Americký ministr obrany Donald Rumsfeld osobně schválil rozšíření speciálního programu, který nakonec vedl k týrání vězňů ve vězení Abu Ghraib, napsal v pondělí americký časopis New Yorker.

S operací, která doporučovala užívat fyzické násilí a sexuální ponižování s cílem získávat výzvědné informace, byl seznámen i prezident Bush a méně než 200 amerických operativců. Podle zpráv jej schválila i Condoleezza Ricová, americká poradkyně pro národní bezpečnost. Program se řídil pravidly: "Chytni si, koho potřebuješ. Dělej [s ním], co chceš," sdělil časopisu New Yorker jeden bývalý výzvědný důstojník.

Autorem článku v časopise New Yorker je Seymour Hersh, nositel Pullitzerovy ceny, který odhalil skandál ve vězení Abu Ghraib. Zdrojem článku jsou nejmenovaní bývalí a současní výzvědní důstojníci.

V táboře v zálivu Guantánamo, kde Američané zadržují údajné teroristy z Afghánistánu a z Iráku, jsou uloženy a zkatalogizovány desítky videonahrávek, zaznamenávajících, jak americké stráže brutálně bijí tam zadržované osoby. Britskému týdeníku Observer to sdělil Tarek Dergoul, pátý britský vězeň, propuštěný z Guantánama letos v březnu, který byl dosud příliš ztraumatizován na to, aby mohl promluvit. V důsledku těchto tvrzení požadují nyní politikové v Británii i v USA, aby byly tyto videozáznamy okamžitě zpřístupněny. Konstatují, že pokud by se ukázalo, že jde skutečně o tak brutální bití, jak tvrdí Dergoul, bylo by to konečným důkazem, že se brutalita proti zadrženým osobám stala institucionalizovaným rysem americké války proti terorismu.

Česká média od minulého týdne široce informují o tom, že fotografie údajného týrání iráckých vězňů britskými vojáky, které publikoval bulvární list The Daily Mirror, byly falešné. Jaksi se ale už v českých médiích neobjevují informace, že britský pluk, který se octl uprostřed této kontroverze, nicméně nevybředl z problémů. Jak informoval v neděli týdeník Independent on Sunday, proti vojákům z tohoto pluku, Queen's Lancashire Regiment, bude v nadcházejícím týdnu zahájeno trestní stíhání za usmrcení Bahy Mousy, recepčního z jednoho iráckého hotelu, který byl vážně zmlácen v britském vězení. Šest vojáků z tohoto pluku čelí trestnímu stíhání v souvislosti s událostmi v Iráku. List Independent on Sunday konstatuje, že tlak na britské jednotky v Iráku posílí v souvislosti s postupným zveřejňováním podrobností Mousova případu.

Podle Jakuba Patočky, šéfredaktora Literárních novin a kandidáta za Stranu zelených do Evropského parlamentu je normální, aby byl politik zároveň i novinářem. V pondělních Lidových novinách Patočka konstatuje, že se o tom poučil v Evropském parlamentu, kde "jsou novináři mezi poslanci druhou nejčastější profesí, hned po právnících..." "Neověřoval jsem to, ale je jasné, že Čulíkův argument, podle nějž nelze sloučit úlohu novináře a poslance Evropského parlamentu, nikde v Evropě neplatí," zdůrazňuje Patočka.

Patočka v pondělních Lidových novinách reaguje na můj nedávný článek "Zelený euroskandál", otištěný v LN, o tom, že Strana zelených v Praze 1 vyloučila ze svých řad jednoho z nejvýznamnějších představitelů evropských Zelených Milana Horáčka za to, že kritizoval autoritářské tendence v Patočkově organizaci.

Článek "Zelený euroskandál" podle Patočky obsahuje blíže neurčené "nepřesnosti". Patočka argumentuje, že "nikdo ve Straně zelených nebyl postižen za kritiku."

Právě se vracím z Dubai, píše nám Fabiano Golgo. Zakoupil jsem si tam typický arabský oděv a pojedu příští týden do USA oblečen jako Arab [Fabiano je temně opálený Brazilec, pozn. red.] Chci vyzkoušet jejich reakce a chci strávit tři dny v Americe v arabských šatech a zjistit, jak na mě budou Američané reagovat na ulicích, v obchodech a ve veřejné dopravě. Napíšu o tom pro Britské listy.

