náboženské nebo nenáboženské, určité hodnoty jsou nám posvátné, a musíme se ptát které a proč. Ne snad proto, abychom zjistili fakta (ta jsou historicky rozmělněná, banální, jsou výsledkem nějakých střetů různých sil), ale abychom zajistili integritu naši a integritu naší civilizace.

O americkém sekularismu více ZDE