Volby presidenta republiky dr T. G. Masaryka

---

Ustavující schůze Národního shromáždění Československé republiky

Čtvrtek 14. listopadu 1918

Dr. Kramář (zvoní): Slavné národní shromáždění! Z příkazu Národního výboru zahajuji Národní shromáždění. Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou nade vším, co v hrozné válce dokázal náš národ. Od první chvíle, kdy rozpoutala se lítice válečná, věřil a doufal, že nyní konečně dojíti musí své svobody a samostatnosti. Hrdinou války byl náš československý lid. Ať bylo nejhůře, nezmalátněl, nedal se zlákati ani sliby, ani zastrašiti hrozbami a ačkoliv tak úžasně trpěl hladem, zimou a nedostatkem, stál pevně a nezlomně a s tou železnou vůlí, neznající kompromissů, vedl politiku českou na cesty vítězné!

Nebylo nikdy vzácnější jednotnosti vůle veškerého českého lidu ve všech jeho vrstvách! A tato skálopevná, nezdolná vůle národa byla zázračným kouzlem, které naše hrdiny ve vojsku československém pobouzelo k tak bezpříkladnému heroismu, před kterým sklání se celý svět v němém údivu! Šli radostně v boj, ač věděli, co je čeká, nebáli se šibenice, která je očekávala, když padli do rukou těch které s celou duší nenáviděli za staletou porobu svého národa, za všecka muka a všecky útrapy, které vytrpěl po staletí český národ. A na popravu šli hrdě, nezlomně, se vzpomínkou na drahou vlast, kterou viděli již svobodnou a šťastnou v poslední chvíli svého mučednictví.

Jak šťasten jest náš národ, že měl tolik hrdinů ve chvíli dějinné! Přede všemi, kteří za svobodu vlasti dali život, hluboce se skláníme (členové národního shromáždění povstávají) a všem našim hrdinům, kteří nám zůstali, posíláme svůj vroucí pozdrav, svůj vřelý obdiv a nekonečnou vděčnost národa! (Výborně! Sláva! bouřlivý potlesk.) A smím snad říci, že starost o vdovy a sirotky našich mučedníků bude přední povinností našeho svobodného státu! (Výborně! Hlučný potlesk.)

Ale nejen svou hrdinností, také svou mravní silou, svou nádhernou, ušlechtilou sokolskou kázní a sokolským duchem jsou nám zářivým příkladem opravdové činorodé lásky k vlasti, a my těšíme se, ze budou i zde mezi námi vzorem mravní ukázněnosti, dobrovolné, mužné discipliny, a vážné, ničeho se nelekající obětavosti ve prospěch svého národa, jakož i opravdové, bratrské, vzájemné lásky i solidarity! (Výborně!)

A z duše děkujeme všem, kteří je vedli! Svůj vřelý pozdrav posíláme, doufám, prvnímu presidentu československé republiky, T. Masarykovi, (Členové národního shromáždění povstávají. Volání: Sláva! Ať žije! Dlouhotrvající, nadšený potlesk.)

Posíláme mu srdečný dík za všechno, co vykonal pro naší samostatnost. Děkujeme srdečně za všecko, co s tak neobyčejným přímo mistrovstvím podnikl pro zjednání naší samostatnosti náš ministr zahr. záležitostí Dr. Beneš (Výborně! Dlouhotrvající potlesk), děkujeme našemu ministru vojenství Dru Štefanikovi (Výborně! Hlučný potlesk), který osvědčil tak obdivuhodnou schopnost v organisaci našich vojsk, a děkujeme všem jejich pomocníkům, kteří tak skvělým způsobem dokázali, že Čech je s nejtěžších úkolů, jen když má volnou půdu, volnou cestu a může pracovat. (Výborně!)

Vyprávěli nám, jak úzkostlivě naslouchali všemu, co děje se v Čechách, jak báli se, aby národ neoslábl pronásledováním a protivenstvím, aby nestalo se jim to nejstrašnější, co by se jim mohlo státi, totiž aby je národ nezapřel a aby nebyli opuštěni svým vlastním národem, aby jejich hrdinství nebylo marno, báli se o to, aby vlastní jejich národ neměl dosti mužnosti a odvahy, aby přetrhal všechna pouta s říší, proti níž oni na smrt bojovali.

A proto poděkujme všem, kteří zde u nás doma dovedli trpět s hlavou vztýčenou a nepokořenou, všem těm, kteří se nelekali hrozeb šibenicemi a žaláři, všem, kteří bez strachu a bázně, s největším nebezpečím obětovali všechno, aby s našimi bratry za hranicemi udržovali stálé spojení (Dr. Bouček: Sláva Dru Šámalovi!) - ano, Sláva Dru Šámalovi! (Výborně! Dlouhotrvající bouřlivý potlesk) -i všem těm sokolským trpitelům, kteří v žalářích trpěli za své čisté, vlastenecké, sokolské nadšení. (Výborně! Hlučný potlesk).

Až bude se psáti historie našeho národa o posledních čtyřech letech, udiví se svět, kolik tu bylo skvělého, ale skrytého hrdinství, kolik odhodlání, pomoci české věci, třebas by to mělo život státi, a my pak teprve si řekneme, že jsme si svou svobodu opravdu zasloužili, že jsme byli doma i za hranicemi ve velké chvíli hodni své minulosti, svých velkých předků, kteří tak radostně obětovali život za svou víru, za své přesvědčení a za svůj jazyk. (Výborně! Potlesk.)

