Nevím jak vám, ale mně se všechny ty řeči o tom, kdo a co a kdy věděl, zdají poněkud matoucí. Tak jsem se pokusil v nich najít nějaký smysl a odpovědět na otázky, které z nich vyplývají.

Většina řečí o tom, že to byla chyba systému, je určena k odvedení pozornosti od pravdy. Bush a jeho mluvčí možná nelžou, když říkají, že neznali konkrétní detaily, ale je více než zřejmé, že toho věděli daleko víc, než přiznávají, možná i včetně možných cílů útoku.

Není třeba někoho špinit. Existuje víc než dost dokumentace k tomu, aby se prokázalo, že Bushova vláda velmi dobře věděla, že hrozí letecký útok ze strany Al-Kajdy, který má být namířený na symbolické budovy nacházející se na US půdě, a že mezi zmíněnými cíli je World Trade Center, Pentagon, Bílý dům, Kongres, socha Svobody. (Podle Richarda Clarka, národního koordinátora pro boj s terorismem, byly zpravodajské služby již deset týdnů před 11. zářím přesvědčeny, že útok Al-Kajdy na US půdě hrozí každou chvílí - viz článek v časopisu The New Yorker)

Vláda by nám po osmi měsících ráda namluvila, že úřady jednaly s absolutní a otřesnou neschopností na všech úrovních hierarchie (ačkoliv Bush & Co. dávají přednost tomu, že vinu raději svalují na ty pod nimi a za obětního beránka si vybrali FBI). Zkusme ale najít jiné vysvětlení. Zkuste se nad tím chvilku zamyslet. Pokud jejich cílem bylo, aby se země zmobilizovala a postavila jako jeden muž za Bushe a jeho vládu, aby dosáhli schválení svého politického a ekonomického programu zákonodárci, aby získali záminku pro výboje všude po světě, aby zacpali ústa demokratům a svým dalším kritikům v zemi - jakým lepším způsobem toho mohli dosáhnout, než tím, že z Bushe udělají velkého vojevůdce mstícího ďábelsky podlý útok?

Bylo by to možné, ale nepravděpodobné. Můžeme je zajisté oprávněně obviňovat, ale důkazy nám říkají, že Bush a jeho nejbližší spolupracovníci věděli, že Bin Ládin připravuje velký útok přímo na americké půdě - že má v úmyslu naletět letadly do význačných budov. Že tedy věděli a přesto byli zticha, aby se události vyvinuly přesně tím směrem, který chtěli a oni jich tak mohli využít.

Nyní už začínáte chápat proč Bush & Co tak zatvrzele bojují proti vytvoření nezávislé komise, která by prošetřila události kolem 11. září, a proč Bush s Cheneyem tolik naléhali na vedoucí členy Kongresu, aby se období před útoky nevyšetřovalo? Již chápete, proč se tak zoufale snaží vše držet v tajnosti pod zámkem v Bílém domě a jen tu a tam nechají nějakou informaci vyklouznout ven, když už to jinak nejde a oni musí poslechnout příkaz Kongresu nebo soudu? Vědí totiž moc dobře, že jakmile jim celý ten maskovací manévr někde nevyjde, tak hrozí, že se na veřejnost nakonec dostanou i ta jejich nejtemnější tajemství.

Celá léta jsem si zakazoval tímto způsobem uvažovat, protože tolik z těchto teorií je založeno jen na něčí barvité obrazotvornosti. Tento způsob uvažování je navíc velice depresivní, protože z něj plyne, že americká demokracie je velmi lehce manipulovatelná a může se stát hračkou v rukách chamtivých a mocichtivých lidí. Obávám se však, že důkazy nás vedou tímto směrem.

Nepoužíval bych výraz "komplicita". Z toho, co dnes víme, Bush nenařídil ani jinak nezajistil, aby Al-Kajda 11. září zaútočila. Jenže jakmile k útokům došlo, Bush & Co využili této tragédie, aby uvedli v praxi již dávno předtím připravené plány. Naše země vyděšená útoky a posedlá strachem z teroristů si vůbec neuvědomila, že se stala obětí dalšího útoku, tentokrát přicházejícího z Bílého domu.

Bush a jeho lidé by chtěli, abychom se soustředili na to, kdo a kdy co věděl: to je starý trik používaný salónními kouzelníky - upoutat vaši pozornost jiným směrem, zatímco provádějí své triky. Nemluvíme zde o nějakých nevýznamných stopách roztroušených tu a tam, ale o memorandu FBI, které nebylo postoupeno dál. Mluvíme zde o dlouhodobém plánování a analýze toho, co strategické zpravodajské služby, komise na vysoké úrovni a odborníci na geopolitiku všude po světě (včetně USA) před 11. září považovali za pravděpodobné scénáře éry terorismu.

