Samotný název Co bude dál (bez otazníku) sliboval mnohé, zejména pak to, že si divák udělá dobrou představu o nejbližších hodinách a dnech a programu, který si během nich stanoví jednotlivé politické strany. Moderátor Bohumil Klepetko však (záměrně?) rozdělil celý pořad na dvě půlhodiny (vyšlo mu to časově skoro přesně), přičemž první polovina byla věnována důsledkům výsledků voleb a druhá perspektivám po nich. Domnívám se, že první polovina byla v podstatě zbytečným plýtváním času diváků i politiků - od včerejšího zavření volebních místností a zpřesňování předběžných výsledků slyšíme z českých sdělovacích prostředků neustálé analýzy toho, proč volby dopadly, jak dopadly, a to i z úst předsedů parlamentních stran. Nevím tedy, proč by jejich první společné vystoupení mělo být "opáčkem" z toho, co už víme.

Nejen první polovina pořadu byla navíc žalostnou ukázkou moderátorské neschopnosti zasáhnout výrazněji do monologů jednotlivých politických osobností. K tomu se dobral moderátor pouze jedinkrát v samém závěru pořadu, kdy si "dovolil" umlčet předsedu ČSSD a vrátil ho k položené otázce. Vůbec mu ovšem nevadilo, že předchozích padesát pět minut nechával pět politiků, aby bez skrupulí omlouvali/chválili (dle výsledků) počet získaných mandátů, což v danou chvíli voliče opravdu nezajímalo - výjimku tvořil věcný, pragmatický a až sucharský Vladimír Špidla, který opakoval již mnohokrát řečené, ale aspoň tak činil k věci (a ve smyslu kladených otázek). Nemohu si pomoci, ale ze všech přítomných působil nejdůvěryhodněji. Václav Klaus oproti tomu zaútočil na voliče tvrzením, že "voliči selhali" (citace) a chtěli slyšet nereálné sliby, na které naletěli. Zapomněl, že ať tak či tak, dokonáno jest a on se svými "velmi realistickými" a zároveň nesmírně xenofobními arogancemi (15% daň, tytyty na vstup do EU) tyto volby jednoduše prohrál. Zřejmě mu v průběhu pořadu došlo, že s arogancí to už daleko nedotáhne, a tak v závěru opravil své tvrzení o voličském selhání konstatováním, že "voliči jsou v pořádku, ale mohlo jich být víc". Sebevědomí předsedy KSČM Grebeníčka naopak nebylo pražádným překvapením stejně jako snaha o pokorné přiznání chyb u "velitelů" Koalice.

Vraťme se ale ke struktuře pořadu a jeho moderátorovi. Celý hodinový program působil neobyčejně ospale. Klepetko kladl minimum otázek a politikům dopřával, aby se vykecávali nejen z nich, ale i z toho, co měli na srdci oni sami - zejména V. Klause nechával, aby uhýbal od položených otázek a vyjadřoval se k věcem, na něž nebyl tázán, ale jež on sám evidentně považoval za důležité. V tomto ohledu šlo o neobyčejně markantní selhání Bohumila Klepetka, který tak jen potvrdil smutnou pravdu, že Česká televize neumí přímé přenosy ani živou diskuzi ("kvalita" přímých přenosů se projevila i ve virtuálním studiu voleb, kde místy vypadávalo pozadí, dělaly problémy mikrofony a občas nebylo vidět účinkující). Klepetko se dokonce nepokusil ani o regulování času, který byl jednotlivým mluvčím určen k jejich vystoupení. Nechal je prostě mluvit tak dlouho, než politik prostě skončil a řekl vše, co chtěl - i to, nač nebyl tázán. Pak se Klepetko už k tématu nijak nevracel a položil další otázku. Bylo vidět, že jednotlivé dotazy má předem formulované v "boďáku", aniž se pokouší o věcné vstupování do argumentace či vyvolávání polemické diskuze. Přitom jedním z nejmarkantnějších rysů pořadu byla snaha ODS o hledání vnitřního i vnějšího nepřítele (což je v poslední době téměř hymnou této strany). Vazby jako "někdo chtěl", "tendence určitých jedinců a stran" apod. měly ve skutečně kvalitním moderátorovi vyvolat okamžitý dotaz, KOHO tím V. Klaus myslí a ať se konečně konkrétně vyjádří. Takto bylo opět připuštěno, aby do politické hry vstupovaly beztvářné a neexistující persony, za které se dá schovat leckterý neúspěch.

Česká televize při prvním povolebním diskuzním pořadu selhala. Jeho moderování dopřála člověku, který neumí provokovat, neumí správně klást otázky a nabízí politikům prostor, jejž lze nazvat propagačním.