Severokorejský náměstek ministra zahraničních věcí varoval, že je prý nynější jaderná krize horší než v roce 1994, kdy stál korejský poloostrov na pokraji zkázy, a apeloval na Británii, aby využila svého vlivu na Washington a odvrátila válku.

Amer al-Saadi je "vědeckým poradcem" Saddáma Husajna a Colin Powell ho jmenoval ve své zprávě jako člověka, který nese hlavně vinu za to, že se zbrojním inspektorům OSN nedostává řádných informací. Al-Saadi je hlavním iráckým styčným důstojníkem pro spolupráci se zbrojními inspektory.

Česko a Polsko se již přidalo na stranu vítěze dávno.

Maďarsko na svém území školí Iráckou guerillu pro občanskou válku.

Slovensko by rádo taky, ale nemá peníze.

Posílám článek pomalu už s obavou, že pacifismus bude posuzován stanným právem, poznamenal v příloze k tomuto článku jeho autor.

Paní ministryně například uvádí, že někteří výrobci nabízí v ČR řadu svých léčiv za ceny vyšší než v Německu, Velké Británii a Francii. To neodpovídá skutečnosti.

Od hvězd komunistické minulosti naší země jsem původně očekával minimálně stáhnutí se do ústraní, nedočkal jsem se. Poté jsem se domníval, že nedají-li si pokoj a mermomocí chtějí dále plnit sportovní haly a kulturáky, měli by se alespoň držet zpívání. Přiznám se, že mne ani nenapadlo, že by mohla mít figura nejzprofanovanější - Karel Gott - tolik drzosti a tak málo studu a pomyslela na jakoukoli nelevicovou politickou angažovanost. Jeho zamýšlená kandidatura na prezidenta je už ale trochu silný kalibr.

Asi bych se tím nezabýval, jenže lidí, kteří chtějí mít Husákova slavíka prezidentem, je, zdá se dost.

Když jsem článek přečetl podruhé, upustil jsem od toho. Byl napsán s neuvěřitelnou neznalostí faktů o soutěžích obecně i o průběhu této soutěže a realizace vítězného návrhu. Je plný závažných jmenovitých obvinění a osobních útoků na lidi, o kterých autor jistě nikdy předtím neslyšel a rozhodně se nepokusil s žádným z nich kontaktovat a alespoň základní informace o soutěži se dozvědět.

Pouhé tvrzení pana Gjuriče, že jsou nepravdivá, není příliš přesvědčivé. Když jsou tak snadno vyvratitelná, proč to pan Gjurič neudělal? Proč nám nyní nepřiblížil svoji znalost o soutěžích obecně? Fascinuje mě představa, v českém prostředí běžná, že autor je povinen publikovat jen to, co mu kdo řekne, bez nároku na vlastní analýzu a pohled.

O dva odstavce dále ale zpráva ČTK obsahuje další citaci mluvčího Arniky, která zpochybňuje úmysly ekologů a celou akuzu PCB odsouvá do roviny spekulací o ekonomickém lobbingu "ekologickými" argumenty. Pokud se zpráva ČTK zakládá na pravdivých výrocích, způsobil všem ekologům Jindřich Petrlík nezhojitelný šrám na jinak "cnostné" pověsti. Směšováním argumentů ekologických s ekonomicko-privatizačními by totiž dokázal vlastním přiznáním to, co se kdysi nepovedlo některým novinářům v případě Temelína: získat přímý důkaz o propojení skrytých ekonomických zájmů - tentokráte zájmů budoucích nabyvatelů na snížení ceny podniku při privatizaci - s ekologickými aktivisty a jejich prosazování prostřednictvím "kauz" generovaných naivními ochránci přírody.

Britské listy kritizovaly sdružení Arnika za "mediálně-reklamní" diletantismus už tehdy, když jeho aktivisté se nechali fotografovat s vlaječkou sdružení a respirátory ve "firemních oblečcích" před kontejnery s neznámým obsahem, které Spolaně uplavaly při povodních. Další kritiku Britských listů si vysloužili ekologové z Arniky za pořádání mediálních snídaní s novináři. Arnika vznikla odchodem některých aktivistů ekologického hnutí Děti země z mateřské organizace pro nepřekonatelné rozdíly v chápání poslání hnutí a způsob práce, jak se tehdy vyjadřovali jejich mluvčí "off record", když byli nuceni tyto koncepční roztržky vysvětlovat. Jádro organizace Arnika dnes tvoří několik "mediálních právníků" a hlavní metodu práce napadání rozhodnutí správních orgánů státu prostřednictvím možností stávajících právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, zvláště v oblasti EIA (posouzení vlivu staveb na životní prostředí).

Za většinou problémů dnešního globalizujícího se světa stojí, myslím, náš převládající způsob přemýšlení o něm.