Nebyli jsme malí ve velké chvíli dějinné a jestli nám obdivuhodný náš přítel George Clémenceau řekl, že jsme se ukázali velikým národem, pak smí nás na chvíli opustiti naše skromnost a my smíme s důvěrou a hrdostí hleděti vstříc soudu dějin o tom, jak choval se náš národ ve chvíli své nejtěžší zkoušky. My jsme tím šťastnější, že sami jsme všecko udělali, abychom zasloužili si svou svobodu, poněvadž jsme od počátku chtěli, aby mocní naši přátelé své přátelství nedávali nehodným. Proto s tak vzácnou hrdostí odmítali naši lidé za hranicemi každou materielní pomoc od spojenců, i když jim bylo nejhůře. (Výborně! Potlesk.) Chtěli, aby svobodní a nezávislí mohli s čistým srdcem slíbiti nehynoucí vděčnost a oddanost těm, kteří za osvobození lidstva z těžkého jha násilí a moci šli v osudný boj. A my z celé duše se připojujeme k jejich vděčnosti. Z této síně roku 1871 ozval se jediný protest zákonodárných sborů pro zmučenou Francii a z této síně posíláme zase vřelý, vroucí pozdrav Francii radostné a vítězné. (Sláva! Shromáždění povstává. Bouřlivý, dlouho trvající potlesk.) Posíláme jí svůj hold, svůj vroucí dík za všechno, co konala, co obětovala pro svobodu všech národů. My děkujeme všem, kteří v tomto historickém boji ji vedli k památnému vítězství. A jestliže my od roku 1871 po Sedanu protestovati proti odloučení Elsaska a Lotrink, tak my dnes s celým srdcem vítáme, že tyto Elsasy a Lotrinky vrací se zase ku krásné a nádherné Francii, kterou ani za největšího útisku nepřestali jsme milovati horoucí láskou.(Výborně! Hlučný potlesk. Shromáždění povstává.)

Děkujeme vroucně z duše velkému národu anglickému (Výborně! Hlučný, dlouho trvající potlesk. Shromáždění povstává). Děkujeme mu za všechno jeho hrdinství a bezpříkladné oběti, které přinášel, aby zbavil lidstvo dusivého tlaku pruského militarismu a národního násilnictví a aby zjednal nám malým národům plnou svobodu a samostatnost. Bezpříkladná pevnost a neustrašenost Anglie i Francie i ve chvílích nejtěžších bude nám zářivým vzorem ve všech těžkostech a obtížích nového, svobodného našeho života.

A s hlubokou vděčností vzpomínáme Států severní Ameriky, (Výborně, potlesk. přítomní povstávají) těch, kteří světu dali zářný příklad nejčistšího idealismu, kdy šli v hrozný světový boj beze všech praktických a politických zámyslů, nýbrž jen proto, aby dopomohli ve světě k vítězství právu a spravedlnosti a opravdové demokratické svobodě. (Hlučný potlesk).

Český národ vždycky s vděčností bude vzpomínati velikého jejich presidenta W. Wilsona (Výborně! Shromáždění povstává, bouřlivý potlesk) který pro všecko to, co bylo nejčistšího a nejideálnějšího, v duchu obyvatelů severní Ameriky našel vždycky tak vznešeného výrazu.

Děkujeme Italii, děkujeme z duše velké trpitelce Belgii (Výborně! Potlesk), spřáteleným nám Rumunům a všem spojencům za všecku krev, kterou prolévali pro lepší budoucnost lidstva (Sláva jim!) a v dějinné chvíli vzpomínáme zejména bratrských nám Jihoslovanů (Výborně! potlesk), nerozlučně s námi spojených společným utrpením a společnými velkými cíli naší budoucnosti. (Výborně! dlouho trvající potlesk). My posíláme hrdinnému Srbsku (Výborně! Potlesk), našim drahým bratřím chorvatským a slovinským (Hlučný potlesk), kteří všichni svorně a šťastně budou bohdá žíti ve spojeném Jihoslovanstvu, svůj bratrský srdečný pozdrav. (Výborně! Potlesk), a s hlubokou vděčností pamatujeme millionů lidských životů, které Rusko obětovalo pro společnou věc spojenců, pro naši věc. (Výborně!) A národu Ruskému posíláme ubezpečení, že je nám stejně drahým ve štěstí, jako v neštěstí (Výborně! Potlesk).

Se všemi slovanskými národy, zejména s Poláky, jichž svobodu upřímně uvítáme, chceme žíti v opravdovém bratrství. Víme, čím jsme všem povinni, ne krásnými slovy, nýbrž skutky a celým svým životem. Chceme býti hodni své svobody a jest naší pevnou vůlí, aby Českoslovanská republika byla zemí opravdově domokratické svobody, kde by nebylo utiskovaných ani politicky, ani národně, ani sociálně (Výborně! Potlesk). Pevně a nezlomně trváme však na tom - poněvadž je to prohlášení nás všech, dovolte, abych to přečetl - aby neporušen zůstal staletou historií posvěcený celek zemí českoslovanských (Výborně!) a za žádnou cenu nevzdáme se spojení se svými bratry Slováky (Shromáždění povstává, aklamujíc Slováky), kteří nejlépe vědí, že národ náš miluje je upřímnou, bratrskou láskou se všemi jejich zvláštnostmi, s jejich krásným svérázem a že nechceme nic jiného, než aby po svém, volně a svobodně se rozvíjeli ve společné naší vlasti! (Výborně! Potlesk).

A jménem první vlády svobodné československé republiky zde mohu také prohlásiti, že německý národ, v hranicích státu našeho bydlící, nemá nejmenší příčiny obávati se o svůj národní rozvoj (Tak jest! Potlesk).

Věrni své minulosti i svým demokratickým tradicím, nechceme své krajany německé - postaví-li se loyálně na půdu našeho státu - nijak zkracovati v kulturním a jazykovém jejich rozvoji. (Potlesk.) Náš stát ovšem bude českým státem, (Tak jest! Bouřlivý potlesk) tak, jak jsme si jej vydobyli krví a utrpením (Výborně!) Ale naší hrdostí a touhou by bylo, aby nikdo zde u nás, kdo není Čechem, necítil se utiskovaným a nesvobodným. (Zcela správně! Potlesk.)

My příliš dlouho cítili všechno barbarství kulturních útisků, všechno ponižování svého národa, kterému nedávali ani práv jazykových, ani škol nutných pro vzdělání v jazyku mateřském, abychom se chtěli dopouštěti stejných hříchů proti svobodě a kultuře! (Nikdy! Výborně!) Cítíme se vnitřně dosti silnými, abychom beze všeho násilí, bez útisku druhých spoléhali jen na vlastní síly a na svou vše obětující lásku k svému národu. (Bouřlivý potlesk! Výborně).

