1. USA českým studentům masově poskytují možnost tam pracovat legálně (program W&T), kromě toho existuje rozsáhlá nelegální migrace. I když postoj úředníků americké ambasády není vždy zcela korektní, zkušenosti z pobytu v USA jsou většinou výborné. Američané jsou schopni na nás pohlížet buď zcela bez předsudků, pokud ČR neznají a nebo s výraznými sympatiemi. ČR má v USA dobrou pověst (i když jsem slyšel, že chicagští policisté mají dojem, že Češi často pijí za volantem) a to jak díky Havlovi, tak díky Praze. USA je neobyčejně otevřenou společností, které toleruje různé životní styly, od zcela puritánského po zcela alternativní (ve všech smyslech tohoto slova) třeba v NYC. Mladí Češi si často jedou do USA splnit své sny. Řada lidí poměrně snadno v USA získala možnost jezdit kamionem, řídit letadlo (informace je z doby před zářím), jezdit jako bedňák s kapelou...
2. Česká alternativní kultura je ve svém jádru inspirovaná především z USA ať beatniky z let padesátých, Woodstockem, skupinou Velvet Underground nebo Charlesem Bukowskim. V oblasti populární hudby Češi mají vlastní specifickou country a řadu vynikajících jazzových hráčů, hned několik Čechů se relativně dobře prosadilo v USA. Hrabal má rozsáhlé pasáže věnované Pollockovi, Škvorecký jazzu. Díla amerických autorů byla přeložena již za komunistů a to vynikajícím způsobem Překladatel Kurta Vonnegutha byl prvním porevolučním primátorem Prahy.

3. V oblasti filmu Češi (co se o něj zajímají více) rozeznávají mezi "špatnou" komerční hollywoodskou produkcí a alternativní scénou, která má naprosto výjimečné postavení zejména v rámci festivalů a art kin. Jarmusch, Woody Allen nebo Lynch bývají často obdivně citováni i v českých dílech (např. Knoflíkáři, Samotáři -- ti mají zase předlohu v amerických Singles).

4. Český skauting je silně pod vlivem určitého idealizovaného obrazu USA 19. století.

5. V Praze existuje silná americká komunita. Přestože nesplnila očekávání z počátku 90. let a Praha se nastala druhou meziválečnou Paříží, je přítomnost Američanů v pražské kulturní nabídce viditelná.

Pokud tyto body srovnáme se vztahem k Evropě, je podle mého soudu třeba začít u naprosto nešťastného vzniku tzv. sudetoněmeckého problému. Česká společnost je jím téměř mesmerizovaná a najednou ožívají staré rány podpořené novými předsudky -- němečtí turisté jsou arogantní a hluční a zajímají se jenom o placený sex. Specifickým žánrem jsou historky z mezinárodních výměn, ať už se jedná o dětské tábory, které jsou často naprosto pro Čecha nepochopitelným místem "rekreace" s divnými pravidly či v tisku publikovaný dojem, že když se parta Němců opije, opadne z nich civilizační slupka a jsou zpátky ve třetí říši. Svoji práci také odvedly cedulky "Češi nekraďte" a především kauza Temelína. Po mnoha tahanicích je řada lidí v ČR přesvědčena, že Temelín je pouhá záminka a ve skutečnosti jde o protislovanský rasismus Haiderova Rakouska. Do určité míry došlo k diskreditaci spolupracujících českých ekologických hnutí. Stalo se však i něco ještě horšího: Součástí české identity je i přesvědčení o zlatých českých ručičkách a rakouští aktivisté si znepřátelili a urazili českou technickou inteligenci. To, že nakonec právě Rakušané na ČR nakonec poštvali "to nejhorší z Ameriky" -- totiž právníka -- je smutnou pointou.

Postupujeme-li bod po bodu:

