Nejsem si úplně "jist", ale něco mi říká, že mnohé z těchto zemí tak nějak v době, kdy se zdálo, že Grossdeutschland a jeho Waffen to má jisté, se přidali k jeho snahám o ovládnutí Evropy ústy svých vlád.

"Landveráci" těchto zemí se snažili zavděčit Vůdci a bojovat mu po boku ve (jak se jim tenkrát zdálo vyhrané) válce.

Prezidenti těch "pidistátů" požádali tehdá o začlenění svých občanů do řad Říšské armády, aby si také přihřáli svou polívku a jejich noviny měly své hrdiny -- a oni pak sem tam "Ritterkreuz" s meči, dubovým listím, či diamanty.

"Rasová čistota", jazyková bariéra a někdy i náboženská otázka však bránila jejich přímému zařazení do Wehrmachtu jako celku.

Byl proto vytvořen model v rámci Waffen SS, který byl jakousi náhražkou.

V Pzg. Div. Brandenburg a jiných (LSAH) byli soustředěni Němci "jak řemen" a v jiných divizích a celcích pak "póvl" z hlediska norimberských zákonů.

V Div. Galizien byli ti, co chtěli být "hrdi" na to, že jsou u SS -- byli to většinou příslušníci výše zmíněných "států".

Zvláštní postavení měly některé jiné státy -- jako např. Slovenský štát.

Čechy a Morava (protektorát) měly své pověstné "vládní vojsko" v Itálii.

Obsedantní snaha (z hlediska geopolitiky) "pidistátů" BÝT PŘI TOM, když se krájí chleba je patrná odjakživa.

Třeba Turecko vždy začínalo na straně posléze poraženého, aby skončilo na straně posléze vítězné.

Nejinak i jiné státy z této kategorie.

Je to tím, že explicitně tyto státy a jejich obyvatelé neměli se spory velmocí, jejich diplomatickou hrou a jejich ambicemi téměř nic společného -- jinak řečeno: v míru na ně všichni kašlali.

Snahy jejich vlád (v průběhu historie) zatáhnout vlastní národ do války pramenily ze snahy "vylepšit" si své postavení na mezinárodní (Evropské) scéně -- napoleonovský komplex funguje spolehlivě.

Historie dokladuje jak ÚPORNÁ byla snaha potenciálních rivalů PŘESVĚDČIT tu, či onu vládu o smrtelném nebezpečí, které ji hrozí nepřidá-li se tam, či onam.

Diplomatická jednání, falešné důkazy, podvržené dokumenty, sliby, výhrůžky, zvedání vln emocí pomocí placeného tisku, nátlak i v rovinách intimních záležitostí, uchopení doslova každé příležitosti k tomu, aby byla druhá strana "PŘEČÍSLENA", alespoň v rovině příslibů -- to vedlo k rozhodnutím (ať byla pro kteroukoli stranu), která byla vždy tragická po skončení konfliktu pro obyvatele daného státu.

ZCELA JISTĚ IRÁK PROHRAJE VÁLKU -- o tom není nejmenších pochyb.

Je tedy úplně bez rizika přidat se na stranu USA.

Jenže bude opravdu taková výhra těšit, opravdu to bude vybojovaná válka -- ať už za cokoli?

Nezbude jen pachuť hořkosti a divný pocit jako když rozšlápnete (byť obtížného) brouka?

Co budou všichni ti Powellové říkat, když proti nim nevyletí jediné chemické a já nevím jaké ZHN ?

Pak by bylo jisté, že ten, kdo lhal, je Powell a ne Saddám -- a to by bylo velice zlé -- kdo by pak za pár týdnů po vítězství, až se půjde dál na východ věřil, že je má S. Korea?

Co když je Saddám opravdu nemá -- vždyť jeho země je už z hlediska zpravodajského rozložena po centimetrech.

Ale.

Možná že je opravdu má a že je použije a nedejbože se mu podaří i úspěšný zásah?

Pak by to opravňovalo odvetu!

Dovedete si ale představit, jaká by to byla kombinace -- technologická síla US Army a zoufalé nasazení perfidních zbraní ze strany druhé.

Jestli k tomu dojde (a já si moc přeji aby ne) tak "jednotné velení" -- tzn. Američané nasadí do těch míst své satelitní divize "Galizien", aby si "pidivlády" konečně po letech míru přišly na své.

Zkrátka bude to masakr.

Na chvíli se kyvadlově změní veřejné mínění o 180 st.

Aby pak opět sklouzlo zpět k pochybám.

Já za sebe říkám -- jakkoli se to zdá divné -- dodnes nebyl Irák můj problém, a nebude ani zítra.

To, že tuto úvahu píšu nezmění vůbec nic, ale nemohu to nenapsat, neboť může být někdo zabit.

Můj dědeček střílel na jiné lidi a zabil je a celý život ho to pomyšlení tížilo.

Můj otec střílel na jiné lidi a zabil je a nechtěl o tom mluvit.

Já jsem pacifista.

Můj syn možná bude muset zase někde ......

Když jsem se ptal kluka od přítele jestli by šel -- řekl že ANO.

Ptal jsem se ho PROČ ?

Odpověděl : "Pro peníze a pro vyznamenání" -- jinak nevěděl co říct.

Je mu 21 let.

Vzpomněl jsem si na rozhovor Natelyho (z Hlavy XXII.) s dědkem v římském bordelu za 2.sv.války:

Dědek: "Kdysi jsem byl vášnivý monarchista, před válkou jsem byl komunista, když přišel Mussolini, nosil jsem černou košili, teď když jste tady vy Američani, jsem fanaticky proamerický..."

Nately: "Jak můžete být takový oportunista, copak vám nic neříkají ideály, pro které my musíme bojovat..."

Dědek: "Je mi 106 let a žiju, jak umím, a kolik je tobě chlapče"?

Nately: "Bude mi 21."

Dědek: "Jestli dožiješ..."

(Nately byl zabit vlastními bombardéry USAF při reciproké operaci, kdy za vlastní rozbombardovanou bázi dostal US por. M. M. (zásobovací důstojník) příslib odbytu několika tun tyčinek ze směsi datlí a bavlny (které nebyly k jídlu) od zásobovacího důstojníka OSY.

Rodičům pak byly zaslány za jeho zbytečnou "smrt" náhradou akcie firmy M+M.

Yossarian přítel Natelyho se pak ptal poručíka M.M k čemu že jim budou akcie když přišli o syna, a náčelník logistiky odpověděl: "Budou bohatí".

Yossarian řekl: "Ale oni už JSOU BOHATÍ ".

A Milo Minderbinder (M.M. a M+M) mu odvětil : "PAK TO POCHOPÍ !"

Nejsem bohatý a tak to ne dost dobře chápu.

P.S. Dnes jsem se dočetl, že náš ministr války chce nakoupit nová BVP (obrněné transportéry) za 20.000.000.000 Kč . Urychleně se také dle jeho slov jedná o nákupu supersoniců za 57.000.000.000 Kč.

To je dohromady 77 miliard korun.

Jedná o tom tentýž "civilista", co říká, že : "Za dobrou věc je krásné umřít".

TAK.