Bohaté národohospodářské možnosti, možnosti hospodářského a sociálního vývoje našeho státu také všem stejně budou dány. My nebudeme nápodobovat starý rakouský systém, který naše země násilně a úmyslně omezoval v jejich hospodářském vývoji. My chceme, aby všechny části naší republiky rovnoměrně a stejně braly podíl na našem novém rozmachu ekonomickém a sociálním. (Výborně!)

Ostatně ale my bojovali a trpěli za celý národ, tedy i za ty statisíce našich statečných menšin, které v nevýslovných útrapách zachovaly si své češství a tedy nejen pro historická práva, nýbrž i pro právo těchto statisíců na volný a svobodný život národní nikdy nepřipustíme roztrhání svých českých zemí. (Bouřlivý souhlas a potlesk.) A staleté utiskování a staleté jejich utrpení jest platnějším titulem na právo sebeurčení, než násilné jich odnárodňování se strany německé většiny.

Zrovna zde v těchto síních pamatujeme na těžký svůj zápas, na to, s jakým úsilím, strádáním a ponížením musili jsme dobývati každého kousku svého práva.

A dnes zde pozdravujeme svůj svobodný volný československý stát! (Výborně! Sláva! Potlesk.)

Jsme šťastni, že došli jsme ho v takém klidu a pořádku, bez krveprolití a násilí! A tu mám za svou povinnost, poděkovati zde - dojista jménem Vás všech - těm, kteří za nepřítomnosti ostatních členů presidia Národního Výboru ve Švýcarech s takovou energií a rozvahou a nadlidskou pílí vedli náš národ na prvních jeho svobodných krocích. (Výborně! Výborně! Hlučný souhlas.)

Děkujeme upřímně pánům Švehlovi (Potlesk), Soukupovi (Potlesk), Rašínovi (Potlesk), Stříbrnému (Potlesk), Šrobarovi (Potlesk) a Scheinerovi (Na zdar! Potlesk), jakož i vídeňskému našemu představiteli Tuzarovi (Potlesk), který v těžké své posici dělá opravdu věci obdivuhodné!

Děkujeme celému Národnímu Výboru, Sokolstvu a dělnickým tělocvičným jednotám (Potlesk), jakož i všem, kteří s tak upřímným nadšením v těžkém jich díle jim pomáhali.

Z národa, jejž sotva svět znal, stali jsme se národem všude ctěným a váženým jen vlastní silou, mužností a odhodlaností, kázní a pořádkem, kterým všichni ochotně dávali hold svého obdivu.

Máme proto těžké povinnosti. Neodpustitelným bylo by hříchem, kdybychom to, co vydobyly nám naše hrdinné legie i co vydobily sobě i nám náš národ svou neobyčejnou pevností a odhodlaností, kdybychom to jakýmkoliv způsobem promarnili.

Na nás se nyní svět dívá se sympatií a s láskou - tím větší je naše povinnost! A tak, prosím, a prosíme vás mi všichni, kterým snad svěříte vedení věcí politických společně s Národním shromážděním, abychom ukázali v družné práci všech, že český národ dovede si svobodu nejen vybojovati, nýbrž že dovede si ji také zachovati. (Výborně! Potlesk), že dovede býti opravdu vnitřně svobodným, hodným své veliké minulosti, svých tradic a svého utrpení.

Jsme volni a svobodni! Padla těžká pouta rakouského a maďarského násilnictví! (Výborně!) Na nás je, aby český národ dokázal, že dovede býti svobodným. Věříme a doufáme, že to plnou měrou dokážeme! (Výborně! Shromáždění povstává. Dlouho trvající potlesk.)

A nyní, než dovolím si Vás vyzvati k volbě předsednictva musíme vykonati něco, co opravdu již dozrálo.

My nemůžeme sice dnes, poněvadž nejsme ještě konstituantou, ve státní základní zákony vtěliti to, čím žíti chceme. Ale jedno může již dnes národní shromáždění prohlásiti. Všecka pouta, která nás vázala k dynastii Habsbursko-Lotrinské, jsou přervána (Výborně! Poslanci povstávají, hlučný potlesk.) Konec jest smlouvám z r. 1526 i pragmatické sankci (Výborně, potlesk ) Dynastie habsburskolotrinská ztratila všechna práva na trůn český (Tak jest! Výborně! Potlesk.) A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát československý jest svobodnou československou republikou. (Výborně! Sláva!) Hlučný potlesk.) A abychom doplnili všechno to, pak prosím Vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka. (Výborně! Sláva! Potlesk) Prohlašuji tedy professora dra. Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným presidentem Československé republiky.

Tímto jsme vykonali všecko, co jest potřebí k tomu, než konstituujeme se jako Národní shromáždění. Konstatuji, že jsme k usnášení způsobilí a také naši bratři slovenští, kteří poněkud byli opozděni, již se do schůze dostavili. (Sláva jim! Potlesk.)

...

Předseda vlády dr. Kramář: Velectěné Národní shromáždění! Jménem těch, které jste pověřili správou věcí československé republiky, dovolte, abych vám srdečně poděkoval za vaši důvěru. My spojeni jsme jednou myšlenkou, všichni bez rozdílu, totiž tou, že chceme upřímně republiku, že upřímně chceme její zdar a rozkvět, a že všecky síly své chceme vynaložiti, abychom v klidu a pořádku společně s Národním shromážděním připravovali půdu svému prvnímu sněmu československé republiky, zvolenému na základě všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva. (Výborně! Potlesk.)

My všichni, třeba jsme různých názorů a různých stran, prodchnuti jsme upřímnou láskou k společné věci a jsme odhodláni, všecky své síly věnovati rozkvětu našeho drahého národa. My se chceme rádi podjati toho těžkého úkolu, který nám nastává, a chceme, abychom ve společné dohodě s Národním shromážděním postavili pevné základy budoucí nádherné budovy naší svobodné československé republiky.

My dnes nemůžeme předstoupiti před vás s hotovým programem. K tomu byla doba příliš krátká.

