|
6. 2. 2003
Volba prezidenta -- nutná nezbytnost nebo nezbytná nutnost?Zvykli jsme si, že šachové partie v politice se vyhýbají stolci na Pražském hradě. Za celou dobu svého úřadu neměl Václav Havel opravdového protivníka při volbě prezidenta. Snad jediným pokusem byl návrh slovenského kandidáta prostřednictvím republikánského poslaneckého klubu ve Federálním shromáždění v roce 1992, který počítal s jednotnou podporou slovenské části zákonodárného sboru. Tehdy Václav Havel zdánlivě vzdal boj a počkal si až do mnohem jistější volby českého prezidenta.
|
|
Úřad prezidenta jsme 13 let vnímali nadstranicky, protože prezident nikdy členem žádné strany nebyl. Jenže dnes máme na výběr pouze bývalé straníky. Nemůžeme to našim parlamentním stranám vyčítat, protože každá politická strana je vděčná těm, kteří pro ni pracovali. Pokud jsme jednou souhlasili s Ústavou ČR, pak jsme nutně souhlasili s nepřímou volbou prezidenta. Jednotlivé poltické strany jasně před volbami deklarovaly, zda přímou volbu podpoří, nebo ne, a my jsme podle výsledků voleb upřednostnili jiné elementy volebních programů. Proto jsou dnes kritické ohlasy občanů především kritikou do vlastních řad. Z poslední volby prezidenta vyplývá jasné poselství -- prezident už nikdy kromě krizových momentů nebude sjednotitelem vlasti, poněvadž bude pocházet ze stranického prostředí, a logicky si nezíská konsensuální podporu převážné většiny politické reprezentace. Z takové úvahy ovšem vyplývá, že bychom klidně mohli uvažovat o změně přístupu k této funkci. Prezident již totiž nebude opravdovým sjednotitelem, nýbrž dalším premiérem či předsedou parlamentní komory. A věřme, že premiér bez vlády nebo předseda parlamentní komory bez zákonodárců je jako nahý král. |