1. umím lépe francouzsky než anglicky a pokud mohu srovnávat Francii s USA, je třeba říci, že Francouzi jsou specifickým způsobem arogantní, což Američanům chybí. Díky silné slovanské komunitě, ale také rovnému přístupu je mi bližší Chicago než Paříž. Nevím o obdobné masové možnosti studentských pobytů jako je W&T v případě EU. Vztah Němců často nemá daleko k aroganci -- sedm let ochrany pracovního trhu po vstupu do EU údajně nemá žádnou oporu v empirickém výzkumu, jde tedy o libovůli. Jsem přesvědčen, že pokud Čech pracuje v Německu, je na něj pohlíženo jako na tak trochu "méněcenného". Jeden emigrant mi vyprávěl, že mu jeho bavorský zaměstnavatel na žádost o zvýšení platu odpověděl, že jako Slovan ušetří, když bude žrát jídlo pro psy. (Nevím, jak se Češi chovají k ukrajinským dělníkům, je dost možné že i hůř, a vadí mi to.) Za potenciálně nebezpečné považuji i latentně přítomné napětí mezi zahraničním vedením podniků a českými podřízenými (přítomné spíše ve francouzských firmách než německých). Na druhou stranu nebylo by fér nezmínit význam Němce Herdera pro české národní obrození a určité slavjanofilství Francie (kontaminované, bohužel, sympatiemi pro SSSR).
2. Francouzská alternativa má díky své levicovosti v Čechách špatnou pozici, jména jako Genet asi nikomu moc neřeknou, i když Boris Vian známý je. Borlieu a Foucalt jsou inspiračním zdrojem anti-amerického ekologického hnutí, nějaké přesné zmapování vlivu francouzské filosofie je nad rámec této práce (ale je populárnější než britská). V poslední době se do jisté míry stává populární Berlín, autor knihy Nebe pod Berlínem dostal literární cenu. Alternativci však jen těžce akceptují německé nadšení pro Karla Gotta. Ostatní body je jen obtížné srovnat. V případě německého filmu nelze pominout Wina Wenderse, koneckonců "wendersův anděl" je na průčelí pražského projektu francouzského architekta Jeana Novela. Stále populární zůstávají přehlídky evropských filmů ze šedesátých let. Není pravda, že by Češi odmítali ruskou kulturu. Populární je např. Daniel Charms. Ale přijde mi, že typický mladý Čech si přečte britského Pána prstenů, a potom Bukowského, Keruaca, Londona... samé Američany.
3. Má Česká republika nějaký konkrétní důvod být vděčná Spojeným státům? Existuje snad v Americe velká česká emigrantská lobby, jako například v případě pobaltských zemí anebo Polska? Ano, má.
4. Řada Čechů je přesvědčena, že Reaganova politika uspíšila pád sovětského impéria.
5. Zásluha USA o vznik ČSR v roce 1918.
6. Rok 1938. Poměrně mnoho českých lidí si pamatuje okolnosti zrady Francie, tato zkušenost je stále živá a má přímý vliv na posuzování současné osy Paříž-Berlín.
7. V Americe existuje silná židovská lobby a Češi jsou do určité míry proizraelští.

Formulaci této otázky nerozumím: ona snad existuje nějaká velká česká emigrantská lobby v Bruselu?

Říká se, že zejména Polsko bude v EU proamerickým "trojským koněm". Platí to taky o České republice?

Ani této otázce příliš nerozumím, EU se chystá na válku s USA? Je v Německu antiamerikanismus tak silný, že je na místě hovořit o proamerických postojích jako o trojském koni?

Tím, že Václav Havel podepsal "dopis osmi", učinil Českou republiku součástí toho, co německý deník Der Tageszeitung nazval "osou vděčného dobra". Je to v pořádku, že prezident určité země tak stoprocentně ignoruje vox populi, který je proti válce?

Co to znamená "stoprocentně ignorovat"? Dovolte mi tu otázku obrátit: pokud má Bush podporu vox populi, je "jeho" válka v pořádku? České protiválečné postoje dle mého soudu často neplynou u většiny lidí z nějakých morálních hodnot, jako spíše z českého zápecnictví. V tomto kontextu postoj Václava Havla je do jisté míry ospravedlnitelný.

Česká republika, Polsko a Maďarsko, ještě ani nejsou v Evropské unii a už dělají všechno, co je v jejich silách, aby zlikvidovaly jakoukoliv možnost jednotné evropské zahraniční politiky. Není ten dopis listu The Times kontraproduktivní?

Podporuji cokoliv co zabrání vzniku společné evropské zahraniční politiky. Nevím proč bychom se jako Češi měli starat o francouzský vliv v Africe a nebo brát ohled na Německo-Izraelské vztahy. Podobně "západ" nemá co zasahovat do určitých specifik vztahů ČR s oblastí bývalého SSSR. Ta otázka je vlastně arogantní: kdo vlastně dal Němcům a Francouzům právo předpokládat, že jejich nekonzultovaný postoj by měl být právě jádrem evropské politiky?

Závěrem: existuje řada věcí, které se dají na USA kritizovat: mizerné základní a střední školství, kulturní agresivita projevující se liberálním zákonem o zbraních, mizerná protidrogová politika. Přesto ale existují důvody proč být s USA "proti" EU. Bohužel. Obávám se, že EU za posledních deset let ve vztahu ke kandidátským zemím udělala mnoho chyb.

V Iráku jsem byl, ale oborník na Irák nejsem. Nerozumím všem motivům, kterými je určována velmocenská politika, ale je mi líto, že Bagdád nebyl dobyt už před deseti lety, během nichž údajně šílený Saddám údajně vysušil soustavu vodních kanálů při soutoku Eufratu s Tigridem. Byla to krásná oblast palmových hájů, s tradičním osídlením. Už není.