Jen prosím, abyste ráčili přijati ubezpečení, že bude naší největší snahou poctivou a upřímnou, aby celý národ, všecky jeho vrstvy měly vědomí, že ten náš srát je jejich, že nikdo mu není cizí, vzdálený neb vyděděný.

Česká republika po našem přesvědčení bude demokratická politicky a sociálně, ve všem stejně spravedlivá průkopnice demokratických a sociálních reforem, neboť jinak zpronevěříme se velikému úkolu, který na nás dějiny vložily. (Výborně! Potlesk.) My chceme ukázněně s demokratickou, ideální kázní našich legií, oduševněni jejich láskou, která je vedla v hrdinný boj, jíti ku předu na dráze svobody, pokroku, a sociální spravedlnosti. (Tak jest!) A nemáme jiné touhy, než to, aby slavné Národní shromáždění v této naší snaze nás podporovalo tak, abychom společně národ svůj vedli na této cestě k vytouženým cílům šťastného svobodného života celého národa a všech jeho vrstev. (Výborně! Potlesk.)

---

Volba T. G. Masaryka

Čtvrtek 27. května 1920

... Prohlásím výsledek volby. Odevzdáno bylo 411 platných hlasů. Třípětinová většina z toho činí 247 hlasů.

Z toho obdrželi: Dr. Tomáš Garrigue Masaryk 284 hlasy (Shromáždění povstávají. - Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk československých poslanců a volání slávy), dr. August Naegle 61 hlas. (Dlouhotrvající potlesk němec. poslanců.)

Prázdných lístků bylo odevzdáno 60, roztříštěných 6.

Jest tedy dr. Tomáš Garrigue Masaryk zvolen presidentem československé republiky. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk československých poslanců, kteří povstávají. Potlesk a volání "slávy" na galeriích.) ...

... Do sněmovny vstupuje president republiky T. G. Masaryk. (Shromáždění volá: Sláva, sláva, sláva! Dlouhotrvající bouřlivý potlesk. - Posl. dr. Lodgman [německy]: Němečtí kolonisté a přistěhovalci opouštějí sněmovnu! - Němečtí poslanci kromě sociálních demokratů odcházejí ze sněmovny.)

Předseda Tomášek (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. (K presidentovi republiky):

Pane presidente! Vítám a zdravím Vás ve středu našeho Národního shromáždění, které spojuje v sobě obě sněmovny vyšlé z rozhodnutí lidu na základě demokratických voleb, co nejsrdečněji.

Na prahu svojí činnosti, sotvaže jsme se v obou sněmovnách ustavili a dříve než se pustíme do jakékoliv jiné práce, měli jsme za svoji povinnost vykonati přední a nejdůležitější úkol, volbu presidenta, volbu představitele, vyjadřovatele a nositele státní suverenity. (Výborně!) Volba rozhodla samozřejmě pro vás. Bylo to přirozeno. Či mohlo býti o tom vůbec nějakých pochybností? Jistě ne. Vždyť volba naše potvrdila pouze to, co lid v duši své rozhodl již dávno před tím (Výborně! Bouřlivý potlesk.) a co od nás prostě čekal celý vzdělaný svět. (Výborně! Dlouho trvající potlesk.)

Jméno Vaše stalo se za hranicemi neméně drahým nežli doma. Již od celých desítek let zná ve Vás Evropa neohroženého zápasníka za pravdu a má ve vás jednoho z nositelů jmén, která tvoří mezinárodní poklady, jež jsou mezinárodním pojítkem a mostem od národu k národu. (Výborně! Potlesk.)

Doma pak ve vlasti stala se veliká osobnost Vaše ohniskem, kolem něhož srážely se myšlenkové proudy. Osobnost Vaše, veliký Váš duch podmanivou silou a mohutným vlivem působil nejprve na duševní vývoj současné generace revolucionováním myslí a tím pak na rozvoj věcí veřejných vůbec.

Vůbec všechno, co přišlo potom, přišlo železnou logikou událostí. Rozumělo se to samo sebou. Stal jste se náčelníkem zahraničního zápasu s hlavou zahraniční vlády. Hned po převratu byl jste revolučním Národním shromážděním zvolen za presidenta republiky a dnes, kdy revoluční sbor vystřídán byl zastupitelstvem zvoleným, jakožto vyjadřovatelem vůle celé republiky, vyjadřovatelem ústavním, dnes prostě ta rozhodnutí v duších již dávno uzrála a dávno učiněná došla naší volbou nadšeného potvrzení. (Výborně! Dlouho trvající potlesk.)

Vykonali jsme tím - jak znovu pravím - svou samozřejmou, ústavně nám připadající povinnost a teď jest na Vás, pane presidente, abyste také Vy vykonal povinnost, kterou Vám ústava naší republiky ukládá. Jest Vám vykonati slib na ústavu. Pan president vykoná slib tento podle §u 65. ústavní listiny do mých rukou. Přečtu formuli slibu, pan president pronese slovo "slibuji" a podá mi ruku. Formule slibu zní: "Slibuji před Národním shromážděním na svou cest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních i jiných zákonů."

President republiky T. G. Masaryk: Slibuju! (Výborně! Bouřlivý, dlouho trvající potlesk.)

Předseda Tomášek (zvoní): Tím akt slibu na ústavu jest vykonán, předpisu ústavy učiněno zadost, denní pořádek dnešní schůze jest vyřízen a mně nezbývá teď, než jen radostná a přemilá povinnost, abych Vám, pane presidente, k výsledku jako první jménem Národního shromáždění co nejvroucněji blahopřál (Výborně! Potlesk.) a ujistil Vás současně city prosté občanské oddanosti, tím ryzejší, tím větší a tím krásnější, jelikož plyne na jedné straně z hluboké vážnosti a na druhé straně z vroucí lásky k Vám. V blahopřejném projevu tomto jistě spojuje se s námi v duchu obyvatelstvo celé republiky od horských hranic Šumavy a Krušných hor, až po vrcholy Tater a Karpat. Jedno vím, že budeme dnes odtud všichni odcházeti s přesvědčením a skálopevnou jistotou, že nemohlo býti pro republiku volby šťastnější, ba, že s tíží bude tomu kdy i v budoucnosti. Pochopíte proto také, že Vás odtud provázeti bude naše vroucí, z hlubin samé duše vyvěrající přání a tužba: Buďte nám dlouhá a dlouhá léta zdráv (Bouřlivý potlesk, volání "Na zdar!") ku prospěchu, ku zdaru a k rozkvětu naší drahé republiky! Buďte hodně a dlouho zdráv! (Potlesk.)

