7. 2. 2003
Monitor Jana Paula: Několik poznámek ke Kulturnímu monitoru Štěpána KotrbyVzpomínám si, jak Miloslav Štěpán hřměl v roce 1989 z tribuny cosi o dětech, kteří nám nebudou říkat, co máme dělat. Byl vypískán. Štěpán Kotrba ve svém textu Čekání na Godota - aneb do mrtvol se nekope mi tohoto pána připomněl výrazivy jako pubertální mládež či estetičtí neumětelové, kteří, jak píše, "nejsou ničím". Nevadí mi opačný kritický pohled, nezastávám se oné "pubertální mládeže". Vadí mi osobní averze, která skrze nepodložená a hanlivá tvrzení přečnívá i přes některé brilantní postřehy ("Dramatik se nyní ocitl v roli venkovského diváka na odborářském představení v Národním") měrou vrchovatou.
|
Podobné výroky mají povahu osobní animozity, protože jsou samoúčelné. K ničemu se totiž v textu nevztahují, nejsou ničím podloženy a vysvětleny. I nadsázku lze použít jen tehdy, je-li nezbytná pro srozumitelnost textu. Čím ale autor srozuměl čtenáře, označil-li ty, kteří zakryli Davidovo Srdce, za pubertální mládež ? Jaké srozumění se vztahuje k slovnímu abstraktu "estetičtí neumětelové" ? Kdo je estetický neumětel? Může estetický neumětel tvořit umění? Co je to umění? Je estetický neumětel člověk? Co je to člověk? Štěpán Kotrba urážlivými výrazy neřekl nic, pouze srozuměl čtenáře se svojí arogancí. Otázka je, proč. Protože Štěpán Kotrba se také živí jako grafik (např. webové stránky Českého rozhlasu) a myslím že důvodem jeho skutečného "zájmu", je ona zmíněná flashová animace. Proč by se měl zabývat motivy "puberťáků", které jimi byly jasně a srozumitelně vysloveny, když si "dovolili" něco, co jim "zkušený webdesignový grafik" nemůže odpustit? Zdá se proto, že prohřeškem oněch "nedospělých estetických neumětelů, nekreativců a nedovzdělanců", který autora tak nadzvednul, byl totiž nikoliv "po třetí opakovaný vtip" -- jak píše autor, ale.svěží a naopak invenční nápad, v podobě vlastního loga skupiny Z toho ven. Nic víc. Ke spekulaci o možném Kotrbově pohanění konkurence (proč ta závěrečná informace o Internet Designu?) mě vede skutečnost, že autor reaguje až nyní, několik týdnů po vlastní akci zakrývání Srdce. To je velmi nepřesvědčivé. Za druhé, jako skvělý manipulátor vytvořil "intelektuální křoví" z několika témat dohromady (od "šaška" Havla k mladým "šaškům výtvarníkům") , přičemž jeho text postrádá "modus vivendi",důvod, proč vznikl. Za třetí, "kritice" chybí jak vlastní představa, tak i analytický rozbor, svá tvrzení autor ničím nedokládá. Například: "Manipulace s grafikou a významy vizuálních symbolů je lákavým, ale nekreativním vyjádřením "generační výpovědi" pro mnoho studentů i špatných absolventů tohoto oboru". Na mušku si proto bere Kotrba i umělecké školství (které produkuje ony nekreativce), avšak zůstává toliko u konstatování, že je špatné. Proč je špatné, se nedovídáme. Podstatná je pro něho snaha diskreditovat: "Říkají si "výtvarníci" a přitom jediným potvrzením tohoto názvu je fakt, že povětšinou prošli některým z pražských výtvarných učilišť. Povětšinou prošli, a pouze prošli. I když sem tam posbírali od svých přátel nějakou tu "uměleckou" cenu. Což v době bezkoncepčního tápání výtvarného školství (pedagogy nevyjímaje), teorie i praxe není až takové umění". Dalšího komentáře netřeba, fakta v jeho článku nejsou žádná. |