Analytici vládních institucí po celá léta říkali ohledně Al-Kajdy zhruba toto: "Přicházejí vzdušnou cestou. Buďte připraveni. Jsou velmi dobře organizováni a technicky na úrovni. A chtějí zasáhnout důležité cíle, všeobecně známé symboly Ameriky." (Již v roce 1999 byla na zakázku americké vlády vypracována studie, která mimo jiné uvádí, že sebevražední únosci letadel z Al-Kajdy mají v úmyslu s nimi zničit celou řadu důležitých cílů ve Washingtonu; v roce 1995 během soudu s organizátorem bombového útoku na WTC v roce 1993, Ramsi Yousefem, vyšla najevo existence plánů na podobný letecký útok na ředitelství CIA a ještě předtím tento terorista agentům FBI prozradil, že seznam potencionálních cílů byl ještě rozšířen o Pentagon a další budovy ve Washingtonu, D.C.)

Někteří agenti FBI si dobře uvědomovali, co se chystá, ale jejich požadavek posílení počtu agentů zabývajícími se terorismem byl příkře odmítnut ministrem spravedlnosti Ashcroftem, který boji proti terorismu ve svém rozpočtu vyhradil jen nuznou částku a dokonce jej ani nezařadil mezi priority svého resortu. Šéf newyorkské kanceláře FBI pro boj s terorismem John O’Neil rezignoval s tvrzením, že jeho snahy o širší vyšetřování teroristů byly úmyslně mařeny z vyšších míst, dále se někdo ve vedení FBI, zřejmě na rozkaz někoho ještě výše postaveného, postaral o to, aby se "zaseklo" vyšetřování Zacariase Musávího (později označeného za plánovaného 20. únosce). Ashcroftovi se mezitím díky nové legislativě podařilo proměnit ústavu v bezcenný cár papíru a získat neslýchané pravomoci policejního státu k slídění mezi americkými občany, které se vláda ještě snaží rozšířit.

Poznámka: Jeden agent FBI (jmenuje se Robert Wright, Jr. - pozn. překl.) podal oficiální stížnost kvůli tomu, že mu tento úřad bránil ve vyšetřování terorismu; jedním z jeho právníků je David Schippers, který před lety pracoval pro Republikánskou stranu při pokusu o Clintonovo sesazení (impeachment). Schippers tvrdí, že dotyčný agent již v květnu roku 2001 věděl, že hrozí bezprostřední útok v oblasti dolního Manhattanu - viz článek v CNSNews. Jiný, bývalý agent FBI, zase prohlásil: Nevěřím tomu, že jsme nevěděli, co se chystá... Během 24 hodin [po útoku] již FBI znala totožnost 20 lidí a byli schopni i dodat jejich fotografie médiím. Je zřejmé, že tyto informace byly uloženy někde v šuplíku a někdo na nich prostě seděl." - viz článek v The New American.

Již jsme si zvykli běžně akceptovat nekompetentnost protiteroristického oddělení FBI při sběru informací i jejich analýze, ale neočekávali bychom totéž na nejvyšší úrovni národní obrany a zpravodajských služeb v okolí prezidenta - když jeho mluvčí chladnokrevně lhal celému světu a tvrdil, že útoky z 11. září přišly bez jakéhokoliv varování. O něco později se Condoleezza Ricová, Bushova poradkyně pro národní bezpečnost, třesoucím se hlasem pokoušela zlehčit četná varování a označila je za "tlachy", které se podle ní navíc týkaly cílů mimo USA. Jenže skutečnost je taková, že mnohé z varovných zpráv se zmiňovaly o hrozbě teroristických útoků jak mimo, tak i uvnitř USA a zmíněný briefing CIA z 6. srpna se týkal útoků plánovaných přímo na americké půdě (článek ve Washington Post) - viz také článek v The Nation.

Nejenže přišla četná varování od spojenců v cizině, ale samotným Spojeným státům se díky špionážnímu systému ECHELON a dalším programům elektronického odposlouchávání zřejmě podařilo rozluštit bin Ládinův šifrovací kód. Úřady totiž přiznaly, že věděly, že bin Ládin své matce dne 9. září řekl: "Za dva dny uslyšíš velké noviny a pak ode mne nějakou dobu nebudeš mít žádné zprávy" - viz článek ve ForIndia.com. (Tento odposlechnutý rozhovor byl Bushem dokonce považován za jasný důkaz toho, že Usáma bin Ládin o útocích předem věděl a byl rovněž jedním z důkazů o vině Al-Kajdy, které později posloužily jako záminka pro bombardování Afganistánu - pozn. překl.)