Tím prohlašuji schůzi za skončenou. (Shromáždění zapěli písně "Kde domov můj", "Nad Tatrou se blýská" a "Rudý prapor".)

---

Volba T. G. Masaryka

Pátek 27. května 1927

... Podle výsledku, který mi oznámili páni zapisovatelé, bylo od 434 přítomných při volbě odevzdáno 432 platných lístků.

Z nich 104 bylo prázdných, 274 připadlo na jméno dr Tomáš Garrigue Masaryk (Bouřlivý potlesk.) a 54 na jméno Václav Šturc.

Poněvadž tento počet převyšuje třípětinovou většinu při volbě přítomných, která činí 261 hlasů, jest presidentem republiky Československé znovu zvolen dr Tomáš Garrigue Masaryk. (Členově Národního shromáždění povstávají. - Bouřlivý dlouhotrvající potlesk. - Potlesk a volání slávy na galerii. - Poslanci a senátoři stran komunistické, německé národní a německé nár. socialistické odcházejí ze zasedací síně. ...

... Schůze přerušena ve 12 hod. 14 min. odpol. - V 1 hod. 8 min. odpol. vchází do zasedací síně zvolený president republiky dr T. G. Masaryk, uváděn sněm. tajemníkem dr Říhou a doprovázen min. předsedou dr Švehlou, odb. přednostou Bartošem a svým průvodem. Členové Národního shromáždění povstavše vítají presidenta hlučným potleskem. - President usedá na předsednické estrádě.

Slib presidenta republiky T. G. Masaryka

Členové Národního shromáždění povstávají. - Předseda Malypetr obrácen k presidentovi republiky:

Pane presidente! (President republiky povstává.) S upřímnou radostí vítám a pozdravuji Vás v dnešním Národním shromáždění, které po uplynutí sedmi let znovu zvolilo Vás presidentem republiky. Opětovná volba Vaše je výrazem naší úcty i vděku a je zároveň projevem důvěry ve Vaši přísnou spravedlnost a nestrannost, od níž může všecko obyvatelstvo i v budoucnosti (Výkřiky posl. Kurťaka.) vždy očekávati stejně laskavou péči a blahovůli. (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Národní shromáždění dnešním svým rozhodnutím prokázalo jasně a určitě, že republika naše pokračuje ve svém spořádaném vývoji na pravých a skutečných zásadách demokracie, která přistupuje ke svým rozhodnutím po zralé úvaze s vědomím vážnosti a dosahu svých úkonů.

Nová volba Vaše je také důkazem (Výkřiky posl. Kurťaka.) stálé a trvalé Vaší i naší snahy po všestranném zdaru republiky, jak v jejích poměrech vnitřních, tak i zahraničních, a je projevem uznání Vaší neúnavné a obětavé práce pro veřejné blaho.

Doufáme pevně, že za Vašeho obezřetného vedení a spolupráce budeme i dále postupovati ve zdravém kulturním, hospodářském i sociálním rozvoji (Výkřiky posl. Kurťaka.) v dobrých a přátelských stycích se svými sousedy i ostatními národy, v klidu a míru, jehož všichni upřímně si přejeme.

Věříme, pane presidente, že jako dosud, tak i v budoucnosti budete vysoký úřad svůj vykonávati svědomitě a v mezích ústavních oprávnění pro blaho lidu i státu a že budete odvraceti od něho škody a nebezpečenství.

Na potvrzení toho vykonáte před Národním shromážděním slib podle §u 65 ústavy, a to tím způsobem, že po prohlášení mnou formuli slibu potvrdíte (Výkřiky posl. Kurťaka.) přiložením pravé ruky na ústavní listinu republiky (Sněm. tajemník dr Říha klade před presidenta republiky Ústavní listinu Československé republiky.) a slovem "slibuji", že přijímáte povinnosti, které slib Vám ukládá. (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Pane presidente, slibujete před Národním shromážděním na svou čest a svědomí, ze budete dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů.

President dr T. G. Masaryk (klada pravici na ústavní listinu Československé republiky): Slibuju.

Předseda Malypetr (zvoní): Pane presidente!

Složil jste ústavou předepsaný slib před volenými zástupci lidu, kteří jménem tohoto lidu Váš slib přijímají.

Ujímáte se nyní svého úřadu.

Jsem přesvědčen, že doprovází Vás při tom upřímné přání všeho obyvatelstva republiky, abyste zdráv a spokojen úřad svůj vykonával po celé volební období ke zdaru státu všeho jeho lidu.

Blahopřeji Vám srdečně jménem Národního shromáždění!

Presidentovi a republice: Sláva! Sláva! Sláva! (Členové Národního shromáždění bouřlivě provolávají: Sláva! Sláva! Sláva! Za hlučného potlesku a nadšených ovací sestoupil president republiky s presidiální tribuny a, doprovázen sněm. tajemníkem dr Říhou, sen. tajemníkem dr Šafařovičem, předsedou posl. sněmovny Malypetrem, předsedou senátu dr Hrubanem, min. předsedou dr Švehlou, ministrem vnitra Černým, ministrem nár. obrany Udržalem, odb. přednostou Bartošem a svým průvodem, opustil zasedací síň.)

---

Volba T. G. Masaryka

Čtvrtek 24. května 1934

[Zvukový záznam MP3]

Pane presidente! V této památné historické síni holdovali kdysi čeští stavové panovníkům cizího rodu na trůn český povolávaným. Dnes po prvé shromáždili se zde volení zástupcové občanstva, aby volbou svou povolali za náčelníka státu muže vlastní krve.

I zvolilo Národní shromáždění republiky Československé nanovo Vás hlavou našeho milovaného, Vaším vůdčím úsilím znovu vybudovaného státu.

