Už je to vidět i na výsledcích našich žáků. Výzkumy České školní inspekce a dalších institucí to jenom potvrzují - převažuje biflování, funkční gramotnost žáků je nedostatečná, děti nečtou a množí se kázeňské problémy. Příčin je několik, ale dvě se jeví jako zásadní. České školství po roce 1989 neprošlo zásadnější reformou, která by respektovala změněné potřeby žáků i společnosti, a také je dlouhodobě podfinancované.

Zatímco členské státy EU dávají na školství 6% HDP, u nás se jen velmi pomalu blížíme 5%. Navíc se prostředky neinvestují efektivně. Akce Internet do škol je toho nejkřiklavějším dokladem, ale spoustu peněz spolykaly i nekoncepční pokusy zavést státní maturitu, která se neustále odkládá. Ostatně jako všechno ostatní, včetně slíbené 16 tarifní stupnice nebo kariérního řádu.

Kdo si sliboval zlepšení poměrů s příchodem nové vlády, musí být zklamán. Její programové prohlášení nabídlo v otázkách školství jen bezobsažné fráze a přísliby mlhavější než kdykoliv předtím. Důvodem je nejspíš to, že přestože se školství stalo opět prioritou číslo jedna, do čela resortu byl instalován člověk, který se školstvím nikdy nezabýval a dnes a denně prokazuje, že se s ním dosud neseznámil! První prohlášení ministryně Buzkové o tom, že propustí 30.000 učitelů, způsobilo v řadách pedagogů naprostý šok, protože sladké předvolební sliby se náhle změnily v otevřené zastrašování. Dalším krokem nové ministryně bylo vyslání dcerky na soukromou francouzskou školu, kde se platí školné 100.000 korun, což je roční plat začínajícího učitele, a navíc se zde vůbec neučí podle českých osnov. Následují problémy jejího manžela v souvislosti s podnikáním v bankovnictví. V civilizované zemi by stačila pouze jedna z těchto kauz na to, aby ministr musel svou funkci definitivně opustit.

To se ovšem nestalo a následovalo vágní prohlášení ministryně, že se soustředí na nápravu chyb v Internetu do škol. Většina finančních prostředků ale byla dávno "proinvestována", takže na splnění vytčeného cíle celé akce nejsou peníze. Školy sice dostaly počítače, ale nemají výukový software...

Buzková také prohlásila, že na jaře předloží zákon o kariérním řádu. Učitelů se ale nikdo nezeptal, jestli ho vůbec chtějí a v jaké podobě. Budou postaveni před hotovou věc. Místo aby byli zapojeni do demokratické diskuze, zbývá jim jen naprostá rezignace. Ministryně školství jim zatím nic konkrétního nenabídla a vládním slibům po předchozích zkušenostech nikdo nevěří.

Je mi líto generace dětí, která na neřešené problémy a nekoncepční improvizace ve školství doplatí, a divím se, že se dosud masivně neozvali právě rodiče. Kvalifikovaní učitelé si totiž nakonec nějak poradí - budou se výuce věnovat na 50% a najdou si druhé zaměstnání, aby uživili rodinu, nebo školství opustí. Na rozdíl od dětí jim totiž žádný zákon nenařizuje povinnou školní docházku...

Autor je zakladatel Učitelského odborového klubu www.volny.cz/uok.