|
9. 2. 2003
Jan Sokol na Hrad: orgie průměrnosti nezatížené vkusemSobotní Právo hlásá z úvodníku první strany takřka neuvěřitelnou zprávu: Favoritem na Hrad exministr Sokol. Šedesátišestiletý bývalý ministr školství Tošovského vlády, dnes děkan fakulty humanitních studií Karlovy univerzity, bývalý chartista a trvalý zastánce školného by měl být "průřezovým" kandidátem vládní koalice, navrženým premiérem za ČSSD Vladimírem Špidlou?
Pokus zavést školné se objevil potřetí (poprvé to bylo v roe 1993 na doporučení OECD a Světové banky, druhá v roce 1995 ve vládním návrhu zákona) v letech 1997 až 1998 ve spojení s přípravou zákona o vysokých školách. Návrh ztroskotal především na odmítavém stanovisku reprezentace vysokých škol. Ta se nehodlala smířit s tím, že by školné ve své podstatě vybíral stát a celková dotace na vzdělávací činnost by se o vybrané školné snížila. Uvedený návrh prosazoval ministr školství Jan Sokol, který navrhoval školné ve výši 6000 Kč. I když tento návrh podpořil prezident republiky, tak Parlament České republiky návrh neschválil. Proti hlasovalo 94 poslanců, pro se vyslovilo 79 poslanců. V červnu 1998 byl Jan Sokol ministrem školství v Tošovského vládě a tehdy o něm vyšel v Respektu článek Martina Kontry Extremisté s diplomem. V něm napsal týdeník Respekt toto: Největším nepřítelem rozšiřování univerzit je ovšem sám ministr Jan Sokol (KDU-ČSL): "Počty vysokoškolských studentů jsou dostatečné. Už teď to je čtvrtina populace." Důvod je podle Sokola jednoznačný. Pro více vzdělaných lidí u nás není práce. "Uvědomte si, že nejnebezpečnější skupinou ve společnosti je nezaměstnaná inteligence. V Evropě stála vždy v čele všech levicových bouří," varuje veřejnost s vážnou tváří ministr. Britské listy se tehdy dotázaly ministra školství, jak své výroky myslel. Vznikla měsíc trvající debata, která trvala až do voleb, po nichž se stal ministrem školství Eduard Zeman. Články Jana Sokola a texty o školské politice Jana Sokola na serveru BL
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
Další závažné téma:
Téma školství > |
|
Jan Sokol zasáhl i do poslaneckého návrhu zákona o změně ve financování studia na vysoké škole předkladatele Petra Matějů (US) a Moniky Mihaličkové (US), kde Sokol zpracoval v rámci tzv. programů celoživotního vzdělávání návrh možnosti absolvovat kurzy, které jsou akreditovány pro denní studium, za úplatu (tedy za školné). Podle propočtu by se školné v prvním roce za daných podmínek mohlo pohybovat ve výši 6,5 tisíc až 19,5 tisíc. V dalších letech se předpokládalo, že by se horní hranice zvýšila na 26 tisíc. Teprve v průběhu rozpravy byla ta nejkontroverznější část - § 60 (placené studium) změněna na tzv. měkkou variantu, která nezařazuje programy celoživotního vzdělávání mezi akreditované programy, ale umožňuje VŠ, aby kompetence získané v těchto programech bylo možné ve větší míře uznat při studiu akreditovaného programu. Laicky řečeno slovy poslance Miloslava Kučery st. (ČSSD): "...přihlásím se do programu celoživotního vzdělávání, za tuto možnost si zaplatím, získám v tomto programu 60 % (neboť tak to novela umožňuje) kreditů, a pak už není zase až tak složité, abych přešel na zbytek studia do řádného studia a dokončil