Tento film proniká hluboko do jádra svých postav -- je to zralé svědectví, které do českého prostředí přináší nadhled. Ten se ale především projevuje způsobem režijního vedení a výkony herců spíše než explicitním vyjadřováním nějakého "mezinárodního" pohledu na svět. Své herce vede islandský režisér a scénárista opravdu jistou rukou. Film nabízí pohled zvenčí, a je tedy do určité míry "jiný" -- přitom však české realitě autor a režisér dobře rozumí.

Silný kafe se částečně odehrává ve filmařském a hereckém prostředí. Je především studií mezilidských vztahů -- jeho protagonisté vůči sobě většinou jednají neohrabaně -- dělají v mezilidských vztazích brutální chyby.

Snímek začíná jednou velmi "českou" scénou -- producent Honza vnutí do filmu, který se v Silném kafi natáčí, svou dívku jako mikrofonistku. Neurotický sebestředný režisér David (hraje ho až s určitou woodyallenovskou inspirací Martin Hoffman) si mu teatrálně stěžuje, že je tato mikrofonistka "úplně blbá", že je nemožná a že pokud bude "na place", že film nedokáže dotočit Producent režisérovi vysvětlí, že mikrofonistka je jeho dívka a režisér ji musí ve štábu strpět. Režisér se producentovi podvolí.

Film čechovovsky pokračuje zdánlivě bez zápletky soustřeďuje se na každodenní život několika mladých lidí. Na ulici se s velkým nadšením po mnoha letech shledají Češka Renata a Finka Maya a rozhodnou se vzít své partnery na výlet do Českého Šternberka, kde kdysi obě chodily do školy. Jejich milenci pro výlet neprojeví zrovna nadšení: Chorvat Tomislav, který má s Mayou značně bouřlivý vztah, prostě odmítne jet. Zůstane v Praze a sedí ve své oblíbené hospodě, než se nakonec rozhodne se do Českého Šternberka přece jen vydat. Režisér David vůbec nechce opustit městské prostředí: venkov ho nezajímá, je mu nepříjemný a obtěžuje ho.

Během cesty i posléze plavby na kánojích po řece Sázavě se vztahy v mladé čtveřici vyvíjejí a krystalizují -- mnoho situací baví svou komikou, jsou však i vážnou analýzou mezilidských vztahů. Zábavné a komické jsou některé neurotické monology režiséra Davida. Martin Hoffman vytvořil skutečně přesvědčivou postavu sobeckého až odpudivého mladíka, s nímž se jeho dívka nakonec rozejde.

Škola ve Šternberku je polorozpadlá a koupil ji postarší Islanďan. Ve vesnici shodou okolností bydlí i rodiče producenta Honzy, který, jak se ukáže, byl před mnoha lety prvním milencem Davidovy Renaty. V domě si výletníci i s producentem uspořádají mejdan. Renata naváže nový milostný vztah s romantikem "Tichomilem" Láďou z Českého Šternberka. Všichni jsou nakonec po zásluze odměněni i potrestáni, závěr filmu však nepůsobí schematicky. Zajímavé jsou i okrajové postavy lidí starší generace, matka (Hana Maciuchová), která má citlivý literární vztah k "Tichomilovi", a otec (Jiří Lábus), necitlivý primitiv, který se pořád jen dívá na televizi.

V rámci přesného odpozorování partnerských vztahů porozuměl režisér dobře i vztahu mezi muži a dívkami: muži (snad kromě "Tichomila") -- ať jsou jakéhokoliv věku -- vyznívají ve filmu většinou jako sebestřední, nepříliš citliví sobci, s jejichž dětinským chováním musejí mít ženy trpělivost. V tomto smyslu je otec, kterého dobře hraje Jiří Lábus, archetypální postavou.

Zajímavé je, že pro české kritiky bylo poněkud nepřesvědčivé mezinárodní "obsazení" filmu. Je skutečně realistické, aby polorozpadlou školu v Českém Šternberku vlastnil Islanďan? A jak často najdete v Praze Finku, která by chodila s Chorvatem a vzájemně by se dorozumívali česky? Tento "mezinárodní" aspekt Gunnarssonova filmu mi však nevadí.

Trochu rušivě působí ve filmu jeho technická kvalita -- byl zjevně natočen co nejlevnějším způsobem nějakou malou kamerou, která v celcích působí - zřejmě v důsledku své malé rozlišovací schopnosti - nezaostřeně. Kvalitě filmu to však neubírá. Herci, kteří ve filmu hrají, jsou dosud v podstatě neznámí, alespoň pro filmového diváka. Byli však velmi dobře vybráni a i jejich zásluhou působí film velmi autenticky.