Jsem na to zvyklý, člověk se doslechne občas i jiné věci... jako třeba že oběťmi koncentráků je třeba pohrdat, protože to nezvládly a nevyužily režim k sebeobohacení. Také se lze doslechnout (a on to používá i Kotrba), že vlastně ve všech stranách a všichni jsou komunisté... a my mladí jsme vlastně a priori také svině, protože bychom stejně do té strany vstoupili (a pokud ne, byli bychom jen špinavý disent). Prostě všechno je špatně, jen stará garda ví, jak by to mělo být. Ten její výsledek je ale výmluvný, těch dvacet let normalizace, kdy vyrostla a mravně se zformovala. Možná to v tomto ohledu máme těžší než pováleční Němci, protože v Německu, tedy v tom západním, žádná totalita nezdeformovala celé generace lidí (Hitler vládl příliš krátce), a tak určité hodnoty zůstaly zachovány a rozhořčení nad vlastní minulostí bylo velké a dodnes zůstává téměř extrémní. Naopak podobné problémy jako my mají dodnes Španělé, kde Franco vládl příliš dlouho a minulost je tabu (ale i to se, myslím, mění - navíc u Španělů je těžké pojmenovat ty zlé, určitě to nebyli ani frankisté ani republikáni en bloc, zatímco u nás šlo o jednosměrný teror ze strany komunistů vůči bezbrannému obyvatelstvu).

Co si máme vzít z Kotrbova článku? Že Převrátil je fajn a že mají dobrou organizaci ČSSD a že Kotrba pomohl Zemanovi atd.? Je to snůška křečovitého a bezvýznamného se vychloubání, okénko do duší papalášů, jejichž svět už skončil, zahnívající neschopnost sebereflexe a strach z otázek, které se ptají po minulosti. Hana Čápová možná nenapsala dobrý článek, ale Kotrba ukázal, že se trefila. A právě kejhající husy by nás měly probudit z našeho spánku, z lhostejnosti k minulosti a k nové reflexi kořenů toho, v čem dnes žijeme (ty kořeny sahají rozhodně do normalizace a dokud nebudu kmetem, sahat budou).