V roce 1994 se pokoušely americké výzvědné agentury přesvědčit britskou vládu, že jsem ruský špion. Zavolala si mě MI5, ukázali mi obrovské množství zpráv, které jim poslala CIA, a bylo mi řečeno, že Washington tvrdí, že má pro svá tvrzení "přesvědčivé a nezvratitelné důkazy". Ve skutečnosti nebylo na jejich tvrzení ani slova pravdy jak mi potvrdily britské úřady. Incident v Tonkinském zálivu, který byl využit jako ospravedlnění pro vstup USA do války ve Vietnamu, a útok na továrnu al-Shifa nedaleko Chartúmu jsou další příklady špatné výzvědné práce. V případě Iráku nevzniká, jak se zdá, naléhavost vojenské akce proto, že by sílila irácká hrozba, ale z politických a hospodářských důvodů v Americe.

Skepsi ohledně britskoamerické propagandy potvrzuje celá řada vysokých vojenských důstojníků a bývalých výzvědných analytiků, kteří nejsou přesvědčeni, že je válka v této etapě ospravedlnitelná. Mnoho z nich se domnívá, že hrozba britským zájmům i regionální stabilitě v důsledku Američany vedeného útoku na Irák vzroste. Nemám pochyb o tom, že existují jiné možnosti, jak svrhnout režim Saddáma Husajna, aniž by bylo nutno přikročit k invazi. Tyto možnosti jsou jistě pomalé a nedramatické, a tedy pro politiky neatraktivní, ale musíme doufat, že OSN, která je bohužel zranitelná vůči americko-britským tlakům, bude požadovat řádnou analýzu. Mezitím bychom měli podporovat [čelného britského liberálnědemokratického politika] Charlese Kennedyho a ostatní, kdo v Británii představují rozumné názory, v jejich tvrzení, že by bylo morálně nesprávné zahájit útoku dříve, než bude stoprocentně a autenticky prokázána jeho nutnost.