Což mu nebránilo v tom, aby poučoval.

Dnes jsem slyšel ranní televizní b(l)udičku vytvořit nový tvar plurálu substantiva "téma" -- tématy! Co je v té novinářské škole vlastně učí?

Navrhuji, aby všichni novináři, politici a jiní veřejní činitelé povinně v televizi před zraky národa napsali diktát a sloh, tak jako my v páté třídě. A ti kteří dostanou známku horší, než dvě minus, šli dělat něco jiného. Dvě minus jsem totiž od pana učitele Hajného dostal jako varování, abych se moc nenaparoval. Stydím se dodnes. My, co spolu mluvíme prostřednictvím Britských listů, mějme na paměti slova básníka:

Ta bdělá vážnost nad přípravou slova
ty čtoucí zdali víš
že z nesmírna se slovo klová
a roste jak s ním zacházíš

(Čárky a tečky úmyslně zapoměl František Halas)

Pišme, jak nejlépe umíme, aby nás pan šéfredkator nemusel opravovat. Vždyť kdo jiný, než šéfredaktoři nese odpovědnost za úroveň naší řeči v médiích? Dávají svým adeptům alespoň ten diktát? Možná ano, ale poněkud jiný. A tak nám buďtež útěchou slova Jiráskova pana faráře, kráčejícho krajinou s nákladem knih:

Naše krásná česká řeč neumřela, ale spí...