Již po čtvrté dali zástupci lidu československého svou volbou najevo svoji vůli, abyste vedl tento stát uvědoměle a poctivě přes všeobecné zmatky světové k vysokým cílům státním i lidským. Po prvé provolalo Vás presidentem republiky ono revoluční a ústavodárné Národní shromáždění, jež v tentýž památný den 14. listopadu r. 1918 prohlásilo rod habsbursko-lotrinský pro všechny časy zbavena českého trůnu; a zvolení zástupci národa projevili poté už dvakráte a dnes i po třetí svým hlasováním, že právě Vám lze svěřiti osudy republiky s přesvědčením a plnou důvěrou.

Jménem Národního shromáždění a zajisté i jménem občanstva našeho státu vítám Vás, pane presidente, opět na místo, na němž již 16. rok moudře a laskavě, rozvážně i rozhodně řídíte osudy této republiky.

A my, kdož jsme zde shromážděni, stejně jako ostatní lid toužíme, abyste požehnán věkem pokračoval silen a zdráv v úkolu, jejž Vám Národní shromáždění jménem všeho lidu svěřuje.

Věříme, pane presidente, že jako dosud, tak i v budoucnosti budete vysoký úřad svůj vykonávati svědomitě a v mezích ústavních oprávnění pro blaho lidu i státu a že budete odvraceti od něho škody a nebezpečenství.

Na potvrzení toho vykonáte před Národním shromážděním slib podle ústavní listiny.

Žádám Vás, abyste pravou ruku maje položenu na ústavní listině republiky pronesl slova slibu předepsaná § em 65 úst. listiny a tím potvrdil, že přijímáte povinnosti, které slib Vám ukládá.

President dr T. G. Masaryk (položiv pravou ruku na ústavní listinu):

Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů. (Bouřlivé volání "Sláva!" a neutuchající potlesk.)

Předseda dr Staněk: Pane presidente! Složil jste ústavou předepsaný slib před volenými zástupci lidu, kteří jménem tohoto lidu Váš slib přijímají.

Buďte nám, drahý pane presidente, nadále týmž vůdcem a rádcem, jehož se nám v nejosudovějších dobách národních od Prozřetelnosti dostalo a jehož jméno bude v dějinách národa a státu žíti na věky!

Blahopřeji Vám srdečně jménem Národního shromáždění.

Presidentovi a republice "Sláva!" Členové Národního shromáždění nadšeně provolávají třikráte "Sláva!" - Bouřlivý potlesk a volání slávy na galerii.

Za hlučného potlesku a nadšených ovací sestoupil president republiky s presidiální tribuny a provázen tajemníky sněmoven dr Říhou a dr Šafařovičem, předsedou posl. sněmovny dr Staňkem, předsedou senátu dr Soukupem, předsedou vlády Malypetrem, ministrem vnitra dr Černým, ministrem nár. obrany Bradáčem, odb. přednostou min. presidia Bartošem a svým průvodem, opustil zasedací síň.

---

Volba Edvarda Beneše

Národní shromáždění se sešlo, aby podle §u 56 úst. listiny a podle zákona o volbě presidenta republiky, č. 161 Sb. z. a n. z r. 1920, zvolilo nového presidenta republiky, jelikož dosavadní president dr. Tomáš Garrigue Masaryk se svého úřadu vzdal, o čemž sepsán byl dne 14. prosince 1935 na zámku lánském zápis, který uveřejněn byl otištěním v Úředním listě Československé republiky a přípisem předsedy vlády ze dne 17. prosince 1935, č. j. 9285, sdělen předsednictvu Národního shromáždění. V zápisu je zaznamenáno, že president republiky prohlásil před přítomnými tomuto aktu, že se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vzdává úřadu presidenta republiky a že předseda vlády vzal toto prohlášení presidenta republiky na vědomí.

Slavné Národní shromáždění, paní a pánové! (Členové Národního shromáždění povstávají.) Slova, která jsem právě sdělil, uzavírají v novodobých dějinách našich nejdůležitější dobu. Dosah a význam této historické chvíle sotva dovedeme plně zvážiti. Velikost ztráty, která tímto rozhodnutím presidenta Masaryka vzešla našemu státu, nutno měřiti velikostí jeho osobnosti, a tu sotva může být pochybnosti, že presidentský stolec opouští jedna z největších osob současné doby.

Před našimi zraky rýsuje se prudce vzestupná linie vývoje a významu Masaryka jako státníka. Profesor Masaryk začal svou veřejnou činnost jako filosof a sociolog, tyto obě vědy převedly však jeho reálného ducha k politice a žurnalistice. Přes různé filosofické názory a soustavy dospěl k hledání reálnosti a jistoty, pravdy a ideové i logické souvislosti dějin s přítomností. Stal se důsledným obhájcem poznané pravdy, mravní opravdovosti, pokroku, vzdělanosti a humanity. Příčilo se mu chytráctví, tajnůstkářství, sobectví a záškodnictví, požadoval veřejnost, otevřenost, poctivost a mravnost i v politice.

V tehdejších poměrech společenských a politických, zejména pražských, nenašel pro toto své učení pochopení ani porozumění problému české otázky, jak se mu podle jeho názoru na dějinný vývoj národa a jeho význam v srdci Evropy jevil.

Svůj politický i národní program navázal na odkaz národních buditelů a Havlíčka, hledaje správné pochopení našeho národního úkolu, prozřetelností nám svěřeného. Metody a prostředky k jeho splnění nevolil pak s úzkého hlediska tehdejších poměrů českých, nýbrž s hlediska světového. Otázka česká byla mu od začátku otázkou světovou, programem pro její řešení pak heslo, které později formuloval slovy: Ježíš, ne Caesar.

Vše to vedlo jej k demokracii, pro kterou nacházel v dějinách českých sklony vžité v povaze národa. Stala se jeho životním kredem; k ní vychovával svůj lid, a zejména jeho mladší generace. Současně však jako vědec i jako politik, již tehdy evropského jména, získával cenných styků s mezinárodním světem, z nichž potom bohatě těžil v době zahraničního odboje.