Piers Morgan, šéfredaktor bulvárního listu The Mirror, byl v pátek večer propuštěn ze svého místa. List se hluboce omluvil za publikaci fotografií údajného týrání iráckých vězňů britskými vojáky, které byly falešné. Devítiletá Morganova vláda v deníku The Mirror skončila, poté co pluk britské armády Queen's Lancashire Regiment dokázal, že fotografie jeho členů, údajně terorizujících irácké vězně, byly inscenovány, a zahájil proti deníku ostrou kampaň. Akcionáři společnosti, která vlastní The Mirror, Trinity Mirror, sdělili ředitelům podniku, že Morgan musí odejít. Daily Mirror otiskl prohlášení, podle něhož by bylo nevhodné, aby Morgan zůstal nadále šéfredaktorem listu, a přiznal, že poškodil pověst britské armády.

Tisková zpráva Amnesty International.

Česká republika patří mezi přední státy, které vyvážejí zbraně a vojenský materiál do rizikových zemí, kde hrozí jejich zneužívání. Skutečnost, na kterou dlouhodobě upozorňuje Amnesty International ČR, potvrdila dva týdny po vstupu ČR do Evropské unie také zpráva evropské sekce AI, nazvaná "Undermining Global Security. The European Union's Arms Export", zveřejněná v pátek 14.5. v Bruselu. Tato zpráva obsahuje také některé nové informace o vývozech českých zbraní.

Velmi zajímavý je nový "český" film, celovečerní debut islandského režiséra Börkura Gunnarssona. Gunnarsson je absolventem FAMU a žije v Praze. Napsal a natočil autentický, přesvědčivý a zábavný film ze života mladých lidí v českém prostředí: dobře odpozorované české reálie doplnil mezinárodní profesionalitou. Nemám tím v úmyslu nijak urážet český film, ale něco v Silném kafi prostě je, co ho činí sebejistě mezinárodně přijatelným a srozumitelným. Ten film je český, ale zároveň vím, že by byl srozumitelný i zahraničnímu publiku. Nepropadá někdy trochu infantilním vtípkům, které občas charakterizují nejnovější české filmy. Přitom je Silný kafe i dobrou komedií.

Vtípky, které se často vyskytují v současných českých filmech, bývají občas trochu infantilní. Výjimkou z tohoto pravidla je snímek režiséra Marka Dobeše Choking Hazard a scénáristy Štěpána Kopřivy. Oba jsou filmoví kritici. Jejich debut je parodií na americké krváky, která se opravdu povedla.

Dvacátého osmého dubna minulého roku se konal v budově KTF UK vzpomínkový večer na Zdeňka Bonaventuru Bouše, který 16. dubna 2002 zemřel. Bonaventura, přáteli nazývaný zásadně "Bony", byl zcela výjimečnou duchovní postavou, prorokem, který ovlivnil zcela zásadní měrou podstatnou část katolických i protestantských osobností dneška. Je však také znám a respektován i mezi kulturní elitou necírkevní.

Sexualita je věčným tématem lidské kultury, vytříbenosti, hloubky, ale i lidské primitivnosti, zločinu a špíny. Různé kmeny a civilizace si v oblasti sexuality vytvořily navzájem odlišná pravidla, leccos tabuizovaly, leccos zase vyzvedly do výše příkladného chování. Dá se říci, že hlavním společným rysem všech těchto většinou nepsaných regulí bylo sociální rozvrstvení: mocné vrstvy si užívaly sexuální svobody, naopak nižší vrstvy byly pod tím větším tlakem zákazů a sexuálního zneužívání, čím totalitárnější bylo uspořádání té které společnosti. Nejvíc na sexuální morálku starých společností prakticky všech typů (až na malé výjimky) doplácely ženy, jejichž postavení bylo víc než otřesné.

V příloze Práva "Salon" pan Dobrovský polemizuje s článkem Václava Bělohradského "Dlouhý stín krátkého století". Článek nazval "Stíny Bělohradského manipulačního stylu". Autor se nám snaží podstrčit, že Bělohradský manipuluje s fakty nebo přímo svými čtenáři. Přitom pan Dobrovský ve svém článku nedělá nic jiného. Manipuluje s myšlenkami pana Bělohradského i s fakty podle svého. Dělá to pomocí rétoriky doby dávno minulé a nám důvěrně známé. Pan Dobrovský se ze stínu modrého ptáka snaží rozcupovat filosofa levicového smýšlení. Pan Dobrovský aby nás přesvědčil o své jediné pravdě, se snaží dokázat, že ten levičák se nestydí manipulovat s fakty i čtenáři.

To ale nestojí za odpověď. Já bych chtěl říci něco jiného.