studia získáním vysokoškolského titulu, teď již bez placení, jak tady bylo před chvílí také řečeno. Tímto elegantním přechodem - buďme upřímní, protože z hlediska kapacity vysokých škol situace je taková, že prostě počet studentů bude stále moci být jenom takový, jaký je - znemožním jiným studentům, kteří si nezaplatili, řádně studovat a vysokoškolský titul získat". K otázce školného proběhly v roce 2001 dva sociologické průzkumy. První šetření provedla agentura STEM v měsíci lednu, kdy se pro zavedení systému "školné-půjčka" vyslovilo 58 % dotázaných pro, proti bylo 42 % respondentů. Druhé šetření proběhlo v měsíci září, toto šetření uskutečnil Sociologický ústav AV ČR - centrum pro výzkum veřejného mínění, kdy 63 % dotázaných vyjádřilo nesouhlas k zavedení školného, 21 % bylo pro zavedení a 16 % respondentů nedokázalo vyjádřit svůj konkrétní postoj. Vláda tehdy návrh zákona o změně ve financování studia na vysoké škole posoudila a projednala na své chůzi v lednu 2002 a vyslovila s tímto návrhem nesouhlas, a to zejména z těchto důvodů:
Negativní stanovisko k uvedenému návrhu zákona také zaujala, v rámci připomínkového řízení, Českomoravská konfederace odborových svazů. Návrh zákona o změně ve financování studia na vysoké škole pak projednával Parlament na svém jednáním dne 12. února 2002, při hlasování z přítomných 175 poslanců bylo pro nepřijetí 105, proti 66 poslanců, proto byl návrh zákona zamítnut v prvním čtení. Právo ve svém sobotním vydání cituje kladné vyjádření k Sokolově nominaci od místopředsedkyně Jitky Kupčové, která původně podporovala kandidaturu Miloše Zemana a potom si prřála alespoň kandidáta z řad ČSSD:
Místopředsedkyně Sněmovny za ČSSD Jitka Kupčová ale dala Sokolovi naději: "Sama za sebe mohu říci, že Jan Sokol je pro mne přijatelný kandidát."
Bývalý ministr školství Zeman reagoval na dotaz Britských listů sklesle: "Je mi to už jedno, když vidím ty bejkárny, které Vláďa (Špidla) udělal... Říkal jsem, že to není ideální..." I jemu předtím volali jak premiér Špidla, tak Zdeněk Škromach, tak Stanislav Gross.
Části soc. dem. zákonodárců a komunistům by mohlo vadit, že Sokol v roce 1995 podepsal výzvu Smíření 95, v níž signatáři nabádali k neprodlenému zahájení rozhovorů mezi českou vládou a politickou reprezentací sudetských Němců. Navrhovali mj., aby se jednání soustředilo na společný program, který by měl umožnit návrat těm odsunutým, kteří si ho budou přát, a to za podmínky, že budou mít stejná práva jako ostatní občané ČR. Výzvu tehdy podepsal mj. Petr Pithart. Sokol v roce 1995 řekl v MfDnes : "Hned na začátku (dialogu) se však musí říci dvě základní věci: Odsun byla hanebnost, ale žádný majetek vracet nebudeme." Podle Sokola by odsouzení odsunu nemělo být slyšet jen od historiků nebo právníků, ale také od státní moci. "Musí to být závazný postoj legitimní instituce," řekl tehdy Sokol. V roce 1991 patřil Sokol spolu s dalšími politiky a katolickými duchovními k signatářům společného prohlášení křesťanů z Čech a Německa vyzývajícího k narovnání vztahů. zdroj: Právo - Novinky
Prof. Jan Sokol, CSc., Ph.D..
Narozen 18. dubna 1936 v Praze, ženatý (1961), m. Františka, roz. Patočková (dcera filozofa Jana Patočky), 2 synové, 1 dcera.