Je sice nespornou pravdou, že nám tento způsob myšlení umožnil nebývalý technologický rozvoj a nesmírně usnadnil život, avšak nic z toho nás nijak výrazněji psychologicky neovlivnilo. Kdybychom měli možnost provádět srovnávací anketu, jak spokojeně žili evropané např. v době hrazených keltských osídlení a jak dnes, asi bychom dostali podobný obraz, ačkoliv průměrná délka života je nyní možná až dvakrát delši, o zdravotní péči, výživě, komfortu a mnoha dalších věcech ani nemluvě.

Tato úvaha navazuje na článek "Proč jsme ztratili schopnost sebereflexe" z BL z 3.2. ZDE , rozvíjí myšlenky v něm uvedené a nabízí trochu jiný pohled na tuto problematiku.

Podle informací lichtenštejnského právního zástupce Dr. Vladimíra Železného zastavil Zemský soud ve Vaduzu na doporučení státního zastupitelství 22.1. 2003 pravomocně trestní stíhání proti správci společnosti Astrona Foundation Waltru Schleglovi a Dr. Vladimíru Železnému.

Je mi ale jasné, že bez konfliktu se můj článek v Britských listech nemohl obejít. Protože napadá pop-artový mýtus současnosti, protože napadá téma společensky živé až neuralgické - umění ve veřejném prostoru, které ne všichni musí považovat za umění. Stejně jako Janu Paulovi se nelíbí pomník obětem komunismu, který mne vůbec, ale vůbec neuráží a jehož umístění nepovažuji za architektonický paskvil (a přes Paulovu sžíravou kritiku se k její kvalitě ani k samotnému dílu nehodlám jakkoliv vyjadřovat), mně se nelíbí neonová srdce na hradech či zámcích, trnové koruny na historických budovách. Christa balícího město do igelitu a krajinu do plátna, aniž by naň něco namaloval, považuji za pozéra své doby, která dávno minula. Dlouhá řada výstav v Kasselu pod společným názvem Documenta takových "výbojů" byla za uplynulých třicet let plná. Teorietici v celé Evropě včetně tehdejšího Československa měli o čem planě žvanit a život šel dál. Kde je třicet let starým kasselským výbojům konec dnes? Padá na ně prach. Čas prověřuje umění lépe, než leckteří výtvarní kritici - což říkám i jako autor. A mám před budoucností obrovskou pokoru.

Má revolta proti havlovskému mýtu nemohla ani Britskými listy projít bez povšimnutí, protože se má kritika dotýká otcovského srdce výtvarného kritika, kterému jsou - pro mne naivní - kroky jeho syna pohlazením po otcovské duši. A protože je Jan Paul - no, prostě - Jan Paul. A i když mi - zbytečně - plive do tváře, nezlobím se na něj. Protože on už jiný být neumí.

Toto jsou mé odpovědi na dotazy jednoho německého politického týdeníku ZDE , proč "ČR podporuje tak nekriticky Spojené státy":

Jedná se o řadu věcí:

S názorem Václava Havla se neztotožňuji. Navíc mi jeho okázalá servilita vůči Americe vadí. Dle mého názoru tím nedělá České republice dobrou službu - vzbuzuje tím dojem, že jsme nějaká banánová republika obývaná nevzdělanými, neinformovanými, nekritickými, servilními blbečky.

Kromě toho si nejsem příliš jistý, do jaké míry v tom hrají roli případné soukromé zájmy V. Havla.

Jiskřivým způsobem na tyto - tušené a tehdy nevyslovené - otázky dal odpověď ve svých analýzách pro Britské listy bývalý diplomat, dnes vysokoškolský pedagog Miroslav Polreich v rozmezí od února 2002 do února 2003.

Otázky jsou to nicméně inspirativní a stojí zato si na ně odpovědět. Doufejme, že čtenáři německého týdeníku nestojí o potvrzení propagandistických tezí nového amerického ministerstva propagandy, ale o autentický názor z druhé strany šumavské hranice.

V Afghánistánu, v této divošské zemi se už skoro úplně rozložil mír - ale to je příběh, který byl vygumován z mysli Američanů, argumentuje v deníku Independent Robert Fisk.

Koncem loňského prosince přišel email Radomíra Vrajíka (vrajik@logika.com).

Týkal se České spořitelny, potažmo posledního výkřiku techniky, služby internet banking. Čtenář píše:

Asi tak v září 2001 vnutili manželce ve spořitelně autentizační kalkulátor internet banking pro běžný účet a sporožiro za cca 1500 Kč.

Načež tato služba nebyla pro běžný účet 3 měsíce do konce roku v provozu ze strany spořitelny - technicky nezvládnuto.

Všichni spolupracovníci časopisu na něm pracují ve veřejném zájmu zadarmo, případně ho dotují z vlastních zdrojů, někteří velmi podstatně. Finanční dary nám umožní dělat více práce ve veřejném zájmu s větším počtem spolupracovníků a profesionálněji.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.