Britský premiér Tony Blair ve čtvrtek přijal osobní zodpovědnost za kontroverzi týkající se britských jednotek v Iráku. Čelí totiž rostoucí kritice od vládních i od opozičních poslanců ohledně toho, že britská vláda nereagovala dostatečně efektivně a na dostatečně vysoké úrovni na stížnosti od Červeného kříže na zacházení s iráckými zajatci. Vysocí činitelé britské vlády v parlamentě přiznali, že o zprávě Červeného kříže o týrání iráckých vězňů americkými, a také britskými jednotkami z letošního února vůbec nevěděli.

Tento příspěvek Jana Čulíka se vysílal v pořadu Názory a argumenty rozhlasové stanice ČRo 6 ve čtvrtek 13. 5. 2004.

Francouzský deník Libération publikoval zajímavou zprávu:podle jedné z kubánských organizací (Kubánské komise pro lidská práva a národní smíření) by mělo být v současné době až jedno procento (tj. sto tisíc lidí) v "tropickém gulagu".

Podle předsedy této vládou zakázané organizace Elizardo Sancheze je to " hořké ovoce totalitního systému".

Ve dnech 10. a 11. května od 19.15 do 0.30 hodin se v Murmanské ulici v pražských Strašnicích uskutečnilo jednání krajské revizní komise (KRK). Komise je tříčlenná: předseda je Martin Komárek, členové jsou Zdeňka Sovová a Ota Strunecký. Přes dvě hodiny se KRK zabývala vyloučením Milana Horáčka ze SZ základní organizací Praha 1, kde byl členem. KRK rozhodnutí ZO o Horáčkově vyloučení zrušila (Komárek a Strunecký pro revokační usnesení, Sovová proti).

Je zarážející, jak člen křesťanské strany vytrvale zkresluje historická fakta o Palestině a vzniku Izraele, zrovna tak i současnou situaci na palestinských územích. Ve svých článcích horlí proti jednostrannosti, ale jen pokud je Izrael odsuzován jako jediný viník, přitom sám ve svých článcích zcela nesoudně a zaujatě ve všem omlouvá izraelskou politiku a zastává nejvyhraněnější rasistické názory, odvolávaje se na podobné zdroje.

Pavel Urban se ve svém článku ZDE ptá, jaké levicové ideály zdiskreditoval komunismus. Stačí si však přečíst stejné vydání Britských listů, abychom našli odpověď. Válka v Iráku, ospravedlňována lživými důvody, válka, na níž se podílíme a která ve svých důsledcích povede jen k další eskalaci násilí, krutosti a náboženské, stejně jako politické nesmiřitelnosti, byla odmítána 80% českých občanů.

Reakce na tento článek.

Vážený pane kolego,

Omlouvám se, ale byli jsme dokončováním úprav veřejných prostranství na Budějovické a organizací Budějálesu, který pranýřujete ve svém veřejném prohlášení, e-mailových konferencích i na stránkách Britských listů tak zaneprázdněni, že jsme nemohli reagovat okamžitě, píše Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství, a pokračuje:

Policejní sbory v kanadských městech od sebe tak vzdálených, jako je Halifax v Novém Skotsku na atlantické straně a Edmonton v Albertě u Skalistých hor žádají prostitutky, aby poskytnuly kadeře svých vlasů, které by usnadnily jejich identifikaci v případě, že by byly zavražděny.

V sobotu 22.5. se na radnici MČ Praha 13 uskuteční mezinárodní vědecká konference o politické kultuře, kterou pořádají MK Praha 13, Politologické sdružení POLIS a odborně garantuje UPOL FF UK. Konference se zúčastní řada profesorů z německých univerzit a asi 30 německých studentů. Referenti i témata přislibují vysokou kvalitu. Všechny zájemce o problematiku srdečně zveme, konference je plně otevřena veřejnosti.

Místo a čas: 22.5., 9:30-18:30

Radnice MČ Praha 13, Sluneční ul., metro B - stanice Hůrka Za pořadatele,

Jakub Jareš

776/017 950

Tisková zpráva

OSZFO v žádném případě nesouhlasí s navrhovanou vládní předlohou zákona ke zrušení 13 a 14 platů od ledna 2005.

Pokud by zákon prošel v navrhovaném znění, došlo by ke konzervaci letošního tristního stavu platů, kde u přibližně 60% našich pracovníků dojde oproti roku 2003 k poklesu ročního příjmu. Navrhované navýšení prostředků na mzdy od ledna 2005 nepokryje ani předpokládanou letošní inflaci.

