Občan vidí, jak jeho vliv na volbu hlavy státu je mu mazaně konzumentsky marketingovou strategií pasírován, cezen a ředěn mluvčími poslaneckých lobby, jak je předžvýkáván hlavami v obrázkových polo-bulvárních seriálech. Jako všechno i volba presidenta se zde mění v zábavný šou-námět, v manipulace s čarodějnickými, rituálními tanci a málem s vyvoláváním duchů.

Odpovědné, svědomité, poctivé, dospělé občanství je ze dne po dni znehodnocováno a zašlapáváno. Má mu prý být především do budoucna odepřena kontinuita s československou presidentskou tradicí a jejími osobitými interakcemi s veřejným, politickým a státním životem, jak se je pokusil obnovit Václav Havel. Je možné, že brzy už budeme opět mít na Pražském hradě šedivého partajního nebo byrokratického vašnostu - Kondelíka snad dokonce Vejvaru? Kdo ví? Abrakadabra, Babo Jago, raď!

Zakladatel československého státu kdysi říkával, že "státník má být zároveň básníkem" a že "není pravé politiky bez obraznosti". Sám o sobě T. G. Masaryk poznamenal, že k politice se dostal přes Platóna. Karel Čapek to vyložil tak, že politika mu byla praktickou realizací filosofie a filosofie vědeckým hledáním odpovědí na otázky kladené životem praktickým, rozuměj politickým.

Kolik je tu dnes takových zralých, vzdělaných, moudrých mužů a žen pro to správné a úctyhodné místo na Hradčanech? Kolik je těch dalších, co stojí jednou nohou zde a druhou sebevědomě a úspěšně ve Světě - často i nedaleko za našimi humny?

Mohli by i ti druzí být legitimními presidenty? Jeden malý progresivní postkomunistický stát na sever od nás už ČR v takové rozvaze i volbě zase předešel... Česká politická reprezentace zde je ale zatím ještě stále zálibně zahleděná jen na vlastní pupík. Nic jiného snad ani nevnímá. Co není "to naše" a nemá aspoň trošku toho másla na hlavě, i nám, většinou mlčící většině, bývá podezřelé.

A zvolit si exulanta, či exulantku hlavou státu? Uznejte: Nebylo by to na pováženou!?