Navíc se povědomí o nadcházejících útocích dostalo ven z okruhu tajných služeb a vládních úřadů - důkazem je masivní a velmi neobvyklý počet nákupů akcií společností, jejichž letadla byla při útocích zneužita, spekulujících s jejich budoucím pádem, které se uskutečnily 7. září. Dále starostovi San Franciska Willie Brownovi jeho "odborník na leteckou bezpečnost" 10. září doporučil, aby si dobře rozmyslel svoji cestu letadlem do New Yorku, plánovanou nazítří. Časopis Newsweek přinesl zprávu o tom, že 10. září skupina vysoce postavených úředníků Pentagonu náhle zrušila svoji plánovanou cestu, na níž se měla vydat následujícího rána, údajně kvůli otázce bezpečnosti; dále mnoho členů v komunitě soustředěné kolem mešity v Bronxu bylo rovněž varováno, aby se osudného dne zdaleka vyhnuli dolnímu Manhattanu atd. atd.

Když si to přejete, tak prosím - pokusím se vám zde načrtnout jakýsi scénář, spojující tato zdánlivě nesouvisející fakta. Důkazy, které jej podpoří pocházejí z mnoha různých zdrojů a připravte se na to, že je skutečně děsivý.

Domnívám se, že "skalní" pravice (v originále HardRight) plánovala vítězství ve volbách roku 2000 a následnou implementaci svého programu, včetně zlikvidování liberální opozice, již dva roky po Clintonově druhém volebním vítězství z roku 1996. (Pokus o Clintonův impeachment měl napomoci rozkladu v řadách opozice demokratů.) Vedení této skalní pravice z řad republikánů si vybralo George W. Bushe, tohoto nepříliš chytrého a ovladatelného mladého muže se správným jménem a rodokmenem. Trochu je zaskočil nečekaný úspěch Johna McCaina, ale díky špinavým trikům se jim podařilo jeho volební kampaň v jižních státech i jinde zdiskreditovat a pak jim již nic nebránilo v uskutečňování jejich plánů.

Zpočátku sice očekávali snadné vítězství nad nudným Alem Gorem, nepřijatelným nejen pro konzervativní republikánské voliče kvůli svému těsnému spojení s Clintonem, ale vzhledem ke zjevné neschopnosti svého vlastního kandidáta nechtěli nic ponechat na náhodě. Například na Floridě, kde to vypadalo na těsný výsledek, již zavčas vše zařídili - prostřednictvím guvernéra Floridy, Bushova bratra Jeba a Bushovým oddané Katherine Harrisové, floridské ministryni vnitra - takže George W. nemohl nezvítězit. Takovou akcí bylo třeba vyškrtnutí desetitisíců černých voličů z volebních listin pod falešnými záminkami - viz článek o výsledcích šetření britského investigativního žurnalisty Grega Palasta, reportéra televize BBC.

Jak se ukázalo, Gore ve všeobecném hlasování na celonárodní úrovni vyhrál o více než půl milionu hlasů a dnes již víme, že by vyhrál i volby ve státě Florida, kdyby se započítaly všechny volební lístky. Jenže Nejvyšší soud, ovládaný většinou pocházející ze skalní pravice, který se tradičně zastával práv jednotlivých států, v tomto případě udělal doslova etický kotrmelec a vydal příkaz k zastavení přepočítávání volebních lístků a Bushe prohlásil za vítěze, čímž prezidenta vlastně dosadil místo toho, aby o jeho zvolení nechal rozhodnout lid.

Chtěl jsem jen naznačit, že celý ten plán skalní pravice na převzetí moci nevznikl ze dne na den bezprostředně v době po zářijových útocích, ale že byl připravený již dávno před nimi. Poté co jim již tolikrát moc unikla jen těsně o vlásek, byli připraveni udělat cokoliv, co by jim zajistilo vítězství prezidentských volbách, jímž by získali plnou kontrolu nad mocenskými strukturami. V té době totiž skalní pravice ovládala legislativu (sněmovnu i senát), soudy (měli většinu v Nejvyšším soudu a v mnoha odvolacích soudech), ovládala i exekutivu a nikoliv nevýznamná byla i kontrola nad mnohými sdělovacími prostředky.