Trváme na tom, aby vláda provedla kompenzaci ztráty 13. a 14. platů.

Výbor Odborového sdružení zaměstnanců finančních orgánů

http://home.tiscali.cz/oszfo oszfo@tiscali.cz

Prohlášení premiéra Vladimíra Špidly minulý podzim o přípravě zákona o referendu v ČR vzbudilo velké sympatie a značný zájem v západoevropských kruzích - od občanských hnutí po politiky - které se snaží o "více demokracie" ve všech zemích Evropy. Na rozdíl od účelového jednorázového referenda, české speciality, by se, podle pojetí těchto kruhů, jednalo o první takový krok k evropské demokracii 21. století v nových zemích Evropy. Podle některých zpráv, zveřejněných v zahraničních mediích (citující ale zprávu ČTK vašem duelu v televizním pořadu Partie na Primě s předsedou opoziční ODS Topolánkem ze 7. října 2003), se jedná o závazné prohlášení vlády ČR.

Vladimír Špidla nedávno médiím zopakoval, že vláda bude usilovat o uzákonění referenda obecného v souvislosti s referendem o Ústavě Evropské unie. ODS označila tento postoj za vydírání, neb chce realizovat zvláštní referendum pouze o otázce ústavy EU. Téma změny ústavních institutů považují Britské listy za zásadní pro rozvoj demokracie, a tak požádaly premiéra o rozhovor na toto téma.

V parlamentní kavárně Demokracie se ve středu 12. 5. konal křest knihy. Napsali ji komunističtí poslanci Kateřina Konečná, Jiří Maštálka a kdosi jménem Jiří Studený. Tři lidé (a ilustrátor Michael Marčák, který v tom je ovšem nevinně) vytvořili a vydali nákladem vlastním dílko, nazvané "Evropská unie očima pozorovatelů." Proč zvolili tento název, těžko říci. Nejspíš důvod, proč spolu trávit večery... Titul totiž evokuje, že se čtenář dozví něco více, než o Unii ví. Tedy -- osobní postřehy, názory a pohled do zákulisí Evropského parlamentu a dalších institucí Evropské unie. Očima pozorovatelů. Ničeho takového se však čtenáři nedostane.

V České republice je prezident jen reprezentativní figurou, i když má určité monarchické pravomoci, jako udělovat milosti a amnestie, jmenovat šéfa ústřední banky a doporučovat ústavní soudce. Avšak národ hlavně od prezidenta očekává, aby ho dobře reprezentoval. A v mnoha ohledech je tak prezident Klaus daleko přesnějším symbolem českého národa než Václav Havel.

Jedna věc, kterou mají navzájem společnou muži, kteří usekli hlavu Američanu Nicku Bergovi v Iráku a vojáci, kteří týrali irácké vězně ve vězení Abu Ghraib či Palestinci, kteří zadrželi tělesné pozůstatky izraelských vojáků v Gaza City či vrazi Daniela Pearla v Pákistánu, je to, že měli všichni velké potěšení z toho, co dělají, míní Theodore Dalrymple, vězeňský lékař, v deníku Daily Telegraph. Není prý téměř větší potěšení na tomto světě než páchat obrovskou krutost při přesvědčení, že se to děje po právu a po spravedlnosti. V ničem není větší radost než ve vandalismu, který má společenský účel.

Když mi na vysoké škole eurosvazáčtí spolužáci, kteří se stali asistenty, vyházeli všechny učitele, jichž si bylo lze vážit, a nakonec i vedoucího katedry, kterého jsem měl svého druhu za otce, odjel jsem do dalekého ostrovního království, načež když jsem se vrátil, nemaje studijního živitele, začal jsem shánět zaměstnání. Ve vitrínce na zastávce autobusu přímo před domem našeho domácího jsem čítal analýzy z jedněch novin; co chvíli jsem se na začátku těchto komentářů mohl dočíst jména jako jsou Günther Grass, Bertolt Brecht či alespoň Karel Kryl, což jsou sice zhusta používané ikony, ale citovat z jejich díla se dnes v médiích většinou nedoporučuje. Autor oněch článků byl navíc zakladatel slavného exilového nakladatelství a ty noviny byly nadepsány jako levicový deník. Když jsem obeslal svým životopisem redakce českých tiskovin, přihlásily se mi právě tyto noviny. Rozumějte mi; jsem prostý český literát, publikoval jsem asi v dvaceti časopisech, sáhlo po mně několik rádií, a dokonce i Reflex, ale všechny jen na externí spolupráci.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.