Jako člen rakouské říšské rady a rakouskouherských delegací postřehl tehdejší poslanec Masaryk brzo, že zpuchřelá monarchie ocitá se na scestí a že blíží se doba, kdy nad jejími troskami bude rozhodováno o osudu národů v ní porobených. Proto usiloval o jich národní uvědomění a sblížení, při čemž snažil se zvlášť o národní sjednocení Čechů a Slováků.

Toto buditelské období jeho činnosti se končí rokem 1914, kdy vypukla světová válka. Vypukla dříve, než se tušilo a než bylo vše připraveno. Tomáš Masaryk jako reálný politik a znalec světových proudů politických rázem postřehl, že pro náš národ udeřila osudová hodina, že je nutno rychle se rozhodnouti a rychle jednati. Události vyvíjely se překotně. Bylo nutno ještě mnoho vykonati, neměla-li se propásti opět na staletí jedinečná příležitost k obnovení politické svobody československého národa. Profesor Masaryk neměl pochybností o tom, že vítězství ústředních mocností připravilo by našemu národu osud Slovanů Polabských a že jediné vítězství Čtyřdohody může splniti naše národní a státoprávní tužby. Tím bylo dáno jeho místo po boku Čtyřdohody a směrnice pro jeho zahraniční akci. Cíl byl ovšem daleký a cesta k němu dlouhá i svízelná. Masaryk se však nezalekl. Podporován skupinou věrných, nadšených a obětavých spolupracovníků za hranicemi i ve vlasti podstoupil tuto titánskou práci s úsilím a houževnatostí jemu vlastní. Bylo potřebí rozrážeti ledy nevědomosti, nedůvěry, předsudků a intrik, burcovati svědomí světa, buditi přízeň k malému národu, jejž téměř nikdo neznal a neměl tušení o jeho oprávněných historických i přirozených nárocích. Bylo proto nutno z otázky české učiniti otázku světovou. Vědecký věhlas Masarykův, jeho staré styky s učenci a politiky otvíraly mu brány k vůdčím státníkům světa. Brzy však shledal, že slovo sebe přesvědčivější a péro sebe obratnější nejsou zbraněmi postačitelnými v době, kdy celý svět byl ve zbrani a kdy zájmy světovou válkou řešené měřily se spíše podle počtu pušek a bodáků za nimi stojících. Ani tu Masaryk nezaváhal. Zřídil československé legie, narychlo je zorganisoval a nadchl k vlasteneckému boji tak, že zanedlouho zasáhly do válečných dějů způsobem, jenž v úžas uvedl celý svět.

Nelze podrobně líčiti obrovskou tu práci a tíhu osobní odpovědnosti za osudy těchto desítek tisíců bojovníků za svobodu národa na bojištích celého téměř světa a jich příslušníků ve vlasti, kdyby válka skončila porážkou Dohody. Jen svatá víra ve spravedlnost dějin, pravdu a právo mohla dáti sílu k této odvaze. Zdar Masarykova osvoboditelského díla překonal veškerá očekávání. Sny našeho národního probuzení staly se skutečností a sám Masaryk neubránil se dojmu pohádky, když po prvé stanul na půdě vlasti osvobozené z třistaleté poroby.

Triumfálním vjezdem dne 21. prosince 1918, jakého snad nebyla Praha svědkem ani za doby slavných králů českých, vyvrcholila Masarykova éra osvoboditelská. Když za hřímavého jásotu a radostného nadšení lidu projížděl Prahou, snad sám jediný nepoddal se v tomto okamžiku všeobecnému opojení, nýbrž chladně uvažoval, že nelze složiti ruce v klín, že nastává práce další, těžší a svízelnější. A proto hned druhý den předkládá Národnímu shromáždění náčrt svého plánu pro vybudování státu. Tak šťasten nebyl nikdo, aby své státovědecké učení vtělil ve skutečnost, jen Masarykovi připadl úděl, aby stát, jak si jej v mysli sestrojil, také vybudoval a tak prakticky prokázal správnost svého učení. Třeba uvážiti, že stát náš budován byl na křižovatce dějin, na křižovatce světových zájmů politických, hospodářských i kulturních, na křižovatce krajně protichůdných světových názorů: imperialismu a demokracie. President Masaryk založil svůj plán na demokracii, jíž byl bezvýhradným stoupencem a jíž zůstal věren dodnes.

Vzdoruje-li Československo dnes jako výspa demokracie příboji tak zvaných autoritativních režimů nejrůznějších forem a směrů, patří o to zásluha Masarykovi. Tím, že stát vybudován byl na zříceninách, které zůstavila světová válka, že uvnitř i mezinárodně se upevnil a odolal všem krisím, které za posledních 15 let zmítaly světem a s kterými těžce zápolí i státy staleté tradice s daleko příznivějšími politickými i hospodářskými možnostmi, podal důkaz světu, že náš stát je schopen života a jeho lid schopen sám si vládnouti.

Tak rostl Masaryk a jeho dílo proslavilo jméno jeho v celém vzdělaném světě.

Dnes tento velký Masaryk, jehož doba bude v dějinách jistě řaděna vedle zlatého věku Karla IV. a požehnané vlády Jiříka z Poděbrad, odchází do soukromí. Šíji, která byla vždy vzpřímena před všemi mocnými tohoto světa, nachýlilo stáří a choroba, znemožňující mu výkon presidentského úřadu tak, jak mu jeho vlastní svědomí ukládá, přiměla jej k tomuto rozhodnutí. Smutek vládne v těchto dnech rozloučení po všech krajích Československa. Útěchou jest jen, že loučíme se s ním toliko jako s hlavou státu, nikoli jako s hlavou naší národní rodiny, čili - jak lid v dětinné příchylnosti uvykl si jej zváti - s Tatíčkem. Láska, úcta a vděčnost všeho lidu republiky nedozná tím ani újmy ani změny. President Masaryk dal svému lidu vše, co měl a co mohl.

To zavazuje.

Mohu jej jistě s plným souhlasem vás všech, kteří představujete zde suverénní lid, ubezpečiti, že zůstaneme věrni zásadám jeho státnické moudrosti, že dobře budeme hospodařiti s tou vzácnou hřivnou, kterou nám vydobyl a odevzdal, že v klidu, spokojenosti a radosti bude moci sledovati vzrůst a zdar svého životního díla, které - bohdá - všecky věky přetrvá.