Věděli o tom, co se děje ve světě, věděli, že teroristická síť Al-Kajdy Americe vyhlásila džihád a že je velmi dobře schopná své hrozby uskutečnit - což také při mnoha příležitostech prokázala, od Saúdské Arábie až po východní Afriku a v prvním pokusu o atentát na WTC. Z nesčetných zpravodajských svodek zachycujících odposlechnuté komunikace, ze závěrů různých odborných komisí a od zahraničních zpravodajských služeb také věděli, že Al-Kajda má zálibu v útočení na cíle, které jsou v daných zemích považovány za symboly, a že má sklon k využívání letadel jako psychologických nebo skutečných zbraní. (Francouzům se podobnému útoku podařilo uniknout v roce 1994, když se unesené linkové letadlo, kterým měla být zničena Eiffelova věž předčasně zřítilo.)

Americké civilní i vojenské zpravodajské služby již od začátku roku 2001 až do léta dostávaly nesčetná varování od zpravodajských agentur Jordánska, Maroka, Egyptu, Tuniska, Izraele a dalších zemí Středního východu a jižní Asie, další varování, že se schyluje k velkému útoku na území USA, při němž budou jako zbraň hromadného ničení použita letadla, přišla i z Ruska, Velké Británie a Filipín.

V červnu a červenci roku 2001 již byly jasné signály o tom, že se připravují letecké útoky na půdě Spojených států, místní úřadovny FBI ve Phoenixu a v Minneapolis dokonce poslaly svým nadřízeným hlášení o podezřelých Arabech v leteckých školách - viz článek v CBS News. Ministr spravedlnosti Ashcroft přestal v červenci létat linkovými letadly (jak to měl do té doby ve zvyku) a nadále se již přepravoval jedině soukromými letadly. Bush, který byl v té době teprve jen krátkou dobu v úřadě, oznámil, že si na celý měsíc srpen bere dovolenou, kterou stráví na svém texaském ranči v Crawfordu. Cheney úplně zmizel z veřejného života a domnívám se, že koordinoval celou strategii, která následovala po útocích.

Podle tohoto scénáře někdy v polovině léta roku 2001 Bush & Co dospěli k názoru, že očekávaný okamžik je na spadnutí. Bin Ládin se jim nevědomky chystal nadělit dar terorismu, který měli v plánu plně využít. Vypracovali různé scénáře na dobu po útocích, připravili tzv. Vlastenecký zákon (USA Patriot Act - viz článek v Truthout), který obsahoval omezení občanských svobod hodná policejního státu a odporující ústavě a který byl po útocích Kongresem hladce odhlasován bez obvyklé schvalovací procedury, vypracovali plány válečného tažení proti Talibánu viz článek v MSNBC, soustředili svoji pozornost na země kolem Afganistánu, v nichž se nalézají americké letecké základny atd. To vše se dělo během léta roku 2001, tedy ještě před útoky.

Tak sledujte stopu peněz. Několik ropných / plynařských / energetických koncernů si přálo vybudování produktovodu přes Afganistán (jeho postavení by stálo mnohem méně, než kdyby se vedl jinudy, a především by nevedl přes území Ruska či Íránu). Tento projekt byl pozastaven během doby, kdy v Afganistánu vládl chaos, ale jakmile Talibán upevnil svoji moc a situace v zemi se stala stabilní, Spojené státy začaly s Talibánem vyjednávat ohledně stavby dotyčného potrubí. Talibánu přes Spojené národy věnovaly 43 milionů dolarů na "likvidaci makových polí" a jeho zástupce pozvali na jednání v Texasu. Jenže Talibánu se do spolupráce na tomto projektu moc nechtělo, a tak při dalších jednáních mu američtí vyjednavači pohrozili útokem, pokud nevydá bin Ládina, a ohledně plynovodu jim prý doslova řekli, že pokud nepřijmou nabízený "zlatý koberec", tak dostanou "koberec utkaný z bomb". (US vláda se z toho později vykroutila s tvrzením, že otázka bin Ládina se nevztahovala ke stavbě produktovodu a že americké hrozby se prý týkaly jen otázky vydání bin Ládina a že si to celé jen špatně vyložili.) Brzy nato dal bin Ládin skrývající se v Afganistánu příkaz k provedení útoků a následovalo americké bombardování. Pokud jste to ještě nezaznamenali, tak nová, USA příznivě nakloněná afgánská vláda, se stavbou plynovodu již horlivě zabývá - viz článek o podpoře stavby plynovodu Světovou bankou v The News Mexico.com (plynovod bude po 30 let vlastnit USA a až po uplynutí této doby se stane majetkem Afganistánu, kterému z něj po celou tuto dobu budou plynout tranzitní poplatky - pozn. překl.). Mimochodem, bude ústit únosně blízko indické elektrárny postavené společností Enron, která byla po léta zakonzervována a čekala na levný zdroj energie.

