Ale v zákulisí vše vypadá jinak. Vedle dnes již okrajové volby prezidenta -- poněvadž žádná, ani vítězná strana nemůže být spokojena s rolí menšinového prezidenta bez podpory, probíhají osobní dramata účastníků dlouhodobé politické krize, přičemž vládní koalice prožívá bod varu.

Hana Marvanová tiše trpí v sociálně zaměřené vládě, stejně jako Vladimír Špidla si musí neustále ověřovat svou pozici ve vlastní straně. Ivan Pilip se rozhoduje o své nejisté politické budoucnosti, ačkoliv sestavování vlády zvládl na výbornou. Cyril Svoboda je pod soustředěným tlakem vnitrostranické opozice a každý více či méně nešikovný výrok na adresu bratrů a sester ve straně může zažehnout jeho pád. Stejné drama zažívá i Miloš Zeman, jehož taktizování jej tentokrát odsunulo až k nejisté a možná nikdy uskutečněné druhé volbě prezidenta. Musí být velmi těžké vítězit ve volbách a poté prohrát s vlastními kolegy ve straně.

V opozici hraje o všechno Václav Klaus. Tak docela ale prohráno nemá. V případě, že by ODS zvítězila v příštích parlamentních volbách, stěží nalezne lepší ikonu než Klause. To by se pak mohl Václav Klaus stát prezidentem v roce 2008. Pokud bude tříkolová volba, pak se stane vítězem letošních prezidentských voleb Jaroslav Bureš a po komunálních volbách obrozená ODS opět ucítí hořkou porážku.

Dlouhodobá krize vlády spočívá v klesající voličské podpoře koaličních stran. Unie svobody se dostala pod pětiprocentní hranici pro vstup do Parlamentu a nejmenovaní ministři již uvažují o přestupu k jiné politické straně. Lidovci zase dlouhodobě ztrácejí dva ze tří pilířů své moci -- zemědělce, tedy venkov, a důchodce. Obě skupiny jim potichu přebírá KSČM, u které můžeme být v dalších volbách překvapeni nárůstem podpory voličů. Vládní sociální demokraté zase ztratili i přes výbornou volební kampaň v roce 2002 téměř půlmilion voličů a zdá se, že sérií úsporných balíčků levicové a středové voliče znovu nenalákají.

V mimoparlamentním fóru je vyjma Evropských demokratů naprosté ticho. Ti, kteří před volbami křičeli "Pusťte nás do médií", dnes kromě sporadických akcí nedělají nic, čím by přilákali voliče. Dostane-li se do parlamentu nová strana, bude se zcela jistě jednat o Evropské demokraty. Ti mají potenciál sebrat bývalé voliče Čtyřkoalice a dosáhnout na desetiprocentní výsledek. Sdružení nezávislých kandidátů a Strana zelených pohřbily své šance, když se před volbami nespojily v jeden celek, protože dohromady by vysněných 5 % dosáhli. Sládkův remake se konat nebude a bývalí Důchodci posílí řady komunistických voličů.

Z dnešního pohledu se rýsuje v parlamentu silná ODS na pravici, silná KSČM na levici, ČSSD stále nad 20 %, KDU-ČSL by bojovala nad pětiprocentní hranicí a možná ještě Evropští demokraté. Vládu Vladimíra Špidly tak dokáže zachránit jedině Jan Kasl, nebo komunisté. A to jsou z politického hlediska překvapivé varianty. Nechme se překvapit, zbývají nám ještě 3 roky a úspěchy či neúspěchy po vstupu do Evropské unie.