Na cestě do soukromí provází jej naše přání nejupřímnější, aby ještě dlouho, dlouho zůstal nám zachován Tomáš Garrigue Masaryk, náš první president - Osvoboditel. (Potlesk. - Členové Národního shromáždění usedají.)

---

Slib presidenta republiky dr. E. Beneše

[Zvukový záznam MP3]

Pane presidente! V 18. roce trvání samostatného Československa byl jste jeho Národním shromážděním zvolen za presidenta Československé republiky jako bezprostřední nástupce prvého presidenta republiky, našeho slavného a nesmrtelného dr. Tomáše Garrigua Masaryka. (Potlesk.)

Pozdravuji Vás proto v této starobylé síni, která byla svědkem dávné české samostatnosti, pozdravuji Vás jako presidenta obnovené samostatnosti s tou pevnou důvěrou, že vědom jsa odpovědnosti svého vysokého úřadu budete jej vykonávati podle nejlepšího vědomí a svědomí, šetře zákonů republiky, což potvrdíte slibem podle ústavní listiny.

Žádám Vás, abyste maje pravici položenu na ústavní listinu Československé republiky pronesl slova slibu předepsaná v § 65 úst. listiny a tím potvrdil, že přejímáte povinnosti uložené volbou a slibem.

President dr. E. Beneš (položiv pravou ruku na ústavní listinu):

Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů. (Bouřlivé volání slávy a neutuchající potlesk. - President dr Beneš podává pravici předsedovi Malypetrovi.)

Předseda Malypetr: Pane presidente! Složil jste slib, předepsaný ústavou. Volení zástupci lidu, před nimiž jste slib složil, přijímají závazný Váš slib jménem tohoto lidu a kladou ve Vás naději, že za Vašeho vedení bude republika naše pokračovati v duchu, který jí do základu vložila naše ústava.

Zářný příklad osobnosti prvého presidenta dr. Tomáše Garrigua Masaryka sviť Vám na cestu ke zdárnému rozvoji republiky a k trvalému míru.

Blahopřeji Vám srdečně jménem Národního shromáždění.

Republice a presidentovi "Sláva"! (Členové Národního shromáždění nadšeně provolávají slávu. - Přítomní stojíce zpívají národní hymnu "Kde domov můj" a "Nad Tatrou sa blýská".)

---

Volba dr. Emila Háchy

[Zvukový záznam MP3]

Podle výsledku sčítání hlasů, který mně oznámili pp. skrutátoři spolu s pp. tajemníky sněmoven, bylo odevzdáno 312 platných lístků, z nichž 39 je prázdných.

Na jméno dr Emil Hácha zní 272 hlasů. (Potlesk.)

Počet 272 hlasů převyšuje třípětinovou většinu při volbě přítomných, která činí 187 hlasů, z nich pak 58 jsou hlasy slovenských členů Národního shromáždění, takže jménu dr Emila Háchy dostalo se z předepsaného počtu přítomných ke zvolení potřebného počtu hlasů jak podle ústavní listiny, tak podle zákona o volbě a konečně i podle ústavního zákona o autonomii Slovenskej krajiny.

Je tedy presidentem republiky zvolen dr Emil Hácha. (Hlučný potlesk. - Shromáždění povstali.)

Předseda Malypetr : Pane presidente! Národní shromáždění zvolilo Vás dnes se vzácnou jednomyslností presidentem republiky.

Stalo se to po událostech, které nikdy nevymizejí z paměti současníků a které budou - doufejme - nám i budoucím výstražným důkazem skutečnosti, že život národů nevyvíjí se z náhodné souhry okolností, nýbrž ze správného pochopení a hodnocení vlastního jich významu a dosažitelných možností jak v životě národa samého, tak v soužití s národy ostatními.

I když byly podstatně změněny ústavní naše poměry, zůstává v plné platnosti ustanovení o slibu, který zvolený president republiky vykonává před Národním shromážděním.

Žádám Vás proto, pane presidente, abyste - maje pravou ruku položenu na ústavní listinu republiky - pronesl slib předepsaný v §u 65 ústavní listiny a tím potvrdil, že přejímáte povinnosti uložené Vám volbou a slibem.

President dr E. Hácha (položiv pravou ruku na ústavní listinu):

"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů." (Bouřlivý a neutuchající potlesk.)

Předseda Malypetr: Pane presidente! Složil jste před Národním shromážděním ústavou předepsaný slib a Národní shromáždění přijímá jej v pevné naději a důvěře, že v této mimořádné době bude Vám možno ve společné práci s vládou republiky, s vládami krajinskými a se sbory zákonodárnými překonávati všecky obtíže, které vznikly ze změněných poměrů mezinárodních i vnitrostátních.

Váš jemný smysl a cit pro spravedlnost, Vaše osvědčená nestrannost a příkladná úcta k právu a zákonům, kterou jste prokázal celou svojí činností u nejvyššího správního soudu a zejména jako jeho první president, je zárukou, ze stejně tak budete vykonávati svůj nejvyšší úřad v republice jako hlava společného a jednotného státu našich tří slovanských národů i jeho národních menšin.

Věříme, pane presidente, že budete pečlivým strážcem všeho, co nás spojuje v upřímné a vpravdě bratrské vzájemnosti. I když v našich národech je hluboce zakořeněna touha po svéráznosti a svéprávnosti, jsme všichni pevně přesvědčeni, že v jednotě nás všech je síla a bezpečnost, v rozkolu však byla by slabost a nebezpečí poroby.

Pane presidente, blahopřeji Vám srdečně jménem Národního shromáždění. (Dlouhotrvající bouřlivý potlesk.)

Republice a presidentovi "Sláva"! (Členové Národního shromáždění provolávají nadšeně třikráte "Sláva!")

Odevzdávám další řízení schůze panu místopředsedovi posl. sněmovny Langrovi. (President republiky dr Hácha odchází ze zasedací síně provázen tajemníky a předsedy sněmoven, jakož i předsedou vlády a ministry dr. Tisem a Révayem.)