Vedle dalších nehezkých motivacích jako touha po moci a nadvládě jak na domácí, tak i na mezinárodní úrovni - které však vždy bývají spojeny se ziskuchtivostí. Proto si Bush & Co hrají na tvrdé hochy jak na politické, tak i vojenské úrovni. Proto nasadili masku arogance, zaujali hrdinný postoj nepřátel se nebojíme a na množství nehledíme, proto se tváří nemilosrdně, aby zterorizovali a odradili potencionální odpůrce a přinutili je jim na vše kývnout pod pohrůžkou obvinění z nedostatku vlastenectví, kdyby je náhodu napadlo klást nepatřičné otázky.

Zajisté jsou v Americe ještě místa, kde se americká demokracie zatím nevzdala. Ale místo silné opoziční strany, která by kladla celou řadu otázek o Bushově způsobu vládnutí a jeho plánech, většinou nalézáme jen ticho a opatrnost. Zdá se však, že čím více ošklivé pravdy vychází na povrch - a je třeba podotknout, že Enron, antrax a varování o útocích představují jen špičky ledovce - tím víc se demokraté osmělují. Jde jim to však pomalu a vždy, když je Bush & Co obviní z nedostatku vlastenectví, tak hned zase zalezou.

Ano, můžu. Postavili terorismus, který se stal dnešním způsobem vedení válek, do středu pozornosti světového mínění a podařilo se jim proti němu zmobilizovat globální koalici. Udělali mnoho chyb, které vedly k strašlivým následkům či dokonce jednali s nečistými úmysly, avšak alespoň se začalo jednat otázce o terorismu a bojovat proti němu.

Teď, když jsem toto připustil, je třeba také říct, že instituce této země - ústava, soudy, legislativní sbory, občanské svobody, Listina svobod, tisk atd. - se v současné době nalézají v takovém nebezpečí, jako nikdy jindy. A výhrůžné postoje USA na mezinárodní scéně by snadno mohly vést ke katastrofálním důsledkům pro celou zemi.

V této chvíli je nejdůležitější - zvláště pokud, nebo i přestože, by mělo dojít k dalšímu útoku teroristů - rozbít iluzi Bushe & Co o jejich nezranitelnosti. Nejlepším způsobem jak tohoto dosáhnout, by vedle dovedení probíhajících vyšetřování Enronu, antraxu a zářijových útoků do konce (a může se dobře stát, že se zjistí, že tyto kauzy spolu úzce souvisejí) byla porážka republikánských kandidátů v nadcházejících listopadových volbách. Pokud si demokraté udrží většinu v Senátu a získají ji i ve Sněmovně reprezentantů, sen skalní pravice o absolutní moci se zhroutí. Bush & Co budou čím dál tím zoufalejšími, otevřenějšími a při jejich aroganci a nadutosti se dopustí ještě více chyb a obrátí proti sobě další občany. Jejich plán se bude hroutit čím dál tím víc a budou následovat další a ještě důkladnější vyšetřování Kongresu a médií, a pak by mohly následovat rezignace či impeachment (jak Bushe, tak i Cheneyho a Ashcrofta).

Ano. Někdy je prostě třeba si zacpat nos a přispět finančně a hlasovat pro demokrata, ať je jakýkoliv. Těch špatných se budeme moci zbavit později. Teď je pro budoucnost naší ústavy a pro životy našich vojáků i civilistů všude po světě třeba zlomit sílu skalní pravice tím, že je připravíme o většinu ve sněmovně a nedopustíme návrat senátu pod kontrolu republikánů. Pokud se to podaří, tak to bude dokonce ještě významnější počin, než když vermontský senátor Jim Jeffords znechucený ziskuchtivým programem Bushovy kliky vystoupil z Republikánské strany a přidal se k demokratům.

V době druhé světové války Churchill řekl Britům, že "toto není začátek konce, nýbrž začátek začátku konce". Zbývá ještě vykonat spoustu práce, ale nedávné odhalení Bushových lží, které měly zastřít, že věděl o nadcházejících útocích je tím "začátkem začátku konce". Pokud republikáni v listopadu prohrají volby, demokraté si dovolí pozvednout svůj hlas, hlouběji vyšetřovat a tato vyšetřování odhalí další ohavná tajemství této zisku- a mocichtivé vlády. A to bude začátkem konce - a zároveň začátkem začátku nové éry, založené na humánnějších hodnotách jak v Americe, tak i ve zbytku světa.