1. Ekonomický, politický a psychologický postoj ČR k USA. Američané díky své ekonomické moci mají v ČR silnou pozici. Slavné české značky i malé továrničky na venkově patří teď Američanům. Rozhodně ne k našemu prospěchu. Odtud se odvíjí politický postoj vlády a parlamentu. Chápu, že si asi nemůžou před Velkým bratrem moc vyskakovat, nicméně jejich zbabělý a servilní postoj to neomlouvá.
   Politický postoj zároveň souvisí na druhé straně s psychologickým. 40 let je 40 let a nemohlo se na naší mentalitě nepodepsat. Kdo má 40 let ohnutou páteř, tomu se ani za 10 let úplně nenarovná, zvláště když v r. 1968 byl pokus o jisté narovnání rázně potlačen, takže shrbenost tak zůstala jaksi zakonzervovaná.

   Po Listopadu 89 jsme se prostě začali hrbit před někým jiným. A se stajnou vervou a servilitou. To je podstata změny zahraniční politiky ČR po pádu bolševismu. Dnes posíláme jednotky do Iráku a Afghánistánu a před 20 lety bychom je taky posílali, kdyby SSSR poručil.

   Psychologický postoj Čechů před i po r. 1989 k USA je nesen mylnou zásadou, že když někdo bojuje se zlem (bolševismus), musí být automaticky dobrý. Bohužel to trvá, než lidé poznají, že USA a SSSR byli dvojčata.

2. Co se týče vděčnosti ČR k USA, je tu pěkně vidět účelovost a politizace celého problému. V Listopadu 89 to byly masy lidí a ne Washington, kdo nás zbavil bolševiků a r. 1945 to byli Rusové a ne US Army, kdo nás zbavil nacistů. Přesto se dnes a zvláště před 10 lety dělaly pompézní oslavy osvobození pásu západních Čech Američany, kteří jím doslova proběhli bez odporu Němců v posledních týdnech II. světové války.

   A řečnění některých "historiků" o tom, že ČSR v r. 1918 vznikla jen díky US prezidentovi Wilsonovi mi silně připomíná kecy jiných "historiků", že ČSR vznikla jen díky VŘSR v Rusku. Rakousko prohrálo válku a rozpadlo by se na nástupnické státy i bez Wilsona a VŘSR. Čeští krajané v USA jsou, ale lobby tam asi netvoří a ani se tu o nich moc nemluví.

3. Toho, že ČR bude spolu s Polskem trojským koněm USA v EU, se s hrůzou a hanbou obávám. Všechno tomu nasvědčuje. Je u nás bohužel dost agilních slouhopolitiků ochotných neustoupit ani o píď od morální linie Bilaka a Jakeše.

   Víme, o kom je řeč, při hysterickém hlasování o vyslání jednotek do Zálivu byli velice hlasití. Nejsou už výjimkou články pravicově orientovaných komentátorů nadávajících směrem na západ (Německu a Francii) se stejnou vervou jako to dělali komunisté. Za všechny jako příklad článek s názvem A potom jsme uslyšeli hřmění (hřměním rozuměj hlasité proamerické "ano" 8 státečků Evropy jako "příznak nových změn"). To už je úplně stejná hantýrka jako před 13 a více lety.

   Ale všeho dočasu... Až USA zeslábnou a ČR se bude muset orientovat zase spíš na Evropu, poleze se do zadku Evropě a USA se bude nadávat. To je taková naše národní tradice...

4. Já bych to spíš nazval USA a 8 trpaslíků. To, že není v pořádku, když hlava státu oficiálně vydává stanoviska, s nimiž většina občanů nesouhlasí, je jasné, to víme už od dob likvidace feudalismu. Václav Havel to asi ví taky, vždyť to celých 13 let vyčítal komunistům, ale jeho zbožná láska k USA je silnější než jakýkoli záchvěv rozumu. U nás se říká: Bilak se jezdil rekreovat na Krym, Havel na Floridu. Na internetu se pozoruhodně rychle rozšířilo přirovnání dopisu 8 státníků k dopisu 99 pragováků z r. 1968.

5. Zvací dopis osmi je ubohost, celých 13 let od Listopadu se tu všichni třesou, až se dostaneme do ekonomického ráje EU a sotva se to přiblíží, házíme EU klacky pod nohy. Lokajové se nebudou nikdy chovat rovně, ale budou se vždycky plazit a podrážet. O naší vládě (resp. našich vládách) se nedá říci nic lepšího.

Poznámka na závěr: já ani většina Čechů k Bushovi nekritický postoj nezaujímáme (a o Polácích a Maďařích doufám v totéž), i v nedávných rozhlasových zprávách moderátorka s lítostí v hlase přiznala, že obliba USA u nás v poslední době výrazně poklesla. Jen proamerická propaganda mlží, že tu Bushe všichni milujeme a chceme jít umírat za ropu do Zálivu a kamkoli Vůdce přikáže.