Český filosof, překladatel, programátor a redaktor časopisu 'Přítomnost'. Bývalý ministr školství v úřednické vládě Tošovského, dnes děkan fakulty humanitních studií UK. Narodil se v Praze, vyučil se a pracoval jako zlatník, později mechanik. V roce 1958 složil s vyznamenáním maturitu v dálkovém studiu. V roce 1963 přijat do dálkového studia matematiky na Univerzitě Karlově. V letech 1964-90 pracoval jako programátor, později vedoucí výzkumný pracovník ve 'VÚMS Praha' na vývoji základního programového vybavení počítačů. V tomto oboru publikoval několik knih a desítky odborných článků. Tituly získal až po listopadu 1989. Od roku 1990 přednáší filosofii a religionistiku na pedagogické a filosofické fakultě Univerzity Karlovy i jinde (Ústí nad Labem, Olomouc). V květnu 1993 obhájil diplomovou práci, v březnu 1994 získal titul kandidáta věd a v dubnu 1995 titul doktora. V letech 1990-92 byl poslancem 'Federálního shromáždění' za 'Občanské fórum' a místopředsedou Sněmovny národů, předsedou poslaneckého klubu Občanského fóra' a stálé parlamentní delegace v Evropském parlamentu'. V roce 1992 kandidoval do Federálního shromáždění za Občanské hnutí. V roce 1992 byl kandidátem na prezidenta ČSFR pro 5. kolo voleb navrhovaným ČSSD. Kandidatury se vzdal. V letech 1993-96 byl členem strany Svobodní demokraté-Liberální strana národní sociální. Členství se vzdal. Roku 1996 kandidoval za KDU-ČSL neúspěšně do Senátu. V únoru 1997 byl jmenován docentem filosofie a poradcem ministra školství. Od 2. ledna do července 1998 byl ministrem školství, mládeže a tělovýchovy. Od srpna 2000 je pověřen vedením fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Spolupracoval na ekumenickém překladu bible, přeložil řadu zejména filosofických knih (Teilhard de Chardin, Lévinas, Gadamer, Ricoeur, Blondel, Foucault či Maritain), publikoval v mnoha časopisech, spolupracoval na několika slovnících a encyklopediích. V sedmdesátých letech vedl různé bytové semináře (např. v letech 1973-82 seminář o Nietzscheovi), v roce 1976 podepsal 'Chartu 77' a publikoval v samizdatu. Je ovlivněn personalismem a fenomenologií, zabývá se zejména filosofickou antropologií, dějinami náboženství a překládáním z různých jazyků (vede interpretační semináře v různých jazycích). Kromě četných přednášek v cizině (zejména na evropská a filosofická témata) také absolvoval studijní pobyty na univerzitách v Heidelbergu a v Pensylvánii.
|
Britské listy se otázaly Jitky Kupčové, zda Právu potvrdila bezvýhradnost nominace Jana Sokola. Z jejího vyjádření vyplývá, že za Sokola telefonicky orodoval celý vyjednávací tým, přičemž Vladimír Špidla ji prosil, "aby o něm alespoň mluvila pozitivně". Odvolával se prý přitom na kladné stanovisko Sokolova nástupce - ex-ministra školství Eduarda Zemana, který se jinak netají s tím, že jeho kadidátem byl Miloš Zeman. Za několik minut po telefonátech všech tří vyjednavačů volala redakce Práva...
Na otázku, jestli je Sokol volitelný, odpověděl předseda školského výboru Sněmovny : "Jsem schopen ho volit v prvním kole třetí volby." "Domníváte se, že bude zvolen?" "Myslím, že ne. Asi budeme mít prezidenta Klause..." Po chvíli váhání pokračoval: "Není jasné, že ho vůbec budeme nominovat. Volba se koná až 28. února..." Zeman Britským listům potvrdil, že "v klubu panuje přesvědčení, že "někoho" už by poslanci zvolit měli. Někoho." 
Britské listy se z jiných zdrojů dozvěděly, že premiér Špidla nyní při shánění podpory pro Jana Sokola obvolává všechny poslance a senátory jednotlivě. Pro řadu z nich je ale Jan Sokol nepřijatelný nejen pro své názory na vysoké školství a školné, ale i na téma, dosud velmi neuralgické - poválečný odsun sudetských Němců a "smiřování", které nastalo po "sametové" revoluci. I proto se očekává, že pro Sokola nebude hlasovat ani většina klubu KSČM, bez jejichž halsů se vládní koalice neobejde.
