Zkresluje takto časopis Týden veškeré své informace? Je to pozoruhodný příklad neetického jednání. Srovnejte to, co bylo publikováno, s celkovými informacemi, které jsem Wanatowiczové zaslal. Má cenu brát vážně jakékoliv "informace", které tento časopis tiskne ? Jaký objektivní poskytuje Týden obraz o skutečnosti?

Novinář má samozřejmě právo ve veřejném zájmu publikovat i informace, které nebyly určené jejich sdělovatelem ke zveřejnění. Avšak jaký veřejný zájem spočívá v tomto hrubě bulvárním zkreslení mé informace za účelem komerčního zisku?

Bylo ode mne vážnou profesionální chybou, že jsem jen na okamžik komunikoval s časopisem Týden, jako by to byl slušný sdělovací prostředek a nikoliv nejšpinavější bulvár.

Co - bez mého svolení - časopis Týden otiskl:

Rok 1983 Kavan ve své londýnské kanceláři vydavatelství Palach Press. "Kavan byl chaotik, bordelář a byl strašně na ženské (co na něm viděly, těžko říci). V londýnské vilce, kde pracoval, byl nesmírný chaos. Nechápu, z čeho žil. Tvrdil, že se živí vyučováním češtiny. To se mi zdá velmi nerealistické. Ozvaly se hlasy, nepodložené, že musel být agentem britské tajné služby. V každém případě má velmi dobré přátelské styky s celou řadou dnešních britských ministrů, s nimiž studoval," říká na Kavanovu adresu šéfredaktor Britských listů Jan Čulík.

A z jakého kontextu to bylo vytrženo:

"Pentagon se tento týden odmítl omluvit za to, že bombardováním usmrtil čtyřicet svatebčanů v jedné afghánské vesnici. Americká armáda poukázala na to, že ve vesnici jistě byli sympatizanti organizace al Qaeda a pokud tam nebyli, jsou tam teď." (Zpráva z ironického přehledu nejdůležitějších událostí týdne z pořadu Loose Ends rozhlasové stanice BBC Radio Four, sobota 6.7. v podvečer.)

Nemám rád slovo "homosexuál" - připadá mi poněkud nemístné používat medicínský termín v době, kdy civilizace pochopila (někde teprve začíná chápat), jak různorodá tato komunita je, a jak diverzifikovaný by tedy měl být přístup k této problematice." - Tento příspěvek vyšel, na základě diskuse vzniklé v Britských listech, dne 7. července 1997 v časopise Neviditelný pes, jehož tehdy byly BL přílohou, viz zde. Se svolením autora byl také publikován v rámci diskuse o registrovaném partnerství a o postoji české společnosti k menšinám, ať už jsou to Češi žijící v zahraničí, Romové či homosexuálové, či jinak se od většinové společnosti odlišující jedinci, v knize ...jak Češi myslí (Chomutov, 1999, ISBN 80-86201-14-7, str. 333 - 343).

Paní Pilařová buď neví, co je rasismus, nebo záměrně užívá vykřičeného pojmu ke skandalizaci legitimního politického postoje ke "sňatkům" homosexuálů. To první se nazývá ignorantství, tomu druhému se říká demagogie. Jsou snad homosexuálové nějaká rasa? Dokonce i jejich označování jako "menšiny" je hrubým zneužitím toho výrazu, který má vzbudit dojem, že jsou nespravedlivě utlačováni, že jim většina cosi neprávem upírá. Homosexuálové nejsou žádnou menšinou, jako jí nejsou daltonici nebo invalidé, leváci či lidé bez hudebního sluchu. Nejsou jistě také o nic méněcennějšími lidmi, ale pro manželství jim prostě chybí nezbytná kvalifikace, jako je absurdní, aby se hluchý ucházel o místo dirigenta, byť byl jinak sebeskvělejším člověkem.

Toto náš zákonodárný sbor rozpoznává správně a já jen doufám, že se nenechá zblbnout módním tažením za tzv. práva menšin. To bychom se za chvíli dočkali demonstrací za "fundamentální lidská práva" pedofilů, sadistů, narkomanů a podobných deviantů.

Zajímalo by mě, odkud paní Pilařová čerpá jistotu, že homosexuálové u nás představují mnohem větší než čtyřprocentní podíl populace. A co se týče práva na ochranu "majetku, který dva lidé celý život společně budovali", pro které tak dojemně horuje, zajímalo by mě, zda ta dáma neví, anebo se jen tváří, že neví, že homosexuální svazek se jen zcela výjimečně dočká pěti let. Postavit něco tak pofidérního na stejnou úroveň jako přirozenou rodinu, to je opravdu skvělý doklad vyspělosti. Už se nemohu dočkat toho báječného nového světa, kde se "heterové" budou ukazovat v zoologických zahradách jako vzácné exempláře v přírodě již zcela vyhynulé rasy. Nebo se budou zavírat do blázinců jako výplod nebezpečného náboženského fanatismu?

Míra legitimity budoucí vlády je velmi nízká. Účast Unie svobody navíc vede k otázce, zda ona sama neztratí podílem na vládě kromě legitimity také svou vlastní identitu. Demise Hany Marvanové tuto otázku ještě více akcentuje. Dozrál čas pro liberální platformu?

Viktor Pelevin je pravděpodobně nejznámější současný ruský prozaik. I když ho mnoho kritiků označuje za postmodernistu, jemu osobně se tento termín zrovna moc nelíbí. Pelevin se jednou vyjádřil, že postmodernismus, jak je praktikován v Rusku, je jako "pojídání masa mrtvé kultury" - bezpochyby to považuje jen za parodii socialistického realismu, který široce dominoval staré sovětské kulturní scéně. Avšak stejně jako mnoho jeho současníků (Jevgenij Popov, Viktor Jerofejev, Vjačeslav Piecuch) i Pelevin paroduje pozitivní hrdiny a simplistní moralizování komunistické éry, stejně jako klasiky ruské literatury (od Zločinu a trestu až po Čapajeva) a charakteristickým rysem jeho prózy je neuctivá, podvratná komika.

Robert C. Tucker: Na vrcholu moci 1928 - 1941, přeložil Zdeněk Hron, vydalo nakladatelství BB art v roce 2000, 749 stran, 299,- Kč, náklad neuveden, ISBN 80-7257-148-6

Kniha amerického historika Roberta C. Tuckera, Stalin na vrcholu moci 1928-1941 s podtitulem Revoluce shora se věnuje průběhu tzv. "Velké říjnové socialistické revoluce" a rozhodující Leninově roli v ní záměrně okrajově. Přestože i ruská bolševická revoluce byla krvavá - znamenala likvidaci jedné společenské třídy a legalizovala teror jako "revoluční prostředek", neznamenala v postatě nic proti událostem třicátých let dvacátého století, kdy upevnil svou moc Josif Džugašvili - Stalin, jednoznačně nejkrvavější diktátor v dějinách lidstva.

"Původně se v Luhačovicích konala česko-slovenská setkání," říká předseda Obce spisovatelů Antonín Jelínek, "později sem přijížděli i Slovinci, Ukrajinci, Maďaři. Letos poprvé jsou tu s námi společně Slováci, Poláci, Rakušané a Němci a je zde i slovenský velvyslanec v ČR Ladislav Ballek, který je sám také spisovatelem."

Tisková zpráva společnosti CME ze 7. 7. 2002 potvrdila, že by americká firma skutečně nechala v zahraničí soudně zabavit Kramářovu sbírku, kdyby byla vyslána v rámci České kulturní sezóny 2002 na podzim letošního roku do Paříže, pokud se česká vláda nezaváže, že donutí Vladimíra Železného, aby společnosti CME uhradil dluh 27,1 milionů dolarů a úroků, splatných na základě rozhodnutí amsterodamského arbitrážního tribunálu z února loňského roku, a pokud se také nezaváže, že splatí i částku odškodného, kterou zřejmě potvrdí zasedání stockholmského arbitrážního tribunálu letos v září. Je to tedy docela ostuda, že se české ministerstvo kultury musí obávat vyslat do zahraničí kulturní sbírku, protože by tam mohla být zabavena jako náhrada za nezaplacené dluhy.

Ve čtvrtek 11. července 2002 se v zahradní restauraci Výletná na Letné představí pražskému publiku rodina Benallyových z Arizony, která v 16 hodin pod jménem The Jones Benally's Family předvede ukázky z tradičních navažských tanců a její mladší generace, tentokrát bez otce Jonese, vystoupí ve večerním koncertu jako punk-rocková skupina BLACKFIRE. Hudba tohoto sourozeneckého tria je inspirována tradiční hudbou původních obyvatel amerického kontinentu a jejich texty vyprávějí o frustraci amerických Indiánů z postoje vlády USA, která doma prakticky nerušeně pokračuje v genocidě původních obyvatel - jejich voličská síla totiž představuje necelé 1 % hlasů amerických voličů. Proto Blackfire jezdí po světě a snaží se upoutat pozornost světové veřejnosti k osudu Indiánů. Součástí pražského vystoupení bude i autorské čtení Bushky Bryndové z jejího překladu knihy v Americe vězněného indiánského aktivisty "Zápisky z vězení".

Z Prahy budou Blackfire pokračovat na Moravu, kde vystoupí mimo jiné i na festivalu v Boskovicích (v sobotu 13. července) a letošní turné po České republice zakončí 16. července koncertem v klubu 007 na pražském Strahově. Zakončí tak své letní evropské turné, při němž navštívili Polsko, Německo, Švýcarsko a Francii.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy.

Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.